Asimilace
Obsah boxu
Asimilace (z latinského assimilatio, připodobnění) je komplexní proces pohlcování, začleňování nebo přizpůsobování jedné entity druhou. Termín se používá v mnoha vědních oborech s odlišnými, ale koncepčně podobnými významy. Nejčastěji se s ním setkáváme v sociologii, kde popisuje proces, při kterém menšinová skupina přebírá zvyky, jazyk a kulturu dominantní společnosti. V biologii označuje přeměnu a vstřebávání živin tělem, v lingvistice pak přizpůsobení jedné hlásky druhé. V psychologii je asimilace součástí procesu učení.
🌍 Sociální a kulturní asimilace
V sociálním kontextu je asimilace proces, při kterém jedinec nebo skupina ztrácí své původní kulturní znaky (jako je jazyk, náboženství a zvyky) a plně přijímá kulturní vzorce dominantní společnosti. Tento proces může být dobrovolný i nucený.
🏛️ Modely asimilace
Existuje několik teoretických modelů, jak asimilace probíhá:
- Tavicí kotel (Melting Pot): Tento model, historicky spojovaný se Spojenými státy americkými, předpokládá, že různé kultury imigrantů se smísí a vytvoří novou, hybridní a homogenní národní kulturu. V praxi se však často ukázalo, že menšinové kultury byly spíše pohlceny dominantní anglo-americkou kulturou.
- Anglo-konformita: Jedná se o jednosměrný proces, kde se od menšin očekává, že se zcela vzdají své původní identity a plně přijmou normy, hodnoty a jazyk dominantní (historicky anglosaské protestantské) skupiny.
- Kulturní pluralismus (Salátová mísa): Tento model je často vnímán jako protiklad asimilace. Předpokládá, že různé etnické a kulturní skupiny si mohou zachovat svou jedinečnost a zároveň být plnohodnotnou součástí širší společnosti. Jednotlivé "ingredience" v míse si zachovávají svou chuť a texturu, ale společně tvoří jeden celek. Tento koncept je úzce spjat s multikulturalismem.
📈 Fáze a faktory asimilace
Americký sociolog Milton Gordon identifikoval sedm fází asimilace, od kulturní asimilace (přijetí jazyka a zvyků) přes strukturální asimilaci (vstup do klubů a institucí dominantní společnosti) až po úplnou identifikační asimilaci (pocit sounáležitosti s novou společností).
Mezi klíčové faktory ovlivňující rychlost a úspěšnost asimilace patří:
- **Vzdělání:** Vyšší úroveň vzdělání často proces urychluje.
- **Jazyková znalost:** Osvojení dominantního jazyka je základním předpokladem.
- **Socioekonomický status:** Ekonomický úspěch usnadňuje sociální přijetí.
- **Meziskupinové sňatky:** Sňatky mezi členy menšinové a většinové společnosti jsou silným asimilačním faktorem.
- **Postoj většinové společnosti:** Otevřenost a tolerance ze strany dominantní kultury může proces usnadnit, zatímco diskriminace a rasismus ho brzdí.
Asimilace je často odlišována od integrace, která znamená začlenění do společnosti při zachování vlastní kulturní identity. Opakem asimilace je segregace, tedy oddělení skupin.
🧬 Biologická asimilace
V biologii a fyziologii je asimilace proces, při kterém živé organismy přeměňují vnější látky (živiny) na součást svých vlastních tkání a buněk. Je to klíčová část metabolismu.
U živočichů, včetně člověka, začíná asimilace po trávení. Poté, co je potrava v trávicím systému rozložena na jednoduché molekuly (např. aminokyseliny, glukóza, mastné kyseliny), jsou tyto látky vstřebány přes stěnu tenkého střeva do krevního oběhu nebo lymfatického systému. Krev je pak rozvádí k buňkám po celém těle, kde jsou využity pro růst, opravu tkání nebo jako zdroj energie.
U rostlin je typickým příkladem asimilace fotosyntéza. Během tohoto procesu rostliny využívají sluneční energii k přeměně anorganických látek – oxidu uhličitého (CO₂) a vody (H₂O) – na organické sloučeniny, především sacharidy. Tento proces se nazývá asimilace uhlíku. Dalším důležitým procesem je asimilace dusíku, kdy rostliny přijímají dusík z půdy (ve formě dusičnanů nebo amonných iontů) a zabudovávají ho do organických molekul, jako jsou aminokyseliny a nukleové kyseliny.
🗣️ Lingvistická asimilace
V lingvistice, konkrétně ve fonetice a fonologii, je asimilace (také nazývaná spodoba) změna výslovnosti jedné hlásky pod vlivem hlásky sousední. Cílem je usnadnění artikulace. Jedná se o velmi běžný jev ve většině světových jazyků.
Typy asimilace hlásek
- Asimilace znělosti: Nejčastější typ v češtině. Neznělá souhláska se mění na znělou před znělou souhláskou a naopak.
* Příklad: Slovo sbohem se vyslovuje jako [zbohem] (neznělé /s/ se mění na znělé /z/ před znělým /b/). * Příklad: Spojení pod stromem se vyslovuje jako [pot stromem] (znělé /d/ se mění na neznělé /t/ před neznělým /s/).
- Asimilace místa tvoření: Hláska mění místo, kde je v ústech tvořena, aby se přiblížila sousední hlásce.
* Příklad: V češtině ve slově banka se /n/ vyslovuje jako velární [ŋ] (zadopatrové), protože se přizpůsobuje místu tvoření následujícího /k/.
- Asimilace způsobu tvoření: Mění se způsob, jakým je hláska artikulována.
Směr asimilace
- Regresivní (zpětná) asimilace: Pozdější hláska ovlivňuje hlásku předchozí. Tento typ je v češtině dominantní (např. zmíněné sbohem [zbohem]).
- Progresivní (postupná) asimilace: Dřívější hláska ovlivňuje hlásku následující. Vyskytuje se například v angličtině u koncovky množného čísla -s (ve slově dogs se -s vyslovuje jako /z/ pod vlivem předchozího znělého /g/).
- Reciproční (vzájemná) asimilace: Dvě sousední hlásky se ovlivňují navzájem a často splynou v jednu.
🧠 Psychologická asimilace
V kognitivní psychologii je koncept asimilace spojen především se švýcarským psychologem Jeanem Piagetem a jeho teorií kognitivního vývoje.
Podle Piageta je asimilace proces, při kterém jedinec začleňuje nové informace, zkušenosti a vjemy do již existujících myšlenkových struktur, tzv. schémat. Nová zkušenost je interpretována na základě toho, co už jedinec zná.
Asimilace funguje v tandemu s procesem zvaným akomodace. Zatímco asimilace zapadá nové informace do starých "šuplíků", akomodace tyto "šuplíky" (schémata) mění nebo vytváří nové, aby lépe odpovídaly realitě.
- **Příklad:** Malé dítě má schéma pro "pejska" (čtyři nohy, srst, ocas). Když poprvé uvidí kočku, zařadí ji do existujícího schématu a řekne "pejsek" – to je asimilace. Poté, co je rodiči opraveno, že je to "kočička", protože dělá "mňau" a ne "haf", dítě si buď upraví schéma pro "pejska" (musí štěkat), nebo vytvoří nové schéma pro "kočičku" – to je akomodace.
Rovnováha mezi asimilací a akomodací, kterou Piaget nazýval ekvilibrace, je motorem kognitivního vývoje a učení.
💡 Pro laiky
- **Sociální asimilace**: Představte si, že se přestěhujete do cizí země. Zpočátku mluvíte svým jazykem a dodržujete své zvyky. Postupně se ale učíte místní jazyk, začnete slavit jejich svátky a přebíráte jejich způsob života, až se nakonec od místních téměř nelišíte. To je asimilace. Je to jako když do kávy nalijete mléko – po zamíchání se stane její součástí a je od kávy k nerozeznání.
- **Biologická asimilace**: Když sníte jablko, vaše tělo ho v žaludku a střevech rozloží na cukry, vitamíny a další látky. Tyto látky pak vstřebá do krve a použije je jako energii nebo stavební materiál pro vaše buňky. Asimilace je právě to vstřebání a přeměna jídla na součást vašeho těla.
- **Jazyková asimilace**: V češtině píšeme slovo "shoda", ale většina z nás ho vysloví jako [schoda]. Písmeno "s" se přizpůsobilo neznělému "h" (vyslovovanému jako [x]) a samo se stalo neznělým. Je to jako když se jeden kamarád přizpůsobí náladě druhého, aby spolu lépe ladili. Zvuky v řeči to dělají pro snazší a plynulejší výslovnost.
- **Psychologická asimilace**: Když se malé dítě, které zná jenom vrabce, naučí, že "ptáček" je něco, co létá a má peří, a pak uvidí letět čápa, řekne: "Hele, velký ptáček!". Použilo svou starou představu o ptáčkovi na novou věc. To je asimilace v myšlení.