Ladislav Smoljak
| Ladislav Smoljak | |
|---|---|
| Celé jméno | Ladislav Smoljak |
| Datum narození | 9. prosince 1931 |
| Místo narození | Praha, Československo |
| Datum úmrtí | 6. dubna 2010 |
| Místo úmrtí | Praha, Česká republika |
| Státní příslušnost |  |
| Povolání | herec, režisér, dramatik, scenárista |
Ladislav Smoljak (9. prosince 1931, Praha – 6. dubna 2010, Praha) byl český herec, divadelní režisér, dramatik a scenárista, jeden ze spolutvůrců fenoménu Járy Cimrmana a klíčová osobnost Divadla Járy Cimrmana. Spolu se Zdeňkem Svěrákem napsal většinu her cimrmanovského repertoáru a jako režisér a herec je uváděl na scénu po celé půlstoletí. Byl považován za jednoho z nejvýznamnějších českých divadelníků druhé poloviny 20. století.
Smoljak stál u zrodu Cimrmana v roce 1966, kdy s Jiřím Šebánkem připravil první rozhlasovou hru s touto fiktivní postavou. V roce 1967 spoluzaložil Divadlo Járy Cimrmana v Praze a po desetiletí byl jeho uměleckou duší – jako dramatik, jako režisér a jako herec zároveň. Mimo divadlo se proslavil i jako filmový scenárista a herec v oblíbených českých filmech, zejména ve spolupráci se Zdeňkem Svěrákem a režisérem Oldřichem Lipským.
👤 Životopis
Ladislav Smoljak se narodil 9. prosince 1931 v Praze v rodině středostavovské inteligence. Od mládí jej přitahovala kultura, literatura a divadlo. Vystudoval elektrotechniku na Českém vysokém učení technickém v Praze – vzdělání zdánlivě vzdálené divadlu, ale Smoljak v tom nikdy neviděl rozpor; technicko-analytické myšlení se naopak projevilo v preciznosti jeho dramaturgické a režijní práce.
Po absolvování technické školy se Smoljak plně věnoval kultuře. Nejprve působil jako novinář a kulturní publicista, přičemž rozvíjel svůj smysl pro jazyk, slovní hříčku a humor. Tato publicistická škola se výrazně promítla do cimrmanovského stylu – textů psaných s přesností vědecké studie, ale s komickým obsahem.
Smoljak patřil k výrazné generaci české inteligence 60. let, která před Pražským jarem v roce 1968 zažila krátký kulturní rozmach. Toto období přineslo nebývalou tvůrčí svobodu, v jejímž kontextu vznikaly nejodvážnější projekty, včetně Cimrmana. Normalizace po roce 1968 pak tuto generaci výrazně zasáhla, ale Smoljak dokázal svou uměleckou vizi uchovat a rozvíjet i v omezených podmínkách.
🎭 Cimrman – vznik fenoménu
Roku 1966 se Ladislav Smoljak setkal s Jiřím Šebánkem a společně připravili první rozhlasovou hru s fiktivní postavou geniálního českého vynálezce a umělce Járy da Cimrmana. Hra zněla v Československém rozhlase a vzbudila velký zájem posluchačů. Jméno, biografie a charakter postavy byly od počátku záměrně vymyšlené – šlo o mystifikaci, ale mystifikaci provedenou s takovou péčí a ironickým nadhledem, že publikum ji přijalo s nadšením.
Smoljak byl v autorském tandemu tím, kdo nejvíce dbal na dramaturgickou strukturu a jazykovou preciznost. Zatímco Zdeněk Svěrák, který se záhy připojil k projektu, přinášel lyričtější a humorně poetičtější polohu, Smoljak zastával funkci dramatického architekta – stavěl scény, pracoval s tempem, budoval pointy. Tento vzájemný doplněk byl klíčem k trvalé kvalitě cimrmanovského díla.
V roce 1967 se Smoljak spolupodílel na vzniku Divadla Járy Cimrmana v Praze na Žižkově. Divadlo od prvních let přijalo charakteristický formát: každé představení začínalo tzv. seminářem, v němž herci v rolích cimrmanologů vědecky prezentovali nové poznatky o fiktivním géniovi, a teprve po semináři následovala vlastní hra. Smoljak byl po desetiletí režisérem většiny inscenací a zároveň sám hrál v cimrmanovských seminářích i hrách.
💼 Divadelní kariéra
Smoljak jako dramatik a spoluautor napsal s Zdeňkem Svěrákem velkou část repertoáru Divadla Járy Cimrmana. Ke hrám, na jejichž vzniku se podílel nebo které režíroval, patří mimo jiné Vyšetřování ztráty třídní knihy, Dobytí severního pólu, Akt, Hospoda Na mýtince, Blaník, Lijavec, Švestka, Vražda v salonním kupé a další.
Každá z těchto her nesla Smoljakův rukopis: pevnou dramaturgickou strukturu, přesně načasované pointy a dialog psaný s vědomím živého divadelního provozu. Smoljak věděl, co funguje na jevišti – uměl stavět scény tak, aby budovaly napětí a pak je uvolnily v humorném momentu, přičemž humor byl vždy jazykový a situační, nikoli vulgární nebo levný.
Jako režisér dbál Smoljak na to, aby inscenace zůstávaly věrné původnímu duchu Cimrmana i při opakovaných reprízách. Tato konzervativnost byla vědomou estetickou volbou: cimrmanovské hry nejsou aktualizovány ani modernizovány, hrají se v podobném duchu jako při premiéře, a tato stálost je součástí jejich kouzla. Divadlo funguje jako živý archiv specifického humoru a poetiky.
Smoljak v divadle hrál i jako herec. Jeho herecký projev byl charakteristicky suchý, přesný a bez zbytečných gest – skvěle odpovídal cimrmanovskému stylu vědecké vážnosti, pod níž se skrývá absurdní komika. Byl mistrem deadpan výkonu: čím vážněji říkal nesmysly, tím byl komický efekt silnější.
🎬 Filmová tvorba
Vedle divadla byl Ladislav Smoljak významným filmovým scenáristou a hercem. Dlouhodobě spolupracoval se Zdeňkem Svěrákem na filmových projektech, přičemž jejich spolupráce přinesla řadu oblíbených českých filmů.
Klíčová byla spolupráce s režisérem Oldřichem Lipským, s nímž Smoljak a Svěrák napsali scénáře k populárním komediím. Mezi tyto filmy patří Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974), Marečku, podejte mi pero! (1976) a Jak svět přichází o básníky (1985). Tyto komedie s Vlastimilem Brodským a Josefem Abrháme patřily k nejoblíbenějším filmům normalizačního i ponormalizačního období a jsou dodnes reprízovány.
Smoljak a Svěrák psali scénáře, v nichž humor vycházel ze situací každodenního života, absurdních byrokratických situací a jazykových nedorozumění. Jejich filmy zachycovaly českou mentalitu se sympatickou ironií, bez zlomyslnosti.
Smoljak jako herec se objevoval i ve filmech mimo cimrmanovský okruh. Hrával vedlejší i větší role, vždy s charakteristickým klidem a přesností.
⏳ Normalizace a umělecká odolnost
Nástup normalizace po roce 1968 přinesl Smoljakovi i celému Divadlu Járy Cimrmana těžké časy. Divadlo bylo v roce 1974 nuceno přerušit činnost a obnovilo ji až v roce 1978. Smoljak v tomto období nemohl pracovat naplno ve svém oboru a byl omezován v možnostech publikování i inscenování.
Přesto normalizace nepřerušila tvůrčí spolupráci Smoljaka a Svěráka. Filmové scénáře umožňovaly pokračovat v práci v omezeném prostoru, přičemž humor formulovaný v jejich filmech obratně balancoval mezi přijatelným a satiricky podvratným. Jméno Cimrmana se stalo zkratkou pro sdílenou kulturní paměť a vzdor vůči normalizační banalitě – a Smoljak byl strážcem tohoto odkazu.
Po roce 1989 se divadlo mohlo plně rozvinout a rozšířit repertoár. Smoljak s Svěrákem napsali v polistopadovém období další hry a divadlo zažilo nový zájem publika. Smoljak se těšil zasloužené autoritě uznávaného kulturního tvůrce a pedagogicky působil i na mladší generaci herců a dramatiků.
🌟 Odkaz a vliv
Ladislav Smoljak zemřel 6. dubna 2010 v Praze ve věku 78 let. Jeho smrt byla vnímána jako konec jedné éry – éry zakladatelů Cimrmana. Divadlo Járy Cimrmana pokračuje i po jeho smrti, ale Smoljakova přítomnost mu chybí jako definující umělecká autorita.
Smoljakův odkaz je úzce spjat s odkazem celého cimrmanovského fenoménu. Přispěl k vytvoření jedinečného žánru – české absurdní komedie se seriózní tváří, jazykově rafinované a kulturně hluboce zakořeněné. Tento žánr nemá přímý zahraniční ekvivalent a je svébytným výrazem česky mluvící kultury.
Jako dramatik a režisér vytvořil Smoljak divadelní dílo, které obstálo zkouškou času: cimrmanovské hry jsou hrány v nezměněné podobě desetiletí po svém vzniku a publikum na ně chodí s nezmenšeným zájmem. To svědčí o tom, že humor, který Smoljak budoval, není povrchní ani dobově podmíněný, ale má trvalou platnost.
Ve filmové tvorbě zanechal Smoljak scénáře ke klasikám české komedie, které jsou stále součástí televizního repertoáru a kolektivní kulturní paměti.
🏆 Ocenění
Ladislav Smoljak byl za svou tvorbu oceněn řadou cen a uznání. Získal Cenu Alfréda Radoka, nejvýznamnější české divadelní ocenění, a byl nositelem dalších ocenění v oblasti divadla i filmu. V roce 2003 mu byl udělen Řád T. G. Masaryka za přínos kultuře, jedno z nejvyšších státních vyznamenání České republiky.
Byl čestným členem řady kulturních institucí a jeho práce byla opakovaně vyzdvihována jako příspěvek k české kulturní identitě. Po jeho smrti mu Divadlo Járy Cimrmana i česká kulturní veřejnost vzdaly hold jako zakladatelské osobnosti.