Ferdinand II. Aragonský
Obsah boxu
Šablona:Infobox - panovník Ferdinand II. Aragonský, zvaný Katolický (španělsky Fernando II de Aragón y V de Castilla, el Católico; 10. března 1452 – 23. ledna 1516), byl král aragonský, kastilský (jako Ferdinand V.), sicilský, neapolský, valencijský a navarrský. Jeho sňatek s Izabelou I. Kastilskou v roce 1469 položil základy personální unie, která vedla ke sjednocení Španělska. Společně s Izabelou jsou známí jako Katoličtí králové (Reyes Católicos).
Jeho vláda je spojena s klíčovými událostmi světových dějin: dokončením Reconquisty dobytím Granady v roce 1492, financováním první plavby Kryštofa Kolumba, která vedla k evropskému objevení Ameriky, a zřízením španělské inkvizice. Byl mistrem diplomacie a vojenské strategie, čímž výrazně posílil moc Španělska v Evropě a položil základy španělské koloniální říše. Jeho politické umění obdivoval a analyzoval i Niccolò Machiavelli ve svém díle Vladař.
📜 Život a vláda
Ferdinand se narodil v Sos del Rey Católico jako syn Jana II. Aragonského a jeho druhé manželky Juany Enríquez. Již od mládí byl připravován na roli panovníka a projevoval značný politický i vojenský talent.
👑 Nástup na trůn a sňatek s Izabelou
V roce 1469 se v Valladolidu oženil se svou sestřenicí Izabelou, dědičkou kastilského trůnu. Tento sňatek byl politickým manévrem, který se uskutečnil bez papežského souhlasu, jenž byl získán až dodatečně. Po smrti Izabelina bratra Jindřicha IV. v roce 1474 vypukla Válka o kastilské následnictví mezi Izabelou a její neteří Janou la Beltraneja, kterou podporovalo Portugalsko. Ferdinand se aktivně zapojil do bojů a jeho vojenské schopnosti přispěly k Izabelinu vítězství. V roce 1479 po smrti svého otce zdědil aragonský trůn, čímž došlo k personálnímu spojení obou největších království na Pyrenejském poloostrově. Každé království si však zachovalo vlastní zákony, instituce a měnu.
✝️ Dokončení Reconquisty a náboženská politika
Jedním z hlavních cílů Katolických králů bylo dokončení Reconquisty, tedy znovudobytí území ovládaných muslimy. V roce 1482 zahájili válku proti Granadskému emirátu, poslednímu muslimskému státu na poloostrově. Po deseti letech obléhání a bojů 2. ledna 1492 Muhammad XII. (Boabdil) kapituloval a předal klíče od města Granady Ferdinandovi a Izabele.
Sjednocení země mělo probíhat i v náboženské rovině. V roce 1478 získali papežský souhlas ke zřízení španělské inkvizice, která měla dohlížet na pravověrnost konvertitů z judaismu (conversos) a islámu (moriscos). Krátce po pádu Granady, 31. března 1492, vydali Dekret z Alhambry, kterým nařídili vyhnání všech Židů, kteří se neobrátí na křesťanství. Tento krok měl vážné ekonomické a sociální dopady, neboť židovská komunita tvořila významnou část městské inteligence a finančníků.
🗺️ Objevení Ameriky a počátky impéria
Ve stejném roce, 1492, se Ferdinand a Izabela rozhodli podpořit plán janovského mořeplavce Kryštofa Kolumba na nalezení západní cesty do Indie. Ačkoliv byl Ferdinand zpočátku skeptičtější než Izabela, úspěch první výpravy a objevení nového kontinentu otevřel Španělsku cestu k obrovskému bohatství a vytvoření rozsáhlé koloniální říše. Následná Tordesillaská smlouva z roku 1494, zprostředkovaná papežem Alexandrem VI., rozdělila nově objevené světy mezi Španělsko a Portugalsko.
🇮🇹 Italské války a evropská diplomacie
Ferdinand byl také aktivním hráčem na evropské politické scéně. Jeho hlavním soupeřem byla Francie, se kterou vedl sérii konfliktů známých jako Italské války. Cílem bylo ovládnout Itálii, zejména Neapolské království, na které si činil nárok jako dědic aragonských králů. Díky geniálnímu vojevůdci Gonzalovi Fernándezovi de Córdoba se mu podařilo Francouze porazit a v roce 1504 trvale připojit Neapolsko ke svým državám. Ferdinand byl mistrem sňatkové politiky, kterou využíval k izolaci Francie. Své děti provdal za následníky trůnů v Anglii, Portugalsku a habsburských zemích.
🏰 Poslední léta a nástupnictví
Smrt Izabely v roce 1504 znamenala pro Ferdinanda komplikaci. Dědičkou Kastilie se stala jejich dcera Jana, která však byla psychicky labilní. Její manžel, Filip Sličný z rodu Habsburků, se snažil Ferdinanda od moci odstavit. Po Filipově náhlé smrti v roce 1506 a zhoršení Janina stavu se Ferdinand stal regentem Kastilie jménem své dcery a později i svého vnuka Karla. V roce 1505 se oženil s Germaine z Foix, neteří francouzského krále Ludvíka XII., ve snaze zplodit mužského dědice pro aragonský trůn a zabránit tak jeho spojení s Kastilií pod vládou Habsburků. Jejich jediný syn však zemřel krátce po narození. V roce 1512 Ferdinand dobyl a anektoval jižní část Navarrského království.
Ferdinand II. Aragonský zemřel v roce 1516 v Madrigaleju. Byl pohřben po boku své první ženy Izabely v Královské kapli v Granadě, kterou sám nechal postavit. Jeho nástupcem se stal jeho vnuk Karel, který tak definitivně sjednotil španělské země pod vládou jednoho panovníka.
👨👩👧👦 Rodina a potomstvo
S první manželkou Izabelou I. Kastilskou (1451–1504) měl pět dětí, které se dožily dospělosti:
- Isabela (1470–1498), provdána za portugalského prince Alfonse a později za jeho bratrance, krále Manuela I. Portugalského.
- Jan (1478–1497), kníže asturský a následník trůnu, ženatý s Markétou Habsburskou. Zemřel bez potomků.
- Jana "Šílená" (1479–1555), královna kastilská a aragonská, provdána za Filipa I. Sličného. Matka císařů Karla V. a Ferdinanda I..
- Marie (1482–1517), po smrti své sestry Isabely se provdala za vdovce, portugalského krále Manuela I..
- Kateřina Aragonská (1485–1536), první manželka anglického krále Jindřicha VIII.. Matka královny Marie I. Tudorovny.
S druhou manželkou Germaine z Foix (1488–1536) měl jednoho syna:
- Jan (*/† 1509), kníže z Girony, zemřel několik hodin po narození.
🏛️ Odkaz a hodnocení
Ferdinand II. Aragonský je považován za jednoho z nejvýznamnějších panovníků v dějinách Španělska i Evropy. Jeho vláda představuje přechod od středověkého feudálního státu k centralizované monarchii raného novověku.
- **Sjednocení Španělska:** Ačkoliv šlo zpočátku jen o personální unii, jeho politika položila nezvratné základy pro vznik jednotného španělského státu.
- **Vznik impéria:** Podpora Kolumbovy výpravy odstartovala éru španělské nadvlády v Americe a vytvořila největší koloniální říši své doby.
- **Náboženská uniformita:** Dokončení Reconquisty a zavedení inkvizice sjednotilo zemi pod praporem katolictví, ale za cenu vyhnání a perzekuce menšin, což mělo dlouhodobé negativní důsledky.
- **Diplomat a stratég:** Byl obávaným a respektovaným diplomatem, který pomocí vojenské síly a promyšlených sňatků učinil ze Španělska dominantní evropskou velmoc. Jeho pragmatický a často bezohledný přístup k moci se stal vzorem pro Machiavelliho koncept ideálního vládce.
Spolu s Izabelou zanechal svému vnukovi Karlovi V. mocnou a rozsáhlou říši, která na více než století udávala tón světové politice.
💡 Pro laiky
- Reconquista: Dlouhý proces (asi 780 let), během kterého se křesťanská království na severu dnešního Španělska snažila dobýt zpět území ovládaná muslimy (Maury). Ferdinand a Izabela tento proces dokončili dobytím posledního muslimského státu, Granady.
- Španělská inkvizice: Církevní soud, který ale podléhal přímo králi, nikoliv papeži. Jeho úkolem bylo stíhat kacíře, tedy lidi, kteří se odchýlili od oficiálního katolického učení. Zaměřoval se hlavně na Židy a muslimy, kteří přestoupili na křesťanství, ale byli podezřelí, že svou původní víru tajně stále praktikují.
- Personální unie: Stav, kdy dvě nebo více samostatných zemí mají stejného panovníka, ale každá si ponechává své vlastní zákony, vládu a zvyklosti. Takto fungovalo spojení Kastilie a Aragonie – Ferdinand byl králem v Aragonii a zároveň králem-manželem v Kastilii.
- Katoličtí králové (Reyes Católicos): Čestný titul, který Ferdinandovi a Izabele udělil papež Alexandr VI. jako odměnu za jejich obranu a šíření katolické víry, zejména za dobytí Granady a vyhnání Židů.