Jeřábek lesní
Obsah boxu
Jeřábek lesní (Tetrastes bonasia) je malý pták z čeledi bažantovitých, patřící do podčeledi tetřevů. Je to jeden z nejmenších evropských hrabavých ptáků, velikostí srovnatelný s koroptví. Vyznačuje se skrytým způsobem života v hustých lesních porostech, a proto je jeho pozorování v přírodě poměrně vzácné. Jeho přítomnost často prozradí charakteristický, vysoký pískavý hlas.
🐦 Popis
Jeřábek lesní je zavalitý pták s malou hlavou a krátkým zobákem. Dosahuje délky těla 35–39 cm a rozpětí křídel 48–54 cm. Hmotnost se pohybuje mezi 300 a 500 gramy. Zbarvení je dokonale přizpůsobeno lesnímu prostředí a slouží jako kamufláž. Peří je převážně šedé, hnědé a bílé, s jemným vlnkováním a skvrněním.
- Samec (kohoutek): Má na hlavě krátkou, vztyčitelnou chocholku. Charakteristickým znakem je černé hrdlo, které je ostře ohraničeno bílým lemem. Nad okem má malý červený kožní výrůstek (poušek), který je výrazný zejména v období toku.
- Samice (slípka): Je zbarvena nenápadněji, postrádá černé hrdlo (je spíše bělavé s tmavým skvrněním) a její chocholka je méně výrazná.
- Let: Let je rychlý, hlučný a třepotavý, obvykle jen na krátké vzdálenosti. Při vzletu vydávají křídla charakteristický vířivý zvuk.
🌍 Rozšíření a biotop
Jeřábek lesní obývá rozsáhlý areál v palearktické oblasti, od Skandinávie a střední Evropy přes celou Sibiř až po japonský ostrov Hokkaidó. Je to typický stálý pták, který nemigruje a celý život tráví na svém teritoriu.
Biotop
Jeho životním prostředím jsou především husté, smíšené nebo jehličnaté lesy s bohatým bylinným a keřovým podrostem. Vyhledává členité a mozaikovité porosty, kde se střídají starší stromy s mladšími nálety, pasekami a houštinami. Důležitá je pro něj přítomnost jehličnanů (zejména smrků a jedlí) pro úkryt a listnatých dřevin (jako jsou bříza, olše, jeřáb či líska) jako zdroje potravy. Vyskytuje se od nížin až po horní hranici lesa v horách.
Výskyt v Česku
V České republice se jeřábek lesní vyskytuje především v pohraničních pohořích a na Českomoravské vrchovině. Mezi významné oblasti výskytu patří Šumava, Novohradské hory, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky a Beskydy. Jeho populace v posledních desetiletích klesá, především kvůli změnám v lesním hospodaření.
🧬 Chování a biologie
Jeřábek je velmi plachý a ostražitý pták, který většinu času tráví na zemi, kde si hledá potravu. Při vyrušení buď strnule stojí a spoléhá na své maskování, nebo s hlučným frčením křídel odlétá do bezpečí nejbližší houštiny. Nocuje obvykle na stromech, v zimě se při vysoké sněhové pokrývce může zahrabávat do sněhu.
Potrava
Jeřábek je převážně býložravec. Jeho jídelníček se mění v průběhu roku:
- Jaro a léto: Živí se pupeny, mladými lístky, květy, semeny a plody různých bylin a dřevin. Důležitou složku potravy tvoří také hmyz a jiní bezobratlí, zejména u mláďat.
- Podzim a zima: Hlavní potravou jsou jehnědy (především břízy a olše), pupeny listnatých stromů a keřů, a plody jako jeřabiny či borůvky.
Hlas
Hlasový projev je velmi charakteristický. Samec se ozývá sérií velmi vysokých, tenkých pískavých tónů, které lze popsat jako „cí-cí-cí-tííí-tititi“. Tento zpěv slouží k obhajobě teritoria a lákání samice.
👨👩👧👦 Rozmnožování
Jeřábci lesní jsou monogamní a páry spolu často zůstávají po celý život.
Tok
Tok probíhá brzy na jaře, obvykle v březnu a dubnu. Samec obhajuje své teritorium a předvádí se před samicí – vztyčuje chocholku, roztahuje ocasní pera do vějíře, svěšuje křídla a vydává svůj typický pískavý zpěv.
Hnízdění
Hnízdo je jen mělký důlek v zemi, skrytý pod kořeny stromu, hustým keřem nebo převislou větví. Samice ho vystýlá suchou trávou, listím a mechem. Na přelomu dubna a května snáší 8–12 žlutohnědých vajec s jemnými tmavými skvrnami.
Mláďata
Na vejcích sedí pouze samice po dobu 21–25 dní. Mláďata jsou nekrmivá, což znamená, že po vylíhnutí a oschnutí okamžitě opouštějí hnízdo a sama si hledají potravu pod dohledem matky. Ta je vodí, chrání před nebezpečím a v noci zahřívá. Již po dvou týdnech jsou schopna krátkého letu. Rodina zůstává pohromadě až do podzimu.
📉 Ohrožení a ochrana
Podle IUCN je jeřábek lesní celosvětově hodnocen jako málo dotčený druh. V mnoha částech Evropy, včetně České republiky, však jeho stavy klesají.
Hlavní příčiny ohrožení jsou:
- Ztráta a fragmentace biotopu: Přeměna druhově bohatých smíšených lesů na stejnověké monokultury (zejména smrkové) s chudým podrostem.
- Lesní hospodaření: Velkoplošné holoseče a odstraňování keřového patra ničí jeho životní prostředí.
- Predace: Přirozenými predátory jsou liška obecná, kuna lesní, jestřáb lesní nebo výr velký. Zvýšené stavy těchto predátorů mohou mít lokálně negativní vliv.
- Rušení: Zvýšený turistický ruch v lesích, zejména v době hnízdění.
V České republice je jeřábek lesní zařazen mezi zvláště chráněné druhy v kategorii silně ohrožený. Jeho ochrana spočívá především v podpoře šetrných způsobů lesního hospodaření, které zachovávají mozaikovitou a druhově pestrou strukturu lesa.
📖 Pro laiky
- Tetřevovití: Jeřábek patří do skupiny ptáků, kam se řadí i známější tetřev hlušec, tetřívek obecný nebo bažant obecný. Jsou to obvykle zavalití ptáci, kteří tráví hodně času na zemi.
- Stálý pták: Na rozdíl od vlaštovek nebo čápů jeřábek na zimu neodlétá do teplých krajin. Zůstává po celý rok na stejném místě a je přizpůsoben i drsným zimním podmínkám.
- Kryptické zbarvení: Je to odborný termín pro maskovací zbarvení. Peří jeřábka dokonale napodobuje barvy lesní půdy, spadaného listí a kůry stromů, takže je pro predátory (i pro člověka) velmi těžké ho spatřit.
- Tokání: Jedná se o specifické chování ptáků v období páření. Samec se snaží zaujmout samici různými postoji, zvuky a předváděním svého peří. U jeřábka je to hlavně jeho vysoký pískot a roztahování ocasu.