Clo (poplatek)

Rozbalit box

Obsah boxu

Clo je poplatek, který je vybírán státem nebo celní unií při převozu zboží přes státní hranice. Patří mezi nepřímé daně a je jednou z nejstarších forem daní.

Účel cla

Clo plní několik základních funkcí:

Fiskální funkce (rozpočtová): Clo představuje příjem do státního rozpočtu. V minulosti to byl pro mnohé státy jeden z hlavních zdrojů příjmů. Dnes je jeho fiskální význam v rozvinutých zemích menší, ale stále hraje roli.
Ochranná funkce (protekcionistická): Jedná se o nejvýznamnější moderní funkci cla. Zvýšením ceny dováženého zboží clo chrání domácí výrobce před konkurencí levnějšího nebo kvalitnějšího zboží ze zahraničí. Cílem je podpořit domácí průmysl, zemědělství a zaměstnanost. Toto opatření se nazývá protekcionismus.
Regulační funkce: Clo může být nástrojem státu k regulaci mezinárodního obchodu, ovlivňování bilance dovozů a vývozů a reakci na dumping (prodej zboží pod cenou) nebo jiné nekalé obchodní praktiky.

Druhy cla

Existuje několik způsobů členění cel:

Podle směru toku zboží

Dovozní clo: Vybírá se při dovozu zboží do země. Je nejčastější a plní především ochrannou a fiskální funkci.
Vývozní clo: Vybírá se při vývozu zboží ze země. Je méně časté a používá se například k omezení vývozu strategických surovin, k zajištění jejich dostatku pro domácí trh, nebo k zisku z monopolního postavení země na trhu s určitým zbožím.
Tranzitní clo: Vybírá se za tranzit zboží přes území daného státu. V dnešní době je již velmi vzácné, neboť brání rozvoji mezinárodního obchodu.

Podle způsobu stanovení

Ad valorem clo: Stanovuje se jako procentní sazba z celní hodnoty (cif) zboží. Například 5 % z hodnoty zboží.
Specifické clo: Stanovuje se jako pevná částka na jednotku množství zboží (např. na kilogram, litr, kus). Například 10 Kč za kilogram kávy.
Smíšené clo: Kombinace ad valorem a specifického cla. Může jít o součet obou typů, nebo se uplatní vyšší z nich.

Podle hospodářsko-politického hlediska

Autonomní clo: Stanovuje je stát jednostranně, bez ohledu na mezinárodní dohody.
Smluvní clo: Stanovuje se na základě mezinárodních smluv a dohod (např. v rámci WTO).
Preferenční clo: Snížené nebo nulové clo pro zboží z určitých zemí, s nimiž existují zvláštní obchodní dohody (např. EU a rozvojové země).
Retorzní clo: Zavedeno jako odpověď na znevýhodňující opatření jiného státu.
Antidumpingové clo: Zavedeno proti dumpingu (prodeji zboží pod výrobními náklady).
Vyrovnávací clo: Zavedeno, pokud je zahraniční výroba podporována státními subvencemi.

Celní řízení

Vybírání a kontrola cla probíhá v rámci celního řízení, které provádí celní orgány. Proces zahrnuje celní deklaraci (přihlášení zboží), kontrolu zboží, výpočet a zaplacení cla a souvisejících poplatků.

Clo v mezinárodním obchodu

Historicky bylo clo základním nástrojem protekcionistické politiky. V dnešní době, s rostoucí liberalizací obchodu a činností organizací jako WTO (World Trade Organization), dochází k postupnému snižování celních sazeb a odstraňování celních bariér. Cílem je podpořit volný obchod a globální ekonomický růst.

Regionální uskupení jako Evropská unie fungují na principu celní unie, což znamená, že mezi členskými státy neexistují žádná cla a vůči třetím zemím uplatňují jednotný celní sazebník.

Historie cla

Clo má velmi dlouhou historii, sahající až do starověku. Již v Římské říši se vybíraly poplatky za zboží procházející hranicemi. Ve středověku byla cla významným příjmem panovníků a měst. Rozvoj mezinárodního obchodu v novověku vedl k složitějším celním systémům a také k celním válkám. S nástupem průmyslové revoluce a teorií volného trhu (např. Adam Smith) začala diskuse o smysluplnosti cel. Ve 20. století došlo k výrazné liberalizaci a snižování cel, zejména po druhé světové válce a vzniku GATT a později WTO.

Související články