George Gordon Byron

Rozbalit box

Obsah boxu

George Gordon Byron, 6. baron Byron, známý jednoduše jako Lord Byron (* 22. ledna 1788, Londýn – 19. dubna 1824, Missolonghi), byl anglický básník, šlechtic, politik a jedna z nejvýznamnějších postav evropského romantismu. Proslul nejen svým literárním dílem, ale také svým extravagantním, skandálním životem, cestováním a bojem za svobodu národů. Je považován za tvůrce tzv. byronského hrdiny a jeho vliv na literaturu a kulturu 19. století byl obrovský. Zemřel jako národní hrdina v Řecku během řecké války za nezávislost.

📜 Život

👶 Dětství a mládí

George Gordon Byron se narodil v Londýně do aristokratické, ale zchudlé rodiny. Jeho otec, kapitán John "Mad Jack" Byron, proslulý svými dluhy a skandály, brzy po jeho narození rodinu opustil a zemřel ve Francii v roce 1791. Jeho matka, Catherine Gordon, byla vznětlivá a psychicky labilní žena, se kterou měl Byron komplikovaný vztah. Od narození trpěl deformací pravé nohy (tzv. koňská noha), což ho fyzicky omezovalo a psychicky poznamenalo na celý život.

V deseti letech, v roce 1798, po smrti svého prastrýce, zdědil titul 6. barona Byrona z Rochdale a rodinné sídlo Newstead Abbey v Nottinghamshire. Toto dědictví mu zajistilo místo ve Sněmovně lordů. Studoval na prestižních školách v Harrow a později na Trinity College na Univerzitě v Cambridge, kde vedl bohémský život plný dluhů, sportu (navzdory svému handicapu byl zdatný plavec a boxer) a literárních pokusů. Během studií si na koleji choval ochočeného medvěda, protože psi byli zakázáni.

✈️ Cesty a první úspěch

Po dosažení plnoletosti se Byron vydal na tzv. kavalírskou cestu po Evropě. V letech 1809–1811 navštívil Portugalsko, Španělsko, Maltu, Albánii a Řecko, které tehdy bylo součástí Osmanské říše. Tyto cesty ho hluboce inspirovaly a staly se základem pro jeho první velké dílo.

Po návratu do Anglie vydal první dvě zpěvy lyricko-epické básně Childe Haroldova pouť (Childe Harold's Pilgrimage). Dílo mělo okamžitý a fenomenální úspěch. Jak sám Byron poznamenal: "Jednoho rána jsem se probudil a byl jsem slavný." Báseň, popisující pocity melancholického a světem zklamaného mladého poutníka, přesně vystihla ducha doby a z Byrona udělala literární celebritu.

🇬🇧 Sláva a skandál v Anglii

Následující roky strávil Byron v centru londýnské společnosti. Byl obdivován pro svou poezii, krásu i šlechtický titul. Jeho život byl však plný skandálů, milostných afér a rostoucích dluhů. Mezi jeho nejznámější milenky patřila excentrická Lady Caroline Lamb, která ho popsala jako "šíleného, zlého a nebezpečného," a také jeho nevlastní sestra Augusta Leigh, s níž měl údajně incestní vztah.

V roce 1815 se oženil s Annou Isabellou "Annabellou" Milbanke, vzdělanou a racionální ženou, v naději, že ho manželství zklidní. Manželství bylo od počátku nešťastné a po roce se rozpadlo, krátce po narození jejich dcery Ady. Annabella ho opustila kvůli jeho krutému chování, nevěrám a podezření z incestu. Společenský skandál, který následoval, byl tak obrovský, že Byron byl nucen v dubnu 1816 navždy opustit Anglii.

🇨🇭 Švýcarsko a Itálie

Byron odcestoval do Švýcarska, kde u Ženevského jezera strávil léto s básníkem Percym Bysshe Shelleym, jeho budoucí ženou Mary Godwinovou a její nevlastní sestrou Claire Clairmont, se kterou měl Byron dceru Allegru. Během tohoto "roku bez léta" vznikla u Villa Diodati dvě zásadní díla: Byron začal psát dramatickou báseň Manfréd a Mary Shelleyová napsala svůj slavný román Frankenstein.

Poté se Byron přesunul do Itálie, kde žil v Benátkách, Ravenně, Pise a Janově. Italské období bylo literárně velmi plodné. Pokračoval v psaní Childe Haroldovy pouti a začal své největší dílo, satirický epos Don Juan. Zároveň se zapojil do činnosti karbonářů, tajného revolučního hnutí usilujícího o sjednocení Itálie.

🇬🇷 Řecká válka za nezávislost a smrt

V roce 1823 se Byron, unavený životem v exilu a toužící po smysluplné akci, rozhodl podpořit řeckou válku za nezávislost proti Osmanské říši. Věnoval značnou část svého majetku na vybavení řecké flotily a osobně odcestoval do Řecka, aby se připojil k povstalcům.

Usadil se ve městě Missolonghi, kde se snažil sjednotit rozhádané řecké frakce a organizovat vojenské jednotky. Než se však stihl zúčastnit významnějších bojů, onemocněl. Po prochladnutí dostal vysokou horečku a zemřel 19. dubna 1824 ve věku 36 let, pravděpodobně na sepsi zhoršenou tehdejšími léčebnými metodami (pouštění žilou). Jeho smrt šokovala Evropu a v Řecku se stal národním hrdinou.

✒️ Dílo

📖 Charakteristika tvorby

Byronova tvorba je esencí romantismu. Jeho díla jsou plná silných emocí, individualismu, vzdoru proti společnosti a obdivu k přírodě. Klíčovým prvkem jeho poezie je postava byronského hrdiny.

Byronský hrdina: Je to typicky mužská postava, která je inteligentní, charismatická, ale zároveň arogantní, cynická a melancholická. Trpí tajemným hříchem z minulosti, cítí se vykořeněný ze společnosti, kterou pohrdá, a hledá únik v cestování, lásce nebo boji. Je to rebel, který žije podle vlastních pravidel. Tento archetyp se objevuje v postavách jako Childe Harold, Manfréd nebo sám Don Juan.

Byron byl také mistrem satiry, což dokazuje především v Donu Juanovi, kde s vtipem a ironií kritizuje společenské konvence, politiku a pokrytectví. Jeho styl je energický, rétorický a často autobiografický.

📚 Významná díla

Childe Haroldova pouť (Childe Harold's Pilgrimage, 1812–1818): Rozsáhlá lyricko-epická báseň o čtyřech zpěvech, která popisuje cesty a úvahy mladého šlechtice unaveného životem. Dílo je spíše sledem dojmů z cest po Evropě než uceleným příběhem. Proslavilo Byrona a definovalo pocity celé generace.
Don Juan (1819–1824): Byronovo mistrovské dílo, které zůstalo nedokončené. Je to monumentální satirický epos, který paroduje tradiční příběh o svůdci Donu Juanovi. Byronův hrdina je spíše sám sváděn než svůdcem a jeho dobrodružství slouží autorovi jako záminka k satirickému komentování tehdejší společnosti.
Manfréd (Manfred, 1817): Dramatická báseň s faustovským tématem. Hrdina Manfréd, mocný šlechtic žijící v Alpách, vyvolává duchy, aby mu pomohli zapomenout na vinu spojenou s láskou k jeho sestře Astarté. Dílo je plné temnoty, nadpřirozena a vnitřního boje.
Kain (Cain, 1821): Filosofické drama v biblickém prostředí, které zkoumá otázky dobra, zla, svobodné vůle a božské spravedlnosti. Dílo bylo ve své době považováno za rouhačské.
Kratší lyrické básně: Byron napsal mnoho kratších básní, jako jsou She Walks in Beauty (Kráčí v kráse) nebo The Destruction of Sennacherib (Zkáza Sancheribova).
Orientální povídky: Série veršovaných povídek z exotického prostředí, např. Džaur (The Giaour), Korzár (The Corsair) nebo Lara.

🏛️ Odkaz a vliv

Byronův vliv na evropskou kulturu byl nesmírný a fenomén jeho popularity se nazývá byronismus.

Literární vliv: Koncept byronského hrdiny ovlivnil nespočet autorů, včetně Puškina (Evžen Oněgin), Lermontova (Hrdina naší doby), Victora Huga, sester Brontëových (postava Heathcliffa v Na Větrné hůrce) a Edgara Allana Poea.
Kulturní ikona: Byron se stal prototypem romantického umělce – rebela, génia a celebrity. Jeho životní styl a osud fascinovaly veřejnost a vytvořily kult osobnosti, který přetrvává dodnes.
Národní hrdina Řecka: V Řecku je dodnes uctíván jako národní hrdina za svou roli v boji za nezávislost. Jeho jméno (Vyronas) nese předměstí Athén.
Rodinný odkaz: Jeho jediná legitimní dcera, Ada Lovelace, se stala významnou matematičkou a je považována za první programátorku v historii díky své práci na analytickém stroji Charlese Babbage.

🤓 Pro laiky

Romantismus: Představte si to jako umělecké hnutí, které se vzbouřilo proti přísným pravidlům a rozumu klasicismu. Romantici se zaměřovali na city, emoce, fantazii, individualitu a krásu divoké přírody. Měli rádi všechno, co bylo dramatické, tajemné a exotické. Byron byl rockovou hvězdou tohoto hnutí.
Byronský hrdina: Je to literární postava, kterou Byron v podstatě vynalezl. Není to typický kladný hrdina. Je to spíše "cool" rebel s temnou minulostí. Je chytrý, přitažlivý, ale také náladový, arogantní a pohrdá společenskými pravidly. Často je to psanec nebo vyhnanec, který skrývá nějaké velké tajemství nebo vinu. Můžete si ho představit jako kombinaci intelektuála, dobrodruha a zraněné duše. Mnoho moderních filmových a knižních anti-hrdinů má v sobě kousek byronského hrdiny.

💬 Zajímavosti

Byron byl velmi citlivý na svůj fyzický handicap a snažil se ho kompenzovat sportovními výkony. Byl vynikajícím plavcem a v roce 1810 přeplaval Dardanelskou úžinu (Hellespont), čímž napodobil Leandra z řecké mytologie.
Během studií v Cambridge si pořídil ochočeného medvěda, protože pravidla univerzity zakazovala chov psů, ale o medvědech se nezmiňovala.
Jeho tělo bylo po smrti převezeno do Anglie, ale Westminsterské opatství ho odmítlo pohřbít kvůli jeho nemorální pověsti. Jeho ostatky byly uloženy v rodinné hrobce v kostele v Hucknall Torkard. Pamětní deska ve Westminsteru mu byla udělena až v roce 1969.
Jeho srdce bylo na žádost Řeků vyjmuto a pohřbeno v Missolonghi.

Šablona:Aktualizováno