Italské války
Obsah boxu
Šablona:Infobox - válka Italské války, známé také jako Habsbursko-valoiské války, představují sérii vojenských konfliktů, které probíhaly v letech 1494 až 1559. Ačkoliv se odehrávaly převážně na Apeninském poloostrově, zapojily se do nich všechny hlavní evropské mocnosti té doby, včetně Francie, Španělska, Svaté říše římské, Anglie, Skotska, Papežského státu, Benátské republiky a Osmanské říše. Války byly vyvolány dynastickými spory o Neapolské království a Milánské vévodství, ale rychle přerostly v celoevropský zápas o politickou a vojenskou hegemonii, především mezi francouzským rodem Valois a Habsburky, kteří vládli ve Španělsku a Svaté říši římské. Výsledkem bylo drtivé vítězství Habsburků, které na staletí potvrdilo španělskou nadvládu nad Itálií a ukončilo politickou nezávislost většiny italských států.
📜 Příčiny a pozadí
Na konci 15. století byla Itálie bohatým, ale politicky roztříštěným regionem. O moc soupeřilo pět hlavních států: Benátská republika, Milánské vévodství, Florentská republika, Papežský stát a Neapolské království. Jejich vzájemnou rovnováhu, formálně stvrzenou mírem v Lodi roku 1454, narušovaly neustálé intriky a mocenské ambice.
Přímou rozbuškou se staly dynastické nároky francouzského krále Karla VIII. z rodu Valois. Ten vznášel dědický nárok na Neapolské království po rodu Anjouovců. K invazi ho navíc povzbudil milánský regent Ludovico Sforza, který se snažil oslabit své rivaly v Neapoli.
Zároveň Evropa procházela tzv. vojenskou revolucí. Tradiční rytířská jízda ztrácela na významu ve prospěch masivních formací pěchoty (jako byli švýcarští pikenýři a němečtí landsknechti) a především dělostřelectva, které dokázalo bořit středověké hradby. Italské války se staly testovacím polem pro tyto nové vojenské technologie a taktiky.
⚔️ Průběh válek
Složitý průběh válek, trvající přes 60 let, lze rozdělit do několika hlavních fází.
🏛️ První fáze: Francouzské invaze (1494–1504)
V roce 1494 vtrhl Karel VIII. do Itálie s moderní armádou vybavenou silným mobilním dělostřelectvem. Téměř bez odporu prošel poloostrovem a dobyl Neapol. Jeho rychlý úspěch však vyděsil ostatní italské státy i evropské mocnosti. Proti Francouzům se zformovala tzv. Liga z Benátek (Benátky, Papežský stát, Maxmilián I., Ferdinand Aragonský a dokonce i bývalý spojenec Ludovico Sforza). V bitvě u Fornova (1495) byla francouzská armáda donucena k ústupu z Itálie.
Karlův nástupce, Ludvík XII., obnovil francouzské nároky, tentokrát nejen na Neapol, ale i na Milánské vévodství (po své babičce z rodu Visconti). V roce 1499 dobyl Milán. Následně uzavřel dohodu se Španělskem o rozdělení Neapolského království. Spojenectví se však brzy rozpadlo a v následné válce utrpěli Francouzi porážky v bitvě u Cerignoly a u řeky Garigliano (1503) od španělského vojevůdce Gonzala Fernándeze de Córdoba. Tyto bitvy potvrdily efektivitu nových španělských pěchotních formací, tzv. tercios.
⚜️ Druhá fáze: Války Lig (1508–1516)
Tato fáze byla charakteristická neustále se měnícími spojenectvími. V roce 1508 vytvořil papež Julius II. Ligu z Cambrai namířenou proti mocné Benátské republice. Spojil se s Francií, Španělskem i císařem Maxmiliánem I. a Benátky byly drtivě poraženy v bitvě u Agnadella (1509).
Jakmile byla moc Benátek zlomena, papež Julius II., obávající se francouzského vlivu, obrátil a v roce 1511 zformoval Svatou ligu proti Francii. V bitvě u Ravenny (1512) sice Francouzi takticky zvítězili, ale jejich skvělý velitel Gaston z Foix padl a strategicky byli donuceni k ústupu z Itálie.
Obrat přinesl nástup mladého a ambiciózního francouzského krále Františka I. v roce 1515. V čele obrovské armády překročil Alpy a v krvavé bitvě u Marignana (1515) drtivě porazil dosud neporažené švýcarské pikenýry. Tímto vítězstvím znovu získal Milánské vévodství a zdálo se, že Francie má v severní Itálii navrch.
👑 Třetí fáze: Souboj Františka I. a Karla V. (1521–1544)
Roku 1519 byl španělský král Karel I. zvolen císařem Svaté říše římské jako Karel V. Tím se v jeho rukou spojila moc nad Španělskem, Nizozemím, rakouskými zeměmi i říší, čímž se Francie ocitla v habsburském obklíčení. Osobní rivalita mezi Františkem I. a Karlem V. se stala hlavní hybnou silou dalšího průběhu válek.
Zlomovým bodem byla bitva u Pavie v roce 1525. Francouzská armáda byla zničena a sám král František I. byl zajat. V madridském zajetí byl donucen podepsat pro něj potupný mír, kterého se však po svém propuštění okamžitě zřekl.
V reakci na rostoucí moc Karla V. vznikla Liga z Cognacu (1526), v níž se proti císaři spojil papež Klement VII., Francie, Benátky a Florencie. Válka však pro ligu dopadla katastrofálně. V roce 1527 císařská armáda, tvořená převážně německými landsknechty, kteří nedostali žold, dobyla a brutálně vyplenila Řím. Tato událost, známá jako Sacco di Roma, šokovala celou Evropu a symbolizovala podrobení Papežského státu císařské moci.
V dalších letech František I. neváhal uzavřít spojenectví s německými protestantskými knížaty a dokonce i s Osmanskou říší sultána Sulejmana I., což bylo pro křesťanského panovníka bezprecedentní. Války pokračovaly s proměnlivým úspěchem, ale bez jasného vítěze.
🕊️ Poslední fáze a mír (1547–1559)
Po smrti Františka I. pokračoval v boji jeho syn Jindřich II. Francouzský. Boje se přesunuly z Itálie více do Flander a na německé území. V roce 1556 abdikoval unavený císař Karel V. a rozdělil svou říši mezi syna Filipa II. (Španělsko, Nizozemí, Itálie) a bratra Ferdinanda I. (císařství, rakouské země).
Rozhodující porážku utrpěli Francouzi v bitvě u Saint-Quentinu (1557). Obě strany byly finančně zcela vyčerpány, což vedlo k mírovým jednáním. Války definitivně ukončil Mír v Cateau-Cambrésis v roce 1559. Francie se vzdala svých nároků v Itálii, kde byla plně potvrzena španělská nadvláda. Jako kompenzaci si udržela přístav Calais (získaný od Anglie) a strategická města Mety, Toul a Verdun na hranicích s Svatou říší římskou.
⚙️ Válečnictví a technologie
Italské války zásadně proměnily způsob vedení války v Evropě.
- Vzestup pěchoty: Dominance těžké rytířské jízdy skončila. Bojiště ovládly masivní čtverce pikenýrů (švýcarského a německého typu) a především španělské tercios, které geniálně kombinovaly píky s palnými zbraněmi (arkebuzy).
- Revoluce dělostřelectva: Lehčí a mobilnější bronzová děla, která přivezli Francouzi, dokázala rychle ničit středověké hradby. To vedlo k vývoji nového typu opevnění.
- Trace Italienne: V reakci na dělostřelectvo vznikl v Itálii nový systém bastionového opevnění (tzv. trace italienne neboli hvězdicová pevnost). Nízké, silné zdi s vystupujícími bastiony umožňovaly efektivní křížovou palbu a lépe odolávaly dělostřelbě.
🌍 Důsledky a význam
- Politické důsledky: Války vedly k politickému podmanění Itálie Španělskem, které trvalo až do počátku 18. století. Italské státy ztratily svou nezávislost a staly se vedlejšími hráči na evropské scéně. Španělsko se naopak stalo na více než sto let dominantní evropskou velmocí.
- Vojenské důsledky: Konflikty urychlily vojenskou revoluci, definovaly nové taktiky a strategie a rozšířily nové typy opevnění po celé Evropě.
- Kulturní dopad: Přestože byly války pro Itálii devastující, paradoxně přispěly k šíření italské renesance. Francouzští vojáci, šlechtici i sám král František I. byli fascinováni italským uměním a kulturou a přinesli je do Francie, což odstartovalo francouzskou renesanci.
- Ekonomické důsledky: Války zdevastovaly mnoho oblastí Apeninského poloostrova. Spolu s objevením Ameriky a nových obchodních cest přispěly k přesunu ekonomického centra Evropy ze Středomoří na pobřeží Atlantiku.
🧐 Pro laiky
Italské války si lze představit jako obrovskou a dlouhou rvačku o bohatou, ale nejednotnou Itálii. Na jedné straně stála Francie, na druhé straně mocná rodina Habsburků, která vládla ve Španělsku a Německu.
- Proč to začalo? Francouzský král si vzpomněl, že jeho předci kdysi vládli v části Itálie (v Neapoli), a rozhodl se, že si ji vezme zpět. Vtrhl tam s velkou a moderní armádou.
- Co se dělo dál? Ostatní se lekli francouzského úspěchu a spojili se proti němu. Tím začal více než šedesátiletý kolotoč bitev, obléhání a neustále se měnících spojenectví. Dnešní přítel byl zítřejším nepřítelem. Do bojů se zapojil papež, německý císař, Benátčané a dokonce i turecký sultán.
- Jak to dopadlo? Po desetiletích bojů byla Francie poražena a Španělsko se stalo pánem Itálie. Pro italské státy to znamenalo konec jejich nezávislosti na stovky let.
- Co si z toho odnést? Tyto války kompletně změnily způsob, jakým se bojovalo – rytíře na koních nahradili vojáci s píkami a puškami a děla se stala králem bojiště. A i když Itálie trpěla, její úžasná renesanční kultura se díky válce rozšířila do zbytku Evropy.