Britská Indie

Rozbalit box

Obsah boxu

Britská Indie
Soubor:Flag of British India (1880–1947).svg
Soubor:Royal Arms of the United Kingdom (1837-1953).svg
Motto	Dieu et mon droit (francouzsky: „Bůh a mé právo“)
Hymna	God Save the King/Queen
Rozloha	cca 4 900 000 km² (1909)
Počet obyvatel	cca 300 000 000 (počátek 20. století)
Úřední jazyky	Angličtina, Hindustánština (Urdu, později Hindština), regionální jazyky
Náboženství	Hinduismus, islám, sikhismus, křesťanství, buddhismus
Hlavní město	Kalkata (1858–1911), Nové Dillí (1911–1947)
Měna	Indická rupie
Časové pásmo	UTC+5:30
Vznik	1. listopadu 1858
Zánik	15. srpna 1947
Předchůdce	Britská Východoindická společnost
Nástupce	Indie, Pákistán (zahrnující dnešní Bangladéš)

Britská Indie, oficiálně známá jako Britský rádž (z hindustánského rádž, což znamená „vláda“ nebo „panství“), bylo období přímé britské nadvlády nad indickým subkontinentem trvající od roku 1858 do roku 1947. Zahrnovala většinu území dnešní Indie, Pákistánu a Bangladéše, a do 1. dubna 1937 také Barmu (dnes Myanmar). Britský rádž navázal na správu území Britskou Východoindickou společností poté, co nespokojenost s jejím vedením vyústila v velké povstání indických vojáků v roce 1857.

⏳ Historie

Historie Britské Indie začíná s příchodem Britské Východoindické společnosti (EIC) do Indie v roce 1600, původně za účelem obchodu s kořením, bavlnou, hedvábím a čajem. Společnost postupně získala značnou ekonomickou a politickou moc, přičemž se z obchodního subjektu stala de facto koloniální mocností. Po bitvě u Plassey v roce 1757, kde Robert Clive porazil navába Bengálska, EIC upevnila svou kontrolu nad Bengálskem a začala rozšiřovat svůj vliv po celém subkontinentu.

Nespokojenost s Východoindickou společností a jejími praktikami, včetně necitlivosti vůči náboženským otázkám, vyvrcholila v roce 1857 velkým indickým povstáním, známým též jako sepojské povstání. Ačkoli bylo povstání Brity potlačeno, vedlo k zásadní změně vládní struktury. Dne 2. srpna 1858 britský parlament schválil zákon o vládě Indie, kterým byla správa území převedena z Východoindické společnosti přímo na britskou korunu. Tímto aktem oficiálně začala éra Britského rádže, přímé imperiální vlády Británie nad Indií.

Viktoriánská éra přinesla konsolidaci britské moci a rozsáhlé administrativní reformy. Kalkata byla hlavním městem Britské Indie do roku 1911, kdy bylo hlavní město přesunuto do Dillí, přičemž Šimla sloužila jako letní hlavní město. Během tohoto období se rozvíjela infrastruktura, včetně rozsáhlé železniční sítě, telegrafu a poštovních služeb, které sice sloužily primárně britským zájmům, ale zároveň přispěly k modernizaci a propojení subkontinentu.

Ve 20. století se zintenzivnily snahy o nezávislost. V čele Indického národního kongresu stál Mahátma Gándhí, který prosazoval nenásilný odpor (satyagraha) proti britské nadvládě. Po druhé světové válce, která Británii ekonomicky vyčerpala, bylo jasné, že koloniální nadvláda v Indii je neudržitelná. Dne 3. června 1947 představil poslední místokrál lord Louis Mountbatten plán na rozdělení Britské Indie na dva nezávislé státy – Indickou unii (dnešní Indie) a Pákistánské dominium (dnešní Pákistán a Bangladéš), a to na základě náboženských linií.

Nezávislost byla vyhlášena o půlnoci z 14. na 15. srpna 1947. Rozdělení provázely masivní migrace obyvatelstva (odhady hovoří o 12 až 20 milionech lidí) a rozsáhlé náboženské násilí, zejména v oblastech Paňdžábu a Bengálska, které si vyžádalo stovky tisíc až dva miliony obětí.

🌍 Geografie a administrativní členění

Britská Indie se rozkládala na obrovském území, které v roce 1909 činilo přibližně 4 900 000 km². Administrativně se dělila na dvě hlavní části:

• Britské provincie: Byly přímo spravovány britskými úředníky a tvořily asi 60 % území subkontinentu. Patřily sem významné provincie jako Bengálsko, Madras, Bombaj, Paňdžáb, Uttarpradéš a Ásám. V čele každé provincie stál guvernér, kterému pomáhaly provinční zákonodárné rady.
• Knížecí státy: Jednalo se o nominálně autonomní území, která nebyla přímo ovládána Brity, ale spravována místními vládci (například mahárádži, nizámy nebo naváby). Tyto státy byly pod britskou svrchovaností (tzv. paramountcy), což znamenalo, že Británie kontrolovala jejich zahraniční záležitosti, obranu a komunikace, zatímco vnitřní správa zůstala v rukou místních panovníků. V roce 1947 existovalo na subkontinentu 565 knížecích států, které pokrývaly přibližně 40 % rozlohy a 23 % populace přednezávislé Indie. Mezi nejvýznamnější patřily Hyderabad, Maisúr, Džammú a Kašmír a Baroda.

Hlavními městy byly Kalkata (do roku 1911) a poté Nové Dillí (od roku 1911), které bylo slavnostně otevřeno v roce 1931. Letním hlavním městem byla horská stanice Šimla.

📜 Správa a ekonomika

Správa Britské Indie, známá jako Britský rádž, byla vysoce centralizovaná a řízena britskými úředníky. V čele stál generální guvernér (později místokrál), který byl jmenován britskou korunou a měl rozsáhlé výkonné, legislativní a vojenské pravomoci. V Londýně pak působil ministr pro Indii, který byl členem britské vlády a dohlížel na indické záležitosti.

Britské ekonomické politiky v Indii byly primárně zaměřeny na maximalizaci zisků pro Británii a podporu jejího průmyslového růstu. Indie byla systematicky transformována na koloniální ekonomiku, která vyvážela suroviny (jako bavlna, juta, opium, indigo) a dovážela hotové britské výrobky. To vedlo k deindustrializaci Indie, úpadku tradičních řemesel a zničení místních průmyslových odvětví, zejména textilního.

Byla zavedena nová daňová politika, která často vedla k zbídačení rolnictva a opakovaným hladomorům, zejména v 19. století. Přestože britská nadvláda přinesla rozvoj moderní infrastruktury, jako jsou železnice, silnice a zavlažovací systémy, tyto projekty sloužily především britským strategickým a ekonomickým zájmům, například pro snazší transport surovin a vojsk.

🗣️ Společnost a kultura

Britská nadvláda měla hluboký dopad na indickou společnost a kulturu. Zavedla angličtinu jako úřední jazyk a jazyk vyššího vzdělání, což vytvořilo novou elitu "západně" vzdělaných Indů. Zároveň však potlačila tradiční indické školství. Navzdory snahám o westernizaci si britská vláda uvědomovala složitost indické kultury a po roce 1857 se stala tolerantnější k místním zvyklostem a náboženstvím, i když snahy o konverzi ke křesťanství pokračovaly.

Společnost zůstala silně rozdělená, nejen podle tradičního kastovního systému, ale i podle rasových linií, kde Britové zaujímali dominantní postavení. Nicméně, britská nadvláda také nepřímo podpořila vznik indického nacionalismu a sjednocení různých regionů pod jednotnou správou, což položilo základy moderního indického státu. Vznikly nové sociální a politické hnutí, která usilovala o reformu a nezávislost.

✨ Dědictví a odkaz

Dědictví Britské Indie je komplexní a dodnes předmětem debat. Na jedné straně zanechala Británie v Indii rozsáhlou infrastrukturu, právní systém, parlamentní systém a jednotnou administrativu, které pomohly sjednotit rozmanitý subkontinent. Angličtina se stala důležitým spojovacím jazykem a umožnila Indii zapojit se do globálního dění.

Na druhé straně je britská nadvláda kritizována za rozsáhlé ekonomické vykořisťování, které vedlo k chudobě a deindustrializaci. Rozdělení Indie v roce 1947, které bylo uspíšeno a provedeno s nedostatečným plánováním, zanechalo hluboké rány v podobě masivního násilí a trvalého napětí mezi Indií a Pákistánem, zejména v otázce Kašmíru. Dnešní vztahy mezi Indií, Pákistánem a Bangladéšem jsou stále ovlivněny událostmi z doby rozdělení.

Pro laiky

Představte si, že je vaše země obrovská a má spoustu různých kultur a jazyků. A pak si představte, že na nějaký čas přijde z daleké země jiná, silnější země a začne u vás vládnout. Přesně to se stalo s Indií a Velkou Británií.

Britská Indie je jako dlouhé období, kdy Velká Británie vládla nad většinou indického poloostrova. Nejdříve to dělala přes velkou obchodní společnost, která se jmenovala Britská Východoindická společnost. Ta tam chtěla hlavně obchodovat, ale postupně získala tolik moci, že začala i vládnout. Pak se ale stalo velké povstání a britská královna řekla, že už to nebude řídit obchodní společnost, ale přímo ona sama. To bylo v roce 1858.

Britové pak v Indii postavili spoustu železnic, silnic a škol, zavedli své zákony a angličtinu jako hlavní jazyk. Na jedné straně to pomohlo Indii se trochu sjednotit a modernizovat. Na druhé straně si ale Britové brali z Indie spoustu surovin a prodávali tam své výrobky, což chudým Indům moc nepomohlo.

Po mnoha letech se Indové, vedení například Mahátmou Gándhím a jeho myšlenkou nenásilného odporu, chtěli osamostatnit. Po druhé světové válce Velká Británie souhlasila, ale rozhodla se Indii rozdělit na dva státy – Indii (pro hinduisty) a Pákistán (pro muslimy). To bylo v roce 1947. Toto rozdělení bylo ale velmi smutné, protože miliony lidí musely opustit své domovy a při stěhování došlo k velkému násilí. Dodnes to ovlivňuje vztahy mezi těmito zeměmi.