Nikolaj Vasiljevič Gogol

Rozbalit box

Obsah boxu

Nikolaj Vasiljevič Gogol (rusky Николай Васильевич Гоголь, ukrajinsky Микола Васильович Гоголь; * 20. března^jul./1. dubna^greg. 1809, Velyki Soročynci – 21. února^jul./4. března^greg. 1852, Moskva) byl prozaik a dramatik ruského romantismu s prvky kritického realismu, původem z Ukrajiny. Je považován za jednoho ze zakladatelů moderní ruské literatury. Jeho dílo mistrně kombinuje satirickou kritiku společenských nešvarů, především byrokracie a maloměšťáctví, s prvky grotesky, fantaskna a hlubokými lyrickými pasážemi. Mezi jeho nejznámější díla patří román-poema Mrtvé duše, divadelní hra Revizor a cyklus Petrohradské povídky.

📜 Život

Gogolův život byl plný vnitřních rozporů, cestování, hluboké religiozity a tvůrčích krizí, které nakonec vedly k jeho předčasné a tragické smrti.

🇺🇦 Dětství a mládí na Ukrajině

Nikolaj Gogol se narodil ve vesnici Velyki Soročynci v Poltavské gubernii na území dnešní Ukrajiny, která byla tehdy součástí Ruského impéria. Pocházel z rodiny drobné ukrajinské šlechty. Jeho otec, Vasilij Afanasjevič Gogol-Janovskij, byl amatérský dramatik a psal divadelní hry v ukrajinštině, což mladého Nikolaje silně ovlivnilo. Matka, Marija Ivanovna, byla hluboce věřící žena, jejíž mystické sklony a vyprávění o pekle a posledním soudu formovaly Gogolovu citlivou a poněkud morbidní fantazii.

V letech 1821–1828 studoval na gymnáziu v Nižyně, kde se projevil jeho herecký a literární talent. Zde založil studentské divadlo a psal své první, dnes většinou ztracené, literární pokusy. Již tehdy snil o kariéře v hlavním městě, Petrohradě.

🏙️ Petrohradské období

V roce 1828 se Gogol přestěhoval do Petrohradu s velkými ambicemi, ale realita byla zklamáním. Nepodařilo se mu získat významné místo ve státní správě a jeho první literární dílo, romantická báseň Hanz Küchelgarten (1829), kterou vydal pod pseudonymem, se setkalo s drtivou kritikou. Zničený Gogol skoupil a spálil celý náklad.

Průlom přišel až se sbírkou povídek Večery na samotě u Dikaňky (1831–1832). Dílo, inspirované ukrajinským folklórem, plné humoru, fantazie a lidových postav, mu přineslo okamžitou slávu. Seznámil se s klíčovými postavami ruské literatury, především s Alexandrem Puškinem, který se stal jeho přítelem a mentorem. Puškin mu údajně poskytl náměty pro Revizora i Mrtvé duše.

V následujících letech Gogol publikoval další významná díla, včetně sbírek Mirgorod (obsahující historickou novelu Taras Bulba) a Arabesky (obsahující rané Petrohradské povídky). V roce 1836 měla v Petrohradě premiéru jeho satirická komedie Revizor. Hra, která zesměšňovala zkorumpovanost a hloupost provinční byrokracie, vyvolala skandál. Přestože ji ochránil sám car Mikuláš I., Gogol se cítil nepochopen a znechucen reakcemi publika i kritiky.

✈️ Cesty po Evropě a duchovní krize

Krátce po premiéře Revizora v roce 1836 Gogol opustil Rusko a strávil následujících dvanáct let převážně v zahraničí, především v Německu, Švýcarsku, Francii a hlavně v Itálii, kde si obzvláště zamiloval Řím. Během tohoto období intenzivně pracoval na svém životním díle, románu Mrtvé duše. První díl vyšel v roce 1842 a byl přijat s nadšením jako mistrovské dílo kritického realismu, ačkoliv sám Gogol jej vnímal spíše jako "poemu" s hlubokým duchovním posláním.

Po vydání prvního dílu se Gogolova psychika začala zhoršovat. Propadal se do hluboké náboženské a tvůrčí krize. Stále více věřil, že jeho posláním není kritizovat společnost, ale morálně ji napravit. V roce 1847 vydal knihu Vybraná místa z korespondence s přáteli, ve které obhajoval samoděržaví, nevolnictví a pravoslavnou církev. Kniha byla literární veřejností, včetně vlivného kritika Vissariona Bělinského, odsouzena jako projev tmářství a zrady jeho dřívějších ideálů.

✝️ Poslední léta a smrt

V roce 1848 se Gogol vrátil do Ruska po vykonání pouti do Jeruzaléma, která mu však nepřinesla očekávané duchovní uspokojení. Usadil se v Moskvě a pod vlivem fanatického kněze Matveje Konstantinovkého se stále více utápěl v mystice a asketismu. Pracoval na druhém dílu Mrtvých duší, který měl zobrazit morální obrodu hlavního hrdiny Čičikova a celé Rusi.

V noci z 11. na 12. února 1852, v záchvatu hluboké deprese a pochybností, spálil téměř dokončený rukopis druhého dílu. Krátce nato přestal přijímat potravu a o několik dní později, 4. března 1852, ve věku 42 let zemřel, pravděpodobně na následky naprostého vyčerpání. Byl pohřben na hřbitově Danilovského kláštera, později byly jeho ostatky přeneseny na Novoděvičí hřbitov v Moskvě.

🖋️ Dílo a styl

Gogolovo dílo je jedinečnou syntézou romantických a realistických prvků. Jeho styl je charakteristický bohatým jazykem, smyslem pro detail a schopností plynule přecházet mezi komickými a tragickými polohami.

🎭 Hlavní témata

Byrokracie a korupce: Gogol je mistrem v zobrazování absurdního a odlidštěného světa úředníků. Díla jako Revizor nebo povídka Plášť jsou ostrou satirou na byrokratický aparát carského Ruska.
Maloměšťáctví a duchovní prázdnota (pošlost): Jedno z ústředních témat Gogolova díla. Zobrazuje banální, vulgární a samolibý svět lidí bez vyšších cílů a ideálů. Tento jev je nejlépe vidět v Mrtvých duších.
Konflikt snu a reality: Postavy v Petrohradských povídkách často žijí ve světě iluzí, který se střetává s krutou realitou velkoměsta.
Mystika a fantastično: Zejména v raných dílech inspirovaných ukrajinským folklórem se objevují nadpřirozené bytosti, čerti a čarodějnice (Večery na samotě u Dikaňky). Fantastické prvky však pronikají i do jeho realistických děl (např. povídka Nos).

✨ Charakteristické rysy

Satira a humor: Gogolův humor sahá od lehkého úsměvu až po sžíravý, demaskující smích (tzv. "smích skrze slzy").
Groteska: Spojení reálného s fantastickým, komického s tragickým, často s cílem odhalit absurditu světa.
Lyrické pasáže: Uprostřed satirického líčení se často objevují melancholické, lyrické vsuvky, ve kterých autor uvažuje o osudu Ruska, lidské duši nebo přírodě.
Detailní popisy: Gogol byl mistrem detailu, ať už šlo o popis vzhledu postav, jejich oblečení, jídla nebo prostředí. Tyto detaily často slouží k charakterizaci postav a atmosféry.

📖 Přehled nejvýznamnějších děl

Večery na samotě u Dikaňky (1831–1832)

Dvoudílná sbírka povídek, která Gogolovi přinesla slávu. Děj je zasazen do autorova rodného ukrajinského prostředí a je plný folklóru, humoru a fantastických motivů. Vypravěčem je fiktivní včelař Rudy Panko.

Mirgorod (1835)

Sbírka čtyř povídek, která je volným pokračováním Večerů. Obsahuje slavnou historickou novelu Taras Bulba, příběh o kozáckém hrdinství a boji proti Polákům, ale také satirické povídky jako Jak se Ivan Ivanovič rozkmotřil s Ivanem Nikiforovičem, které kritizují maloměšťáckou banalitu.

Petrohradské povídky (vydávány 1835–1842)

Cyklus povídek, jejichž jednotícím prvkem je místo děje – Petrohrad. Město zde vystupuje jako démonická, fantaskní síla, která ničí a deformuje lidské osudy. Patří sem slavné povídky:

Nos – Groteskní příběh úředníka, kterému uteče jeho nos a začne si žít vlastním životem.
Plášť – Tragický příběh malého úředníka Akakije Akakijeviče Bašmačkina, jehož jediným smyslem života se stane nový plášť.
Něvský prospekt – Povídka o iluzích a zklamání na hlavní petrohradské třídě.
Bláznovy zápisky
Portrét

Revizor (1836)

Pětidějová satirická komedie, která je jedním z vrcholů světového dramatu. Děj se odehrává v zapadlém provinčním městě, jehož zkorumpovaní představitelé v čele s hejtmanem očekávají příjezd revizora z Petrohradu. Za revizora omylem považují bezvýznamného úředníčka Chlestakova, kterého začnou hostit a podplácet. Hra je brilantní studií lidské hlouposti, úplatkářství a strachu.

Mrtvé duše (1842)

Gogolovo nejrozsáhlejší dílo, označené autorem jako "poema". Hlavní hrdina, Pavel Ivanovič Čičikov, přijíždí do gubernského města a objíždí okolní statkáře s podivnou nabídkou: chce od nich koupit "mrtvé duše", tedy jména nevolníků, kteří již zemřeli, ale v úředních záznamech jsou stále vedeni jako živí. Román je panoramatickým obrazem zaostalého a morálně prohnilého carského Ruska. Gogol plánoval tři díly, které by mapovaly cestu od pekla (první díl) přes očistec (druhý díl) až k ráji (třetí díl). Dochoval se však pouze první díl a fragmenty druhého, který autor před smrtí spálil.

🌍 Vliv a odkaz

Nikolaj Gogol měl obrovský vliv na další vývoj ruské i světové literatury. Je považován za jednoho z otců ruského realismu. Jeho dílo otevřelo cestu autorům jako Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Ivan Sergejevič Turgeněv nebo Michail Bulgakov. Dostojevskému je připisován slavný výrok: „Všichni jsme vylezli z Gogolova Pláště.“, který vystihuje zásadní vliv této povídky na psychologickou a sociálně-kritickou linii ruské prózy.

Gogolova schopnost spojit komično s tragičnem, realitu s fantasknem a jeho kritika byrokracie a absurdity moderního života rezonují v literatuře dodnes a ovlivnily autory absurdního dramatu a magického realismu 20. století. Jeho hry, zejména Revizor, jsou stále součástí repertoáru divadel po celém světě.

🤔 Spor o národní identitu

Gogolova národní příslušnost je předmětem diskusí mezi ruskou a ukrajinskou kulturou.

Ukrajinský pohled: Zdůrazňuje Gogolův ukrajinský původ, jeho dětství na Ukrajině a silné folklórní a tematické vlivy v jeho rané tvorbě (Večery na samotě u Dikaňky, Taras Bulba). Je vnímán jako Ukrajinec, který psal rusky, protože to byl jazyk impéria a jediná cesta k literárnímu úspěchu.
Ruský pohled: Argumentuje tím, že Gogol psal výhradně v ruštině, stal se ústřední postavou ruské literatury a ve svých vrcholných dílech (Mrtvé duše, Revizor) se zabýval celospolečenskými problémy Ruského impéria. Sám Gogol se považoval za člověka s dvojí duší, ruskou i ukrajinskou, a vnímal obě kultury jako součást jednoho širšího celku.

Tento spor odráží složité historické vztahy mezi oběma národy. Gogol sám je nejlepším příkladem kulturně provázané osobnosti, jejíž dílo patří oběma kulturám a zároveň celému světu.

🧑‍🏫 Pro laiky

Groteska: Představte si situaci, která je zároveň směšná i děsivá. Například když se úředníkovi ztratí nos a začne se procházet po městě v uniformě vyššího úředníka. Je to absurdní a vtipné, ale zároveň znepokojivé. Gogol používal grotesku k tomu, aby ukázal, jak je svět podivný a nelogický.
Kritický realismus: Literární směr, který se snaží co nejvěrněji popsat skutečnost, ale zároveň na ní kriticky upozorňuje na společenské problémy – například na korupci, chudobu nebo hloupost mocných. Gogol byl jedním z prvních, kdo tento směr v Rusku rozvinul.
Maloměšťáctví (pošlost): Ruský termín, který je těžko přeložitelný. Označuje stav duchovní prázdnoty, samolibosti, banality a vulgárnosti. Je to život bez vyšších cílů, zaměřený jen na materiální statky a povrchní zdání. Gogol byl mistrem v zobrazování postav, které jsou ztělesněním této pošlosti.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 27.12.2025