Přeskočit na obsah

Arena di Verona

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Stavba

Arena di Verona je starověký římský amfiteátr, nacházející se na náměstí Piazza Bra v italském městě Verona v oblasti Benátsko. Jedná se o třetí největší zachovalý amfiteátr na světě (po Koloseu v Římě a amfiteátru v Santa Maria Capua Vetere) a zároveň o nejlépe zachovalou stavbu svého druhu, která dodnes slouží svému původnímu účelu – masové veřejné zábavě.

Díky své unikátní akustice, která umožňuje provozovat operní představení pod širým nebem bez použití mikrofonů pro tisíce diváků, se stala Arena světovým centrem operního umění. Od roku 1913 se zde koná slavný Arena di Verona Opera Festival, který každé léto přitahuje stovky tisíc návštěvníků z celého světa. Stavba je symbolem města a dominantou, která přečkala pád Římské říše, ničivá zemětřesení ve středověku i bombardování za druhé světové války.

🏛️ Antická historie a výstavba

Datace a kontext vzniku

Přesné datum výstavby Areny není v historických pramenech explicitně uvedeno, což vedlo k mnoha debatám mezi archeology. Na základě stylistické analýzy architektury, použitých materiálů a nálezů (jako je bronzová mince císaře Claudia nalezená v základech) se většina odborníků shoduje, že stavba vznikla v první polovině 1. století našeho letopočtu, pravděpodobně kolem roku 30 n. l., tedy na konci vlády císaře Tiberia nebo na začátku vlády Claudia.

Je pozoruhodné, že Arena ve Veroně je starší než římské Koloseum (Amphitheatrum Flavium), které bylo dokončeno až o padesát let později (cca 80 n. l.). Verona byla v té době bohatým a strategicky klíčovým městem na křižovatce obchodních cest (Via Postumia, Via Gallica), a výstavba takto monumentálního díla měla demonstrovat moc a prosperitu římské civilizace.

Původní umístění a funkce

Ačkoliv dnes leží Arena v samém srdci historického centra, v době svého vzniku byla postavena mimo městské hradby (extra moenia). Důvodem byla bezpečnost a logistika – davy čítající až 30 000 lidí (což v té době převyšovalo počet obyvatel samotné Verony) by uvnitř úzkých městských uliček představovaly riziko nepokojů. Navíc umístění vně hradeb usnadňovalo příjezd návštěvníků z okolních venkovských oblastí. Teprve císař Gallienus v roce 265 n. l. nechal postavit nové hradby, které zahrnuly Arenu do obranného systému města, aby ji chránily před nájezdy barbarských kmenů.

Gladiátorské hry (Munera)

Hlavním účelem stavby bylo pořádání ludi (her) a munera (zápasů). Diváci na kamenných stupních sledovali:

  • Gladiátorské zápasy: Souboje cvičených bojovníků, často otroků nebo válečných zajatců, kteří bojovali na život a na smrt.
  • Venationes: Lovy divokých zvířat dovážených z Afriky a Asie (lvů, tygrů, medvědů), která byla vypouštěna do arény pomocí složitého systému výtahů z podzemí.
  • Veřejné popravy: Odsouzenci (damnati) byli v poledních přestávkách předhazováni šelmám nebo nuceni bojovat bez zbraní.

Existují teorie o pořádání naumachií (námořních bitev), ale vzhledem k absenci vodotěsného dna a složitého systému odvodnění v podzemí Areny je většina moderních historiků považuje za nepravděpodobné.

💥 Středověký úpadek a zemětřesení

Temná staletí

S nástupem křesťanství a zákazem gladiátorských her císařem Honoriem (404 n. l.) ztratila Arena svůj původní účel. Během raného středověku začala chátrat. Její pevné zdi však našly nové využití. V dobách neklidu a válek sloužila jako pevnost a útočiště pro obyvatelstvo. Arkády byly zazděny a prostory pod tribunami byly využívány jako skladiště, dílny, a dokonce jako stáje či provizorní obydlí pro nejchudší vrstvy a prostitutky.

Katastrofa roku 1117

Zlomovým okamžikem v dějinách stavby bylo masivní zemětřesení, které zasáhlo severní Itálii 3. ledna 1117. Otřesy byly tak silné, že způsobily zřícení téměř celého vnějšího prstence (vnější fasády) amfiteátru. Z původní vnější zdi, která stavbu obepínala a dodávala jí monumentální vzhled třípatrové arkády, zbyly pouze čtyři oblouky.

Tato malá přeživší část vnějšího pláště je dnes známá jako „Ala“ (Křídlo). Zřícený kámen (kvalitní vápenec a mramor) nebyl odvezen na skládku, ale posloužil jako "kamenolom" pro výstavbu mnoha románských kostelů a paláců ve Veroně. Mnoho budov postavených ve 12. století ve Veroně tak v sobě nese kus římské historie.

📐 Architektura a konstrukce

Eliptický půdorys

Jako všechny římské amfiteátry, i Arena di Verona má půdorys elipsy. Tento tvar nebyl zvolen náhodně; umožňoval optimální výhled na dění v aréně pro maximální počet diváků a zároveň zajišťoval dynamiku při závodech spřežení nebo lovu zvěře.

  • Vnější rozměry: Původní stavba (včetně dnes zříceného vnějšího prstence) měřila 152,4 metru na délku a 123,4 metru na šířku.
  • Vnitřní aréna: Samotná plocha pro představení (pískoviště) má rozměry 75,68 × 44,43 metru.
  • Orientace: Podélná osa je orientována ve směru západ-východ, což zajišťovalo, že slunce v průběhu dne neoslňovalo gladiátory ani významné hosty na tribuně.

"Ala" (Křídlo)

Nejvýraznějším prvkem vnějšího vzhledu je tzv. Ala – fragment původního vnějšího pláště, který přečkal zemětřesení v roce 1117. Tvoří jej čtyři oblouky, které se tyčí do výšky přes 30 metrů. Na tomto fragmentu je patrná původní třípatrová struktura fasády:

  1. Přízemí: Masivní pilíře s rustikou (hrubě opracovaný kámen) nesoucí oblouky.
  2. První patro: Arkády zdobené polosloupy v toskánském řádu.
  3. Druhé patro: Menší oblouky, rovněž s toskánskými prvky.

Tato struktura slouží historikům a architektům jako klíč k rekonstrukci původní podoby celé stavby. Zbytek obvodu tvoří dnes odhalená vnitřní konstrukce arkád s cihlovými klenbami.

Materiál: Rosso Ammonitico

To, co činí Arenu di Verona vizuálně unikátní, je použitý stavební kámen. Jedná se o místní vápenec zvaný Rosso Ammonitico (červený amonitový vápenec), který se těžil v nedaleké oblasti Valpolicella.

  • Barva: Kámen má charakteristickou narůžovělou až bílou barvu, která při západu slunce září a dodává stavbě romantický nádech.
  • Fosilie: Při bližším pohledu lze na kamenných blocích sedadel a zdí spatřit zkameněliny pravěkých hlavonožců – amonitů. Celá stavba je tak vlastně gigantickým paleontologickým muzeem pod širým nebem.
  • Konstrukce zdí: Vnitřní jádro zdí je tvořeno římským betonem (Opus caementicium) prokládaným vrstvami říčních oblázků a cihel, což zajišťovalo pružnost při otřesech půdy.

Cavea a Vomitoria

Hlediště (Cavea) se skládá ze 44 řad kamenných stupňů. V antice bylo hlediště striktně rozděleno podle sociálního postavení:

  • Ima cavea: Nejnižší řady pro senátory a významné občany (dnes nejdražší místa "Poltronissime").
  • Media cavea: Pro řadové občany a vojáky.
  • Summa cavea: Nejvyšší (a nejvzdálenější) řady pro chudinu, ženy a otroky (dnes levnější sektory "Gradinata").

Diváci proudili dovnitř a ven systémem 64 vchodů a chodeb zvaných vomitoria (z latinského vomere = chrlit), které dokázaly "vyvrhnout" dav 30 000 lidí během několika minut. Tento bezpečnostní prvek funguje bezchybně dodnes.

🔄 Od pevnosti k památce (14. – 19. století)

Obnova pod vládou Scaligerů

Po staletích chátrání začala první systematická ochrana Areny až ve 13. a 14. století, kdy Veronu ovládal rod Della Scala (Scaligerové). V roce 1276 byly vydány statuty (Statuti Veronesi), které zakazovaly rozebírání kamenů a nařizovaly vyklizení prostitutek a bezdomovců z oblouků. Scaligerové vnímali Arenu jako symbol moci města a začali ji využívat pro veřejné slavnosti a rytířské turnaje.

Renesanční a novověké využití

V průběhu staletí sloužila aréna k nejrůznějším účelům, které odrážely ducha doby:

  • Justiční palác: V obloucích sídlili soudci a notáři. Uvnitř arény se konaly "boží soudy" (ordály) a později veřejné popravy (např. upalování kacířů nebo čtvrcení vrahů).
  • Tržiště a veletrhy: Konaly se zde trhy s dobytkem a řemeslné jarmarky.
  • Býčí zápasy (Caccia ai tori): Až do 19. století byla Arena dějištěm býčích zápasů, které byly v Itálii populární (podobně jako ve Španělsku, ačkoliv s jinými pravidly). Napoleon Bonaparte při své návštěvě v roce 1805 takový zápas sledoval.
  • Let horkovzdušným balónem: V roce 1786 se zde uskutečnil jeden z prvních experimentálních letů balónem v Itálii, který sledovaly tisíce diváků.

Goetheho návštěva

Významným milníkem v chápání Areny jako kulturní památky byla návštěva německého básníka Johanna Wolfganga von Goetha v září 1786. Ve svém díle Italská cesta popisuje úžas nad prázdnotou a majestátností stavby. Všiml si, že amfiteátr je vlastně "kráterem", který čeká na naplnění lidmi. Jeho postřeh, že "stavba je stvořena pro lid a lid pro stavbu", předznamenal její budoucí využití jako masového divadla.

19. století: Rossini a divadlo

V 19. století se začaly v Areně konat první divadelní představení, zpočátku činohra a komedie dell'arte na malých dřevěných pódiích postavených na písku. V roce 1822, u příležitosti kongresu Svaté aliance, zde skladatel Gioachino Rossini dirigoval kantátu na počest evropských panovníků. Byla to předzvěst operní budoucnosti, ale skutečný zlom měl teprve přijít.

🎵 Zrození operní legendy (1913)

Století Giuseppe Verdiho

Rok 1913 se stal pro Arenu di Verona osudovým. Celá hudební Itálie se chystala oslavit 100. výročí narození svého největšího skladatele, Giuseppe Verdiho (1813–1901). Veronský tenorista Giovanni Zenatello a divadelní impresário Ottone Rovato přišli s odvážnou, až šílenou myšlenkou: uspořádat oslavu nikoliv v tradičním kamenném divadle, ale pod širým nebem v antickém amfiteátru.

Projekt narážel na skepsi. Kritici tvrdili, že akustika otevřeného prostoru "rozfouká" hlasy zpěváků, že vítr zničí kulisy a že diváci nebudou ochotni sedět na tvrdých kamenech. Zenatello však provedl akustické zkoušky a zjistil, že eliptický tvar amfiteátru funguje jako dokonalý rezonátor – i tichý tón zazpívaný ve středu arény je slyšet až v poslední řadě na vrcholu tribuny.

Premiéra Aidy (10. srpna 1913)

Jako inaugurační dílo byla vybrána Verdiho opera Aida, a to pro svou monumentalitu, která korespondovala s velikostí scény. Premiéra 10. srpna 1913 se stala jednou z nejdůležitějších událostí v dějinách opery.

  • Dirigent: Orchestr řídil slavný Tullio Serafin.
  • Scéna: Architekt Ettore Fagiuoli navrhl trojrozměrné kulisy (místo tehdy běžných malovaných pláten), které evokovaly starověký Egypt. Obří sloupy a sochy se staly standardem pro budoucí produkce.
  • Úspěch: Představení sledovali diváci z celého světa, včetně spisovatele Franze Kafky a skladatelů Giacoma Pucciniho a Pietra Mascagniho. Úspěch byl absolutní a okamžitě etabloval Arenu jako světovou scénu.

🎭 Arena di Verona Opera Festival

Tradice přerušená válkami

Po úspěchu roku 1913 se rozhodlo o každoročním opakování festivalu. Kontinuita však byla dvakrát násilně přerušena světovými konflikty:

Mimo tato období se festival koná každé léto bez přerušení (s výjimkou omezení během pandemie COVID-19 v letech 2020–2021). V roce 2023 tak festival oslavil svůj 100. ročník.

Repertoár: "Železný inventář"

Vzhledem k obrovským rozměrům jeviště (šířka přes 40 metrů) se v Areně hrají především tzv. "Grand Opéra" – díla s masovými scénami, sbory a velkým orchestrem. Komorní opery (např. Mozartovy) se zde uvádějí jen výjimečně, protože by v prostoru zanikly. Mezi nejhranější tituly patří:

  1. Aida (Verdi) – "opera oper" pro Veronu, hraje se téměř každou sezónu. Scéna triumfálního pochodu s živými koňmi a stovkami statistů je ikonická.
  2. Carmen (Bizet) – ideální pro davové scény s pašeráky a toreadory.
  3. Nabucco (Verdi) – sbor židů "Va, pensiero" zpívaný tisícihlavým sborem (často i s diváky) vyvolává mrazení.
  4. Turandot (Puccini) – pohádková výprava císařské Číny.

Fenomén Maria Callas

Dějiny Areny jsou neoddělitelně spjaty se jménem nejslavnější sopranistky 20. století, Marie Callas. Právě zde, v roce 1947, debutovala na mezinárodní scéně v opeře La Gioconda (Amilcare Ponchielli). Její příjezd do Verony byl osudový ze dvou důvodů: 1. Umělecky: Její silný, dramatický hlas dokázal naplnit celý amfiteátr a udělal z ní hvězdu. 2. Osobně: Ve Veroně potkala průmyslníka Battistu Meneghiniho, který se stal jejím manželem a manažerem. Verona se stala jejím druhým domovem a místní publikum ji uctívalo jako "La Divina".

🕯️ Scénografie a rituály

Monumentalismus a Zeffirelli

Specifikem Verony je gigantická scénografie. Protože zde neexistuje opona ani provaziště (technika pro vytahování kulis nahoru), přestavby scény probíhají před zraky diváků pomocí obřích jeřábů a armády kulisáků. Nejvýznamnější stopu zde zanechal režisér a výtvarník Franco Zeffirelli. Jeho inscenace (Aida, Carmen, Turandot, Il Trovatore) jsou definicí veronského stylu: opulentní, barevné, detailní a doslova přeplněné lidmi. Zeffirelliho Aida s obří rotující pyramidou uprostřed jeviště se stala klasikou, která se na repertoáru drží desítky let.

Živá zvířata

Součástí velkolepé podívané je použití živých zvířat, což je v moderních divadlech vzácností. V Aidě tradičně kráčejí při triumfálním pochodu koně a v minulosti se na scéně objevovali i sloni, velbloudi či tygři (v klecích). V posledních letech však pod tlakem ochránců zvířat od používání exotických zvířat vedení festivalu (Fondazione Arena di Verona) ustupuje.

Rituál svíček (Mocolelli)

Jednou z nejkouzelnějších tradic Areny je rituál před začátkem představení. Diváci při vstupu obdrží malé svíčky (mocolelli). Těsně předtím, než dirigent zvedne taktovku a v amfiteátru se zhasne elektrické osvětlení, diváci na tribunách zapálí své svíčky. Vznikne tak efekt "hvězdné oblohy na zemi", kdy temný prostor ozáří tisíce malých plamínků. Tento zvyk má původ v dobách, kdy nebylo elektrické osvětlení a diváci si svítili na libreta, dnes však slouží jako tichý projev úcty umělcům a magický moment sounáležitosti.

Gong

Začátek představení je tradičně ohlašován úderem do velkého gongu. První úder zazní, když zbývá 10 minut, druhý 5 minut a třetí bezprostředně před nástupem dirigenta. Tento zvuk, který se nese celým náměstím Piazza Bra, je signálem pro opozdilce, aby urychleně zaujali svá místa.

🎸 Arena jako chrám moderní hudby

Od Pink Floyd po Zucchera

Ačkoliv je Arena synonymem pro operu, od 70. let 20. století se stala také prestižní zastávkou pro světové hvězdy rocku a popu. Vystoupit zde je pro umělce známkou určitého statusu, podobně jako vyprodat Wembley Stadium nebo Madison Square Garden. Koncerty populární hudby však přinášejí specifické problémy. Zatímco operní zpěv spoléhá na přirozenou akustiku, rockové koncerty využívají masivní amplifikaci.

  • Kontroverze Pink Floyd (1989): Koncert britské skupiny Pink Floyd vyvolal obrovské debaty o ochraně památky. Vibrace z basových frekvencí a davové šílenství fanoušků vyvolaly obavy o statiku antických zdí. Od té doby jsou hladiny decibelů a basových frekvencí přísně monitorovány seismickými senzory.
  • Zucchero: Italský blues-rockový zpěvák Zucchero drží rekord v počtu po sobě jdoucích koncertů. V roce 2016 zde odehrál sérii 11 vyprodaných vystoupení v řadě (turné Black Cat World Tour), což je výkon, který nemá v historii amfiteátru obdoby.

Televizní show a ocenění

Arena je pravidelným dějištěm velkých televizních hudebních událostí vysílaných stanicemi RAI nebo Mediaset.

  • Wind Music Awards (SEAT Music Awards): Každoroční předávání cen italským hudebníkům za prodeje alb.
  • Power Hits Estate: Letní festival rádiových hitů pořádaný stanicí RTL 102.5.

Tyto akce přitahují mladší publikum, které by na Verdiho možná nepřišlo, a udržují tak Arenu živou součástí současné popkultury.

❄️ Zimní olympijské hry 2026

Návrat olympijského ducha

V roce 2026 se Arena di Verona stane jedním z hlavních dějišť XXV. Zimních olympijských her (Milán – Cortina d'Ampezzo). Bude to historický moment, kdy se antická stavba, která původně hostila antické hry, spojí s moderním olympismem.

  • Závěrečný ceremoniál (Closing Ceremony): Zatímco zahájení proběhne na stadionu San Siro v Miláně, slavnostní zakončení her se uskuteční právě ve veronské Areně. Půjde o logisticky náročnou operaci, protože únorové počasí ve Veroně je chladné a deštivé, což vyžaduje dočasné zastřešení nebo speciální opatření pro sportovce.
  • Paralympiáda: Arena bude také hostit zahajovací ceremoniál Zimních paralympijských her 2026.

Bezbariérové úpravy

Příprava na paralympiádu si vyžádala rozsáhlé investice do zpřístupnění památky. Starověcí Římané nemysleli na vozíčkáře, a tak se musely instalovat moderní výtahy a plošiny, které jsou citlivě zakomponovány do architektury, aby nenarušily vizuální ráz památky UNESCO. Tyto úpravy zůstanou městu jako trvalé dědictví her.

⚙️ Technika a boj s živly

Akustický zázrak

Akustika Areny je předmětem mnoha fyzikálních studií. Eliptický tvar a strmost tribun (cavea) fungují jako přirozený zesilovač. Zvukové vlny se neodrážejí chaoticky (což by způsobovalo ozvěnu), ale jsou směrovány vzhůru k divákům.

  • Absence střechy: Paradoxně právě absence střechy pomáhá akustice, protože zvuk se "nevrací" zpět na jeviště (nevzniká dozvuk typický pro katedrály), což zajišťuje srozumitelnost zpívaného slova.
  • Teplota vzduchu: Akustika se mění s teplotou a vlhkostí. V horkých letních nocích se zvuk nese lépe než v chladu. Zkušení zpěváci vědí, že musí "poslat" hlas do specifického bodu v hledišti (tzv. "sweet spot"), aby se rozezněl.

Déšť: Noční můra ředitele

Jelikož je Arena nekrytá, počasí je absolutním vládcem každého večera.

  • Pravidlo poloviny: Pokud začne pršet před začátkem představení nebo během prvního dějství, představení se posouvá. Pokud déšť neustane, ruší se a divákům se vrací vstupné. Pokud však déšť začne až po odehrání určité části (obvykle po prvním dějství nebo v polovině), představení se ukončí, ale vstupné se nevrací.
  • Ochrana nástrojů: Členové orchestru sedí v "zákopu" pod úrovní jeviště. Při první kapce deště mají secvičený úprk s drahými smyčcovými nástroji do podzemních krytů.
  • Projekt zatahovací střechy: Po desetiletí se ve Veroně vede vášnivá debata o výstavbě zatahovací střechy (velarium). V roce 2016 vyhrála mezinárodní soutěž německá firma Gerkan, Marg and Partners s návrhem subtilní membránové střechy. Projekt je však kontroverzní – památkáři se obávají narušení historického vzhledu a archeologové poškození podzemí pilíři. K roku 2025 zůstává střecha nerealizována a olympijské ceremoniály tak budou pravděpodobně "open-air".

Logistika scény

Arena nemá technické zázemí běžného divadla (provaziště, točnu, boční kapsy).

  • Jeřáby na Piazza Bra: Všechny kulisy se musí do arény dopravit zvenčí. Během sezóny je náměstí Piazza Bra plné obřích jeřábů, které přenášejí sochy sfing a faraonů přes 30 metrů vysoké zdi přímo na jeviště.
  • Skladování: Kulisy pro různé opery (Aida, Carmen, Nabucco), které se střídají v blocích, jsou skladovány přímo na náměstí před Arenou, což z Piazza Bra činí v létě bizarní muzeum rekvizit.

🏛️ Památková péče a restaurování

Art Bonus

Údržba tak kolosální stavby stojí miliony eur ročně. Italský stát zavedl systém Art Bonus, který umožňuje soukromým firmám a mecenášům financovat opravy výměnou za daňové úlevy. Díky tomu prošla Arena v letech 2020–2024 rozsáhlou očistou kamene a zpevněním statiky (projekt financovaný bankovní skupinou UniCredit a dalšími).

Odvodnění a hydroizolace

Největším nepřítelem stavby není člověk, ale voda. Dešťová voda prosakující mezi kamennými stupni poškozovala vnitřní klenby a omítky. Nedávná rekonstrukce se zaměřila na kompletní utěsnění spár v hledišti (sigillatura), což byl titěrný úkol zahrnující desítky kilometrů spár mezi vápencovými bloky.

💰 Ekonomika a turismus

Motor ekonomiky Verony

Arena di Verona není jen mrtvým kusem historie, ale živým ekonomickým motorem celé provincie. Studie obchodní komory (Camera di Commercio di Verona) odhadují, že každý jeden investovaný euro do operního festivalu generuje přibližně sedm eur v navazujících službách (tzv. "indotto").

  • Návštěvnost: Během letní sezóny (červen–září) navštíví představení přes 400 000 diváků.
  • Hotely a restaurace: Většina diváků jsou turisté, kteří ve městě přenocují. Restaurace na náměstí Piazza Bra mají v době představení prodlouženou otevírací dobu, aby obsloužily dav po půlnoci (opery končí často až v 1:00 ráno).
  • Zaměstnanost: Festival dává práci více než 1 200 lidem – od hudebníků a sboristů přes techniky, maskéry, kostyméry až po "maschere" (uvaděče) a prodejce suvenýrů.

Turistický okruh

Mimo časy představení funguje Arena jako muzeum. Je nejnavštěvovanější památkou ve Veroně a jednou z top 5 v Itálii. Návštěvníci mohou procházet chodbami, vystoupat na nejvyšší bod tribuny s výhledem na město a prohlédnout si podzemní prostory, pokud nejsou využívány pro techniku. Vstupné z denních prohlídek tvoří významnou část rozpočtu na údržbu památky.

📚 Kulturní a literární odkazy

Shakespeare a Verona

Ačkoliv anglický dramatik William Shakespeare Veronu nikdy nenavštívil, zasadil sem děj své nejslavnější tragédie Romeo a Julie. Arena sice v divadelní hře přímo nefiguruje, ale v moderní popkultuře tvoří vizuální pozadí příběhu. Turisté často kombinují návštěvu Areny s návštěvou nedalekého "Juliina domu" (Casa di Giulietta) se slavným balkónem. Arena tak těží z romantického mýtu města.

Film a literatura

Arena se objevila v mnoha filmech, např. v romantické komedii Dopisy pro Julii (Letters to Juliet, 2010) nebo ve filmu Rock Star (2001). Italský spisovatel Emilio Salgari, rodák z Verony, se nechal labyrintem chodeb Areny inspirovat při popisech podzemních chrámů ve svých dobrodružných románech o Sandokanovi.

ℹ️ Praktické informace

Kapacita

  • Starověk: Odhaduje se na 30 000 diváků (lidé stáli a byli natěsnáni).
  • Moderní doba: Z bezpečnostních důvodů byla kapacita dlouho stanovena na cca 15 000 míst.
  • Současnost (2025): Po zpřísnění protipožárních norem a instalaci pohodlnějších (širších) sedaček v parteru je kapacita pro operní představení omezena na přibližně 13 500 diváků. I tak jde o největší operní hlediště světa.

Dress code

Návštěva opery v Areně má svá specifická pravidla oblékání:

  • Platea (Parter - drahá sedadla na ploše): Vyžaduje se formální oděv (tmavý oblek pro pány, elegantní šaty pro dámy).
  • Gradinata (Kamenné stupně): Zde je dress code uvolněný (casual). Protože kameny jsou tvrdé a v noci chladné (nebo naopak sálají teplo z celého dne), doporučuje se přinést si polštářek (nebo si ho pronajmout na místě) a deku.

Zdroje

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Arena_di_Verona&oldid=17990“