Srnec obecný

Srnec obecný
	Srnec obecný (samec) v letní srsti
Stav ohrožení	LC
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	sudokopytníci (Artiodactyla)
Čeleď	jelenovití (Cervidae)
Podčeleď	Capreolinae
Rod	srnec (Capreolus)
Druh	srnec obecný (Capreolus capreolus)
Binomické jméno
	Capreolus capreolus; (Linné, 1758)
Rozšíření
	Soubor:Roe Deer area.png
	Oblast rozšíření srnce obecného (zeleně)

Rozbalit box

Obsah boxu

Srnec obecný (Capreolus capreolus) je malý a hojně rozšířený přežvýkavý sudokopytník z čeledi jelenovitých. Jedná se o nejmenší a nejrozšířenější druh spárkaté zvěře v Evropě i v České republice. Samec se nazývá srnec, samice srna a mládě srnče. Díky své obrovské přizpůsobivosti obývá širokou škálu prostředí, od hlubokých lesů přes zemědělskou krajinu až po okraje měst.

Jeho populace je v současnosti (2025) v Evropě velmi početná a stabilní, a proto je řazen mezi málo dotčené druhy. Hraje klíčovou roli v lesních i polních ekosystémech a je také významným druhem z hlediska myslivosti.

🧬 Vzhled a biologie

Srnec obecný je relativně malý zástupce jelenovitých. Tělo je dlouhé 90–140 cm, v kohoutku měří 65–90 cm a hmotnost se pohybuje mezi 15 a 35 kg, přičemž samci jsou obvykle o něco těžší než samice. Ocas (myslivecky kelka) je velmi krátký a téměř neznatelný.

Zbarvení srsti se mění během roku. V létě je srst rezavě červenohnědá, zatímco na zimu přebarvuje do hustší a teplejší šedohnědé srsti. Výrazným znakem je bílá skvrna na zadku, tzv. obřitek neboli zrcadlo. U samců má oválný či ledvinovitý tvar, u samic je srdčitý a navíc doplněný o chomáč prodloužené srsti zvaný zástěrka. Mláďata (srnčata) jsou po narození hnědá s typickými bílými skvrnami, které jim poskytují maskování a ztrácejí se po několika měsících.

🦌 Paroží

Hlavním rozlišovacím znakem samců je paroží, které je relativně krátké, typicky s maximálně třemi výsadami na každé lodyze (tzv. šesterák). Paroží srnec shazuje každý rok v období října až prosince a nové mu začíná růst téměř okamžitě. Nové, rostoucí parůžky jsou pokryty výživnou, sametovou vrstvou kůže zvanou lýčí. Když je vývoj parůžku na jaře dokončen, srnec lýčí odírá o větve a kmeny stromů – tento proces se nazývá vytloukání. Vývoj paroží vrcholí mezi 5. a 8. rokem života. Vzácně se mohou vyskytnout anomálie, například tzv. "parukáči", u kterých v důsledku hormonální poruchy (často po zranění) roste deformovaná houbovitá hmota, která není nikdy vytlučena ani shozena.

🌍 Výskyt a životní prostředí

Srnec obecný je původním evropským druhem, jehož areál rozšíření sahá od Britských ostrovů a Skandinávie přes celou Evropu až po Malou Asii a oblast Kaspického moře. Chybí pouze v Irsku a na severu Skandinávie. V Asii na něj navazuje příbuzný druh, srnec sibiřský (Capreolus pygargus).

V České republice je nejhojnějším kopytníkem a vyskytuje se prakticky na celém území, od nížin až po horské oblasti. Jeho přizpůsobivost je obrovská – původně lesní druh se skvěle adaptoval na moderní zemědělskou krajinu. Vyhovuje mu mozaikovitá krajina, kde se střídají lesy, louky, pole a křovinaté porosty, které mu poskytují dostatek potravy i úkrytu. Vznikl dokonce specifický ekotyp tzv. "polního srnce", který tráví většinu života v otevřené krajině rozlehlých lánů.

🌿 Potrava a chování

Srnec je typický býložravec a okusovač. Je velmi vybíravý a preferuje snadno stravitelné a na živiny bohaté části rostlin. Jeho jídelníček tvoří široké spektrum bylin, travin, listů a pupenů dřevin, zemědělských plodin (např. jetel, řepka) a různých plodů jako jsou žaludy, bukvice nebo bobule. Aktivní je nejvíce za svítání a za soumraku.

Po většinu roku žije srnčí zvěř spíše samotářsky nebo v malých rodinných skupinkách. Srnci jsou teritoriální a své území si značkují pachovými žlázami a otloukáním paroží o stromky. Pouze v zimním období se srnčí zvěř sdružuje do větších tlup, které se na jaře opět rozpadají. Srnci mají výborný čich a sluch, které je varují před nebezpečím. V případě ohrožení vydávají bekavý, štěkavý zvuk a prchají s charakteristicky blikajícím bílým zrcadlem.

❤️ Rozmnožování a životní cyklus

Srnčí říje probíhá v červenci a srpnu. Srnec v tomto období aktivně vyhledává a honí říjné srny, často ve spirálách a osmičkách, čímž v krajině vznikají viditelné "čarodějné kruhy".

Srnec obecný má unikátní reprodukční strategii zvanou utajená březost (latentní březost). Po oplození v létě se vývoj zárodku na několik měsíců zastaví a pokračuje až koncem roku, obvykle v prosinci. Skutečný vývoj plodu tak trvá asi 20 týdnů, ale celá březost se prodlužuje na zhruba 40 týdnů. Tento mechanismus zajišťuje, že se srnčata rodí do nejpříznivějšího období roku. Studie z roku 2025 ukázala, že načasování ukončení této latentní fáze je flexibilní a ovlivňuje ho kondice srny a délka vegetační sezóny v předchozím roce.

Srna rodí v květnu nebo červnu nejčastěji jedno až dvě, vzácně tři srnčata. První týdny života tráví srnčata ukrytá v husté vegetaci, kam je matka chodí několikrát denně krmit. V tomto období jsou velmi zranitelná, zejména při senoseči. Ve volné přírodě se srnec dožívá obvykle 10 až 12 let. Mezi jeho přirozené predátory patří v Česku především rys ostrovid a vlk obecný, srnčata může ulovit i liška obecná nebo orel skalní.

🧑 Vztah s člověkem a hospodářský význam

Srnec obecný je v Česku i jinde v Evropě nejvýznamnějším a nejčastěji loveným druhem spárkaté zvěře. Jeho lov je důležitou součástí mysliveckého hospodaření a má za cíl udržovat populaci v únosné výši, aby se předešlo škodám v zemědělství a lesnictví.

Při přemnožení může srnčí zvěř způsobovat značné škody okusem mladých stromků a zemědělských plodin. Na druhou stranu je srnec důležitou součástí ekosystému, kde funguje jako regulátor vegetace a je kořistí pro predátory.

Velkým problémem jsou časté střety srnčí zvěře s dopravními prostředky, které každoročně způsobují značné materiální škody a vedou k úhynu tisíců zvířat.

💡 Pro laiky: Jak pochopit srnce

Představte si srnce jako plachého a elegantního zahradníka našich lesů a polí. Je velký asi jako větší pes, například německý ovčák. V létě nosí krásný rezavý "kabátek", který na zimu vymění za teplejší a nenápadnější šedohnědý.

Samečci, srnci, mají na hlavě malé "korunky" – parůžky. Nejsou to rohy, které rostou celý život, ale kostěné výběžky, které každý podzim shodí jako strom listí a na jaře jim narostou nové. Srny, samičky, parůžky nemají.

Srnec je velký gurmán. Nepase se jen tak na trávě jako kráva, ale pečlivě si vybírá ty nejchutnější a nejvýživnější lístečky, pupeny a bylinky. Je to takový lesní mlsoun.

Největší kouzlo srn je jejich rodinný život. Srny mají zvláštní "trik": i když se páří v létě, miminko v bříšku začne pořádně růst až v zimě. Díky tomu se malá, puntíkatá srnčata narodí přesně na jaře, kdy je všude spousta zelené potravy a teplo. První dny života leží schovaná v trávě jako malý poklad a maminka srna je chodí potají krmit, aby je nenašel žádný nepřítel. Proto je tak důležité na nalezená srnčata v přírodě nesahat! Jejich matka je určitě nablízku.

Zdroje