Iontová vazba
Obsah boxu
Šablona:Infobox Chemická vazba Iontová vazba (někdy též elektrovalentní vazba) je typ chemické vazby, která vzniká na základě elektrostatické přitažlivosti mezi dvěma opačně nabitými ionty – kationtem a aniontem. Kationty jsou typicky kovové prvky, které odevzdaly jeden nebo více valenční elektronů, zatímco anionty jsou nekovové prvky, které tyto elektrony přijaly. Výsledkem je vytvoření stabilní, elektricky neutrální sloučeniny, která je uspořádána do pravidelné krystalové mřížky.
Tento typ vazby je charakteristický pro sloučeniny tvořené prvky s velkým rozdílem elektronegativit. Na rozdíl od kovalentní vazby, kde dochází ke sdílení elektronů, u iontové vazby dochází k jejich úplnému přenosu z jednoho atomu na druhý.
⚛️ Princip a vznik
Vznik iontové vazby lze rozdělit do několika klíčových kroků, které jsou řízeny snahou atomů dosáhnout stabilní elektronové konfigurace, nejčastěji konfigurace nejbližšího vzácného plynu (oktetové pravidlo).
⚡ Elektronegativita
Hlavním předpokladem pro vznik iontové vazby je velký rozdíl v elektronegativitě (Δχ) mezi vázanými atomy. Elektronegativita je míra schopnosti atomu přitahovat vazebné elektrony.
- Pokud je rozdíl elektronegativit velmi velký (konvenčně se udává Δχ > 1,7), atom s vyšší elektronegativitou je schopen "vytrhnout" valenční elektron atomu s nižší elektronegativitou.
- Typicky se jedná o reakci mezi prvkem z levé části periodické tabulky (alkalické kovy, kovy alkalických zemin) a prvkem z pravé části (halogenidy, chalkogeny).
🔄 Vznik iontů
Proces přenosu elektronů vede ke vzniku iontů: 1. **Vznik kationtu**: Atom s nízkou elektronegativitou (např. sodík, Na) má nízkou ionizační energii, což znamená, že k odtržení jeho valenčního elektronu je potřeba relativně málo energie. Odevzdáním elektronu se z něj stává kladně nabitý iont – kationt (Na → Na⁺ + e⁻). 2. **Vznik aniontu**: Atom s vysokou elektronegativitou (např. chlor, Cl) má vysokou elektronovou afinitu, což znamená, že při přijetí elektronu uvolní energii. Přijetím elektronu se z něj stává záporně nabitý iont – aniont (Cl + e⁻ → Cl⁻).
Oba ionty tímto procesem dosahují stabilní elektronové konfigurace. Sodný kationt (Na⁺) má konfiguraci neonu a chloridový aniont (Cl⁻) má konfiguraci argonu.
🤝 Elektrostatická přitažlivost
Po vzniku opačně nabitých iontů mezi nimi začne působit silná elektrostatická přitažlivá síla, popsaná Coulombovým zákonem. Tato síla není směrová, což znamená, že každý ion přitahuje všechny opačně nabité ionty ve svém okolí a zároveň odpuzuje všechny souhlasně nabité. Tento princip vede k uspořádání iontů do vysoce organizované trojrozměrné struktury známé jako krystalová mřížka. V této mřížce je každý kation obklopen určitým počtem aniontů a naopak, což maximalizuje přitažlivé síly a minimalizuje ty odpudivé.
💎 Vlastnosti iontových sloučenin
Charakter iontové vazby přímo ovlivňuje makroskopické vlastnosti látek, které ji obsahují.
🧊 Krystalová struktura
Iontové sloučeniny netvoří molekuly v pravém slova smyslu. Místo toho existují jako obrovské, pravidelně uspořádané soustavy iontů – krystaly. Uspořádání iontů v mřížce (např. kubická, hexagonální) závisí na poměru velikostí kationtů a aniontů. Příkladem je chlorid sodný (kuchyňská sůl), který tvoří plošně centrovanou kubickou mřížku.
🔥 Vysoké teploty tání a varu
Silné elektrostatické síly držící ionty v krystalové mřížce vyžadují velké množství energie k jejich překonání. Proto mají iontové sloučeniny obecně velmi vysoké teploty tání a varu. Například NaCl taje při 801 °C a vaří se při 1413 °C.
💪 Tvrdost a křehkost
Iontové krystaly jsou obvykle velmi tvrdé, protože je obtížné posunout ionty z jejich pevných pozic v mřížce. Zároveň jsou však velmi křehké. Pokud na krystal působí dostatečně velká mechanická síla, dojde k posunutí vrstev iontů. Tím se k sobě dostanou ionty se stejným nábojem (např. Na⁺ vedle Na⁺), což vyvolá silné odpudivé síly, které vedou k rozštípnutí krystalu podél štěpných rovin.
🔌 Elektrická vodivost
- **V pevném stavu**: Iontové sloučeniny jsou elektrickými izolanty. Ionty jsou pevně vázány v mřížce a nemohou se volně pohybovat, aby vedly elektrický proud.
- **V tavenině nebo roztoku**: Když se iontová sloučenina roztaví nebo rozpustí v polárním rozpouštědle (např. ve vodě), ionty se uvolní z mřížky a mohou se volně pohybovat. Taková tavenina nebo roztok pak vede elektrický proud.
💧 Rozpustnost
Mnoho iontových sloučenin je dobře rozpustných v polárních rozpouštědlech, jako je voda. Molekuly vody jsou dipóly a svými částečně nabitými konci obklopují ionty v procesu zvaném hydratace. Energie uvolněná hydratací pomáhá překonat mřížkovou energii krystalu, což vede k jeho rozpuštění. V nepolárních rozpouštědlech (např. benzen, hexan) se iontové sloučeniny nerozpouštějí, protože molekuly rozpouštědla nemohou efektivně stabilizovat volné ionty.
📈 Energie iontové vazby
Síla iontové vazby se kvantifikuje pomocí mřížkové energie.
🌐 Mřížková energie
Mřížková energie je definována jako energie, která se uvolní při vzniku jednoho molu pevné iontové sloučeniny z jejích plynných iontů.
- M⁺(g) + X⁻(g) → MX(s) + Eₘ
Vyšší hodnota mřížkové energie znamená silnější iontovou vazbu a stabilnější krystal. Je ovlivněna především nábojem iontů (větší náboj = větší energie) a jejich velikostí (menší ionty = větší energie, protože se mohou více přiblížit).
🔄 Bornův-Haberův cyklus
Mřížkovou energii nelze měřit přímo. Lze ji však vypočítat pomocí Bornova-Haberova cyklu, což je aplikace Hessova zákona. Tento termochemický cyklus dává do souvislosti mřížkovou energii se souborem experimentálně měřitelných veličin, jako jsou:
- Sublimační entalpie kovu
- Ionizační energie kovu
- Disociační entalpie nekovu
- Elektronová afinita nekovu
- Slučovací entalpie iontové sloučeniny
⚖️ Iontový vs. kovalentní charakter
V reálném světě neexistuje vazba, která by byla 100% iontová. I v typicky iontových sloučeninách existuje určitý stupeň sdílení elektronů (kovalentní charakter). Podobně i v kovalentních vazbách mezi atomy s různou elektronegativitou dochází k posunu elektronové hustoty (vzniká polární kovalentní vazba). Iontová a kovalentní vazba představují dva krajní případy na škále chemických vazeb. Míra iontového charakteru vazby se obvykle odhaduje na základě rozdílu elektronegativit (Δχ).
- **Δχ ≈ 0**: Nepolární kovalentní vazba (např. H₂, Cl₂)
- **0 < Δχ < 1,7**: Polární kovalentní vazba (např. H₂O, HCl)
- **Δχ > 1,7**: Převažující iontová vazba (např. NaCl, MgO)
Hranice Δχ = 1,7 je pouze orientační a existuje mnoho výjimek.
🧪 Příklady iontových sloučenin
Iontové sloučeniny jsou v přírodě i v průmyslu velmi běžné.
- Chlorid sodný (NaCl) – kuchyňská sůl, základní surovina v potravinářství a chemii.
- Fluorid vápenatý (CaF₂) – minerál fluorit (kazivec), používá se v metalurgii a při výrobě optiky.
- Oxid hořečnatý (MgO) – žáruvzdorný materiál pro vyzdívky pecí.
- Síran měďnatý (CuSO₄) – známý jako modrá skalice, používá se jako fungicid.
- Dusičnan draselný (KNO₃) – ledek, součást hnojiv a střelného prachu.
- Uhličitan vápenatý (CaCO₃) – hlavní složka vápence, mramoru a křídy.
💡 Pro laiky
Představte si dva lidi na hřišti. Jeden (pan Sodík) drží v ruce míček, který mu spíše překáží a rád by se ho zbavil. Druhý (pan Chlor) by přesně takový míček zoufale chtěl, aby se cítil kompletní. Pan Sodík tedy míček panu Chlorovi jednoduše dá.
- **Vznik iontů**: Tím, že se pan Sodík zbavil míčku (elektronu), cítí se pozitivně a ulevilo se mu. Stal se z něj "pozitivní iont" (kationt). Pan Chlor, který míček získal, je teď spokojený, ale nese si břemeno navíc, takže je "negativní iont" (aniont).
- **Vazba**: Protože jeden je teď pozitivní a druhý negativní, začnou se navzájem silně přitahovat jako dva magnety. Tato neviditelná přitažlivá síla je iontová vazba.
- **Krystal**: Tato přitažlivost je tak silná, že se k nim začnou přidávat další a další páry pánů Sodíků a Chlorů. Uspořádají se do dokonale pravidelné formace – jako vojáci na přehlídce – kde je každý pozitivní pan Sodík obklopen negativními pány Chlory a naopak. Tato obrovská, uspořádaná struktura je krystal (například zrnko soli). Proto jsou krystaly soli tak tvrdé, ale když do nich udeříte, rozpadnou se podél rovných ploch.