Švihov

Švihov
Název	Švihov
Mapa	ano
Kraj	Plzeňský kraj
Rozloha	34,53
Nadmořská výška	374

Švihov (německy: Schwihau) je město nacházející se v okrese Klatovy v Plzeňském kraji v České republice. Město leží v údolí řeky Úhlava ve členité krajině předhůří Šumavy (takzvané Pošumaví), přibližně deset kilometrů severně od okresního města Klatovy a třicet kilometrů jižně od krajského města Plzně. Území města se rozkládá na ploše 34,53 kilometrů čtverečních a v roce 2025 zde žilo 1 666 obyvatel.

Z historického a turistického hlediska je město celostátně významné díky přítomnosti vodního hradu Švihov, který představuje jednu z nejzachovalejších a nejmohutnějších pozdně gotických vodních pevností na území střední Evropy. Hradní komplex, spravovaný Národním památkovým ústavem, je rovněž známý jako hlavní lokace natáčení kultovní československo-východoněmecké filmové pohádky Tři oříšky pro Popelku. Švihov plní funkci přirozeného spádového centra pro okolní venkovské obce a představuje důležitý dopravní uzel na hlavním silničním a železničním tahu spojujícím Plzeň s česko-německou státní hranicí u města Železná Ruda.

🗓 Současnost

V letech 2025 a 2026 prochází Švihov obdobím masivních investic do občanské vybavenosti a bytového fondu, jejichž cílem je zastavit mírný úbytek obyvatelstva a přilákat do města mladé rodiny. V čele městské samosprávy stojí starosta Václav Petrus, reprezentující lokální politické uskupení Sdružení nezávislých kandidátů.

Nejvýznamnějším infrastrukturním projektem současnosti je kompletní přestavba chátrající a sedm let opuštěné budovy bývalé základní školy v sousedství kostela. Město budovu odkoupilo od soukromé zemědělské firmy a zahájilo rekonstrukci s celkovým rozpočtem 43 milionů českých korun. Projekt, který je plně financován z městského rozpočtu a dotačních titulů bez využití úvěrů, má být dokončen v červnu roku 2026. V prvním patře zrekonstruovaného objektu vzniká sedm malometrážních startovacích bytů určených výhradně pro mladé rodiny. Přízemí budovy se transformuje na moderní polykliniku, která bude sdružovat čtyři specializované lékařské ordinace (dětský lékař, praktický lékař pro dospělé, gynekologie a stomatologie) doplněné o novou lékárnu. Cílem projektu je centralizovat primární zdravotní péči, která byla dříve roztříštěna v nevyhovujících prostorech.

Kulturní dění ve městě se nadále opírá především o areál vodního hradu. V letních měsících roku 2025 hostil Švihov masivní hudební putovní festival Hrady CZ, na kterém vystoupily přední formace české populární hudby, včetně kapel Kabát a Wanastowi Vjecy. Na konci srpna 2026 se na nádvořích hradu a v přilehlých loukách uskutečnily oficiální Dožínky Plzeňského kraje. Tato akce zahrnovala předávání dožínkových věnců, ukázky tradičních zemědělských řemesel a masivní trh s regionálními potravinami. Návštěvníci byli do města sváženi historickými vlakovými soupravami z Plzně (včetně jízdy ikonické elektrické lokomotivy řady 230/240 známé pod přezdívkou „Laminátka“) a historickými autobusy z okolních měst.

V oblasti ekologie a infrastruktury se město v roce 2026 zaměřilo na postupné doplňování optických telekomunikačních kabelů (ve spolupráci se společností CETIN) a na systematickou obnovu povrchů místních komunikací.

⏳ Historie

Středověk a založení osídlení

První prokazatelná písemná zmínka o osídlení v místě dnešního Švihova pochází z roku 1245. Tehdejší ves se nacházela na pravém, vyvýšeném břehu řeky Úhlavy, v bezprostředním okolí dodnes stojícího románského kostela svatého Jiljí. Ve 14. století se strategického území v údolí řeky zmocnil šlechtický rod pánů z Rýzmberka. Vilém ze Švihova zde nechal vybudovat původní gotickou tvrz. Kolem této tvrze začalo na levém břehu řeky vznikat nové osídlení, které je v historických pramenech z roku 1367 již oficiálně zmiňováno jako městečko disponující trhovým právem.

Během husitských válek na počátku 15. století stála švihovská posádka na straně katolické církve a císaře Zikmunda Lucemburského. V roce 1425 byla původní švihovská tvrz po těžkém obléhání dobyta husitskými vojsky. Panství následně přešlo na několik desetiletí do správy utrakvistických klatovských měšťanů.

Zlatý věk rodu Švihovských

Klíčovým obdobím pro stavební i hospodářský rozmach města byl přelom 15. a 16. století, kdy se panství vrátilo do rukou Půty Švihovského z Rýzmberka. Tento mimořádně vlivný a bohatý šlechtic, který zastával funkci nejvyššího zemského sudího Českého království, se rozhodl ve Švihově vybudovat reprezentativní a vojensky nedobytné sídlo.

V letech 1480 až 1489 proběhla první fáze výstavby monumentálního vodního hradu. Po Půtově smrti v roce 1504 pokračovali v budování pevnosti jeho synové. K realizaci vnějšího opevnění byl přizván slavný královský architekt Benedikt Rejt, který navrhl systém mohutných hradeb, bašt a dvojitého vodního příkopu napájeného z řeky Úhlavy. Městečko v podhradí v této době prosperovalo z obchodu a trhů, řemeslné výroby a poplatků z průjezdu po zemské stezce směřující do Bavorska.

Období úpadku a třicetiletá válka

Zlatá éra Švihova skončila v polovině 16. století. Synové Půty Švihovského se potýkali s obrovskými dluhy, které je v roce 1548 donutily celé panství prodat. Majitelem se stal Heralt Kavka z Říčan a následně rod Černínů z Chudenic.

Katastrofální dopady na město i hrad měla Třicetiletá válka (1618–1648). Region byl opakovaně drancován procházejícími vojsky. Po skončení války vydal císař Ferdinand III. Habsburský nařízení o plošném boření hradů v Čechách, aby se v budoucnu nemohly stát opěrnými body povstalců nebo nepřátelských švédských vojsk. Švihov byl zařazen na seznam pevností určených k demolici. Vnější hradby byly skutečně pobořeny, avšak tehdejší majitelé, rod Černínů, dokázali díky svému vlivu u vídeňského dvora demolici obytných paláců odvrátit. Hrad byl následně degradován na sýpku a zemědělské skladiště. Tento krok jej sice ochránil před fyzickou destrukcí, ale zároveň vedl ke staletému chátrání celého komplexu.

Moderní dějiny (19. a 20. století)

V 19. století došlo k mírné hospodářské oživovací vlně, která byla podpořena především výstavbou železnice. V roce 1876 byla slavnostně zprovozněna železniční trať z Plzně do Klatov, což Švihov napojilo na průmyslovou síť rakousko-uherské monarchie. Ve městě vznikla cihelna, mlýny a drobné rukodělné dílny, nicméně charakter sídla zůstal dominantně zemědělský.

V roce 1945, na konci druhé světové války, byl Švihov osvobozen americkou armádou pod velením generála George S. Pattona, čímž se město ocitlo na samé východní hranici americké demarkační zóny v Československu.

V poválečném období byla státem zahájena rozsáhlá záchrana vodního hradu, který byl zkonfiskován rodu Černínů a prohlášen za národní kulturní památku. Ve druhé polovině 20. století prošlo město socialistickou kolektivizací zemědělství. V roce 2002 bylo město tvrdě zasaženo katastrofálními povodněmi, kdy se řeka Úhlava vylila z břehů a zaplavila nejen obytné čtvrti, ale i nádvoří hradu do výšky několika metrů, což si vyžádalo mnohamilionové investice do následné obnovy.

Židovská komunita ve Švihově

Švihov disponuje významnou židovskou historií. Od 17. století zde existovala silná židovská komunita, která tvořila podstatnou část obchodníků a řemeslníků ve městě. V 18. století byla nedaleko náměstí postavena synagoga. Židovské osídlení se koncentrovalo především na severozápadním okraji tehdejšího města, blízko řeky. Komunita si zřídila vlastní hřbitov ležící za řekou východně od centra, který je dodnes zachován a obsahuje cenné náhrobky z 18. a 19. století s hebrejskými nápisy. Během holocaustu za druhé světové války byla židovská komunita kompletně vyhlazena nacistickým aparátem. Dnes existenci komunity připomíná pouze udržovaný hřbitov a několik dochovaných historických pramenů v archivu.

🗺 Geografie a přírodní poměry

Město Švihov leží v jihozápadních Čechách. Geograficky spadá do geomorfologického celku Švihovská vrchovina, která je součástí širší oblasti Pošumaví. Nadmořská výška samotného náměstí a hradu činí 374 metrů nad mořem, avšak okolní terén je vysoce členitý a stoupá do okolních kopců.

Dominantou krajinného reliéfu nad městem je zalesněný vrch Tuhošť, dosahující nadmořské výšky 601 metrů. Tento kopec tvoří přirozenou hradbu na východní straně města. Z hydrologického hlediska je klíčovou osou území řeka Úhlava, která městem protéká od jihu k severu. Řeka meandruje údolní nivou, která je z většiny tvořena úrodnými zemědělskými půdami a lučními porosty.

Klima oblasti je mírné přechodné. Léta jsou zde mírně teplá a vlhká, zimy chladnější se sněhovými srážkami. Průměrné roční srážky se pohybují kolem 600 až 650 milimetrů. Údolní poloha na řece Úhlavě zapříčiňuje častý výskyt podzimních a zimních radiačních mlh a město patří do oblasti s historicky vysokým rizikem lokálních záplav při jarním tání sněhu na Šumavě.

🏢 Správa a administrativní členění

Město Švihov je samosprávným celkem, jehož orgány tvoří devítičlenné Zastupitelstvo města a starosta. Obec má status města s pověřeným obecním úřadem, což znamená, že vykonává část přenesené státní správy pro okolní menší obce. Vyšší instancí státní správy (obec s rozšířenou působností) je město Klatovy.

Z administrativního hlediska se město člení na jedenáct místních částí (sídel), které se historicky spojily do jednoho administrativního celku. Tvoří je převážně samotné město a k němu připojené okolní vesnice zemědělského charakteru.

Kompletní přehled místních částí města Švihova:

Název části	Charakteristika a poloha
Švihov	Centrální městské osídlení, sídlo radnice, hradu, lékařů a hlavní infrastruktury.
Bezděkov	Drobná vesnická zástavba ležící na západ od centra.
Jíno	Zemědělská osada položená v kopcovitém terénu nad údolím.
Kaliště	Vesnice ležící stranou hlavních dopravních tahů, obklopená lesy a pastvinami.
Kamýk	Osada na jižním okraji katastru, plynule navazující na zemědělský půdní fond.
Kokšín	Menší obec proslulá blízkou přírodní rezervací Kokšín u stejnojmenného vrchu.
Lhovice	Středně velká vesnice severovýchodně od Švihova, disponuje vlastním sborem dobrovolných hasičů.
Stropčice	Historická zemědělská obec s dochovanou lidovou architekturou statků.
Těšnice	Menší rezidenční a rekreační zástavba v údolí řeky Úhlavy.
Třebýcinka	Vesnice nacházející se pod vrchem Tuhošť s chatovou osadou v okolí.
Vosí	Nejméně lidnatá osada tvořená několika málo popisnými čísly a hospodářskými usedlostmi.

🏰 Pamětihodnosti a kultura

Vodní hrad Švihov

Nejvýznamnější památkou a turistickým magnetem regionu je Vodní hrad Švihov. Jedná se o ukázkový příklad pozdně gotické vojenské architektury s prvky rané renesance. Jádro hradu tvoří dvě mohutná obytná křídla (Severní a Jižní palác), která mezi sebou svírají pravoúhlé vnitřní nádvoří. Na východní straně jádra se tyčí hradní kaple Nanebevzetí Panny Marie, která je proslulá zachovalými gotickými nástěnnými malbami a vzácnou plastikou švihovské madony. Vnitřní hrad byl chráněn prvním hradebním pásem a vnitřním vodním příkopem.

Vnější obranný okruh tvořila masivní zeď zesílená několika baštami, ze kterých se do současnosti zachovaly Červená bašta, Bílá bašta, Zelená bašta a Zlatá bašta. Tento vnější okruh byl obklopen druhým, podstatně širším vodním příkopem, který mohl být v případě nebezpečí okamžitě napuštěn vodou z řeky Úhlavy pomocí důmyslného systému jezů a výpustí.

V současnosti je hrad celoročním dějištěm kulturních akcí, divadelních představení a historických trhů. V roce 1973 zde režisér Václav Vorlíček natáčel exteriéry legendární pohádky Tři oříšky pro Popelku. Z nádvoří hradu se ve filmu stal statek Popelčiny macechy. Hrad proto dnes nabízí speciální stálou výstavní expozici „Za tajemstvím Popelčina střevíčku“, jež přitahuje davy turistů z Česka i Německa.

Sakrální a ostatní památky

Kromě hradu se ve městě nachází několik dalších historicky cenných objektů.

Kostel svatého Jiljí: Původně románská stavba na pravém břehu Úhlavy, představující nejstarší zděnou památku v obci. Okolo kostela se nacházelo původní středověké osídlení.
Kostel svatého Jana Evangelisty: Gotický farní kostel ležící na náměstí nedaleko radnice. V interiéru jsou uloženy historické oltáře a křtitelnice.
Židovský hřbitov: Historické pohřebiště ležící za řekou s mnoha restaurovanými macesvami (náhrobními kameny).
Historická radnice: Budova na centrálním náměstí Dr. Edvarda Beneše, která slouží správě města.

💼 Ekonomika a doprava

Ekonomika Švihova je založena na polycentrickém modelu. Značná část obyvatel dojíždí za prací do průmyslových zón v aglomeraci měst Klatovy a Plzeň. Přímo ve Švihově působí několik středně velkých podniků zaměřených na dřevozpracující průmysl, stavebnictví a kovovýrobu. Velmi silný je zde sektor zemědělství; rozsáhlé plochy v údolí Úhlavy obdělávají lokální agrokorporace a soukromé farmy. Klíčovým prvkem místního hospodářství je turistický ruch. Desetitisíce návštěvníků ročně směřujících na hrad generují poptávku po gastronomických a ubytovacích službách v centru města.

Dopravní infrastruktura je pro rozvoj města klíčová. Švihovem prochází silnice první třídy I/27 (součást mezinárodní trasy E53), která spojuje Plzeň, Klatovy a hraniční přechod v Železné Rudě. Tato komunikace je vysoce zatížená tranzitní kamionovou i osobní dopravou.

Důležitou roli hraje železniční spojení. Švihov leží na celostátní železniční trati číslo 170 v úseku Plzeň – Klatovy. Jedná se o jednokolejnou, plně elektrizovanou trať. Železniční stanice Švihov u Klatov odbavuje osobní osobní vlaky spojující obec s krajským městem, a je využívána denně stovkami studentů a pracujících komutujících do Plzně.

📈 Demografie a statistiky

Demografický vývoj Švihova se na přelomu 20. a 21. století vyznačoval relativní stabilitou s drobnými výkyvy. Přirozený úbytek obyvatelstva (vyšší počet zemřelých než narozených) byl obvykle kompenzován migračním přírůstkem z okolních menších vesnic. Během desátých let 21. století začal počet obyvatel stagnovat a mírně klesat. Reakcí samosprávy na tento demografický trend z let 2024–2025 jsou výše zmíněné investice do startovacího bydlení a zdravotnictví.

Následující tabulka obsahuje kompletní statistická data o počtu obyvatel s trvalým pobytem na území města za každé jednotlivé období v letech 2004 až 2025. Data pocházejí z oficiálních statistik Českého statistického úřadu a Ministerstva vnitra České republiky.

Rok	Počet obyvatel	Meziroční absolutní změna (počet osob)
2004	1 582	data pro předchozí období v této řadě nejsou dostupná
2005	1 600	+ 18
2006	1 613	+ 13
2007	1 605	- 8
2008	1 612	+ 7
2009	1 642	+ 30
2010	1 662	+ 20
2011	1 675	+ 13
2012	1 680	+ 5
2013	1 704	+ 24
2014	1 702	- 2
2015	1 693	- 9
2016	1 701	+ 8
2017	1 691	- 10
2018	1 689	- 2
2019	1 678	- 11
2020	1 661	- 17
2021	1 665	+ 4
2022	1 644	- 21
2023	1 677	+ 33
2024	1 671	- 6
2025	1 666	- 5

📚 Lingvistický rozbor názvu

Toponymum „Švihov“ je odvozeno z osobního jména. Ve staročeštině bylo běžné vytvářet názvy osad přivlastňovací příponou -ov k osobnímu jménu zakladatele nebo vlastníka. Název tedy etymologicky znamená „Švihův hrad“ nebo „Švihův dvůr“. Osobní jméno Švih pravděpodobně vycházelo ze slovesa švihati, což mohlo označovat člověka rázného, svižného, nebo bojovníka používajícího bič či meč s velkým švihem.

💡 Pro laiky

Když se řekne hrad, většina z nás si představí majestátní kamennou pevnost postavenou na vysoké skále, kam se nepřátelé jen těžko šplhali. Švihov ale funguje na úplně opačném principu – je to vodní hrad postavený v rovinatém údolí uprostřed bažin a polí. Proč by někdo stavěl hrad na tak zdánlivě zranitelném místě?

Kouzlo vodního hradu spočívá v absolutním ovládnutí vody. Kolem hradu Švihov byly vybudovány dva široké a hluboké příkopy. Tyto příkopy byly běžně téměř prázdné nebo v nich bylo jen málo vody a sloužily jako pastviny. Jakmile se ale blížilo nepřátelské vojsko, obránci hradu pomocí systému stavidel a hrází na řece Úhlavě okamžitě svedli říční proud do těchto příkopů a během chvíle proměnili hrad v ostrov obklopený hlubokým umělým jezerem.

Nepřítel se tak k hradbám nemohl vůbec přiblížit. Děla, kterými by se snažil rozbít zdi, zapadla do hlubokého bahna rozmoklého údolí a těžce odění rytíři se při pokusu přebrodit umělé jezero utopili. Tento geniální systém proměnil zdánlivou nevýhodu roviny v nepřekonatelnou zbraň. Díky tomu je dodnes Švihov považován za jeden z mistrovských kousků středověkého stavitelství.

Zdroje