Textilní průmysl

Rozbalit box

Obsah boxu

Textilní průmysl je odvětví průmyslu, které se zabývá zpracováním přírodních a syntetických vláken na příze, tkaniny, pleteniny a další textilie, a následně výrobou finálních produktů, jako je oblečení, bytový textil (závěsy, povlečení), a technické textilie. Jedná se o jedno z nejstarších a nejvýznamnějších průmyslových odvětví na světě. Jeho mechanizace během průmyslové revoluce v 18. století odstartovala moderní éru průmyslové výroby a zásadně změnila lidskou společnost^[1].

-

⏳ Historie

Počátky

Zpracování vláken je jednou z nejstarších lidských dovedností. První textilie vznikaly ručním splétáním rostlinných vláken. S vynálezem vřetena a jednoduchého tkalcovského stavu se výroba látek stala efektivnější. Po tisíciletí šlo o domáckou řemeslnou výrobu, která sloužila primárně pro vlastní potřebu.

Průmyslová revoluce – kolébka moderního průmyslu

Zásadní zlom nastal v 18. století ve Velké Británii. Textilní průmysl se stal motorem a kolébkou celé průmyslové revoluce. Série klíčových vynálezů umožnila masovou, strojovou výrobu:

Spřádací stroj (Spinning Jenny) (cca 1764, James Hargreaves): Umožnil jednomu pracovníkovi spřádat více nití najednou.
Mechanický tkalcovský stav (Power Loom) (1784, Edmund Cartwright): Zautomatizoval proces tkaní a mnohonásobně zvýšil produkci látek.
Parní stroj (James Watt): Poskytl továrnám spolehlivý zdroj energie, který je osvobodil od závislosti na vodních tocích.

Výroba se přesunula z chalup do velkých továren. Vznikla nová průmyslová centra jako Manchester, který byl nazýván "Cottonopolis". Tento proces měl i hluboké sociální dopady – vedl k urbanizaci, vzniku dělnické třídy a často k otřesným pracovním podmínkám.

Textilní průmysl v českých zemích

Také české země, zejména severní Čechy a Morava, se staly v 19. století významným centrem textilní výroby v rámci Rakouska-Uherska. Města jako Brno získala přezdívku "Moravský Manchester" a Liberec se stal centrem vlnařského průmyslu^[2].

⚙️ Výrobní proces

Výroba textilií je komplexní proces, který lze rozdělit do několika základních fází:

1. Získávání surovin

Suroviny pro textilní výrobu se dělí na dvě hlavní skupiny:

Přírodní vlákna: Získávají se z rostlin (bavlna, len, konopí) nebo ze zvířat (vlna, hedvábí).
Chemická (syntetická) vlákna: Vyrábějí se chemickou cestou, nejčastěji z ropy (polyester, nylon, akryl) nebo z celulózy (viskóza, modal).

2. Přádelnictví (Spinning)

V této fázi se chomáče očištěných a vyčesaných vláken spřádají – zakrucují se a ztenčují, čímž vzniká pevná a souvislá nit neboli příze.

3. Tvorba plošné textilie

Z příze se vytváří látka, a to nejčastěji dvěma způsoby:

Tkaní: Na tkalcovském stavu se provléká systém dvou na sebe kolmých soustav nití (osnovy a útku). Výsledkem je tkanina (např. plátno, džínovina).
Pletení: Vzájemným proplétáním jedné nebo více nití se vytvářejí očka. Výsledkem je pletenina (např. úplet, teplákovina), která je pružnější než tkanina.

4. Zušlechťování (Finishing)

Surová textilie ("režné plátno") prochází řadou úprav, které jí dodají požadované vlastnosti a vzhled. Mezi nejdůležitější patří:

Bělení: Odstranění přirozeného zabarvení vláken.
Barvení: Dodání požadované barvy.
Potisk: Aplikace vzorů a designů.
Speciální úpravy: Například dodání nepromokavosti, nehořlavosti, antibakteriálních vlastností nebo úpravy proti mačkání.

5. Konfekční výroba

V poslední fázi se látky stříhají a sešívají do finálních výrobků, jako je oblečení, ložní prádlo atd.

🌍 Globální textilní průmysl v 21. století

V druhé polovině 20. století prošel textilní průmysl zásadní globalizací. Výroba se z velké části přesunula ze západních zemí (Evropa, Severní Amerika) do Asie, a to především kvůli výrazně nižším nákladům na pracovní sílu.

Charakteristika moderního průmyslu

Dominance Asie: V současnosti je naprostým globálním lídrem 🇨🇳 Čína, následovaná zeměmi jako 🇮🇳 Indie, 🇧🇩 Bangladéš, 🇻🇳 Vietnam a 🇹🇷 Turecko. Tyto země tvoří "světovou dílnu" pro většinu oděvních značek.
Rychlá móda (Fast Fashion): Moderní oděvní průmysl je poháněn modelem rychlé módy. Ten je založen na rychlé a levné výrobě velkého množství módních kolekcí, které se v obchodech neustále mění. To vede k nadprodukci, nadspotřebě a obrovskému množství odpadu^[3].
Složité dodavatelské řetězce: Výroba jednoho kusu oblečení je dnes globální proces. Bavlna může být vypěstována v USA, zpracována na přízi v Indii, utkána na látku v Číně, sešita v Bangladéši a nakonec prodána v Evropě.
Technické textilie: Vedle oděvního průmyslu roste význam technických textilií. Jde o materiály s vysokou přidanou hodnotou, navržené pro specifické účely – například v automobilovém průmyslu (airbagy, pneumatiky), stavebnictví (geotextilie), lékařství (obvazy, implantáty) nebo v ochranných oděvech (nehořlavé kombinézy).

⚔️ Problémy a kontroverze

Textilní průmysl je jedním z největších a nejmocnějších průmyslových odvětví, ale zároveň čelí obrovské kritice kvůli svým negativním dopadům.

Environmentální dopady

Textilní a oděvní průmysl je jedním z největších znečišťovatelů na světě^[4].

Spotřeba vody: Na výrobu jednoho bavlněného trička je potřeba až 2 700 litrů vody, což je množství, které průměrný člověk vypije za 2,5 roku. Pěstování bavlny je extrémně náročné na vodu a často přispívá k vysychání řek a jezer.
Znečištění vody: Při barvení a zušlechťování textilií se používá obrovské množství chemikálií (barviva, bělidla), které jsou často bez řádného čištění vypouštěny do řek a kontaminují zdroje pitné vody.
Mikroplasty: Praní syntetických tkanin (polyester, akryl) uvolňuje do vody miliony mikroskopických plastových vláken (mikroplasty), která procházejí čističkami odpadních vod a končí v oceánech, kde poškozují mořský život a dostávají se do potravního řetězce.
Odpad: Model rychlé módy generuje obrovské množství textilního odpadu. Mnoho oblečení se nosí jen krátce a poté končí na skládkách, kde se rozkládá desítky až stovky let.

Sociální dopady

Pracovní podmínky: V mnoha výrobních zemích (zejména v Asii) pracují dělníci v textilních továrnách v otřesných podmínkách – za extrémně nízké mzdy, s nadměrnými přesčasy a v nebezpečném prostředí. Symbolem těchto problémů se stal kolaps továrny Rana Plaza v Bangladéši v roce 2013, při kterém zahynulo přes 1100 lidí^[5].
Dětská práce: V některých částech dodavatelského řetězce (např. při sklizni bavlny) je stále využívána dětská a nucená práce.

🤔 Pro laiky

Představte si, že si chcete vyrobit obyčejné tričko. Dříve to byla práce pro jednoho řemeslníka, který by si vzal chomáč vlny, upředl nit, utkal látku a sešil tričko. Trvalo by to dlouho, ale bylo by to lokální a kvalitní.

Dnes je výroba trička jako celosvětová štafeta, kde si jednotlivé díly předávají týmy z různých kontinentů. 1. Farma (USA/Indie): Pěstitel vypěstuje bavlnu, ale spotřebuje na to obrovské množství vody a pesticidů. 2. Přádelna (Čína): Stroj z bavlny upřede tisíce kilometrů nití. 3. Tkalcovna a barvírna (Bangladéš): Další továrna z nití utká látku a obarví ji na požadovanou barvu. Při tom ale často vypustí do řeky spoustu toxických chemikálií. 4. Šicí dílna (Vietnam): Dělníci, často za velmi malou mzdu, sešijí tisíce triček. 5. Obchod (Evropa): Tričko se převeze přes půl světa, aby si ho někdo koupil za pár korun, párkrát ho vzal na sebe a pak ho vyhodil, protože už je "z módy".

Textilní průmysl je tedy obrovský a neuvěřitelně efektivní globální stroj, který nám dává levné oblečení. Zároveň je to ale stroj, který spotřebovává obrovské množství přírodních zdrojů, znečišťuje planetu a často funguje na úkor lidí v chudších zemích.

Reference

[1] Textile - Britannica

[2] Moravský Manchester poodhaluje svou slavnou minulost v průvodci

[3] Fast fashion - Britannica

[4] The impact of textile production and waste on the environment

[5] Rana Plaza - Clean Clothes Campaign

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]