Nobelova cena za ekonomii
Obsah boxu
Cena Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela (švédsky Sveriges Riksbanks pris i ekonomisk vetenskap till Alfred Nobels minne), obecně známá jako Nobelova cena za ekonomii, je nejprestižnější ocenění v oblasti ekonomických věd. Ačkoliv je udílena společně s ostatními Nobelovými cenami a je spravována Nobelovou nadací, technicky vzato nepatří mezi původní ceny zřízené závětí Alfreda Nobela v roce 1895.
Cena byla založena v roce 1968 u příležitosti 300. výročí založení švédské centrální banky Sveriges Riksbank. Je financována z daru této banky Nobelově nadaci. O laureátech rozhoduje Královská švédská akademie věd podle stejných principů jako u cen za fyziku a chemii. Poprvé byla udělena v roce 1969 norským a nizozemským ekonomům Ragnaru Frischovi a Janu Tinbergenovi za jejich práci na poli ekonometrie.
📜 Historie a pozadí
Na rozdíl od cen za fyziku, chemii, medicínu, literaturu a mír, cena za ekonomii nebyla zmíněna v závěti Alfreda Nobela. Byla zřízena až o více než 70 let později, v roce 1968, kdy švédská centrální banka Sveriges Riksbank poskytla Nobelově nadaci velký finanční dar na založení nové ceny.
Přestože je plně integrována do ceremoniálu a procesu Nobelových cen, její oficiální název ji odlišuje od "původních" cen. Tento fakt je zdrojem určité kontroverze. Kritici, včetně některých potomků Alfreda Nobela, argumentují, že cena za ekonomii neodpovídá duchu Nobelovy závěti, která se soustředila na objevy přinášející lidstvu praktický užitek. Například Peter Nobel, pravnuk Alfredova bratra Ludviga, označil cenu za "PR kousek ekonomů pro zlepšení jejich reputace".
Navzdory těmto debatám je cena všeobecně považována za nejvyšší vyznamenání v oboru a její laureáti jsou vybíráni s maximální pečlivostí Královskou švédskou akademií věd.
🏛️ Založení a první laureáti
Prvními laureáty se v roce 1969 stali Ragnar Frisch z Norska a Jan Tinbergen z Nizozemska. Byli oceněni za "vývoj a aplikaci dynamických modelů pro analýzu ekonomických procesů". Jejich práce položila základy moderní ekonometrie, disciplíny, která využívá statistické metody k testování ekonomických teorií a odhadování ekonomických vztahů. Tímto výběrem dala komise jasně najevo, že bude oceňovat především vědecký a matematický přístup k ekonomii.
⚙️ Proces nominace a výběru
Proces výběru laureátů je téměř identický s ostatními vědeckými Nobelovými cenami a trvá téměř rok.
- Nominace: V září předcházejícího roku rozesílá Výbor pro Cenu za ekonomické vědy (složený z pěti až osmi členů) tisíce nominačních formulářů kvalifikovaným osobám. Mezi ně patří členové Královské švédské akademie věd, bývalí laureáti, profesoři ekonomie na univerzitách v severských zemích a další vybraní akademici z celého světa. Samotné nominace jsou tajné a nesmí být zveřejněny po dobu 50 let.
- Hodnocení: Do 31. ledna musí být nominace doručeny. Výbor poté s pomocí expertů hodnotí práci nominovaných kandidátů a připravuje zprávu s doporučením.
- Rozhodnutí: Zpráva je předložena Sekci sociálních věd Akademie. Na začátku října pak celá Královská švédská akademie věd hlasuje a činí konečné rozhodnutí. Jméno laureáta (nebo laureátů, maximálně tří) je následně oznámeno na tiskové konferenci.
- Ceremoniál: Cena je předána laureátům na slavnostním ceremoniálu ve Stockholmu 10. prosince, v den výročí smrti Alfreda Nobela. Každý laureát obdrží medaili, diplom a podíl na finanční odměně, která se v posledních letech pohybuje kolem 10 milionů švédských korun.
🏆 Laureáti a jejich přínos
Od svého založení byla cena udělena desítkám ekonomů za širokou škálu přínosů, které formovaly moderní ekonomické myšlení.
📈 Makroekonomie a monetární politika
Jednou z nejčastěji oceňovaných oblastí je makroekonomie. Milton Friedman (1976) byl oceněn za svou práci v oblasti monetarismu a kritiku keynesiánské politiky. Robert Lucas Jr. (1995) získal cenu za teorii racionálních očekávání, která změnila pohled na efektivitu vládních zásahů. Finn E. Kydland a Edward C. Prescott (2004) byli oceněni za teorii časové nekonzistence hospodářské politiky a reálných hospodářských cyklů.
🎲 Teorie her a informace
Teorie her, matematická disciplína studující strategické rozhodování, byla oceněna několikrát. Nejznámějšími laureáty jsou John Forbes Nash (jehož život inspiroval film Čistá duše), John Harsanyi a Reinhard Selten (1994). Jejich práce na rovnovážných konceptech v nekooperativních hrách našla uplatnění nejen v ekonomii, ale i v politologii, biologii a informatice. George Akerlof, Michael Spence a Joseph Stiglitz (2001) byli oceněni za analýzu trhů s asymetrickými informacemi.
🧠 Behaviorální a experimentální ekonomie
V posledních desetiletích se do popředí dostala behaviorální ekonomie, která kombinuje poznatky z psychologie a ekonomie. Průkopníkem v této oblasti byl Daniel Kahneman (2002), psycholog, který spolu s Amosem Tverskym (který zemřel před udělením ceny) zpochybnil model plně racionálního "homo oeconomicus". Richard Thaler (2017) navázal na jejich práci a rozvinul koncept "postrčení" (nudge). V roce 2019 byli Abhijit Banerjee, Esther Duflo a Michael Kremer oceněni za svůj experimentální přístup ke zmírňování globální chudoby, kdy pomocí randomizovaných kontrolovaných studií testují efektivitu různých rozvojových programů.
👩💼 Ženy v ekonomii
Cena byla dlouho kritizována za nedostatek ženských laureátek. První ženou, která cenu získala, byla až v roce 2009 Elinor Ostromová za analýzu správy společných statků (tzv. commons). Druhou se stala v roce 2019 Esther Duflo, která je zároveň nejmladší laureátkou v historii. Třetí ženou se v roce 2023 stala Claudia Goldin za svůj výzkum postavení žen na trhu práce.
📊 Statistiky a zajímavosti
- Nejmladší laureátka: Esther Duflo, které bylo v době udělení ceny (2019) 46 let.
- Nejstarší laureát: Leonid Hurwicz, kterému bylo v době udělení ceny (2007) 90 let.
- Instituce s nejvíce laureáty: Dlouhodobě dominuje Univerzita v Chicagu, následovaná institucemi jako MIT, Harvardova univerzita a Univerzita v Berkeley.
- Oceněné páry: Manželé Gunnar Myrdal (ekonomie, 1974) a Alva Myrdalová (mír, 1982) jsou jediným párem, kde oba získali Nobelovu cenu (i když v různých kategoriích). Jan Tinbergen a jeho bratr Nikolaas Tinbergen (medicína, 1973) jsou jedinými sourozenci, kteří oba získali Nobelovu cenu.
- Počet laureátů: Do roku 2024 bylo oceněno 96 osob.
💬 Kontroverze a kritika
Kromě již zmíněné debaty o tom, zda se jedná o "pravou" Nobelovu cenu, čelí ocenění i další kritice:
- Ideologická zaujatost: Někteří kritici tvrdí, že cena v minulosti upřednostňovala ekonomy z Chicagské školy a zastánce neoliberálních a volnotržních myšlenek, jako byli Milton Friedman a Friedrich Hayek (1974). Hayek sám ve svém projevu při přebírání ceny varoval před nebezpečím, že cena dodá ekonomům nezaslouženou autoritu.
- Neschopnost předvídat krize: Ekonomie jako věda a mnozí její laureáti byli kritizováni za to, že nedokázali předpovědět finanční krizi v roce 2008. Některé z oceněných modelů, například v oblasti finančních derivátů, dokonce mohly ke krizi přispět.
- Nedostatečná diverzita: Drtivá většina laureátů jsou bílí muži ze Spojených států. Ačkoliv se situace pomalu mění, kritika na malou geografickou i genderovou rozmanitost přetrvává.
💡 Pro laiky: Co je to vlastně "přínos ekonomii"?
Nobelova cena za ekonomii se neuděluje za správné předpovědi vývoje akciového trhu nebo za zbohatnutí. Oceňují se zde fundamentální myšlenky a nástroje, které pomáhají lépe chápat, jak funguje ekonomika. Lze si to představit jako vývoj nových nástrojů pro "opraváře" světa.
- Příklad 1: Teorie her (John Nash)
Představte si, že vy a váš konkurent prodáváte zmrzlinu na stejné pláži. Kam si stoupnete? Doprostřed? Na kraj? Vaše rozhodnutí závisí na tom, co si myslíte, že udělá on. Teorie her dává matematikům a ekonomům nástroje, jak analyzovat takovéto strategické situace. Nepoužívá se jen pro prodej zmrzliny, ale i pro vyjednávání o jaderných zbraních, nastavování aukcí na mobilní frekvence nebo pochopení chování zvířat. Nashův přínos byl v definování tzv. Nashovy rovnováhy, stabilního stavu, kdy žádný hráč nemůže jednostranně změnit svou strategii a polepšit si.
- Příklad 2: Behaviorální ekonomie (Daniel Kahneman, Richard Thaler)
Klasická ekonomie předpokládala, že lidé jsou dokonale racionální roboti, kteří se vždy snaží maximalizovat svůj zisk. Kahneman (psycholog) a Thaler ukázali, že to není pravda. Lidé se bojí ztráty více, než se radují ze zisku, jsou líní přemýšlet a dělají systematické chyby. Pochopení těchto "chyb" umožňuje vytvářet lepší politiky. Například, když se lidé automaticky zapíší do penzijního spoření (a musí se aktivně odhlásit), ušetří si na důchod mnohem více, než když se musí aktivně přihlásit. Tomu se říká "postrčení" (nudge).
- Příklad 3: Experimentální přístup k chudobě (Esther Duflo, Abhijit Banerjee)
Jak nejlépe pomoci dětem v chudých zemích, aby se lépe učily? Dát jim učebnice zdarma? Dát jim jídlo ve škole? Nebo odčervovací pilulky, protože paraziti jim berou energii? Místo hádání se u stolu tito ekonomové začali dělat experimenty podobné testování léků. V jedné skupině vesnic zavedli program A, v druhé program B a ve třetí nic. Pak porovnali výsledky. Zjistili například, že levné odčervení má často mnohem větší dopad na školní docházku než drahé učebnice. Tento přístup zcela změnil způsob, jakým organizace bojují proti chudobě.