Helénské jazyky

Rozbalit box

Obsah boxu

Helénské jazyky tvoří jednu z větví indoevropské jazykové rodiny. Dnes je jediným živým jazykem této skupiny řečtina, která má ovšem bohatou a nepřetržitou historii sahající více než tři tisíciletí do minulosti. Termín "helénské jazyky" se používá k označení všech jazyků a dialektů, které se vyvinuly z předpokládané proto-řečtiny.

Klasifikace a vývoj

Předpokládá se, že proto-řečtina, společný předek všech helénských jazyků, se oddělila od ostatních indoevropských jazyků někdy ve 3. tisíciletí př. n. l. Následně se vyvinula řada dialektů a forem, které jsou součástí této jazykové skupiny.

Hlavní fáze vývoje helénských jazyků zahrnují:

1. Proto-řečtina: Hypotetický prajazyk, z něhož se vyvinuly všechny doložené formy řečtiny. 2. Mykénská řečtina (cca 16. – 12. stol. př. n. l.): Nejstarší doložená forma řečtiny, psaná lineárním písmem B. Byla jazykem mykénské civilizace a jejích palácových center. 3. Starověká řečtina (cca 8. stol. př. n. l. – 4. stol. n. l.): Zahrnuje klasické dialekty, které se vyvinuly po tzv. "temném období" (cca 12. – 8. stol. př. n. l., o němž nemáme písemné záznamy). Mezi hlavní dialekty patří:

   * Attická řečtina: Dialekt Athény, který se stal základem klasické řecké literatury a filozofie (Platón, Thukydidés).
   * Iónská řečtina: Dialekt východních pobřežních oblastí Malé Asie a ostrovů, v němž byly sepsány Homérovy eposy (Ilias, Odysseia) a díla Hérodota.
   * Dórská řečtina: Rozšířená na Peloponésu (Sparta), na Krétě a v některých oblastech jižní Itálie.
   * Aiolština: Používaná v některých částech severovýchodního Řecka a na ostrově Lesbos (např. básnířka Sapfó).
   * Arkádokyperská řečtina: Přechodný dialekt spojující oblasti Arkadie na Peloponésu a Kypru.

4. Koiné (cca 3. stol. př. n. l. – 4. stol. n. l.): Také známá jako "obecná řečtina" nebo "alexandrijská koiné". Vyvinula se z attické řečtiny a stala se lingua franca celého helénistického a raného římského světa, zejména ve východním Středomoří. V koiné je sepsána většina Nového zákona. 5. Středověká řečtina (cca 4. – 15. stol. n. l.): Někdy též byzantská řečtina. Jazyk Byzantská říše, který představuje evoluční fázi mezi koiné a moderní řečtinou. 6. Novořečtina (od 15. stol. n. l. do současnosti): Současná forma řeckého jazyka, která se vyvinula z byzantské řečtiny. Její standardizovaná podoba se nazývá standardní novořečtina (často označovaná jako démótika). Zahrnuje různé dialekty jako kyperská řečtina, krétská řečtina, pontská řečtina, cakonská řečtina a griko (italiotská řečtina).

Vztah k starověké makedonštině

Příslušnost starověké makedonštiny k helénským jazykům je předmětem dlouhodobé lingvistické debaty. Ačkoli je považována za blízce příbuznou řečtině, někteří lingvisté ji klasifikují jako sesterský jazyk řečtiny v rámci širší helénské větve, zatímco jiní ji považují za raný dialekt řečtiny (často spojovaný s severozápadními dórskými dialekty). Kvůli nedostatku dochovaných textů v makedonštině je tato otázka stále nevyřešena.

Dědictví a vliv

Helénské jazyky, a zejména starověká řečtina a koiné, měly nesmírný vliv na vývoj západní civilizace.

Filozofie: Jazyk Platóna, Aristotela a dalších myslitelů, jejichž díla formovala západní myšlení.
Věda: Řecké termíny tvoří základ mnoha vědeckých a technických slovníků (např. *biologie, geologie, matematika, fyzika*).
Medicína: Mnoho lékařských termínů má řecký původ (Hippokratés).
Literatura: Homérovy eposy, řecké tragédie a komedie jsou základními kameny světové literatury.
Politika: Pojmy jako *demokracie, politika, tyranie* pocházejí z řečtiny.
Křesťanství: Nový zákon byl napsán v řečtině koiné, což mělo zásadní dopad na šíření křesťanství a formování jeho teologie.
Lexikální vliv: Obrovské množství přejatých slov v evropských jazycích, včetně angličtiny a češtiny, má řecký původ.

Pro laiky

Představte si indoevropské jazyky jako obrovský strom. Ten strom má spoustu větví, jako třeba větev slovanských jazyků (kam patří čeština), germánských jazyků (s angličtinou a němčinou) nebo románských jazyků (s francouzštinou a španělštinou).

A jedna z těchto větví se jmenuje helénské jazyky. Z této větve už dnes "žije" jenom jeden jazyk – řečtina. Ale i když je to dnes jen jeden jazyk, je to jako starý dub, který má za sebou neuvěřitelně dlouhou historii.

Ten "dub" řečtina má spoustu "letokruhů" – od té nejstarší řečtiny, kterou se mluvilo v Mykénách před tisíci lety, přes řečtinu, kterou psal Homér nebo Platón, až po tu řečtinu, kterou se mluví v Řecku dnes. Každý ten letokruh je trochu jiný, ale pořád je to ten samý jazyk, jen se postupně vyvíjel.

Takže helénské jazyky je vlastně taková "rodinka" všech typů a forem řečtiny, které kdy existovaly, od pradávných dob až do současnosti.

Externí odkazy