Multikulturalismus
``` Multikulturalismus je politický a filozofický koncept, který se zabývá způsobem soužití různých kultur v rámci jedné společnosti. V širším smyslu označuje samotnou existenci více kultur na jednom území (kulturní pluralita), v užším a častějším smyslu pak označuje specifickou politickou ideologii nebo soubor státních politik, které tuto rozmanitost aktivně uznávají, podporují a spravují.
Základní myšlenkou multikulturalismu je, že příslušníci menšinových etnických, náboženských či kulturních skupin si mají nejen zachovat svou vlastní identitu a zvyky, ale že by jim v tom měla většinová společnost a stát aktivně pomáhat. Tím se liší od starších modelů asimilace (splynutí menšiny s většinou) nebo integrace, která často klade větší důraz na přizpůsobení se menšiny. Multikulturalismus je často prezentován jako protiklad amerického modelu „tavícího kotle“ (melting pot) a je spíše přirovnáván ke „salátové míse“ (salad bowl) nebo „kulturní mozaice“, kde jednotlivé složky zůstávají rozpoznatelné, ale společně tvoří jeden celek. ```
```
📜 Koncept a definice
Pojem multikulturalismus je často používán ve dvou hlavních významech, které je důležité rozlišovat:
- Deskriptivní (popisný) multikulturalismus: Jedná se o pouhé konstatování faktu, že v dané společnosti žijí lidé z různých kulturních, etnických, náboženských a jazykových prostředí. V tomto smyslu je většina moderních států, zejména v důsledku globalizace a migrace, multikulturní. Tento význam je hodnotově neutrální.
- Normativní (předpisový) multikulturalismus: Tento význam označuje ideologii nebo politický program, který tvrdí, že kulturní rozmanitost je pro společnost přínosná a měla by být aktivně podporována. Normativní multikulturalismus prosazuje konkrétní politiky, jako jsou:
- Uznání skupinových práv pro menšiny.
- Státní podpora menšinových kulturních institucí, festivalů a médií.
- Zavedení vícejazyčného vzdělávání a úřadování.
- Antidiskriminační legislativa a programy pozitivní diskriminace.
- Revize školních osnov tak, aby odrážely přínos různých kultur k historii národa.
Teoretici jako Will Kymlicka rozlišují mezi právy „národnostních menšin“ (historicky usazené skupiny, např. Katalánci ve Španělsku) a právy „etnických skupin“ (vzniklých imigrací). Zatímco národnostní menšiny mohou usilovat o určitou formu samosprávy, etnické skupiny se podle něj snaží spíše o spravedlivou integraci do širší společnosti za podmínek, které jim umožní zachovat si kulturní specifika. ```
```
⏳ Historie a vývoj
Kořeny moderního multikulturalismu lze hledat v 60. letech 20. století, kdy se v západním světě zvedla vlna hnutí za občanská práva. Tato hnutí (např. hnutí za práva Afroameričanů v USA, feminismus druhé vlny) zpochybnila dosavadní ideál homogenní národní kultury a začala klást důraz na uznání a zrovnoprávnění dosud marginalizovaných skupin.
Jako první země na světě přijala multikulturalismus jako oficiální státní politiku 
v roce 1971 pod vedením premiéra Pierra Trudeaua. Cílem bylo řešit napětí mezi anglofonní a frankofonní částí populace a zároveň uznat přínos ostatních imigrantských skupin a původních obyvatel (tzv. První národy). Kanadský model byl založen na myšlence „kulturní mozaiky“ a byl zakotven i v ústavě.
Krátce nato, v roce 1973, následovala 
, která opustila svou dřívější asimilační politiku známou jako „Politika bílé Austrálie“ (White Australia Policy).
V Evropě se multikulturalismus začal prosazovat později, především jako reakce na přítomnost velkého počtu pracovních migrantů (tzv. gastarbeiterů) a jejich rodin, kteří se původně neměli v hostitelských zemích usadit natrvalo. Země jako 
, .svg){kind=small}
a 
zavedly různé formy multikulturních politik. Naopak 
si tradičně zakládá na republikánském modelu asimilace, kde je občan definován svou loajalitou k republice a jejím hodnotám, nikoliv etnickým či náboženským původem.
Od počátku 21. století, zejména po teroristických útocích z 11. září 2001, začal být multikulturalismus v Evropě stále více kritizován. Mnozí političtí lídři, včetně Angely Merkelové v Německu, Davida Camerona ve Spojeném království nebo Nicolase Sarkozyho ve Francii, pronesli projevy, v nichž označili multikulturalismus za „selhání“ či „neúspěch“. To vedlo k posunu směrem k politikám kladoucím větší důraz na občanskou integraci, jazykové znalosti a sdílení společných hodnot. ```
```
🇨🇦 Příklady ve světě
Přístupy k multikulturalismu se ve světě výrazně liší.
: Považována za kolébku oficiálního multikulturalismu. Zákon o multikulturalismu z roku 1988 zaručuje všem občanům právo na zachování a sdílení jejich kulturního dědictví. Stát finančně podporuje etnické organizace a média. Důraz je kladen na to, že přistěhovalci se stávají plnohodnotnými Kanaďany, aniž by se museli vzdát své původní kultury.
: Podobně jako Kanada má oficiální multikulturní politiku. Po opuštění rasově exkluzivní imigrační politiky se Austrálie transformovala v jednu z etnicky nejrozmanitějších zemí světa. Politika se soustředí na sociální soudržnost, ekonomické přínosy diverzity a rovné příležitosti pro všechny.
: Britský přístup byl historicky spíše pragmatický a decentralizovaný, často označovaný jako „laissez-faire“ multikulturalismus. Stát dlouho aktivně nezasahoval a nechal komunity, aby si žily po svém. Po teroristických útocích v Londýně v roce 2005 se však politika posunula k většímu důrazu na „britské hodnoty“ a sociální kohezi.
: Německo dlouho vycházelo z představy, že pracovní migranti (především z Turecka) se jednoho dne vrátí domů. Multikulturní politiky zde proto nebyly systematicky budovány. Kancléřka Merkelová v roce 2010 prohlásila, že koncept „multikulti“ naprosto selhal, což odstartovalo debatu o nutnosti lepší integrace přistěhovalců, zejména prostřednictvím jazykových kurzů.
: Francie představuje protipól multikulturalismu. Její republikánský model trvá na přísné laickosti (laïcité) a asimilaci. Ve veřejném prostoru je jakákoli manifestace náboženské či etnické příslušnosti potlačována ve prospěch univerzální identity francouzského občana. Tento model je však také předmětem kritiky, zejména v souvislosti se sociálním vyloučením na předměstích velkých měst.
```
```
👍 Argumenty pro multikulturalismus
Zastánci multikulturalismu uvádějí několik klíčových argumentů na jeho podporu:
- Kulturní obohacení: Různorodost kultur, tradic, kuchyní a umění obohacuje celou společnost a činí ji dynamičtější a kreativnější.
- Podpora tolerance a respektu: Život v multikulturním prostředí učí lidi toleranci, respektu k odlišnostem a schopnosti nahlížet na svět z různých perspektiv.
- Sociální spravedlnost: Multikulturalismus je vnímán jako nástroj k nápravě historických křivd a diskriminace menšin. Uznáním jejich kultury jim dává pocit důstojnosti a sounáležitosti.
- Ekonomické přínosy: Imigranti často přinášejí nové dovednosti, podnikatelského ducha a zaplňují mezery na trhu práce. Diverzita v pracovních týmech může vést k inovativnějším řešením.
- Globální propojení: Společnost s vazbami na různé části světa má lepší předpoklady pro úspěch v globalizovaném světě, ať už v oblasti obchodu, diplomacie nebo vědy.
```
```
👎 Kritika a kontroverze
Multikulturalismus čelí silné kritice z různých ideologických pozic:
- Konzervativní kritika:
- Fragmentace společnosti: Podle kritiků multikulturalismus nevede ke sjednocené společnosti, ale k jejímu rozpadu na uzavřené, navzájem si nedůvěřující komunity („paralelní společnosti“).
- Ohrožení národní identity: Důraz na dílčí identity oslabuje společnou národní identitu, kulturu a hodnoty, které jsou tmelem společnosti.
- Bezpečnostní rizika: Vytváření uzavřených komunit může vést k šíření extremistických ideologií a ztěžovat práci bezpečnostních složek.
- Liberální a levicová kritika:
- Problém kulturního relativismu: Přílišná tolerance k jiným kulturám může vést k přehlížení neliberálních a utlačovatelských praktik uvnitř menšinových komunit (např. porušování práv žen, nucené sňatky, potlačování práv LGBT osob).
- Zanedbávání socioekonomických problémů: Soustředění na kulturní rozdíly může odvádět pozornost od skutečných příčin nerovnosti, kterými jsou chudoba, nezaměstnanost a nedostatečné vzdělání.
- Utvrzování stereotypů: Tím, že multikulturalismus přiřazuje lidi k určitým skupinám, může paradoxně posilovat stereotypy a bránit individuální svobodě volby.
- Asimilacionistická kritika:
- Zastánci asimilace tvrdí, že pro dlouhodobou stabilitu a prosperitu společnosti je nezbytné, aby se všichni její členové hlásili ke společnému jádru hodnot a kulturních norem. Multikulturalismus podle nich tento proces aktivně podkopává.
```
```
🆚 Multikulturalismus vs. jiné koncepty
- Asimilace: Jednosměrný proces, kdy se očekává, že menšinová skupina opustí svou původní kulturu a plně přijme kulturu dominantní většiny. Cílem je kulturní homogenita.
- Integrace: Obousměrný proces, kde si menšiny zachovávají část své kultury, ale zároveň přijímají základní hodnoty, jazyk a zákony hostitelské společnosti. I většinová společnost se však musí částečně přizpůsobit a otevřít novým vlivům.
- Interkulturalismus: Novější koncept, který je často prezentován jako vylepšení multikulturalismu. Zatímco multikulturalismus se podle kritiků soustředí na oddělené soužití kultur (jejich koexistenci), interkulturalismus klade důraz na dialog, interakci, vzájemné ovlivňování a vytváření společných prostorů a identit. Cílem není jen tolerance, ale aktivní spolupráce a míšení.
```
```
💡 Pro laiky: Vysvětlení na příkladu
Představte si společnost jako velkou hostinu. Různé přístupy k soužití kultur můžeme přirovnat k různým pokrmům:
- Asimilace je jako tavicí kotlík (melting pot): Všechny ingredience (kultury) se vhodí do jednoho hrnce a vaří se tak dlouho, dokud se neslijí v jednu homogenní omáčku. Jednotlivé původní chutě (kulturní zvyky) se ztratí a vznikne jedna nová, společná chuť.
- Multikulturalismus je jako salátová mísa (salad bowl): Všechny ingredience (rajčata, okurky, papriky) jsou v jedné míse, ale každá si zachovává svou vlastní chuť, barvu a texturu. Jsou spolu, tvoří jeden celek (salát), ale nemísí se. Můžete jasně rozpoznat, co je co. Stát v tomto případě dbá na to, aby každá ingredience měla v míse své místo a nebyla přebita ostatními.
- Interkulturalismus je jako dobře promíchaný salát s dresinkem: Ingredience si stále zachovávají část své identity, ale jsou aktivně promíchány a propojeny společným dresinkem (společné hodnoty, dialog, interakce). Vzájemně se ovlivňují – chuť rajčete se trochu vpije do okurky a naopak. Vzniká tak harmonický celek, který je více než jen součet jeho částí.
```
```