Stanislav Gross

Rozbalit box

Obsah boxu

Stanislav Gross (* 30. říjen 1969, Praha – † 16. duben 2015, Praha) byl český politik a právník, který se do dějin zapsal jako nejmladší předseda vlády v historii České republiky (ve věku 34 let). Byl dlouholetým výrazným členem České strany sociálně demokratické (ČSSD), ministrem vnitra a korunním princem Miloše Zemana.

Jeho politická kariéra byla definována raketovým vzestupem, obrovskou popularitou u veřejnosti (známá kampaň "Myslím to upřímně"), ale také strmým pádem způsobeným nejasným financováním luxusního bytu na Barrandově. Po odchodu z politiky se stal advokátem a multimilionářem díky kontroverznímu obchodu s akciemi společnosti Moravia Energo, což zpětně vrhlo stín podezření na jeho politická rozhodnutí.

Závěr jeho života byl poznamenán těžkým onemocněním – amyotrofickou laterální sklerózou (ALS), které v roce 2015 podlehl. Krátce před smrtí se veřejně omluvil všem, které zklamal, a přihlásil se k víře v Boha.

🚂 Mládí a počátky kariéry

Stanislav Gross se narodil v Praze. Jeho původ byl skromný, což později v politice často zdůrazňoval, aby se přiblížil běžným voličům.

Vzdělání a dráha u dráhy

Vystudoval Střední průmyslovou školu dopravní v Praze, obor elektrická trakce v dopravě. Po maturitě krátce pracoval jako elektromechanik u Československých státních drah (ČSD) v depu Praha-Vršovice. Později nastoupil základní vojenskou službu v Chebu.

Vstup do politiky

Politický talent projevil Gross okamžitě po Sametové revoluci v roce 1989.

Mladí sociální demokraté: Vstoupil do obnovené ČSSD a stal se aktivním v jejím mládežnickém křídle (Mladí sociální demokraté), kterému v letech 1990–1994 předsedal.
Objev Miloše Zemana: Jeho rétorického talentu a organizačních schopností si všiml tehdejší předseda strany Miloš Zeman. Gross se stal jeho "korunním princem", mužem na špinavou práci i tváří pro mladé voliče.
Poslanec: V roce 1992, ve věku pouhých 22 let, byl zvolen poslancem České národní rady (později Poslanecké sněmovny PČR).

Studium práv

Během svého působení ve sněmovně vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1993–1999). Tématem jeho diplomové práce byl Vývoj českých politických stran v letech 1848–1938. Později získal titul JUDr. na Právnické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, což se později stalo předmětem jedné z jeho afér.

🏛️ Politický vzestup (1998–2004)

V roce 1998, po nástupu menšinové vlády ČSSD tolerované ODS (tzv. Opoziční smlouva), se Grossova hvězda rozzářila naplno.

Místopředseda sněmovny (1998–2000)

Nejprve působil jako místopředseda Poslanecké sněmovny a předseda poslaneckého klubu ČSSD. Byl klíčovým vyjednavačem strany, který dokázal udržovat křehkou rovnováhu moci s Václavem Klausem a ODS.

Ministr vnitra (2000–2004)

V dubnu 2000, po demisi Václava Grulich, byl jmenován ministrem vnitra ve vládě Miloše Zemana. Ve 30 letech se stal nejmladším ministrem tohoto resortu v historii.

Zasedání MMF a SB (2000): Jeho prvním velkým testem bylo zasedání Mezinárodního měnového fondu v Praze. Policie pod jeho vedením zasáhla tvrdě proti antiglobalistům v ulicích (Lumírova ulice, náměstí Míru). Zásah byl kritizován lidskoprávními organizacemi, ale veřejností byl přijat jako důkaz Grossovy ráznosti.
Summit NATO (2002): Organizačně zvládl i summit Severoatlantické aliance v Praze.
Popularita: V této době byl Gross nejpopulárnějším politikem v zemi. Jeho billboardy s heslem "Myslím to upřímně" se staly ikonickými, ačkoliv později získaly ironický podtext.

Po volbách v roce 2002, kdy se premiérem stal Vladimír Špidla, si Gross udržel post ministra vnitra a stal se 1. místopředsedou vlády. Postupně se však začal od svého mentora Zemana distancovat (při prezidentské volbě 2003 nepodpořil Zemana, což mu Zeman nikdy neodpustil a označil ho za zrádce).

🇨🇿 Předseda vlády (2004–2005)

V roce 2004, po neúspěchu ČSSD ve volbách do Evropského parlamentu, odstoupil Vladimír Špidla. Stanislav Gross se chopil příležitosti.

Nejmladší premiér

Dne 4. srpna 2004 byl jmenován premiérem. Bylo mu 34 let. Sestavil koaliční vládu ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU.

Styl vládnutí: Jeho vláda se snažila o pragmatickou politiku, ale byla vnitřně nestabilní. Gross se snažil profilovat jako moderní levicový politik západního střihu (po vzoru Tonyho Blaira), ale chyběla mu hlubší vize a zkušenosti.

Aféry a pád

Jeho premiérství netrvalo ani rok. Zlomil mu vaz skandál, který se z dnešního pohledu (v kontextu miliardových kauz) může zdát malicherný, ale tehdy byl pro společnost zásadní.

📉 Aféra s bytem a rezignace

Na začátku roku 2005 deník MF Dnes zveřejnil informace o nejasném financování Grossova bytu na Barrandově.

Byt za 4,2 milionu: Gross koupil byt v novostavbě za 4,2 milionu Kč. Jako politik měl sice slušný plat, ale novináři spočítali, že splácení hypotéky a běžné výdaje by převýšily jeho oficiální příjmy.
Vysvětlení č. 1: Gross tvrdil, že si peníze půjčil.
Strýček Vik:** Následně přišel s vysvětlením, že mu 1,2 milionu Kč půjčil jeho strýc **František Vik. Novináři však zjistili, že strýc Vik je nemajetný důchodce, který by takovou částku nemohl mít.
Směnka a Kristián:** Nakonec se objevila verze, že strýci Vikovi půjčil peníze záhadný novinář a podnikatel Rodopulos, resp. směnka skončila u **Michala Simkaniče (spojeného s kruhy kolem podnikatele Františka Mrázka). Celý příběh působil nevěrohodně a komicky.

Křišťálově čistý

Gross se bránil na tiskových konferencích, kde pronesl legendární větu: > *„Původ mých peněz je tak křišťálově čistý, že ani křišťál křišťálověji čistý být nemůže.“*

Tato věta zlidověla. Veřejnost mu přestala věřit. Koaliční partneři (zejména Miroslav Kalousek z KDU-ČSL) tlačili na jeho odchod. Aféra se navíc propojila s podnikáním jeho manželky Šárky Grossové (spojení s majitelkou nevěstince Libuší Barkovou).

Dne 25. dubna 2005 Stanislav Gross podal demisi. Ve funkci ho nahradil Jiří Paroubek. V září 2005 se vzdal i funkce předsedy ČSSD a odešel z vysoké politiky.

💰 "Zázračné" zbohatnutí a Moravia Energo

Po odchodu z politiky nastoupil Gross do advokátní kanceláře Eduarda Bruny (obhájce v mnoha mediálně sledovaných kauzách). V roce 2007 však šokoval veřejnost zprávou o svém náhlém zbohatnutí.

Obchod s akciemi

Gross koupil podíl ve společnosti Moravia Energo** (obchodník s elektřinou) za **20 milionů Kč.

Kde vzal 20 milionů? Půjčila mu je slovenská společnost Key Investments (později známá z kauz radnic Prahy 6 a 10).
Prodej: Po pouhém půl roce prodal tento podíl společnosti Arca Capital miliardáře Tomáše Chrenka.
Zisk:** Prodejní cena byla 100 milionů Kč. Gross tak "vydělal" **80 milionů korun prakticky přes noc.

Tento obchod byl finančními analytiky označen za nestandardní. Vzniklo podezření, že nešlo o geniální investici, ale o legalizaci úplatku (korupční renty) za rozhodnutí, která Gross učinil ještě jako premiér (např. v souvislosti s privatizací Unipetrolu nebo dolů OKD). Policie případ několikrát vyšetřovala, ale nikdy neprokázala trestný čin.

⚖️ Další kontroverze a "Plzeňská práva"

Gross byl spojován s řadou dalších kauz.

Privatizace Unipetrolu: Prodej petrochemického gigantu polskému Orlenu byl provázen podezřením z korupce ("Pět na stole v českých"). Gross byl v době prodeje premiérem.
Miroslav Šlouf a František Mrázek: Ačkoliv se Gross snažil odříznout od vlivu "šedé eminence" Miroslava Šloufa, policejní odposlechy (kauza Krakatice) naznačovaly, že podsvětí mělo na ministerstvo vnitra v době Grossova působení vazby.
JUDr. z Plzně: V roce 2009 vypukla aféra na Právnické fakultě ZČU v Plzni. Zjistilo se, že mnoho prominentů vystudovalo podezřele rychle. Gross zde získal titul JUDr. Jeho rigorózní práce o vývoji bankovnictví měla pouhých 33 stran (standard je násobně více) a byla považována za plagiát nebo kompilát zpráv ČNB.

✝️ Nemoc, obrácení a smrt

Kolem roku 2013 se Stanislav Gross stáhl z veřejného života. Začaly se objevovat informace o jeho vážném zdravotním stavu.

Diagnóza ALS

Lékaři mu diagnostikovali amyotrofickou laterální sklerózu (ALS). Jde o nevyléčitelné neurodegenerativní onemocnění, při kterém postupně odumírají motoneurony ovládající svaly, zatímco mozek zůstává plně funkční. Pacient se postupně stává vězněm ve vlastním těle.

Dokument Expremiéři a omluva

V roce 2014, již viditelně nemocný a s potížemi s řečí, vystoupil v dokumentárním cyklu České televize Expremiéři.

Duchovní proměna: Gross přiznal, že v nemoci našel cestu k Bohu a přijal Krista.
Omluva: Veřejně se omluvil: "Všem vám, kteří jste mi před x lety důvěřovali a pak jste měli pocit, že jsem vás zklamal, tak vám se omlouvám."
Přiznal také, že kauza s bytem byla chyba a že lhal ("Nemluvil jsem pravdu"). O zbohatnutí na akciích však detaily neprozradil.
Jeho výrok: *"V životě jsem dělal i věci, na které pyšný nejsem. Ale nemyslím si, že jsem ten, kdo by měl být tím nejhorším,"* se stal jeho epitafem.

Stanislav Gross zemřel ve svém domě v Praze 16. dubna 2015. Bylo mu 45 let. Pohřeb se konal na Vyšehradě a zúčastnily se ho politické špičky včetně premiéra Sobotky. Miloš Zeman na pohřeb nepřišel.

📊 Shrnutí Grossova odkazu

Příběh Stanislava Grosse je často interpretován jako morální drama polistopadové politiky.

Symbol úspěchu: Byl symbolem možností, které demokracie nabízí – mladý kluk z "mašinky" to dotáhl až na premiéra.
Symbol korupce: Stal se tváří klientelismu, neprůhledných kšeftů a propojení politiky s byznysem, které definovalo přelom tisíciletí v ČR.
Tragický hrdina: Jeho nemoc a závěrečné pokání dodaly jeho osudu lidský rozměr, který u mnoha jiných politiků zapletených do podobných kauz chybí.

Zdroje

Profil na webu Vlády ČR
Kniha: Vzestup a pád Stanislava Grosse (Jaroslav Spurný, 2015)
Dokument ČT: Expremiéři - Stanislav Gross (2014)
Archivy zpravodajských portálů (iDNES.cz, Novinky.cz) k aférám Moravia Energo a Byt na Barrandově.