Přeskočit na obsah

Federální shromáždění

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox zaniklý parlament

Federální shromáždění (zkratka FS) byl nejvyšší zákonodárný sbor Československa v období federalizace státu, tedy od 1. ledna 1969 do zániku federace 31. prosince 1992. Jednalo se o dvoukomorový parlament, který nahradil předchozí jednokomorové Národní shromáždění republiky Československé. Jeho zřízení bylo klíčovým prvkem Ústavního zákona o československé federaci a jeho existence byla ukončena ústavním zákonem o zániku ČSFR.

Skládalo se ze dvou rovnoprávných komor:

Sídlem Federálního shromáždění byla budova na konci Václavského náměstí v Praze, která dnes slouží jako Nová budova Národního muzea.

📜 Historie

🏛️ Vznik v rámci federalizace (1969)

Myšlenka federalizace Československa se objevovala již od vzniku státu v roce 1918, ale reálnou podobu získala až během uvolnění politických poměrů v období Pražského jara v roce 1968. Cílem bylo narovnat postavení slovenského národa v rámci společného státu a opustit model asymetrického centralismu.

Ústavní zákon o československé federaci (č. 143/1968 Sb.) byl přijat Národním shromážděním dne 27. října 1968 a v platnost vstoupil 1. ledna 1969. Tímto aktem se unitární Československá socialistická republika (ČSSR) přeměnila na federaci dvou rovnoprávných národních republik: České socialistické republiky (ČSR) a Slovenské socialistické republiky (SSR). Spolu s tím vznikly i národní parlamenty (Česká národní rada a Slovenská národní rada) a jako nejvyšší federální orgán bylo ustanoveno právě dvoukomorové Federální shromáždění.

⚙️ Fungování v období normalizace (1969–1989)

Ačkoliv byla struktura parlamentu na papíře demokratická a zaručovala ochranu menšího národa, v praxi bylo jeho fungování plně podřízeno vedoucí úloze Komunistické strany Československa (KSČ). V období normalizace plnilo Federální shromáždění, podobně jako jeho předchůdce, pouze roli formálního schvalovacího orgánu pro rozhodnutí přijatá vedením KSČ.

Volby probíhaly formou jednotné kandidátky Národní fronty, kde byli kandidáti předem vybráni a schváleni komunistickou stranou. Skutečná politická debata neexistovala a zákony byly přijímány téměř vždy jednomyslně. Přesto formální existence dvou komor a princip zákazu majorizace zůstaly zachovány, což se ukázalo jako klíčové po roce 1989.

🕊️ Role během Sametové revoluce a po ní (1989–1992)

Po 17. listopadu 1989 se Federální shromáždění stalo jedním z center politických změn. Zkompromitovaní komunističtí poslanci začali rezignovat a na jejich místa byli na základě dohody mezi starou mocí a Občanským fórem a Veřejností proti násilí dosazováni noví poslanci v procesu tzv. kooptace.

V tomto přechodném období přijalo Federální shromáždění klíčové zákony, které demontovaly totalitní režim:

První svobodné volby do Federálního shromáždění se konaly v červnu 1990 a přinesly vítězství Občanskému fóru a Veřejnosti proti násilí.

🔚 Zánik a rozdělení Československa (1992)

Poslední volby do Federálního shromáždění v červnu 1992 skončily patem. V české části federace zvítězila pravicová Občanská demokratická strana (ODS) v čele s Václavem Klausem, zatímco na Slovensku vyhrálo nacionalisticky orientované Hnutie za demokratické Slovensko (HZDS) v čele s Vladimírem Mečiarem. Programy těchto dvou stran byly neslučitelné, což znemožnilo sestavení funkční federální vlády a vedlo k politickému rozhodnutí o rozdělení státu.

Dne 25. listopadu 1992 přijalo Federální shromáždění klíčový Ústavní zákon o zániku České a Slovenské Federativní Republiky (č. 542/1992 Sb.), kterým stanovilo zánik federace k 31. prosinci 1992. Tímto aktem parlament de facto rozhodl o svém vlastním zrušení. Jeho pravomoci plynule přešly na nástupnické parlamenty – Parlament České republiky a Národní rada Slovenské republiky.

🏛️ Struktura a pravomoci

Federální shromáždění bylo tvořeno dvěma komorami, které byly v legislativním procesu rovnoprávné. K přijetí zákona byl zpravidla nutný souhlas obou komor.

👥 Sněmovna lidu

Sněmovna lidu měla 200 poslanců, kteří byli voleni na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním. Počet mandátů pro jednotlivé volební obvody se určoval podle počtu obyvatel, čímž tato komora reprezentovala občanský princip federace. Vzhledem k vyššímu počtu obyvatel v české části federace měli v této komoře vždy většinu poslanci zvolení v Česku.

🌍 Sněmovna národů

Sněmovna národů měla 150 poslanců a byla konstruována na principu parity. Bez ohledu na počet obyvatel se v ČSR volilo 75 poslanců a v SSR rovněž 75 poslanců. Tato komora tak zajišťovala, že slovenský národ nemohl být v klíčových otázkách přehlasován početně silnějším českým národem.

⚖️ Zákaz majorizace

Nejdůležitějším ústavním mechanismem byl tzv. zákaz majorizace. U taxativně vymezených zákonů (např. ústavní zákony, schvalování rozpočtu, volba prezidenta, vyhlášení války) se ve Sněmovně národů hlasovalo odděleně podle národnosti. K přijetí takového zákona byl potřeba nejen souhlas většiny všech poslanců Sněmovny národů, ale zároveň i souhlas většiny poslanců zvolených v ČSR a většiny poslanců zvolených v SSR. Tento mechanismus dával slovenské části sněmovny faktické právo veta v klíčových federálních otázkách.

🤝 Společné schůze a předsednictvo

Obě komory se mohly scházet na společných schůzích, například při volbě prezidenta republiky nebo při skládání slibů ústavních činitelů. V čele Federálního shromáždění stálo Předsednictvo Federálního shromáždění, které mělo 40 členů (20 z každé komory). Předseda Federálního shromáždění se střídal – pokud byl předsedou Čech, prvním místopředsedou musel být Slovák a naopak. Jedním z nejznámějších předsedů byl Alexander Dubček, který tuto funkci zastával po Sametové revoluci až do své smrti v roce 1992.

🗳️ Volby

  • Volby 1971, 1976, 1981, 1986: Probíhaly v podmínkách nesvobodného režimu s jednotnou kandidátkou Národní fronty. Účast byla formálně téměř stoprocentní.
  • Volby 1990: První svobodné volby po 44 letech. Vítězem se stalo hnutí Občanské fórum v Česku a Verejnosť proti násiliu na Slovensku.
  • Volby 1992: Poslední volby, které vedly k vítězství ODS a HZDS a následnému rozdělení státu.

🏢 Sídlo

Budova Federálního shromáždění byla postavena v letech 1968–1973 podle návrhu architekta Karla Pragera. Vznikla přestavbou a dostavbou původní Pražské burzy peněžní a zbožní. Jedná se o unikátní ocelovou konstrukci zavěšenou nad původní historickou budovou. Po zániku federace budova sloužila několik let rádiu Svobodná Evropa a od roku 2009 je součástí Národního muzea.

🌐 Federální shromáždění v jiných zemích

Termín "Federální shromáždění" se používá pro označení parlamentu i v jiných federativních státech:

🤔 Pro laiky

Představte si, že Československo bylo jako dům se dvěma byty – jedním českým a jedním slovenským. Federální shromáždění bylo něco jako domovní schůze, kde se rozhodovalo o společných věcech, jako je střecha, vchod nebo společné finance. Tato "schůze" měla dvě části (komory), aby byla spravedlivá: 1. **Sněmovna lidu:** Zde se hlasovalo podle počtu obyvatel v každém bytě. Protože v českém bytě žilo více lidí, měli zde Češi vždy více hlasů. 2. **Sněmovna národů:** Zde měl každý byt – český i slovenský – přesně stejný počet hlasů (75 a 75). To zajišťovalo, že početnější Češi nemohli Slováky u nejdůležitějších rozhodnutí jednoduše přehlasovat. Tento systém fungoval od roku 1969 až do rozdělení státu na konci roku 1992, kdy se obyvatelé obou bytů dohodli, že si každý postaví svůj vlastní dům.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Federální_shromáždění&oldid=15954“