Přeskočit na obsah

Carmen

Z Infopedia
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - opera Tento článek je o opeře. O dalších významech pojednává článek Carmen (rozcestník).

Carmen je opera ve čtyřech dějstvích francouzského skladatele Georgese Bizeta. Libreto napsali Henri Meilhac a Ludovic Halévy na motivy stejnojmenné novely Prospera Mériméea. Premiéra se konala 3. března 1875 v pařížské Opéra-Comique a zpočátku byla přijata velmi chladně. Dnes však patří mezi nejpopulárnější a nejčastěji uváděné opery na světě. Dílo je proslulé svou dramatickou silou, strhující hudbou plnou španělského koloritu a tragickým příběhem o nespoutané lásce, žárlivosti a osudovosti.

📜 Historie a vznik

Bizet dostal zakázku na novou operu pro Opéra-Comique na začátku roku 1873. Volba námětu, Mériméeovy novely Carmen, byla na tehdejší dobu velmi odvážná. Pařížské publikum bylo zvyklé na lehčí a sentimentálnější témata, zatímco Carmen přinášela na jeviště příběh z prostředí dělníků, pašeráků a vojáků, plný vášně, násilí a končící vraždou hlavní hrdinky přímo na scéně. Ředitel divadla Adolphe de Leuven se snažil Bizeta přesvědčit, aby děj zjemnil, ale skladatel s libretisty trvali na svém realistickém pojetí.

Práce na opeře trvala přibližně dva roky. Bizet se snažil hudebně vystihnout atmosféru Španělska, ačkoliv zemi nikdy nenavštívil. Využil a geniálně zpracoval existující španělské lidové melodie a tance, jako je habanera nebo seguidilla, a vtiskl jim svůj nezaměnitelný rukopis. Vytvořil tak dílo, které je dnes považováno za symbol hudebního hispanismu.

💔 Neúspěšná premiéra a Bizetova smrt

Premiéra 3. března 1875 skončila fiaskem. Publikum, zvyklé na konvenční operní příběhy, bylo šokováno syrovostí a realismem děje. Postava Carmen, svobodné a provokativní ženy z nižší společenské vrstvy, byla vnímána jako amorální a vulgární. Kritika operu odsoudila jako nemravnou a hudbu označila za "neučesanou" a "bez melodií". Zpěvačka hlavní role, Célestine Galli-Marié, byla sice pěvecky skvělá, ale její realistické ztvárnění postavy publikum spíše pohoršilo.

Pro Georgese Bizeta byl neúspěch zdrcující. Celý život toužil po velkém operním úspěchu, a když konečně vytvořil své mistrovské dílo, dočkal se jen odmítnutí. Přesně tři měsíce po premiéře, 3. června 1875, Bizet zemřel na srdeční zástavu ve věku pouhých 36 let. Zemřel v přesvědčení, že Carmen je naprostý propadák, a nikdy se nedozvěděl o jejím budoucím triumfálním úspěchu.

🌍 Cesta ke slávě

Paradoxně, krátce po Bizetově smrti začala sláva Carmen stoupat. Ještě v roce 1875 byla s obrovským úspěchem uvedena ve Vídni, kde pro ni Bizetův přítel Ernest Guiraud nahradil původní mluvené dialogy (typické pro žánr opéra-comique) prokomponovanými recitativy, čímž dílo přiblížil formátu "velké opery". Vídeňský úspěch odstartoval její cestu po světových jevištích. Během několika let se Carmen hrála v Bruselu, Londýně, New Yorku a nakonec, v roce 1883, se triumfálně vrátila do Paříže, kde byla konečně doceněna. Skladatelé jako Petr Iljič Čajkovskij nebo Friedrich Nietzsche ji označovali za mistrovské dílo. Dnes je Carmen pevnou součástí repertoáru každého operního domu na světě.

🎭 Děj opery

První dějství

(Náměstí v Seville) Děj se odehrává ve španělské Seville kolem roku 1820. Na náměstí panuje rušný život. Přichází venkovská dívka Micaëla a hledá svého snoubence, desátníka Dona Josého. Ten však není ve službě. Vojáci si z ní tropí žerty a ona raději odchází. Střídání stráží přivádí na scénu Dona Josého. Z nedaleké továrny na cigarety vycházejí o přestávce dělnice, mezi nimi i krásná a temperamentní Romka Carmen. Zpívá provokativní píseň o lásce, slavnou árii Habanera (L'amour est un oiseau rebelle). Všechny muže si podmaní, jen Don José si jí nevšímá. To Carmen zaujme a hodí po něm květinu. V továrně propukne rvačka a Carmen je zatčena za napadení jiné dělnice. Don José ji má odvést do vězení. Carmen ho však svádí a slibuje mu lásku v árii Seguidilla (Près des remparts de Séville). Don José, zcela okouzlen, povolí její pouta a nechá ji uprchnout. Za to je sám zatčen a degradován.

Druhé dějství

(Krčma Lillase Pastii) Uplynuly dva měsíce. Carmen se svými přítelkyněmi Frasquitou a Mercédès baví v krčmě společnost pašeráků a vojáků. Přichází slavný toreador Escamillo, který zpívá svou slavnou píseň toreadora (Votre toast, je peux vous le rendre) a je okouzlen Carmen. Ona ho však odmítá, protože čeká na Dona Josého, který byl právě propuštěn z vězení. Když Don José konečně dorazí, Carmen pro něj tančí. Jejich setkání je však přerušeno zvukem polnice svolávající vojáky do kasáren. José chce odejít, což Carmen rozzuří. Obviní ho, že ji nemiluje. Aby ji přesvědčil o opaku, zpívá José slavnou květinovou árii (La fleur que tu m'avais jetée), ve které vyznává, jak mu květina, kterou po něm hodila, dávala sílu ve vězení. Do krčmy vtrhne Josého nadřízený, poručík Zuniga, který se také uchází o Carmen. Dojde ke rvačce, při níž José napadne svého velitele. Tím se definitivně staví mimo zákon a nezbývá mu nic jiného než se přidat k pašerákům a utéct s Carmen do hor.

Třetí dějství

(Horské údolí, tábor pašeráků) Pašeráci odpočívají ve svém horském úkrytu. Láska mezi Carmen a Donem Josém však vyprchala. Carmen je nespoutaná a volná, zatímco José je sžíraný žárlivostí a výčitkami svědomí, že opustil armádu i svou matku. Frasquita a Mercédès si vykládají karty a předpovídají si lásku a bohatství. Když si karty vyloží Carmen, ukáží jí jediné: smrt. Svůj osud přijímá s fatalistickým klidem. Do tábora potají přichází Micaëla, která hledá Josého, aby mu sdělila, že jeho matka umírá. Zpívá svou árii (Je dis que rien ne m'épouvante). Zároveň se v horách objeví i toreador Escamillo, který hledá Carmen. Narazí na Josého a dojde mezi nimi k souboji na nože. Jejich boj přeruší pašeráci. Escamillo zve všechny, včetně Carmen, na své příští býčí zápasy v Seville. Micaëla konečně najde Josého a přesvědčí ho, aby se šel rozloučit s umírající matkou. José odchází, ale přísahá Carmen, že se vrátí.

Čtvrté dějství

(Před arénou v Seville) Je den býčích zápasů. Dav oslavuje Escamilla, který přichází v doprovodu Carmen, nyní jeho milenky. Frasquita a Mercédès varují Carmen, že v davu viděly Dona Josého a že by měla odejít. Carmen hrdě odmítá a rozhodne se mu postavit čelem. Když dav zmizí v aréně, objeví se zoufalý Don José. Na kolenou ji prosí, aby se k němu vrátila, slibuje jí nový život. Carmen ho chladně odmítá se slovy, že se narodila svobodná a svobodná i zemře. Když z arény zazní jásot oslavující Escamillovo vítězství, Carmen hodí Josému na zem prsten, který od něj kdysi dostala. To je pro poníženého a zoufalého Josého poslední kapka. V záchvatu zuřivosti vytáhne nůž a Carmen probodne. V okamžiku, kdy z arény vychází vítězný Escamillo a dav, Don José se zhroutí nad jejím mrtvým tělem a přiznává se ke svému činu slovy: "Zatkněte mě. To já ji zabil. Ach, má Carmen! Má milovaná Carmen!"

🎵 Hudební charakteristika

Hudba Carmen je jedním z hlavních důvodů její nesmrtelnosti. Bizet mistrovsky spojil francouzskou eleganci s vášnivým španělským temperamentem.

  • Exotika a španělský kolorit: Bizet geniálně využil rytmy a melodie inspirované španělskou lidovou hudbou. Árie jako Habanera (založená na tehdy populární písni El Arreglito od Sebastiána de Yradiera) nebo Seguidilla, stejně jako předehra ke čtvrtému dějství, evokují atmosféru slunného Španělska.
  • Leitmotivy: Bizet v opeře pracuje s příznačnými motivy (leitmotivy). Nejvýraznější je tzv. motiv osudu, temná a zlověstná melodie, která se objeví vždy, když se má příběh posunout k tragickému konci, poprvé již v předehře. Tento motiv je neoddělitelně spjat s postavou Carmen a její smrtí.
  • Realismus (Verismus): Carmen je často považována za předchůdce verismu, operního směru, který se soustředil na realistické zobrazení života obyčejných lidí. Bizetova hudba dokonale charakterizuje postavy – od Carmeniny nespoutanosti přes Josého vnitřní rozervanost až po Escamillovu sebejistotu.
  • Slavné melodie: Opera je doslova přehlídkou slavných a chytlavých melodií, které zlidověly i mimo operní svět. Patří mezi ně předehra, Habanera, Seguidilla, píseň toreadora, květinová árie nebo árie Micaëly.

🧑‍🎤 Postavy

  • Carmen (mezzosoprán): Romská dělnice z továrny na cigarety. Je symbolem nespoutanosti, svobody, smyslnosti a nezávislosti. Žije okamžikem a odmítá se podřídit společenským konvencím i citovému vlastnictví.
  • Don José (tenor): Desátník u dragounů. Původně čestný a poněkud naivní voják, který je zmítán mezi povinností (reprezentovanou jeho matkou a Micaëlou) a spalující vášní pro Carmen, která ho nakonec dovede ke zkáze.
  • Escamillo (baryton): Slavný a sebevědomý toreador. Představuje protipól Dona Josého – je to muž úspěchu, obdivovaný a povrchnější, který Carmen nabízí život ve světle reflektorů.
  • Micaëla (soprán): Prostá a laskavá dívka z vesnice, kde vyrůstal Don José. Symbolizuje čistotu, nevinnost a bezpečí domova, tedy vše, co José opouští.
  • Zuniga (bas): Poručík a nadřízený Dona Josého.
  • Frasquita a Mercédès (soprán a mezzosoprán): Přítelkyně Carmen, které se účastní pašeráckých akcí.
  • Le Dancaïre a Le Remendado (baryton a tenor): Vůdci pašerácké bandy.

🏛️ Kulturní dopad a odkaz

Carmen zásadně ovlivnila další vývoj opery a stala se jedním z pilířů světového repertoáru. Její realismus otevřel dveře pro italský verismus (opery jako Sedlák kavalír nebo Komedianti). Postava Carmen se stala archetypem femme fatale – osudové ženy, která přináší mužům zkázu.

Dílo se dočkalo nesčetných inscenací, od tradičních po moderní a experimentální. Bylo mnohokrát adaptováno pro film, balet i muzikál. Mezi nejznámější filmové verze patří:

Melodie z opery jsou všeobecně známé a často se používají v reklamách, filmech a populární kultuře, což svědčí o jejich trvalé popularitě a genialitě.

🤔 Pro laiky

  • Opera: Je to divadelní představení, kde herci (zpěváci) svůj příběh nezahrájí mluveným slovem, ale zpívají ho za doprovodu velkého orchestru. Je to spojení hudby, divadla a často i tance.
  • Libreto: Je to text opery, v podstatě její scénář. Obsahuje všechny dialogy a texty písní (árií).
  • Árie: Je to sólová píseň v opeře, kde jedna postava vyjadřuje své nejhlubší pocity, myšlenky nebo touhy. Příkladem je slavná "Habanera", kde Carmen zpívá o své představě lásky.
  • Verismus: Umělecký směr v opeře na konci 19. století, který se snažil zobrazovat život co nejvíce realisticky, často s drsnými a tragickými příběhy obyčejných lidí. Carmen je považována za jeho předchůdkyni.
  • Mezzosoprán: Typ ženského operního hlasu, který je hlubší než soprán, ale vyšší než alt. Role Carmen je psána právě pro tento hlasový obor, který dokáže vyjádřit její smyslnost i dramatičnost.


⏰ Tento článek je aktuální k datu 29.12.2025

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Carmen&oldid=19581“