LDL cholesterol

Rozbalit box

Obsah boxu

LDL cholesterol (z anglického Low-Density Lipoprotein, česky nízkodenzitní lipoprotein) je typ lipoproteinové částice, která hraje klíčovou roli v transportu cholesterolu a dalších lipidů v krevním oběhu. V klinické praxi a laické veřejnosti je často označován jako „zlý cholesterol“, protože jeho zvýšená koncentrace v krvi (hypercholesterolemie) je jedním z hlavních rizikových faktorů pro vznik aterosklerózy a s ní spojených kardiovaskulárních onemocnění, jako je infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda.

Primární funkcí LDL částic je doručovat cholesterol z jater, kde je syntetizován nebo zpracován z potravy, do buněk po celém těle. Buňky cholesterol využívají jako stavební prvek pro své membrány, k syntéze steroidních hormonů (např. kortizol, testosteron, estrogen) a pro tvorbu žlučových kyselin. Problém nastává, když je LDL cholesterolu v oběhu nadbytek, což vede k jeho hromadění ve stěnách tepen a k rozvoji chronického zánětlivého procesu.

🧬 Biochemie a struktura

LDL částice patří do skupiny lipoproteinů, což jsou komplexní sférické částice složené z lipidů a proteinů (apolipoproteiny), které umožňují transport ve vodě nerozpustných tuků v krevní plazmě. Lipoproteiny se dělí podle své hustoty, která závisí na poměru lipidů a proteinů. LDL má relativně nízkou hustotu, protože obsahuje vysoký podíl lipidů.

Složení LDL částice

Typická LDL částice má průměr přibližně 22 nanometrů a skládá se z:

Jádra: Vnitřní, hydrofobní jádro je tvořeno převážně esterifikovaným cholesterolem (cholesterylestery) a v menší míře triacylglyceroly. Esterifikace cholesterolu umožňuje jeho efektivnější "zabalení" do jádra částice.
Obalu: Vnější, hydrofilní obal tvoří jedna vrstva fosfolipidů, volného (neesterifikovaného) cholesterolu a jednoho velkého proteinu zvaného apolipoprotein B-100 (ApoB-100).

Právě apolipoprotein B-100 je klíčový pro funkci LDL. Funguje jako "adresa" nebo ligand, který se váže na specifické receptory na povrchu buněk, známé jako LDL receptory (LDLR). Tato vazba umožňuje buňkám pohltit celou LDL částici a využít cholesterol, který nese.

Vznik LDL v organismu

LDL částice nevznikají přímo v játrech. Játra produkují větší částice s velmi nízkou hustotou, tzv. VLDL (Very Low-Density Lipoprotein), které jsou bohaté na triacylglyceroly. Tyto VLDL částice jsou uvolněny do krevního oběhu, kde enzym lipoproteinová lipáza postupně odštěpuje triacylglyceroly a dodává je tkáním (např. tukové a svalové) jako zdroj energie.

Postupným odstraňováním triacylglycerolů se VLDL částice zmenšují a jejich hustota se zvyšuje. Mění se nejprve na IDL (Intermediate-Density Lipoprotein, středně hustotní lipoprotein) a nakonec na LDL částice, které jsou již relativně chudé na triacylglyceroly, ale bohaté na cholesterol.

⚙️ Fyziologická funkce

Hlavní a nezbytnou funkcí LDL cholesterolu je transport a distribuce cholesterolu do periferních tkání. Tento proces je přísně regulován a probíhá prostřednictvím tzv. receptorově zprostředkované endocytózy.

1. Vazba na receptor: Apolipoprotein B-100 na povrchu LDL částice se naváže na LDL receptor (LDLR) na membráně cílové buňky. 2. Internalizace: Po navázání je komplex LDL částice a receptoru pohlcen buňkou do malého váčku (endocytotického vezikulu). 3. Uvolnění cholesterolu: Váček splyne s lysozomem, buněčnou organelou obsahující trávicí enzymy. Enzymy rozloží LDL částici a uvolní z ní volný cholesterol. 4. Využití cholesterolu: Buňka využije cholesterol pro své potřeby (stavba membrán, syntéza hormonů atd.). 5. Recyklace receptoru: LDL receptor je po oddělení od částice navrácen zpět na povrch buňky, kde může vázat další LDL částice.

Tento systém je velmi efektivní. Zdravý LDL receptor může během svého života (cca 20 hodin) transportovat do buňky stovky LDL částic. Počet LDL receptorů na povrchu buněk je regulován podle aktuální potřeby cholesterolu v buňce. Pokud má buňka cholesterolu dostatek, sníží produkci nových LDL receptorů, a naopak.

🩺 Patofyziologie a ateroskleróza

Problém nastává, když je v krevním oběhu více LDL částic, než kolik jsou buňky schopny prostřednictvím svých receptorů zpracovat. Přebytečné LDL částice zůstávají v cirkulaci déle, což zvyšuje pravděpodobnost jejich chemické modifikace, především oxidace.

Oxidovaný LDL (ox-LDL) je klíčovým hráčem v procesu aterosklerózy, což je kornatění tepen. Na rozdíl od normálního LDL není oxidovaný LDL rozpoznáván klasickými LDL receptory, ale tzv. scavengerovými (pohlcujícími) receptory na povrchu makrofágů (typ bílých krvinek) ve stěně cévy.

Proces vzniku aterosklerotického plátu lze zjednodušeně popsat takto: 1. Pronikání LDL do cévní stěny: Přebytečné LDL částice pronikají pod vnitřní výstelku tepny (endotel). 2. Oxidace: V tomto prostředí dochází k jejich oxidaci. 3. Zánětlivá reakce: Oxidovaný LDL působí jako prozánětlivý signál, který přitahuje monocyty (předchůdce makrofágů) z krve do cévní stěny. 4. Tvorba pěnových buněk: Monocyty se mění na makrofágy, které nekontrolovaně pohlcují oxidovaný LDL a mění se na tzv. pěnové buňky (foam cells), protože jsou přeplněné tukovými kapénkami. 5. Vznik tukových proužků: Hromadění pěnových buněk vytváří první viditelné stádium aterosklerózy – tukové proužky. 6. Tvorba fibrózního plátu: Chronický zánět stimuluje migraci a proliferaci buněk hladkého svalstva v cévní stěně, které produkují kolagen a další složky vaziva. Tím se vytváří pevný, fibrózní plát, který zužuje průsvit tepny. 7. Komplikace: Plát může prasknout (ruptura), což vede k rychlému vytvoření krevní sraženiny (trombus). Trombus může tepnu zcela ucpat a způsobit akutní ischemickou příhodu, jako je infarkt myokardu (ucpání věnčité tepny) nebo cévní mozková příhoda (ucpání mozkové tepny).

Malé denzní LDL (sdLDL)

Kromě celkového množství LDL cholesterolu hraje roli i velikost a hustota LDL částic. Menší a hustší částice, známé jako small dense LDL (sdLDL), jsou považovány za více aterogenní (více podporující aterosklerózu). Snadněji pronikají do cévní stěny, jsou náchylnější k oxidaci a mají nižší afinitu k LDL receptoru, takže déle setrvávají v oběhu.

🔬 Měření a referenční hodnoty

Koncentrace LDL cholesterolu (LDL-C) je standardní součástí vyšetření krevních tuků, tzv. lipidového profilu. Výsledky se udávají v milimolech na litr (mmol/l) nebo v miligramech na decilitr (mg/dl).

Většinou se LDL-C přímo neměří, ale vypočítává se pomocí Friedewaldovy rovnice: LDL-C = Celkový cholesterol – HDL-C – (Triglyceridy / 2,2) (pro hodnoty v mmol/l) Tento výpočet je spolehlivý pouze tehdy, pokud hladina triacylglycerolů nepřesahuje 4,5 mmol/l. Při vyšších hodnotách je nutné přímé měření.

Referenční hodnoty a cílové hodnoty pro LDL-C se liší podle celkového kardiovaskulárního rizika pacienta.

Nízké riziko: < 3,0 mmol/l
Střední riziko: < 2,6 mmol/l
Vysoké riziko (např. pacienti s diabetem, výraznou hypertenzí): < 1,8 mmol/l
Velmi vysoké riziko (např. pacienti po infarktu myokardu, s prokázanou aterosklerózou): < 1,4 mmol/l

Tyto hodnoty jsou orientační a vycházejí z doporučení evropských kardiologických společností.

🏥 Léčba a prevence vysokého LDL

Snížení vysoké hladiny LDL cholesterolu je základním kamenem prevence a léčby kardiovaskulárních onemocnění.

1. Změna životního stylu

Dieta: Omezení příjmu nasycených mastných kyselin (tučné maso, uzeniny, plnotučné mléčné výrobky, palmový a kokosový olej) a trans-mastných kyselin (ztužené tuky v polevách, sušenkách). Naopak je doporučeno zvýšit příjem vlákniny (ovoce, zelenina, luštěniny, celozrnné obiloviny), nenasycených tuků (olivový olej, řepkový olej, ořechy, semínka) a omega-3 mastných kyselin (tučné mořské ryby).
Pravidelná fyzická aktivita: Zejména aerobní cvičení (chůze, běh, plavání, cyklistika) pomáhá zlepšit celkový lipidový profil.
Udržování optimální tělesné hmotnosti: Redukce nadváhy a obezity má pozitivní vliv na hladiny krevních tuků.
Zanechání kouření: Kouření poškozuje endotel a podporuje oxidaci LDL, čímž výrazně urychluje aterosklerózu.

2. Farmakologická léčba

Pokud změny životního stylu nestačí, přistupuje se k medikamentózní léčbě.

Statiny: Jsou lékem první volby. Blokují enzym HMG-CoA reduktázu v játrech, který je klíčový pro syntézu cholesterolu. Snížením produkce cholesterolu v játrech dojde ke zvýšení počtu LDL receptorů na jejich povrchu, což vede k efektivnějšímu odstraňování LDL z krve. Mezi nejznámější patří atorvastatin a rosuvastatin.
Ezetimib: Tento lék blokuje vstřebávání cholesterolu z potravy ve střevě. Často se podává v kombinaci se statiny.
Inhibitory PCSK9: Jedná se o moderní a velmi účinnou biologickou léčbu. Jsou to monoklonální protilátky, které blokují protein PCSK9. Tento protein za normálních okolností způsobuje degradaci LDL receptorů. Jeho zablokováním se zvýší počet dostupných receptorů a dojde k dramatickému poklesu LDL-C. Podávají se injekčně jednou za 2 až 4 týdny.
Kyselina bempedoová: Novější lék, který také blokuje syntézu cholesterolu v játrech, ale jiným mechanismem než statiny.
Pryskyřice (sekvestranty žlučových kyselin): Starší typ léků, které vážou žlučové kyseliny ve střevě a brání jejich zpětnému vstřebání. Játra pak musí k tvorbě nových žlučových kyselin spotřebovat cholesterol, čímž klesá jeho hladina v krvi.

💡 Pro laiky: Co je to "zlý" cholesterol?

Představte si krevní oběh jako dálniční síť a cholesterol jako důležitý náklad, který je potřeba doručit do různých měst (buněk), aby mohla správně fungovat.

LDL částice jsou jako dodávkové vozy. Jejich úkolem je naložit cholesterol v centrálním skladu (játrech) a rozvézt ho po celé zemi (těle). Tato služba je naprosto nezbytná.
Problém nastává, když je na dálnicích příliš mnoho dodávek. Začnou se tvořit zácpy, některé vozy havarují a jejich náklad se vysype na krajnici. V těle to znamená, že přebytečný LDL cholesterol se začne usazovat ve stěnách cév.
Tento "vysypaný náklad" (usazený cholesterol) přitahuje "úklidové čety" (bílé krvinky), které se ho snaží odstranit. Ale protože je nákladu příliš mnoho, úklidové čety se jím samy zahltí a vytvoří ve stěně cévy "hromadu odpadu" – aterosklerotický plát.
Tato hromada postupně roste, zužuje dálnici (tepnu) a ztěžuje provoz. Když se hromada utrhne, může způsobit velkou havárii (infarkt nebo mrtvici).

Proto se LDL cholesterolu říká "zlý". Ne proto, že by byl cholesterol sám o sobě špatný, ale proto, že jeho nadbytek v "dodávkách" LDL vede k nebezpečnému ucpávání cév. Naopak HDL cholesterol ("hodný cholesterol") funguje jako odtahová služba, která sbírá přebytečný cholesterol a odváží ho zpět do jater k recyklaci.

Šablona:Aktualizováno