In vitro fertilizace

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox Lékařský zákrok In vitro fertilizace (zkratka IVF), česky též oplození ve zkumavce, je jednou z nejvýznamnějších a nejčastěji používaných metod asistované reprodukce. Jedná se o proces, při kterém dochází k oplození vajíčka spermií mimo tělo ženy, v laboratorních podmínkách (in vitro). Vzniklé embryo je následně po několika dnech kultivace přeneseno do dělohy ženy, kde se může uhnízdit a pokračovat ve vývoji jako při přirozeném těhotenství.

Metoda IVF představuje zásadní průlom v léčbě neplodnosti a pomohla již milionům párů po celém světě k početí dítěte. Využívá se v případech, kdy je přirozené početí z různých důvodů obtížné nebo nemožné.

📜 Historie

Vývoj IVF je spojen s desítkami let výzkumu v oblasti embryologie a reprodukční medicíny. Klíčové milníky vedoucí k úspěšnému zavedení této metody do klinické praxe zahrnují pochopení procesů ovulace, oplození a raného vývoje embrya.

První pokusy o oplození lidských vajíček mimo tělo probíhaly již od 30. let 20. století. Zásadní průlom však přišel až díky práci britského fyziologa Roberta G. Edwardse a gynekologa Patricka Steptoea. Jejich společné úsilí trvalo více než deset let a bylo korunováno úspěchem 25. července 1978, kdy se v Oldhamu ve Velké Británii narodila Louise Brown, první dítě počaté metodou IVF. Tento okamžik znamenal revoluci v léčbě neplodnosti.

Robert G. Edwards za svůj přínos k vývoji IVF obdržel v roce 2010 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Patrick Steptoe se tohoto ocenění nedožil, zemřel v roce 1988.

V bývalém Československu se první dítě "ze zkumavky" narodilo v roce 1982 v Brně díky týmu profesora Milana Dvořáka. Od té doby se metoda stala běžnou součástí lékařské péče a prošla mnoha zdokonaleními.

⚙️ Princip a postup metody

Celý cyklus IVF je komplexní proces, který se skládá z několika na sebe navazujících kroků a obvykle trvá několik týdnů.

hormonální stimulace vaječníků

Cílem této fáze je získat více zralých vajíček, než kolik se uvolní během přirozeného menstruačního cyklu (obvykle jen jedno). Žena si aplikuje hormonální preparáty (nejčastěji folikulostimulační hormon (FSH)), které stimulují vaječníky k produkci většího počtu folikulů, v nichž vajíčka dozrávají. Průběh stimulace je pečlivě monitorován pomocí ultrazvukového vyšetření a krevních testů na hladiny hormonů.

Odběr vajíček (punkce folikulů)

Jakmile folikuly dosáhnou požadované velikosti, je naplánován odběr vajíček. Zákrok se provádí v krátkodobé celkové anestezii. Lékař pod ultrazvukovou kontrolou zavede tenkou jehlu přes poševní stěnu do vaječníků a odsaje tekutinu s vajíčky z jednotlivých folikulů. Zákrok trvá přibližně 15–30 minut.

Získání a příprava spermií

V den odběru vajíček poskytne partner vzorek ejakulátu, obvykle získaný masturbací. V laboratoři je vzorek zpracován – spermie jsou odděleny od ostatních součástí ejakulátu a jsou vybrány ty nejpohyblivější a morfologicky nejlepší. V případě mužské neplodnosti lze spermie získat i chirurgicky z nadvarle (MESA) nebo varlete (TESE).

Vlastní oplození (fertilizace)

Získaná vajíčka a spermie jsou spojeny v laboratorních podmínkách. Existují dvě hlavní metody:

Klasické IVF: K vajíčkům umístěným ve speciálním kultivačním médiu se přidá určitý počet spermií. Oplození probíhá spontánně, podobně jako v těle.
Intracytoplazmatická injekce spermie (ICSI): Tato mikromanipulační technika se používá zejména u těžších forem mužské neplodnosti. Embryolog pod mikroskopem vybere jednu konkrétní spermii a pomocí tenké skleněné pipety ji vpraví přímo do cytoplazmy vajíčka.

Kultivace embryí

Po oplození jsou vzniklá embrya umístěna do inkubátoru, kde jsou kultivována po dobu 2 až 6 dnů. Během této doby se sleduje jejich vývoj a dělení. Cílem je vybrat nejkvalitnější embryo (nebo embrya) pro přenos do dělohy. V mnoha centrech se dnes preferuje tzv. prodloužená kultivace, která umožňuje embryím dosáhnout stádia blastocysty (5.–6. den vývoje), což zvyšuje šanci na úspěšné uchycení.

Přenos embrya (embryotransfer)

Embryotransfer je obvykle rychlý a nebolestivý zákrok, který se provádí bez anestezie. Lékař pomocí tenkého, ohebného katetru přenese vybrané embryo (nebo embrya) přes děložní čípek do dutiny děložní. Počet přenášených embryí závisí na věku ženy, kvalitě embryí a legislativě dané země. Trendem je přenos pouze jednoho embrya (tzv. single embryotransfer, SET) s cílem snížit riziko vícečetného těhotenství.

Podpora luteální fáze a těhotenský test

Po embryotransferu žena užívá léky, nejčastěji progesteron, které podporují růst děložní sliznice a usnadňují uhnízdění embrya. Přibližně za 10–14 dní po přenosu se provádí těhotenský test z krve, který prokáže přítomnost hormonu hCG a potvrdí tak případné těhotenství.

📊 Úspěšnost a faktory ovlivňující výsledek

Úspěšnost IVF se obvykle udává jako procento embryotransferů, které vedou k porodu živého dítěte. Tato hodnota se celosvětově liší, ale obecně platí, že je silně závislá na několika klíčových faktorech:

Věk ženy: Je nejdůležitějším faktorem. S rostoucím věkem klesá kvalita i počet vajíček, a tím i šance na úspěšné otěhotnění. U žen do 35 let může úspěšnost na jeden cyklus přesahovat 40 %, zatímco u žen nad 40 let klesá pod 10–15 %.
Příčina neplodnosti: Některé diagnózy (např. neprůchodnost vejcovodů) mají lepší prognózu než jiné (např. snížená ovariální rezerva).
Kvalita embryí: Schopnost embrya se správně vyvíjet a uhnízdit je klíčová.
Životní styl: Kouření, obezita, nadměrná konzumace alkoholu a stres mohou negativně ovlivnit výsledek.
Kvalita kliniky: Zkušenosti personálu a technologické vybavení laboratoře hrají významnou roli.

💡 Indikace a využití

IVF je metodou volby u širokého spektra poruch plodnosti:

Poškození nebo neprůchodnost vejcovodů: Nejčastější a původní indikace pro IVF.
Mužský faktor neplodnosti: Nízký počet spermií (oligospermie), špatná pohyblivost (astenospermie) nebo morfologie (teratospermie). V těchto případech se často využívá metoda ICSI.
Endometrióza: Onemocnění, při kterém se částečky děložní sliznice nacházejí mimo dělohu.
Poruchy ovulace: Pokud selhaly jiné, jednodušší metody léčby.
Idiopatická (nevysvětlitelná) neplodnost: Případy, kdy se i po komplexním vyšetření nepodaří zjistit příčinu neplodnosti.
Genetické důvody: IVF umožňuje provedení preimplantační genetické diagnostiky (PGD) nebo screeningu (PGS), kdy je embryo před přenosem do dělohy vyšetřeno na přítomnost konkrétních genetických onemocnění nebo chromozomálních abnormalit.
Zachování plodnosti: Ženy před onkologickou léčbou si mohou nechat zamrazit (vitrifikovat) svá vajíčka pro budoucí použití.

⚠️ Rizika a komplikace

Ačkoliv je IVF považováno za bezpečnou metodu, je spojeno s určitými riziky.

Pro ženu

Ovariální hyperstimulační syndrom (OHSS): Jedná se o nadměrnou reakci vaječníků na hormonální stimulaci. Může se projevit bolestmi břicha, nevolností a zvětšením vaječníků. Těžké formy jsou vzácné, ale mohou vyžadovat hospitalizaci.
Komplikace při odběru vajíček: Ačkoliv je zákrok bezpečný, existuje malé riziko krvácení, infekce nebo poranění okolních orgánů.
Vícečetné těhotenství: Při přenosu více embryí se zvyšuje pravděpodobnost vzniku dvojčat, trojčat atd. Vícečetná těhotenství jsou spojena s vyšším rizikem předčasného porodu, nízké porodní hmotnosti a dalších zdravotních komplikací pro matku i děti.
Mimoděložní těhotenství: Embryo se může uhnízdit mimo dělohu, nejčastěji ve vejcovodu.

Pro dítě

Děti narozené po IVF nemají obecně vyšší riziko zdravotních problémů ve srovnání s dětmi počatými přirozeně. Některé studie však naznačují mírně zvýšené riziko:

Předčasný porod a nízká porodní hmotnost: Toto riziko je z velké části spojeno s vyšším výskytem vícečetných těhotenství.
Vrozené vývojové vady: Některé studie poukazují na mírně vyšší riziko určitých vrozených vad, ale není zcela jasné, zda je to způsobeno samotnou metodou, nebo základní příčinou neplodnosti rodičů.

⚖️ Etické a sociální aspekty

IVF od svého vzniku vyvolává řadu etických, právních a společenských diskusí. Mezi hlavní témata patří:

Status embrya: Otázka, kdy začíná lidský život a jaký morální status má embryo v laboratoři.
Nadbytečná embrya: Během IVF cyklu často vznikne více embryí, než je přeneseno. Zbylá kvalitní embrya jsou zamrazena (kryokonzervace) pro pozdější použití. Jejich další osud (darování, použití pro výzkum, likvidace) je předmětem debat.
Selektivní redukce: V případě vícečetného těhotenství může být párům nabídnuta možnost redukce počtu plodů, což je eticky velmi citlivé téma.
Dárcovství gamet: Využití darovaných vajíček, spermií nebo embryí otevírá otázky anonymity dárců a práva dítěte znát svůj biologický původ.
Dostupnost léčby: Finanční náročnost IVF může omezovat přístup k léčbě pro některé páry.

🌍 IVF ve světě a v Česku

Dostupnost a právní úprava IVF se v jednotlivých zemích liší. Některé státy mají velmi liberální zákony, zatímco jiné omezují například počet přenášených embryí, věk pacientů nebo zakazují dárcovství gamet.

V České republice je asistovaná reprodukce na vysoké úrovni a je regulována zákonem. Léčbu neplodnosti metodou IVF hradí zdravotní pojišťovny ženám do určitého věku (k roku 2025 do 40. narozenin) a za splnění daných podmínek, obvykle pro omezený počet cyklů. Česká republika je také oblíbenou destinací pro tzv. reprodukční turismus, zejména díky kvalitní péči, příznivým cenám a liberální legislativě v oblasti dárcovství vajíček.

📖 Pro laiky

Představte si IVF jako práci "zahradníka" pro vznik nového života. Místo aby semínko (spermie) a vajíčko našly cestu k sobě samy v těle (na poli), vezme je lékař (zahradník) do laboratoře (skleníku). Tam jim vytvoří ideální podmínky, aby se spojily a začaly růst v malou sazeničku (embryo). Když je sazenička dost silná, opatrně ji vrátí zpět do dělohy (půdy), kde může dál růst a vyvinout se v miminko, stejně jako při normálním těhotenství. Celý proces tedy obchází případné překážky, které brání přirozenému setkání vajíčka a spermie v těle ženy.

Šablona:Aktualizováno