Eocén

Rozbalit box

Obsah boxu

Eocén je geologická epocha, která je součástí paleogénní periody v rámci kenozoické éry. Časově je datována do období před 56 až 33,9 miliony let. Název pochází z řeckých slov eos (úsvit) a kainos (nový), což odkazuje na "úsvit" moderních druhů savců, kteří se během této epochy masivně rozšířili a diverzifikovali.

Eocén je charakteristický extrémně teplým klimatem, které je často označováno jako "skleníková Země". Na počátku epochy došlo k jedné z nejrychlejších a nejvýraznějších událostí globálního oteplování v geologické historii, známé jako Paleocenně-eocenní teplotní maximum (PETM). Během eocénu neexistovaly na Zemi trvalé ledové čepice a subtropické lesy sahaly až do polárních oblastí. Tato epocha byla také klíčová pro významné geologické události, jako byla kolize Indie s Eurasií, která vedla ke vzniku Himálaje.

📜 Dělení eocénu

Eocén se dělí na čtyři stupně, které jsou definovány na základě stratigrafických a paleontologických nálezů, především mořských mikrofosilií.

Priabon (37,8 – 33,9 Ma)
Barton (41,2 – 37,8 Ma)
Lutet (47,8 – 41,2 Ma)
Ypres (56,0 – 47,8 Ma)

🌍 Klima a geologie

Klima eocénu bylo výrazně teplejší a vlhčí než dnes. Průměrné globální teploty byly o 9–14 °C vyšší než v současnosti. Tento teplotní vrchol, známý jako Eocenní klimatické optimum (EECO), nastal přibližně před 50 miliony lety.

🔥 Paleocenně-eocenní teplotní maximum (PETM)

Na samotném počátku eocénu, na hranici s paleocénem, došlo k masivnímu a rychlému globálnímu oteplení. Během několika tisíc let se globální teplota zvýšila o 5–8 °C. Příčinou bylo pravděpodobně masivní uvolnění uhlíku do atmosféry, zřejmě z vulkanické činnosti nebo z metanových hydrátů na mořském dně. Tato událost způsobila výrazné změny v oceánských ekosystémech, včetně masového vymírání dírkonošců, a umožnila migraci savců mezi kontinenty.

🌡️ Skleníková Země a následné ochlazování

Během Eocenního klimatického optima byly polární oblasti bez ledu. V Arktidě rostly palmy a žili zde krokodýli. Hladina světového oceánu byla výrazně vyšší než dnes.

Přibližně před 49 miliony lety však začal postupný trend ochlazování. Klíčovou událostí byla tzv. Azolla event. Masivní květy sladkovodní kapradiny Azolla v Arktickém oceánu údajně absorbovaly obrovské množství oxidu uhličitého z atmosféry, což přispělo k poklesu skleníkového efektu a globálnímu ochlazení.

Na konci eocénu, na přechodu do oligocénu, došlo k události zvané Grande Coupure. Jednalo se o významnou vlnu vymírání, zejména v Evropě, spojenou s prudkým ochlazením, poklesem mořské hladiny a možná i s dopady asteroidů (např. kráter Popigaj na Sibiři).

🏔️ Tektonika a paleogeografie

Kontinenty se během eocénu dále pohybovaly směrem ke svým dnešním pozicím.

Vznik Himálaje: Indický subkontinent pokračoval ve svém rychlém pohybu na sever a před zhruba 50 miliony lety se srazil s eurasijskou deskou. Tento proces, známý jako Alpinsko-himálajské vrásnění, vyzdvihl Himálaj a Tibetskou plošinu.
Oddělení kontinentů: Austrálie se oddělila od Antarktidy, což otevřelo mořskou cestu a umožnilo vznik chladného Antarktického cirkumpolárního proudu. Tento proud izoloval Antarktidu a byl klíčovým faktorem pro její pozdější zalednění v oligocénu.
Evropa a Severní Amerika: Na počátku eocénu byly Evropa a Severní Amerika stále spojeny přes Grónsko, což umožňovalo migraci fauny.

🌿 Flora

Dominantní vegetací eocénu byly rozsáhlé lesy. Vzhledem k teplému a vlhkému klimatu se tropické a subtropické deštné pralesy rozšířily do mnohem vyšších zeměpisných šířek než dnes.

Kvetoucí rostliny (Angiospermae) pokračovaly ve své dominanci a diverzifikaci.
Objevily se první zástupci moderních čeledí rostlin, jako jsou bukovité nebo břízovité.
V polárních oblastech rostly opadavé lesy podobné dnešním lesům mírného pásu, například s metasekvojemi.
Objevily se první trávy, ale netvořily ještě rozsáhlé stepi nebo savany. Ty se staly dominantními až v pozdějším, sušším období miocénu.

🐾 Fauna

Eocén je často nazýván "věkem savců", protože právě v této epoše došlo k jejich explozivnímu rozvoji a obsazení ekologických nik uvolněných po vymření dinosaurů.

哺乳 Savci

V eocénu se objevila většina moderních řádů savců.

Lichokopytníci (Perissodactyla): Objevili se první zástupci koňovitých, jako byl malý, lesní Hyracotherium (dříve známý jako Eohippus), velký asi jako liška. Dále se rozvíjeli předci nosorožců a tapírů.
Sudokopytníci (Artiodactyla): Tento řád se také rychle diverzifikoval. Patřili sem předci velbloudů, prasat a přežvýkavců. Nejpozoruhodnější evoluční linií byli předci kytovců. První kytovci, jako Pakicetus a Indohyus, byli ještě suchozemští nebo obojživelní, ale postupně se adaptovali na život ve vodě, což dokládají pozdější formy jako Ambulocetus ("chodící velryba") a plně mořský, obří Basilosaurus.
Primáti (Primates): Objevili se první skuteční primáti, kteří se dělili na dvě hlavní skupiny: Adapiformes (příbuzní dnešních lemurů) a Omomyiformes (příbuzní dnešních nártounů). Žili v lesích Severní Ameriky, Evropy a Asie.
Šelmy (Carnivora): Objevili se první zástupci moderních šelem, i když dominantními predátory byli stále zástupci starších skupin, jako byli obří mesonychidé (např. Andrewsarchus).
Chobotnatci (Proboscidea): V Africe se objevili první chobotnatci, například Moeritherium, který byl velký asi jako tapír a žil obojživelným způsobem života.
Hlodavci (Rodentia) a Letouni (Chiroptera) se dále rozvíjeli a diverzifikovali.

🦅 Ptáci

Ptáci v eocénu prosperovali. Dominantními suchozemskými predátory byli v některých oblastech obří nelétaví ptáci, jako byl Gastornis v Evropě a Severní Americe nebo ptáci z čeledi Phorusrhacidae v Jižní Americe. Objevilo se také mnoho moderních skupin ptáků, včetně pěvců, papoušků a sov.

🐊 Ostatní živočichové

Teplé klima svědčilo plazům. Krokodýli, aligátori, želvy a hadi byli hojní a rozšíření i v polárních oblastech. V eocénu žili obří hadi, jako byl Gigantophis. V mořích se dařilo žralokům, včetně předků velkého bílého žraloka. Velmi hojní byli také jednobuněční dírkonošci rodu Nummulites, jejichž schránky tvoří rozsáhlé vápencové vrstvy (např. vápence použité na stavbu egyptských pyramid).

💎 Významná naleziště

Znalosti o životě v eocénu pocházejí z několika světově proslulých nalezišť s výjimečně zachovalými fosiliemi.

Grube Messel (Německo): Lokalita zapsaná na seznamu UNESCO. Jde o bývalé sopečné jezero, kde se v anoxickém prostředí na dně dokonale zachovaly kompletní kostry obratlovců, včetně otisků srsti, peří a obsahu žaludku.
Green River Formation (USA): Rozsáhlé souvrství v státech Wyoming, Utah a Colorado, známé především díky masovým nálezům dokonale zachovalých fosilních ryb, ale i ptáků, savců, hmyzu a rostlin.
London Clay (Velká Británie): Jílovcové souvrství obsahující tisíce fosilií rostlin a živočichů, které dokládají existenci subtropického lesa v oblasti dnešního Londýna.
Fajjúmská oáza (Egypt): Bohaté naleziště fosilií pozdně eocenních a raně oligocenních savců, včetně raných primátů, chobotnatců a kytovců.

🔬 Pro laiky

Představte si svět eocénu jako obrovský tropický skleník.

Žádný led: Na severním ani jižním pólu nebyl žádný led. Místo toho tam rostly lesy a v arktických řekách plavali krokodýli.
Savci přebírají vládu: Po vyhynutí dinosaurů se savci stali pány planety. Objevili se první prapředci téměř všech zvířat, která známe dnes: malí koně velcí jako pes, první velryby, které ještě měly nohy a chodily po souši, nebo první opice.
Jiná mapa světa: Kontinenty byly na jiných místech. Indie byla ostrov, který se teprve srážel s Asií, a Austrálie se oddělovala od Antarktidy.
Teplé a vlhké počasí: Počasí bylo po většinu času horké a deštivé, podobně jako dnes v Amazonii, ale po celé planetě.
Velká změna na konci: Na konci eocénu se svět začal prudce ochlazovat, což vedlo k vymírání mnoha druhů a připravilo půdu pro vznik modernějších, chladnějších ekosystémů, jaké známe dnes.

Šablona:Aktualizováno