Devítiletá válka
Obsah boxu
Šablona:Infobox - válka Devítiletá válka (1688–1697), známá také jako Válka o falcké dědictví, Válka Velké aliance nebo Válka Augšpurské ligy, byla rozsáhlým a jedním z prvních globálních konfliktů novověku. Na jedné straně stála expandující Francie krále Ludvíka XIV., na druhé straně široká koalice evropských států, známá jako Velká aliance, vedená Vilémem III. Oranžským, císařem Svaté říše římské Leopoldem I. a Španělskem. Válka se odehrávala na několika frontách v Evropě, ale také v koloniích v Severní Americe (kde je známá jako Válka krále Viléma) a v Asii. Konflikt skončil vyčerpáním obou stran a podpisem Smlouvy z Rijswijku, která v podstatě obnovila předválečný stav, ale nezabránila budoucímu, ještě většímu konfliktu – Válce o španělské dědictví.
📜 Pozadí a příčiny konfliktu
Kořeny války sahají do agresivní zahraniční politiky francouzského krále Ludvíka XIV., "Krále Slunce". Po úspěšných válkách, jako byla Francouzsko-nizozemská válka, se Francie stala dominantní mocností kontinentální Evropy. Ludvík XIV. využíval politiku tzv. "reunií", kdy na základě sporných historických nároků anektoval území podél francouzských hranic, zejména v Alsasku, Lotrinsku a ve Španělském Nizozemí.
Tato expanze znepokojovala ostatní evropské mocnosti. V roce 1686 byla zformována Augšpurská liga, obranný spolek, jehož členy byli císař Leopold I., Španělsko, Švédsko, Bavorsko a další německé státy. Jejich cílem bylo udržet rovnováhu sil a zabránit další francouzské agresi.
Bezprostřední roznětkou konfliktu se staly dvě události v roce 1688:
- Otázka falckého dědictví: Když zemřel falcký kurfiřt Karel II. Falcký bez potomků, Ludvík XIV. vznesl jménem své švagrové, Alžběty Šarloty Falcké, nárok na část dědictví. Císař Leopold I. však podpořil jiného kandidáta z rodu Wittelsbachů.
- Slavná revoluce v Anglii: V Anglii byla svržena katolická vláda Jakuba II., spojence Ludvíka XIV. Na trůn byl povolán jeho protestantský zeť, Vilém III. Oranžský, místodržitel Nizozemska a celoživotní nepřítel francouzského krále. Tímto aktem se Anglie a Nizozemsko spojily v personální unii a postavily se do čela protifrancouzské koalice, která se přetvořila v Velkou alianci.
Ludvík XIV. se rozhodl udeřit jako první, dokud byl císař zaneprázdněn válkou s Osmanskou říší na východě. V září 1688 francouzská vojska vtrhla do Rýnska a obsadila klíčové pevnosti, čímž válka začala.
⚔️ Průběh války
Válka se bojovala na několika hlavních bojištích a vyznačovala se především obléhacími operacemi, manévrováním armád a několika velkými polními bitvami.
🌍 Evropská bojiště
Rýnsko a Falc (1688–1689)
Francouzská armáda pod velením maršála de Duras rychle obsadila území Rýnské Falce, včetně měst jako Heidelberg, Mannheim a Mohuč. Aby zabránili nepřátelské armádě využít toto území jako základnu pro invazi do Francie, nařídil Ludvík XIV. a jeho ministr války Louvois politiku spálené země. V letech 1688 a 1689 byla Falc systematicky a brutálně zpustošena. Mnoho měst a hradů, včetně slavného heidelberského zámku, bylo vypáleno a zničeno. Tento čin vyvolal v Německu vlnu nenávisti vůči Francii a posílil odhodlání německých států bojovat.
Španělské Nizozemí
Tato oblast (dnešní Belgie a Lucembursko) byla hlavním dějištěm pozemní války. Francouzská armáda pod velením geniálního taktika, maršála de Luxembourga, zde dosáhla řady vítězství nad spojeneckými silami vedenými Vilémem III. Oranžským.
- Bitva u Fleurus (1690): Skvělé francouzské vítězství, kde Luxembourg porazil spojeneckou armádu.
- Obléhání Namuru (1692): Mistrovské dílo obléhacího umění pod dohledem slavného francouzského inženýra Vaubana.
- Bitva u Steenkerque (1692): Další francouzské vítězství, i když za cenu těžkých ztrát.
- Bitva u Landenu (Neerwinden) (1693): Jedna z nejkrvavějších bitev války, která skončila drtivým vítězstvím Francouzů, ale obě strany utrpěly obrovské ztráty.
Navzdory těmto taktickým úspěchům nebyla Francie schopna dosáhnout rozhodujícího vítězství a donutit alianci k míru.
Itálie
V severní Itálii bojovala francouzská armáda pod velením maršála Catinata proti silám Savojského vévodství a rakouským sborům. Francouzi zvítězili v bitvách u Staffardy (1690) a Marsaglie (1693), kde byl poprvé ve větší míře použit bajonet. V roce 1696 se však vévoda Viktor Amadeus II. cítil válkou vyčerpán a uzavřel s Francií separátní mír, čímž výrazně oslabil pozici aliance v Itálii.
Irsko a Španělsko
Ludvík XIV. podporoval svrženého anglického krále Jakuba II. v jeho snaze získat zpět trůn. Vypravil proto expediční sbor do Irska, kde se Jakub II. těšil podpoře katolického obyvatelstva. Tato tzv. Válka dvou králů byla rozhodnuta v bitvě na řece Boyne (1690), kde Vilém III. Oranžský drtivě porazil jakobitsko-francouzské síly.
Na pyrenejské frontě Francouzi podnikali útoky do Katalánska a v roce 1697 se jim podařilo dobýt Barcelonu, což přispělo k ochotě Španělska jednat o míru.
🌊 Námořní válka a kolonie
Námořní válka byla klíčová. Zpočátku mělo francouzské námořnictvo pod velením admirála de Tourville navrch a v roce 1690 zvítězilo v bitvě u Beachy Head. Zvrat přišel v roce 1692 v bitvách u Barfleuru a La Hogue. Spojené anglo-nizozemské loďstvo zničilo velkou část francouzské flotily připravené k invazi do Anglie. Po této porážce se Francie vzdala snahy o kontrolu moří a přešla na strategii korzárství (guerre de course), kdy její rychlé lodě napadaly obchodní konvoje spojenců, čímž jim způsobovaly značné ekonomické škody.
V Severní Americe se konflikt projevil jako Válka krále Viléma, série nájezdů mezi francouzskými a anglickými kolonisty a jejich indiánskými spojenci podél hranic Nové Francie a Nové Anglie. Boje probíhaly i v Karibiku a v Indii, kde Francouzi dočasně obsadili nizozemskou pevnost Pondicherry.
🕊️ Mírová jednání a Smlouva z Rijswijku
Koncem 90. let 17. století byly všechny válčící strany finančně i lidsky naprosto vyčerpané. Francii postihl hladomor a ekonomická krize. Také námořní mocnosti, Anglie a Nizozemsko, trpěly narušením obchodu. Mírová jednání byla zahájena ve městě Rijswijk v Nizozemsku a v roce 1697 byla podepsána série smluv.
Hlavní body Smlouvy z Rijswijku:
- Francie vrátila všechna území dobytá během války s výjimkou Štrasburku a Alsaska, které si ponechala.
- Ludvík XIV. musel uznat Viléma III. Oranžského za legitimního krále Anglie a přestat podporovat jakobitské nároky Stuartovců.
- Nizozemci získali právo udržovat vojenské posádky v klíčových pevnostech Španělského Nizozemí (tzv. "Bariéra"), které je měly chránit před budoucí francouzskou invazí.
- Lotrinsko bylo vráceno svému vévodovi.
📈 Důsledky a význam
Devítiletá válka neměla jasného vítěze. Z vojenského hlediska byla spíše patovou situací. Její význam však spočívá v několika klíčových bodech:
- Zastavení francouzské expanze: Válka ukázala limity moci Ludvíka XIV. Ačkoliv Francie zůstala nejmocnějším státem v Evropě, její schopnost diktovat podmínky ostatním byla omezena silou spojené koalice.
- Vzestup Anglie: Konflikt akceleroval přeměnu Anglie (brzy Velké Británie) v globální námořní a finanční velmoc. Během války byla založena Bank of England pro financování válečného úsilí, což položilo základy moderního státního dluhu a finančního systému.
- Princip rovnováhy sil: Válka potvrdila koncept rovnováhy sil jako základní princip evropské diplomacie. Žádná země neměla být natolik silná, aby mohla ohrozit ostatní.
- Prolog k další válce: Mír z Rijswijku byl spíše dočasným příměřím. Nevyřešil totiž nejpalčivější problém tehdejší Evropy: otázku nástupnictví na španělský trůn po bezdětném Karlu II. Již v roce 1701 vypukl nový, ještě ničivější konflikt – Válka o španělské dědictví.
💡 Pro laiky
- Co to byla Devítiletá válka?
Představte si, že nejsilnější kluk na hřišti (Francie pod králem Ludvíkem XIV.) neustále bere ostatním hračky (území). Nakonec se skoro všichni ostatní (Anglie, Nizozemsko, Rakousko, Španělsko a další) spojili, aby ho zastavili. Bojovalo se skoro deset let po celé Evropě a dokonce i v Americe.
- Proč se bojovalo?
Hlavním důvodem byla snaha zastavit rozpínavost Francie. Ludvík XIV. si myslel, že může neustále zabírat další a další území. Ostatní země se bály, že se stane příliš mocným a ovládne celou Evropu. Poslední kapkou byl jeho pokus získat vliv v Německu (ve Falci) a změny v Anglii, kde se k moci dostal jeho velký nepřítel.
- Kdo vyhrál?
Vlastně nikdo. Byla to spíše velmi drahá a krvavá remíza. Francie sice vyhrála většinu bitev, ale nedokázala porazit obrovskou koalici. Na konci musela vrátit většinu území, která během války dobyla. Všichni byli tak vyčerpaní, že souhlasili s mírem, který v podstatě jen vrátil věci do stavu před válkou.
- Proč je důležitá?
Byl to jeden z prvních konfliktů, který se odehrával na více kontinentech. Ukázala, že když se evropské státy spojí, mohou čelit i té nejsilnější mocnosti. Také připravila půdu pro ještě větší válku, která přišla hned po ní – Válku o španělské dědictví.