Jizerské hory
Obsah boxu
Jizerské hory (polsky Góry Izerskie, německy Isergebirge) jsou geomorfologický celek a pohoří na severu České republiky a na jihozápadě Polska, nacházející se mezi Lužickými horami na západě a Krkonošemi na východě. Jedná se o nejsevernější pohoří v Česku. Jsou charakteristické svými náhorními plošinami, rozsáhlými rašeliništěmi, žulovými skalními útvary a hustou sítí turistických a lyžařských tras. Nejvyšším vrcholem je Wysoka Kopa (1126 m n. m.) na polské straně, nejvyšší horou české části je Smrk (1124 m n. m.).
Pohoří je významnou pramennou oblastí; pramení zde řeky Jizera, Lužická Nisa a Smědá. Velká část českého území je chráněna jako Chráněná krajinná oblast Jizerské hory, vyhlášená v roce 1967. Jizerské hory jsou proslulé svou sklářskou historií, ekologickou katastrofou v 80. letech 20. století a následnou obnovou lesů, a také jako centrum zimních sportů, zejména běžeckého lyžování, s proslulým závodem Jizerská 50.
🌍 Geografie a geomorfologie
Jizerské hory jsou součástí Krkonošsko-jesenické subprovincie (Sudet). Z geomorfologického hlediska se dělí na několik podcelků. Na české straně je to především Jizerská hornatina, která se dále člení na Smrčskou hornatinu a Jizerskou rozsochu.
- Smrčská hornatina: Zahrnuje nejvyšší vrchol české části, Smrk, a táhne se podél hranice s Polskem.
- Jizerská rozsocha: Představuje centrální část s náhorními plošinami a vrcholy jako Jizera (1122 m n. m.) a Černá hora (1085 m n. m.).
Na západě sousedí s Lužickými horami, od kterých je odděluje Žitavská pánev. Na východě je dělí od Krkonoš Novosvětský průsmyk. Na severu přecházejí do Frýdlantské pahorkatiny a na jihu do Ještědsko-kozákovského hřbetu a Liberecké kotliny.
Charakteristickým rysem pohoří je plochý reliéf vrcholových partií, který je pozůstatkem zarovnaného povrchu z třetihor. Z těchto plošin vystupují osamocené vrcholy a výrazné žulové skalní útvary, jako jsou mrazové sruby, tory a skalní hradby (např. Frýdlantské cimbuří, Ořešník, Paličník).
🏞️ Vodstvo
Jizerské hory tvoří významné rozvodí mezi Severním a Baltským mořem.
- Do Baltského moře odvádí vodu řeka Jizera (pramenící na svazích Smrku) a její přítoky.
- Do Severního moře odvádí vodu Lužická Nisa a Smědá.
Vzhledem k vysokým srážkovým úhrnům a schopnosti rašelinišť zadržovat vodu je pohoří bohaté na vodní zdroje. V minulosti zde byla vybudována řada přehradních nádrží, které slouží jako zásobárny pitné vody a ochrana před povodněmi. Mezi nejvýznamnější patří:
- Vodní nádrž Souš
- Vodní nádrž Josefův Důl (největší v pohoří)
- Vodní nádrž Bedřichov
- Vodní nádrž Fojtka
- Vodní nádrž Mlýnice
Historicky významná je také Protržená přehrada na Bílé Desné, která se protrhla v roce 1916 a způsobila katastrofální povodeň. Její zbytky jsou dnes technickou památkou.
💎 Geologie
Jádro pohoří tvoří horniny krkonošsko-jizerského plutonu, především hrubozrnná, porfyrická žula (granit). Tato hornina je velmi odolná vůči zvětrávání, což vedlo ke vzniku specifických skalních útvarů. V okrajových částech pohoří se vyskytují také starší přeměněné horniny jako rula a svor. Na několika místech pronikly na povrch mladší vyvřelé horniny, zejména čedič (např. vrch Bukovec).
V pleistocénu byl vrchol Smrku zaledněn malým horským ledovcem, jehož činnost zanechala stopy v podobě karovitých útvarů. Mrazové zvětrávání v chladných obdobích dalo vzniknout kamenným mořím a skalním útvarům.
Oblast je také známá výskytem drahých kamenů a minerálů. Lokalita Jizerka byla v minulosti proslulá nalezišti safírů, rubínů a dalších drahokamů, které se rýžovaly v Safírovém potoce.
🌲 Příroda
🌿 Flora
Původní lesy Jizerských hor tvořily především buky, jedle a smrky. Od 18. století však byly tyto smíšené porosty nahrazovány smrkovými monokulturami pro potřeby sklářského a dřevařského průmyslu. Tyto nepůvodní lesy se v 70. a 80. letech 20. století staly obětí masivní ekologické katastrofy způsobené kyselými dešti z průmyslových oblastí Polska a východního Německa. Velké plochy lesů odumřely, zejména v náhorních partiích.
Od 90. let probíhá rozsáhlá obnova lesů, při které jsou vysazovány odolnější dřeviny a podporováno přirozené zmlazení. Dnes se lesy postupně zotavují, i když následky katastrofy jsou stále patrné.
Specifickou vegetaci představují rozsáhlá rašeliniště, jako je Rašeliniště Jizery nebo Rašeliniště Jizerky. Roste zde borovice kleč, bříza karpatská, suchopýr pochvatý a vzácné masožravé rostliny jako rosnatka okrouhlolistá.
🐾 Fauna
Fauna Jizerských hor odpovídá horským oblastem střední Evropy. Z velkých savců zde žije jelen lesní, srnec obecný a prase divoké. V posledních desetiletích byl úspěšně reintrodukován rys ostrovid. Z ptáků je významný výskyt tetřívka obecného, jeřábka lesního a vzácných druhů sov, jako je sýc rousný a kulíšek nejmenší. V čistých horských potocích žije pstruh obecný potoční a vranka obecná.
🛡️ Ochrana přírody
Pro ochranu jedinečné přírody a krajiny byla v roce 1967 vyhlášena Chráněná krajinná oblast Jizerské hory o rozloze 368 km². Na jejím území se nachází několik maloplošných zvláště chráněných území, mezi nejvýznamnější patří:
- NPR Rašeliniště Jizery
- NPR Rašeliniště Jizerky
- NPR Frýdlantské cimbuří
- NPR Bukovec (čedičová kupa s unikátní květenou)
- NPP Čedičová žíla v Proseči
📜 Historie
Až do středověku byly Jizerské hory neprostupným hraničním hvozdem. První kolonizace probíhala od 13. století, kdy sem přicházeli osadníci z Německa. Hlavním impulsem pro osídlení se stala těžba surovin.
🔨 Sklářství a průmysl
Od 16. století se Jizerské hory staly jedním z nejvýznamnějších center sklářství v Evropě. Vznikaly zde četné sklářské hutě (např. v Bedřichově, Kristiánově nebo na Jizerce), které spotřebovávaly obrovské množství dřeva z místních lesů. Sklářství dalo vzniknout i bižuternímu průmyslu v podhůří, zejména v Jablonci nad Nisou. Kromě sklářství se zde těžily cínové a železné rudy.
🌇 20. století
Po první světové válce se oblast s převážně německým obyvatelstvem stala součástí Československa. Po Mnichovské dohodě v roce 1938 byla připojena k Třetí říši. Po druhé světové válce došlo k odsunu německého obyvatelstva a následnému dosídlování českým obyvatelstvem. Mnoho osad zaniklo a charakter krajiny se změnil.
V 70. a 80. letech postihla pohoří již zmíněná ekologická katastrofa, která se stala symbolem devastace životního prostředí v tehdejším Východním bloku.
🧗 Turistika a sport
Jizerské hory jsou oblíbenou destinací pro turisty a sportovce po celý rok.
☀️ Letní sezóna
V létě je pohoří protkáno hustou sítí značených turistických a cyklistických tras. Mezi nejpopulárnější cíle patří:
- Rozhledny: Jizerské hory jsou proslulé svými kamennými a železnými rozhlednami. K nejznámějším patří rozhledna na Smrku, Královka, Slovanka (nejstarší železná rozhledna v Česku), Bramberk nebo Černá studnice.
- Skalní vyhlídky: Ořešník, Frýdlantské cimbuří, Paličník, Polední kameny.
- Osada Jizerka: Malebná osada s muzeem, rašeliništi a Bukovcem.
- Vodopády: Vodopády na Černé Desné, vodopád na Jedlové.
- Poutní místo Hejnice: Bazilika v Hejnicích je významným duchovním centrem regionu.
Pohoří je také oblíbeným terénem pro horolezectví, zejména v oblasti Frýdlantského cimbuří.
❄️ Zimní sezóna
V zimě se Jizerské hory mění v ráj pro běžkaře. Jizerská magistrála nabízí přes 180 km upravovaných tratí, které propojují celé pohoří. Každoročně se zde koná slavný dálkový běh na lyžích Jizerská 50, memoriál expedice Peru 1970.
Pro sjezdové lyžování jsou k dispozici areály jako Tanvaldský Špičák, Bedřichov nebo Severák.
💡 Zajímavosti
- **Pomníčky**: Po celých horách jsou roztroušeny desítky malých pomníčků, které připomínají různé události – od vražd a nešťastných náhod až po letecké havárie. Jejich hledání je oblíbenou turistickou aktivitou.
- **Jizerská oblast tmavé oblohy**: Část Jizerských hor na pomezí Česka a Polska byla vyhlášena jako oblast s minimálním světelným znečištěním, ideální pro pozorování noční oblohy.
- **Pytlácké kameny**: Skalní útvar, kde se podle pověstí ukrývali pytláci.
- **Smědava**: Důležitá křižovatka turistických cest s horskou chatou a parkovištěm.
🧑🏫 Pro laiky
Co je to rašeliniště?
Představte si obrovskou přírodní houbu plnou vody. Tak nějak funguje rašeliniště. Vzniká na místech, kde je hodně vlhko a chladno. Rostliny, hlavně mechy zvané rašeliníky, zde odumírají, ale kvůli nedostatku kyslíku ve vodě se úplně nerozloží. Postupně se hromadí a vytvářejí silnou vrstvu – rašelinu. Rašeliniště jsou velmi důležitá, protože zadržují obrovské množství vody a pomáhají tak předcházet povodním. Jsou také domovem pro velmi vzácné rostliny a živočichy, kteří by jinde nepřežili.
Proč v Jizerských horách umíraly lesy?
V 70. a 80. letech 20. století vypouštěly velké továrny a elektrárny v okolních zemích (hlavně v Polsku a tehdejším Východním Německu) do vzduchu obrovské množství škodlivých látek, zejména oxidu siřičitého. Tyto látky se v atmosféře smíchaly s vodní párou a vznikl z nich takzvaný kyselý déšť. Když tento déšť padal na lesy v Jizerských horách, poškozoval jehličí stromů a okyseloval půdu, která pak ztrácela živiny. Smrky, které zde byly uměle vysázeny, byly na tuto zátěž velmi citlivé a začaly hromadně usychat a umírat. Vznikly tak obrovské holiny, kterým se přezdívalo "mrtvé lesy".
Co je to žulový tor?
Žula je velmi tvrdá hornina, která tvoří základ Jizerských hor. Vznikla hluboko pod zemí z roztaveného magmatu. Během milionů let byla nadložní vrstva hornin odstraněna erozí (větrem, vodou, ledem) a žula se dostala na povrch. I když je tvrdá, není nezničitelná. Má v sobě pukliny. Voda, která do nich nateče a v zimě zmrzne, působí jako klín a skálu postupně roztrhává. Měkčí části žuly zvětrávají rychleji, zatímco ty nejodolnější bloky zůstávají. Výsledkem jsou bizarní skalní útvary, které vypadají jako věže, hřiby nebo hradby. Těmto útvarům se odborně říká tor.