Judaismus

Rozbalit box

Obsah boxu

Judaismus (z hebrejského יהודה, Jehuda) je jedno z nejstarších monoteistických náboženství na světě a je považován za mateřské náboženství křesťanství a islámu. [1, 2] Jeho historie sahá téměř 4000 let do minulosti a je založena na víře v jediného, transcendentního Boha, který stvořil vesmír a uzavřel zvláštní smlouvu (brit) s židovským lidem. [3] Stoupenci judaismu se nazývají Židé (s velkým "Ž" pro národnost, s malým "ž" pro vyznání) a jejich počet se odhaduje na 15 milionů po celém světě. [4]

Judaismus je náboženstvím, kulturou i národem zároveň. Jeho ústředním učením je Tóra, která představuje Boží zákon a zjevení dané Mojžíšovi na hoře Sinaj. Židovský život se řídí náboženským právem (halacha), které zahrnuje etické principy, přechodové rituály, modlitby a svátky.

-

⏳ Historie

patriarchů a Exodus

Podle biblické tradice začínají dějiny judaismu s patriarchy Abrahámem, jeho synem Izákem a vnukem Jákobem (později přejmenovaným na Izrael), kteří žili přibližně v 2. tisíciletí př. n. l. [5] Bůh uzavřel s Abrahámem smlouvu: slíbil jemu a jeho potomkům Zaslíbenou zemi (Kanaán), pokud budou uctívat pouze jeho.

Klíčovou událostí v židovských dějinách je Exodus – odchod Izraelitů z otroctví v Egyptě pod vedením Mojžíše (cca 13. století př. n. l.). Na hoře Sinaj pak Mojžíš obdržel od Boha Tóru, včetně Desatera přikázání, která se stala základem židovského práva a etiky^[1].

🏛️ Období prvního a druhého Chrámu

Po čtyřicetiletém putování pouští vstoupili Izraelité do Kanaánu a postupně zde vytvořili království. Kolem roku 1000 př. n. l. sjednotil král David izraelské kmeny a jeho syn Šalomoun postavil v Jeruzalémě První chrám, který se stal centrem náboženského života^[2].

Po Šalomounově smrti se království rozdělilo. V roce 586 př. n. l. bylo Judské království dobyto Babyloňany, Chrám byl zničen a židovská elita byla odvedena do babylonského zajetí. Během exilu se klíčovou stala role synagog jako míst modlitby a studia Tóry. Po návratu z exilu byl na konci 6. století př. n. l. postaven Druhý chrám. Toto období (516 př. n. l. – 70 n. l.) je klíčové pro formování judaismu, jak ho známe dnes.

V roce 70 n. l. byl Druhý chrám zničen Římany po neúspěšném židovském povstání. Zničení Chrámu znamenalo konec obětního kultu a začátek dlouhého období diaspory, kdy Židé žili rozptýleni po celém světě bez vlastního státu^[3].

📜 Rabínský judaismus a středověk

Po zničení Chrámu se duchovním centrem judaismu stalo studium Tóry pod vedením rabínů (učenců). V prvních stoletích našeho letopočtu vznikla klíčová díla rabínské literatury – Mišna (kodifikace ústního zákona) a Gemara (komentář k Mišně). Společně tvoří Talmud, který je vedle Tóry nejdůležitějším textem judaismu a základem veškerého židovského práva^[4].

Ve středověku žily židovské komunity v diaspoře jak v křesťanských, tak v islámských zemích. Často čelily pronásledování a diskriminaci (pogromy, nucené konverze, vyhánění), ale zároveň v některých obdobích a oblastech (např. ve Španělsku před reconquistou) zažívaly kulturní a vědecký rozkvět. V této době působili významní filozofové jako Maimonides.

✡️ Moderní doba a holocaust

Od konce 18. století přineslo osvícenství a proces emancipace Židům v západní Evropě občanská práva a umožnilo jim zapojit se do většinové společnosti. To vedlo ke vzniku moderních směrů judaismu – reformního a konzervativního – které se snažily přizpůsobit tradiční náboženství modernímu životu. V reakci na to vznikl i ortodoxní judaismus, který trvá na neměnnosti a plném dodržování židovského práva.

V 19. století se v reakci na rostoucí antisemitismus zrodilo politické hnutí sionismus, jehož cílem bylo vytvoření židovského státu v historické vlasti (v Palestině).

Nejtragičtější kapitolou židovských dějin byl Holokaust (hebrejsky Šoa), systematická genocida evropských Židů nacistickým Německem během druhé světové války, při které bylo zavražděno přibližně šest milionů Židů.

V roce 1948, tři roky po skončení války, byl založen Stát Izrael, což představovalo zásadní historický milník a naplnění sionistického snu.

📜 Základní principy víry

Ačkoliv judaismus nemá formální a závazné krédo jako některá jiná náboženství, jeho víra je postavena na několika klíčových principech, které nejlépe shrnul filozof Maimonides ve svých Třinácti článcích víry:

Víra v jediného Boha: Judaismus je přísně monoteistický. Bůh je jeden, neviditelný, nedělitelný a věčný. Je stvořitelem i vládcem vesmíru. Boží jméno (Jahve) je považováno za tak posvátné, že se nevyslovuje a nahrazuje se tituly jako Adonaj ("můj Pán") nebo Hašem ("to Jméno").
Tóra jako Boží zjevení: Věří se, že Tóra (prvních pět knih Bible) byla dána Bohem Mojžíšovi na hoře Sinaj. Obsahuje 613 přikázání (micvot), která jsou základem židovského práva (halacha).
Smlouva s Izraelem: Bůh si vyvolil židovský lid, aby přijal Tóru a byl "světlem pro národy", tedy aby svědčil o jediném Bohu a jeho morálním zákoně. Toto vyvolení není chápáno jako privilegium, ale jako závazek a odpovědnost.
Víra v příchod Mesiáše (Mašiach): Židé věří, že v budoucnu přijde Mesiáš, potomek krále Davida, který vykoupí Izrael, obnoví Chrám v Jeruzalémě, shromáždí Židy z diaspory a nastolí éru míru a spravedlnosti pro celý svět. Judaismus neuznává Ježíše za Mesiáše.
Víra ve vzkříšení mrtvých: Na konci časů dojde ke vzkříšení a poslednímu soudu.

📖 Posvátné texty

Tanach (Hebrejská bible): Je ústředním textem judaismu a odpovídá křesťanskému Starému zákonu. Skládá se ze tří částí:

   1.  Tóra (Zákon, Učení): Pět knih Mojžíšových (Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deuteronomium). Je nejposvátnější částí, obsahuje příběhy o stvoření světa, patriarších a základní Boží přikázání. V synagoze se z ní předčítá ze svitku.
   2.  Nevi'im (Proroci): Historické a prorocké knihy (např. Jozue, Izajáš, Jeremjáš).
   3.  Ketuvim (Spisy): Různorodé texty, včetně poezie (Žalmy), mudroslovné literatury (Přísloví, Jób) a historických knih.

Talmud: Rozsáhlé dílo, které je záznamem rabínských diskusí o Tóře a židovském právu. Skládá se z Mišny a Gemary a je základním pramenem pro halachu.

🙏 Náboženský život, svátky a rituály

Náboženský život zbožného žida se řídí kalendářem a přechodovými rituály.

Šabat: Nejdůležitější svátek, den odpočinku od pátku do sobotního večera, připomínající Boží odpočinek po stvoření světa. Je zakázána jakákoliv práce.
Vysoké svátky:

   *   Roš ha-šana: Židovský Nový rok, čas sebereflexe a pokání.
   *   Jom kipur: Den smíření, nejpřísnější postní den, vrcholí pokáním.

Poutní svátky:

   *   Pesach: Svátek nekvašených chlebů, připomínka Exodu z Egypta.
   *   Šavu'ot: Svátek týdnů, oslava darování Tóry na Sinaji.
   *   Sukot: Svátek stánků, připomínka putování pouští.

Další svátky: Chanuka (svátek světel), Purim.
Přechodové rituály:

   *   Brit mila: Obřízka chlapců osmý den po narození, symbol smlouvy s Bohem.
   *   Bar micva a Bat micva: Obřad náboženské dospělosti chlapců (ve 13 letech) a dívek (ve 12 letech).

Kašrut: Soubor pravidel pro rituálně čisté (košer) jídlo.
Synagoga: Centrum náboženského a komunitního života, slouží jako modlitebna, studovna a místo setkávání.

✡️ Směry současného judaismu

V moderní době se judaismus rozdělil do několika hlavních směrů, které se liší především mírou dodržování tradičního židovského práva (halachy) a přístupem k modernitě.

Ortodoxní judaismus: Trvá na tom, že Tóra i celý soubor rabínských zákonů jsou božského původu a jsou neměnné. Vyžaduje striktní dodržování všech 613 přikázání, včetně šabatu a kašrutu. Ortodoxní judaismus se dále dělí na moderní ortodoxii, která se snaží skloubit tradiční život se zapojením do moderní společnosti, a ultraortodoxní judaismus (charedim), který se od moderní společnosti spíše odděluje. Zvláštní skupinu tvoří chasidé, kteří kladou důraz na radostnou a mystickou spiritualitu.
Konzervativní judaismus: Vznikl v 19. století jako střední cesta. Uznává božský původ Tóry a závaznost halachy, ale zároveň věří, že se židovské právo může a má vyvíjet a interpretovat v souladu s historickým vývojem a moderními podmínkami.
Reformní judaismus (také liberální nebo progresivní): Vznikl v Německu v 19. století. Klade důraz na etické a morální poselství judaismu spíše než na striktní dodržování rituálních zákonů. Mnoho tradičních praktik považuje za volitelné. Byli první, kdo zavedli rovnost žen v náboženském životě (např. ženy jako rabínky).
Rekonstrukcionismus: Menší směr, který vnímá judaismus spíše jako vyvíjející se civilizaci než jen jako náboženství.

💡 Pro laiky

Představte si judaismus jako velmi starý a hluboký vztah mezi rodinou (židovským lidem) a Bohem. Tento vztah je založen na starodávné smlouvě, kterou jako první uzavřel "pradědeček" Abrahám. Bůh slíbil, že se o rodinu postará a dá jí domov, a rodina slíbila, že bude ctít Boha a žít podle jeho pravidel.

Tato pravidla a rodinnou historii jim pak Bůh předal prostřednictvím "praotce" Mojžíše v podobě knihy nazvané Tóra. Tóra je něco jako "rodinná ústava a kronika" zároveň. Obsahuje všechno důležité: od příběhů o předcích až po návod, jak se správně chovat, co jíst (košer jídlo) a jak slavit rodinné svátky (např. šabat, den odpočinku).

I když byla rodina často vyhnána ze svého domova a musela žít po celém světě, stále se držela této smlouvy a Tóry. To ji po tisíce let drželo pohromadě. Místem, kde se rodina schází k modlitbě a studiu, je synagoga.

V moderní době se členové rodiny trochu neshodnou, jak přísně se mají stará pravidla dodržovat.

Ortodoxní: Chtějí dodržovat všechna pravidla přesně tak, jak jsou napsaná.
Konzervativní: Chtějí pravidla dodržovat, ale myslí si, že je možné je trochu přizpůsobit dnešní době.
Reformní: Myslí si, že nejdůležitější jsou morální principy a že mnoho starých rituálů už není tak podstatných.

Všichni ale stále patří do jedné velké rodiny, která věří v jednoho Boha a sdílí stejnou, prastarou historii.

Reference

↑ Exodus. Britannica.
↑ Temple of Jerusalem. Britannica.
↑ Diaspora. Britannica.
↑ Talmud. Britannica.

[1] Exodus. Britannica.

[2] Temple of Jerusalem. Britannica.

[3] Diaspora. Britannica.

[4] Talmud. Britannica.

[1]

[2]

[3]

[4]