Pius V.
Obsah boxu
Svatý Pius V. (občanským jménem Antonio Ghislieri; * 17. ledna 1504, Bosco Marengo – 1. května 1572, Řím) byl 225. papež katolické církve. Jeho pontifikát trval od 7. ledna 1566 do jeho smrti. Je jednou z nejvýznamnějších postav protireformace, známý svou osobní zbožností, asketismem a nekompromisním prosazováním reforem Tridentského koncilu. Jeho největším politickým úspěchem bylo zformování Svaté ligy, která drtivě porazila osmanskou flotilu v bitvě u Lepanta v roce 1571. V roce 1712 byl svatořečen.
📜 Život před pontifikátem
Antonio Ghislieri se narodil v chudé rodině v městečku Bosco (dnes Bosco Marengo) v Piemontu, který byl tehdy součástí Milánského vévodství. Jeho rodiče byli Paolo Ghislieri a Domenica Augeria. V mládí pásl ovce, ale brzy se projevil jeho intelekt a zbožnost.
Ve čtrnácti letech vstoupil do dominikánského řádu a přijal řeholní jméno Michele. Studoval v Bologni a Janově a v roce 1528 byl vysvěcen na kněze. Jako dominikán se proslavil svou přísnou asketickou kázní, hlubokou znalostí teologie a neochvějnou obranou ortodoxie. Působil jako lektor filozofie a teologie a později jako převor několika klášterů.
Jeho horlivost v boji proti herezím upoutala pozornost římské kurie. V roce 1551 ho papež Julius III. jmenoval generálním komisařem římské inkvizice. V této funkci si získal pověst neúprosného, ale spravedlivého soudce. Papež Pavel IV., který sám inkvizici reorganizoval, si Ghislieriho velmi vážil. V roce 1556 ho jmenoval biskupem v Sutri a Nepi a o rok později, 15. března 1557, ho jmenoval kardinálem s titulárním kostelem Santa Maria sopra Minerva. V roce 1560 se stal biskupem v Mondovì. Jako kardinál byl znám pod jménem "kardinál Alessandrino" (podle nedalekého města Alessandria).
Během pontifikátu Pia IV. se často dostával do sporů s papežem, kterého kritizoval za nepotismus a přílišnou shovívavost. Přesto si udržel svůj vliv a po smrti Pia IV. byl na konkláve v roce 1566 zvolen jeho nástupcem. Zvolení asketického a přísného Ghislieriho bylo vnímáno jako jasný signál, že církev hodlá důsledně pokračovat v reformním kurzu.
👑 Pontifikát (1566–1572)
Jako papež si Pius V. ponechal svůj asketický životní styl. Chodil v prostém dominikánském hábitu, který se od té doby stal tradiční bílou sutanou papežů. Jeho pontifikát byl plně zasvěcen realizaci dekretů Tridentského koncilu a boji proti protestantské reformace a osmanské expanzi.
⛪ Reformy a Tridentský koncil
Pius V. byl hnacím motorem potridentské reformy. Jeho cílem bylo obnovit disciplínu v církvi, vymýtit simonii a zvýšit morální úroveň kléru i laiků.
- Římský katechismus: V roce 1566 nařídil vydání Římského katechismu (Catechismus Romanus), který sloužil jako autoritativní manuál pro faráře a kazatele k výkladu katolické víry.
- Reforma liturgie: Vydal dva klíčové liturgické texty, které sjednotily bohoslužbu v latinském ritu na staletí dopředu. V roce 1568 to byl reformovaný Římský breviář (Breviarium Romanum) pro denní modlitbu církve a v roce 1570 Římský misál (Missale Romanum), který kodifikoval tzv. tridentskou mši. Tato forma mše zůstala v podstatě nezměněna až do Druhého vatikánského koncilu.
- Morální reforma v Římě: Pius V. se snažil z Říma učinit vzor křesťanského města. Zakázal prostituci, omezil okázalé slavnosti a přísně trestal rouhání a cizoložství. Zavedl také přísná pravidla pro chování kardinálů a biskupů.
- Učitelé církve: Jmenoval čtyři nové Učitele církve: sv. Tomáše Akvinského (jehož dílo Summa Theologica se stalo základem katolické teologie), sv. Anselma, sv. Atanáše a sv. Jana Zlatoústého.
⚔️ Zahraniční politika a bitva u Lepanta
Pius V. vedl energickou zahraniční politiku zaměřenou na potlačení protestantismu a zastavení postupu Osmanské říše.
- Exkomunikace Alžběty I.: V roce 1570 vydal bulu Regnans in Excelsis, kterou exkomunikoval anglickou královnu Alžbětu I. a její poddané zprostil přísahy věrnosti. Tento krok však měl spíše opačný efekt, protože posílil protikatolické nálady v Anglii a zhoršil postavení anglických katolíků.
- Podpora katolíků ve Francii: Podporoval katolickou stranu během hugenotských válek ve Francii.
- Svatá liga a Lepanto: Jeho největším triumfem bylo vytvoření Svaté ligy, vojenské aliance mezi Papežským státem, Španělskem, Benátskou republikou, Janovskou republikou a dalšími italskými státy. Cílem bylo čelit osmanské námořní hrozbě ve Středozemním moři. Dne 7. října 1571 spojená flotila Svaté ligy pod velením Juana de Austria drtivě porazila osmanskou flotilu v bitvě u Lepanta. Pius V. připsal toto vítězství přímluvě Panny Marie a na paměť této události ustanovil svátek Panny Marie Vítězné, který byl později přejmenován na svátek Panny Marie Růžencové.
⚖️ Inkvizice a morální přísnost
Jako bývalý velký inkvizitor Pius V. pokračoval v tvrdém postupu proti všem formám hereze. Římská inkvizice za jeho pontifikátu zintenzivnila svou činnost. Byl nekompromisní vůči protestantům v Itálii a podporoval inkviziční tribunály po celé Evropě. Jeho přísnost se projevovala i v osobním životě; byl známý svou chudobou, každodenními modlitbami a péčí o chudé a nemocné v Římě.
✝️ Smrt a svatořečení
Pius V. zemřel 1. května 1572 ve věku 68 let, pravděpodobně na rakovinu nebo ledvinové kameny. Jeho poslední slova údajně byla: "Pane, rozmnož má utrpení, ale rozmnož i mou trpělivost."
Byl pohřben v bazilice svatého Petra, ale jeho ostatky byly později přeneseny do baziliky Panny Marie Sněžné, kde spočívají dodnes v nádherné kapli.
Proces jeho kanonizace začal brzy po jeho smrti. V roce 1672 byl papežem Klementem X. blahořečen a 22. května 1712 ho papež Klement XI. svatořečil. Jeho liturgická památka se slaví 30. dubna.
🏛️ Odkaz a význam
Svatý Pius V. je považován za jednoho z nejenergičtějších a nejvýznamnějších papežů novověku. Jeho krátký, ale intenzivní pontifikát zanechal nesmazatelnou stopu v dějinách katolické církve.
- Úspěšně implementoval reformy Tridentského koncilu, které formovaly katolicismus na dalších 400 let.
- Sjednocením liturgie prostřednictvím Římského misálu a breviáře dal církvi pevný a jednotný rámec.
- Jeho neústupnost a diplomatické úsilí vedly k vítězství u Lepanta, které zastavilo osmanskou expanzi ve Středomoří a mělo obrovský psychologický dopad na křesťanskou Evropu.
- Jeho osobní příklad asketického a zbožného života se stal vzorem pro mnoho budoucích církevních představitelů.
Na druhou stranu je kritizován za svou tvrdost, nekompromisní postoj vůči protestantům a intenzivní využívání inkvizice. Jeho exkomunikace Alžběty I. je často považována za politicky neprozíravý krok. Přesto zůstává klíčovou postavou, která konsolidovala katolickou církev v době hluboké krize a dala jí sílu a směr pro nadcházející staletí.