Michail Gorbačov

Rozbalit box

Obsah boxu

Michail Sergejevič Gorbačov (rusky Михаил Сергеевич Горбачёв; 2. března 1931 – 30. srpna 2022) byl sovětský a ruský politik. Byl osmým a posledním vůdcem Sovětského svazu, od roku 1985 jako generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS) a od roku 1990 jako první a jediný prezident Sovětského svazu. Jeho politika reforem, známá jako perestrojka (přestavba) a glasnosť (otevřenost), zásadně změnila světovou politickou mapu, vedla k ukončení studené války, pádu Berlínské zdi a následnému rozpadu Sovětského svazu. V roce 1990 obdržel Nobelovu cenu za mír.

Michail Sergejevič Gorbačov
Michail Gorbačov v roce 1987
Datum narození	2. března 1931
Místo narození	Privolnoje, Stavropolský kraj, 🇷🇺 Sovětský svaz
Datum úmrtí	30. srpna 2022 (91 let)
Místo úmrtí	Moskva, 🇷🇺 Rusko
Národnost	ruská, sovětská
Manželka	Raisa Gorbačovová (1953–1999)
Profese	Politik, právník
Vyznamenání	Nobelova cena za mír (1990)

🌱 Mládí a vzdělání

Michail Gorbačov se narodil ve vesnici Privolnoje ve Stavropolském kraji v jihozápadním Rusku do rolnické rodiny. Jeho dětství bylo poznamenáno drsnými zkušenostmi sovětského venkova – hladomorem ve 30. letech a německou okupací během druhé světové války. Od mládí pracoval jako kombajnér v místním kolchozu.

Díky svým schopnostem a pracovitosti získal doporučení ke studiu a v roce 1950 byl přijat na prestižní Moskevskou státní univerzitu, kde vystudoval právo. Během studií v Moskvě se seznámil se svou budoucí manželkou Raisou Titarenkovou, která měla na jeho život a názory zásadní vliv. V roce 1952 vstoupil do Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS).

📈 Vzestup v komunistické straně

Po dokončení studií se vrátil do Stavropolského kraje, kde začal svou politickou kariéru v mládežnické organizaci Komsomol a postupně stoupal stranickou hierarchií. Projevil se jako schopný a energický organizátor a reformátor v oblasti zemědělství. Jeho úspěchů si všimli i v Moskvě.

Klíčovou roli v jeho kariéře sehrál Jurij Andropov, tehdejší šéf KGB, který v Gorbačovovi viděl představitele nové, mladší a vzdělanější generace sovětských vůdců. V roce 1978 byl Gorbačov povolán do Moskvy a stal se tajemníkem Ústředního výboru KSSS pro zemědělství. V roce 1980 se stal nejmladším členem Politbyra.

Po smrti Leonida Brežněva a dvou krátce vládnoucích a nemocných vůdců Jurije Andropova a Konstantina Černěnka byl 11. března 1985 zvolen generálním tajemníkem KSSS. Stal se tak nejmocnějším mužem Sovětského svazu a zahájil éru zásadních reforem.

🏛️ Vůdce Sovětského svazu: Perestrojka a Glasnosť

Když se Gorbačov dostal k moci, Sovětský svaz se nacházel v hluboké stagnaci. Ekonomika byla neefektivní, technologicky zaostávala a byla vyčerpaná válkou v Afghánistánu a závody ve zbrojení se Spojenými státy. Gorbačov si uvědomil, že bez zásadních reforem se systém zhroutí. Spustil proto dva klíčové a vzájemně propojené programy.

Perestrojka (Přestavba)

Perestrojka byla programem ekonomických a politických reforem. Jejím cílem nebylo zničit socialismus, ale reformovat ho a "zlepšit".

• Ekonomické reformy: Gorbačov se pokusil zavést prvky tržního hospodářství do centrálně plánované ekonomiky. Povolil omezené soukromé podnikání (tzv. kooperativy), dal státním podnikům větší autonomii a snažil se o modernizaci průmyslu. Tyto polovičaté reformy však často vedly k chaosu, nárůstu inflace a nedostatku zboží, což paradoxně zhoršilo životní úroveň obyvatel.
• Politické reformy: V roce 1989 inicioval první částečně svobodné volby do nového Sjezdu lidových poslanců a oslabil monopol moci Komunistické strany. V roce 1990 byl zvolen prvním a posledním prezidentem SSSR.

Glasnosť (Otevřenost)

Glasnosť byla politikou zvýšené transparentnosti a otevřenosti ve vládě a společnosti. Jejím původním cílem bylo získat podporu pro perestrojku odhalením korupce a neefektivity z brežněvovské éry.

• Svoboda slova: Glasnosť vedla k uvolnění cenzury v médiích, literatuře a umění. Začaly se publikovat zakázané knihy (např. díla Alexandra Solženicyna), promítat dříve cenzurované filmy a otevřeně se diskutovalo o zločinech stalinismu, ekologických problémech a dalších tabuizovaných tématech.
• Katastrofa v Černobylu (1986): První velkou zkouškou glasnosti byla havárie jaderné elektrárny v Černobylu. Počáteční snaha úřadů katastrofu utajit byla typickým příkladem starého sovětského myšlení. Tlak událostí a Gorbačovův reformní kurz však nakonec vedly k otevřenějšímu informování, což odhalilo hlubokou krizi systému.

Glasnosť však nechtěně otevřela Pandořinu skříňku – probudila dlouho potlačovaný nacionalismus v neruských sovětských republikách a vedla k masovým demonstracím a volání po nezávislosti.

🌍 Zahraniční politika a konec studené války

Gorbačovova "nová myšlení" radikálně změnilo i zahraniční politiku SSSR. Uvědomil si, že Sovětský svaz si již nemůže dovolit nákladné závody ve zbrojení.

• Vztahy s USA: Navázal úzký a konstruktivní vztah s americkým prezidentem Ronaldem Reaganem. Jejich setkání, zejména na summitech v Ženevě, Reykjavíku a Washingtonu, vedla k průlomovým dohodám o jaderném odzbrojení, jako byla Smlouva o likvidaci raket středního a kratšího doletu (INF) z roku 1987.
• Konec Brežněvovy doktríny: Gorbačov opustil tzv. Brežněvovu doktrínu, která ospravedlňovala sovětskou vojenskou intervenci v zemích východního bloku, pokud by byl ohrožen jejich komunistický režim. Tuto politiku nahradil tzv. "Sinatrovou doktrínou" (podle písně "My Way"), která zemím Varšavské smlouvy umožnila jít si svou vlastní cestou.
• Pád komunismu ve východní Evropě (1989): Když v roce 1989 propukly v zemích jako Polsko, Maďarsko, Východní Německo a Československo masové demonstrace proti komunistickým režimům, Gorbačov odmítl zasáhnout vojenskou silou. Jeho rozhodnutí nechat událostem volný průběh přímo vedlo k pádu Berlínské zdi (9. listopadu 1989) a k sametovým revolucím v celém východním bloku.

Za svou klíčovou roli v ukončení studené války a umožnění mírových změn v Evropě obdržel v roce 1990 Nobelovu cenu za mír.

💥 Rozpad Sovětského svazu a konec moci

Zatímco na Západě byl Gorbačov oslavován jako hrdina, doma jeho popularita prudce klesala. Ekonomické reformy selhaly a přinesly chaos, což vedlo k nespokojenosti obyvatelstva. Glasnosť probudila nacionalistická hnutí v jednotlivých sovětských republikách (Pobaltí, Gruzie, Ukrajina), které začaly volat po nezávislosti.

Gorbačov se ocitl pod dvojím tlakem:

• Z jedné strany na něj tlačili konzervativní komunisté a armádní špičky, kteří ho obviňovali ze zrady socialismu a ztráty kontroly nad východní Evropou.
• Z druhé strany na něj tlačili radikální reformátoři v čele s jeho hlavním politickým rivalem, Borisem Jelcinem, kteří požadovali rychlejší a hlubší demokratizaci a rozpuštění SSSR.

Srpnový puč (1991)

V srpnu 1991, když byl Gorbačov na dovolené na Krymu, se skupina konzervativních komunistů (včetně viceprezidenta, premiéra a šéfů KGB a armády) pokusila o státní převrat. Pučisté ho drželi v domácím vězení a vyhlásili v zemi výjimečný stav. Puč však po třech dnech ztroskotal díky masovému odporu občanů v Moskvě, který vedl Boris Jelcin, jenž se demonstrativně postavil na tank před budovou ruského parlamentu.

Gorbačov se vrátil do Moskvy, ale jeho politická autorita byla v troskách. Skutečným vítězem byl Jelcin, který se stal dominantní postavou. Puč fatálně podkopal zbytky moci komunistické strany i centrální sovětské vlády.

Zánik SSSR a rezignace

Po neúspěšném puči začaly jednotlivé sovětské republiky jedna po druhé vyhlašovat nezávislost. Gorbačov se marně snažil zachránit Sovětský svaz v nějaké volnější podobě. Definitivní konec přišel v prosinci 1991, kdy se prezidenti Ruska (Jelcin), Ukrajiny a Běloruska sešli v Bělověžském pralese a podepsali dohodu o vytvoření Společenství nezávislých států (SNS), čímž fakticky rozpustili Sovětský svaz.

Gorbačov, který se stal prezidentem neexistujícího státu, rezignoval na svou funkci 25. prosince 1991. Následující den Sovětský svaz oficiálně zanikl.

Post-sovětská éra a odkaz

Po odchodu z politiky založil Gorbačovovu nadaci a angažoval se v ekologických a humanitárních otázkách. V roce 1996 neúspěšně kandidoval na ruského prezidenta, získal však méně než 1 % hlasů, což potvrdilo jeho nepopularitu v Rusku.

Jeho historický odkaz je mimořádně rozporuplný:

• Na Západě je vnímán jako jeden z největších státníků 20. století – vizionář, který ukončil studenou válku, umožnil sjednocení Německa a osvobodil východní Evropu od sovětské nadvlády.
• V Rusku a mnoha post-sovětských zemích je naopak vnímán velmi negativně. Je obviňován z rozpadu Sovětského svazu, který mnozí považují za geopolitickou katastrofu, a z chaosu a ekonomického úpadku 90. let, který jeho reformy způsobily.

Michail Gorbačov zemřel 30. srpna 2022 v Moskvě ve věku 91 let.

🤔 Pro laiky

Představte si Sovětský svaz jako starý, obrovský a zchátralý dům, který už sotva držel pohromadě. Všichni v něm byli nespokojení, ale báli se cokoliv říct, protože předchozí správci vládli velmi přísně.

Michail Gorbačov se stal novým správcem tohoto domu a uvědomil si, že pokud něco neudělá, dům se brzy zřítí.

• Nejdřív se rozhodl dům přebudovat (perestrojka). Začal probourávat některé zdi a zkoušel nové materiály, aby dům zmodernizoval. To ale způsobilo ještě větší chaos a prach.
• Potom se rozhodl otevřít okna (glasnosť), aby se dovnitř dostal čerstvý vzduch a všichni mohli svobodně říkat, co se jim nelíbí.

Jenže když otevřel okna, obyvatelé si nejen začali stěžovat, ale také zjistili, že jejich části domu jsou tak zchátralé, že by bylo lepší si postavit vlastní, menší domky. Zároveň se naštvali i staří domovníci, kterým se nelíbilo, že Gorbačov všechno mění, a pokusili se ho zamknout ve sklepě (puč).

Nakonec se celý velký dům rozpadl na několik menších samostatných domků (nezávislé státy) a Gorbačov zůstal správcem neexistujícího domu. Pro lidi venku byl hrdinou, protože díky němu skončila "sousedská válka" (studená válka). Ale pro mnoho obyvatel domu byl tím, kdo dopustil, že se jejich velký, i když zchátralý, domov rozpadl.