Lubomír Zaorálek

Lubomír Zaorálek
Celé jméno	PhDr. Lubomír Zaorálek
Datum narození	6. září 1956
Místo narození	Ostrava
Státní příslušnost
Alma mater	Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Brně
Povolání	vysokoškolský pedagog, politický komentátor
Strana	SOCDEM
Funkce</

Lubomír Zaorálek je český levicový politik, vysokoškolský pedagog a jedna z nejvýraznějších tváří polistopadové sociální demokracie. V minulosti zastával řadu klíčových ústavních funkcí, včetně postu předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky (2002–2006), ministra zahraničních věcí ve vládě Bohuslava Sobotky (2014–2017) a ministra kultury ve druhé vládě Andreje Babiše (2019–2021).

Byl dlouholetým místopředsedou ČSSD (později SOCDEM) a jejím volebním lídrem v roce 2017. Jeho politická kariéra byla spojena s výraznou rétorikou, kritikou zahraničních vojenských intervencí a obhajobou sociálního státu. V letech 2024 až 2026 se neúspěšně pokoušel o návrat strany do vrcholné politiky, což vyvrcholilo kontroverzní spoluprací s koalicí Stačilo! a následným volebním neúspěchem, který vedl k jeho rezignaci na vedení strany.

Od ledna 2026 působí primárně v akademické sféře na University College Prague a věnuje se politickému komentování a natáčení podcastů. Je známým kritikem nákupu letounů F-35 a prosazuje alternativní pohledy na českou zahraniční a bezpečnostní politiku.

👤 Život a vzdělání

Lubomír Zaorálek se narodil v Ostravě, kde také prožil své dětství a mládí. Pochází z rodiny s uměleckým a intelektuálním zázemím. Po absolvování gymnázia v roce 1975 nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnešní Masarykova univerzita), kde studoval obor filozofie a politická ekonomie. Studium úspěšně zakončil v roce 1982 získáním titulu doktor filozofie (PhDr.).

Před rokem 1989 pracoval v různých profesích, mimo jiné jako dramaturg v Československé televizi v Ostravě. Zapojil se do disentu a pohyboval se v prostředí tzv. podzemní univerzity, kde přednášel filozofii. V listopadu 1989 se stal jedním ze spoluzakladatelů Občanského fóra (OF) v Ostravě a aktivně se účastnil Sametové revoluce.

🏛️ Politický vzestup a působení ve Sněmovně

Do vysoké politiky vstoupil Lubomír Zaorálek v roce 1990, kdy byl zvolen poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum. Po rozpadu OF vstoupil v roce 1994 do České strany sociálně demokratické (ČSSD), kde se rychle vypracoval mezi stranickou elitu.

V roce 1996 byl poprvé zvolen do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, kde nepřetržitě působil až do roku 2021. Jeho rétorické schopnosti a ideologická pevnost z něj učinily jednoho z hlavních mluvčích strany. V letech 2002 až 2006 dosáhl svého prvního vrcholu kariéry, když byl zvolen předsedou Poslanecké sněmovny. V této funkci se stal třetím nejvyšším ústavním činitelem v zemi.

Během svého působení ve vedení sněmovny musel řešit řadu složitých situací, včetně vládních krizí v období premiérů Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka. Po volbách v roce 2006, kdy ČSSD přešla do opozice, se stal místopředsedou sněmovny, kterým zůstal až do roku 2013. V tomto období působil také jako stínový ministr zahraničí a patřil k nejhlasitějším kritikům vlády Mirka Topolánka a Petra Nečase, zejména v otázce plánovaného umístění amerického radaru v Brdech.

🌍 Ministr zahraničních věcí (2014–2017)

Po předčasných volbách v roce 2013 a vzniku koaliční vlády ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL se Lubomír Zaorálek stal ministrem zahraničních věcí. Jeho působení v Černínském paláci bylo poznamenáno snahou o aktivnější diplomacii a důrazem na ekonomickou diplomaciu, ale také několika kontroverzemi.

Jedním z klíčových témat jeho mandátu byla krize na Ukrajině a anexe Krymu Ruskou federací v roce 2014. Zaorálek zpočátku prosazoval tvrdý postoj vůči Rusku, ale zároveň se snažil udržovat komunikační kanály. Významným momentem bylo také podepsání tzv. Prohlášení čtyř (společně s prezidentem Milošem Zemanem, předsedou senátu a premiérem) v roce 2016, které ujišťovalo Čínskou lidovou republiku o respektování politiky jedné Číny po návštěvě dalajlámy v Praze. Tento krok vyvolal ostrou kritiku ze strany opozice i části veřejnosti.

Zaorálek se také musel potýkat s migrační krizí v roce 2015, kdy Česká republika odmítla systém povinných kvót pro přerozdělování uprchlíků v rámci Evropské unie. Jako ministr zahraničí prosazoval posílení Visegrádské skupiny (V4), což později, v letech 2024–2026, sám kritizoval pro její nefunkčnost.

🎭 Ministr kultury a volební lídr (2017–2021)

Před volbami v roce 2017 nahradil Lubomír Zaorálek v čele volební kampaně ČSSD premiéra Bohuslava Sobotku a stal se volebním lídrem a kandidátem na premiéra. Navzdory energické kampani strana utrpěla historickou porážku a získala pouze 7,27 % hlasů. Zaorálek následně odmítl účast v menšinové vládě Andreje Babiše a stáhl se do ústraní sněmovního zahraničního výboru.

Návrat do exekutivy přišel v srpnu 2019, kdy přijal nabídku stát se ministrem kultury po odvolaném Antonínu Staňkovi. Jeho jmenování ukončilo dlouhotrvající vládní krizi a spor mezi prezidentem Zemanem a ČSSD. Na ministerstvu kultury se zaměřil na stabilizaci resortu, řešení situace v příspěvkových organizacích a během pandemie covid-19 na programy podpory pro umělce.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021 kandidoval jako lídr v Moravskoslezském kraji. ČSSD však poprvé v historii samostatné České republiky nepřekročila pětiprocentní hranici (získala 4,65 %) a vypadla ze Sněmovny. Tento moment znamenal zásadní zlom v Zaorálkově kariéře.

🗳️ Volební debakly a konec v čele strany (2024–2026)

Období let 2024 až 2026 představovalo pro Lubomíra Zaorálka sérii politických pokusů o vzkříšení značky sociální demokracie (přejmenované na SOCDEM), které však skončily neúspěchem. V červnu 2024 vedl kandidátku strany do voleb do Evropského parlamentu. Kampaň, postavená na kritice Green Dealu a sociálních tématech, voliče neoslovila. Strana získala pouze 1,86 % hlasů a zůstala hluboko pod hranicí potřebnou pro zisk mandátu.

Po tomto debaklu došlo ve straně k vnitřnímu pnutí. Na sjezdu v Hradci Králové v říjnu 2024 byl Zaorálek zvolen statutárním místopředsedou, přičemž předsedkyní se stala Jana Maláčová. Nové vedení prosazovalo radikální změnu kurzu směrem k tradiční levici a sjednocení roztříštěných levicových sil.

Spojenectví se Stačilo! a rozkol v SOCDEM

Klíčovým a kontroverzním momentem se stal červenec 2025, kdy vedení strany v čele s Maláčovou a Zaorálkem podepsalo memorandum o spolupráci s koalicí Stačilo!, jejíž dominantní silou byla KSČM vedená Kateřinou Konečnou. Zaorálek tento krok obhajoval pragmatickou nutností spojit síly pro přežití levice v Česku, kritici uvnitř strany to však vnímali jako zradu demokratických principů a odkazu strany. Následkem byl odchod tisíců členů a hluboký rozkol v členské základně.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny v říjnu 2025 kandidoval Zaorálek jako dvojka na kandidátce koalice Stačilo! v Moravskoslezském kraji, hned za lídryní Kateřinou Konečnou. Přestože osobně získal 5 894 preferenčních hlasů, což svědčilo o jisté přetrvávající osobní popularitě v regionu, uskupení jako celek ve volbách neuspělo. Zisk přibližně 4,3 % hlasů nestačil na vstup do Sněmovny (koalice potřebovaly vyšší práh, případně subjekt kandidoval jako hnutí s podporou, ale výsledek byl pod hranicí volitelnosti).

V reakci na tento výsledek ohlásil Zaorálek v listopadu 2025 společně s Janou Maláčovou rezignaci na vedení SOCDEM, která nabyla účinnosti k prosincovému sjezdu.

🗣️ Politické postoje a současné aktivity

Od ledna 2026 se Lubomír Zaorálek plně věnuje akademické dráze jako vysokoškolský pedagog na University College Prague. Politiku však zcela neopustil a profiluje se jako aktivní komentátor a publicista.

Jeho hlavním tématem v letech 2024–2026 byla ostrá kritika vládních zbrojních zakázek, zejména nákupu amerických stíhaček F-35. Tento akvizici označuje za ekonomicky neúnosnou pro Českou republiku a netransparentní. Své názory prezentuje také v podcastu Ministr a mileniál, který natáčí od roku 2025 se svým spolupracovníkem Denisem Melasem. Formát podcastu má za cíl oslovit mladší generaci a nabízí mezigenerační dialog o politice.

Média v lednu 2026 upozornila na zajímavou personální vazbu, kdy Denis Melas získal post parlamentního zpravodaje na ministerstvu obrany pod vedením nového ministra Jaromíra Zůny (SPD). Komentátoři tento krok interpretují jako Zaorálkovu neformální "spojku" v resortu, který dlouhodobě kritizuje.

V říjnu 2025 Zaorálek rezignoval na post předsedy představenstva Masarykovy demokratické akademie (MDA), sociálnědemokratického think-tanku, kde jej nahradil Vladimír Špidla. V akademii však nadále publikuje studie a odborné texty. V zahraniční politice varuje před eskalací globálních konfliktů a kritizuje "zmrazení vztahů" se sousedy v rámci střední Evropy.

📊 Volební statistiky

Přehled vybraných volebních výsledků Lubomíra Zaorálka v posledních letech jeho aktivní kariéry:

Rok	Typ voleb	Subjekt	Pozice	Výsledek subjektu	Preferenční hlasy	Mandát
2021	Poslanecká sněmovna	ČSSD	Lídr (MSK)	4,65 %	8 684	Ne
2024	Evropský parlament	SOCDEM	Lídr	1,86 %	-	Ne
2025	Poslanecká sněmovna	Stačilo!	2. místo (MSK)	~4,3 %	5 894	Ne

Zdroje