Milan Kundera

Rozbalit box

Obsah boxu

Milan Kundera (* 1. dubna 1929, Brno – † 11. července 2023, Paříž) byl česko-francouzský spisovatel, překladatel, esejista a dramatik. Patří mezi světově nejznámější a nejpřekládanější autory českého původu. Proslul především svými romány, v nichž se filozofické úvahy prolínají s ironií, humorem a analýzou lidských vztahů na pozadí velkých dějin 20. století. Od roku 1975 žil v exilu ve Francii a od 80. let psal svá díla ve francouzštině. Jeho nejznámějším dílem je román Nesnesitelná lehkost bytí.

📜 Život

🇨🇿 Mládí a začátky v Československu

Milan Kundera se narodil v Brně v purkrabské ulici (dnes Lidická) do vzdělané měšťanské rodiny. Jeho otec, Ludvíkem Kunderou, byl významný muzikolog, klavírista a rektor Janáčkova akademie múzických umění (JAMU) v Brně. Otec měl na Milana velký vliv, zejména v oblasti hudby a umění, což se později promítlo do struktury jeho románů. Jeho bratrancem byl básník a spisovatel Ludvík Kundera.

Po maturitě na gymnáziu v Brně v roce 1948 začal studovat literární vědu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po dvou semestrech však přestoupil na Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění v Praze (FAMU), kde studoval scenáristiku a režii.

Stejně jako mnoho jeho vrstevníků, i Kundera byl po druhé světové válce nadšeným stoupencem komunismu. V roce 1948 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). Již v roce 1950 byl však spolu se svým přítelem Janem Trefulkou ze strany vyloučen pro "protistranickou činnost". Tato zkušenost se stala inspirací pro jeho první román Žert. Do strany byl znovu přijat v roce 1956 a definitivně vyloučen v roce 1970.

Po dokončení studií na FAMU v roce 1952 zde začal přednášet světovou literaturu. V 50. a 60. letech se věnoval psaní poezie (např. sbírka Monology), dramat (Majitelé klíčů) a esejů. Postupně se stal jednou z klíčových postav české literatury a intelektuálního života.

🌸 Pražské jaro a normalizace

V 60. letech se Kundera aktivně účastnil reformního hnutí známého jako Pražské jaro. V roce 1967 vystoupil na IV. sjezdu Svazu československých spisovatelů s významným projevem o významu a nezávislosti české kultury. Jeho román Žert (1967), který kriticky nahlížel na poměry v Československu 50. let, se stal jedním ze symbolů uvolnění doby.

Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a nástupu normalizace byl Kundera, stejně jako mnoho dalších reformních intelektuálů, perzekvován. Byl propuštěn z FAMU, jeho knihy byly staženy z knihoven a knihkupectví a bylo mu zakázáno publikovat. Jeho jméno se ocitlo na indexu zakázaných autorů. V této době napsal romány Život je jinde a Valčík na rozloučenou, které mohly vyjít pouze v zahraničí.

🇫🇷 Exil ve Francii

V roce 1975 přijal Kundera s manželkou Věrou nabídku na místo hostujícího profesora na univerzitě v Rennes a legálně odcestoval do Francie. Původně neplánoval trvalou emigraci, ale situace v Československu mu návrat neumožnila. V roce 1979 byl zbaven československého státního občanství. V roce 1981 mu francouzský prezident François Mitterrand udělil francouzské občanství.

Ve Francii pokračoval ve své literární dráze a získal si celosvětové uznání. V roce 1979 vydal Kniha smíchu a zapomnění a v roce 1984 svůj nejslavnější román Nesnesitelná lehkost bytí, který se stal mezinárodním bestsellerem a byl v roce 1988 zfilmován americkým režisérem Philipem Kaufmanem.

Od románu Nesmrtelnost (1990) začal psát svá díla ve francouzštině, aby se vyhnul problémům s překlady a měl plnou kontrolu nad textem. Mezi jeho francouzsky psaná díla patří Pomalost, Totožnost, Nevědění a Svátek bezvýznamnosti.

🕊️ Pozdní léta a smrt

Kundera žil s manželkou Věrou v Paříži a vedl velmi soukromý život. Zřídka poskytoval rozhovory a stranil se veřejnosti. Dlouhá léta odmítal vydávání svých francouzsky psaných děl v českém překladu, což se změnilo až v pozdním věku.

V roce 2019 mu bylo po 40 letech vráceno české občanství. Zemřel 11. července 2023 v Paříži ve věku 94 let.

📚 Dílo a styl

✍️ Charakteristika tvorby

Kunderovo dílo je charakteristické propojením beletrie a esejistiky. Jeho romány jsou často označovány jako "filozofické" nebo "polyfonní", protože v nich vedle sebe existuje několik dějových linií, postav, autorských úvah a filozofických pasáží.

Klíčová témata jeho tvorby zahrnují:

Exil a identita: Ztráta domova, paměť, zapomnění a hledání identity v cizím prostředí.
Láska a erotika: Analýza milostných vztahů, často s ironickým a skeptickým nadhledem.
Kýč: Kundera definoval kýč jako "absolutní popření svinstva", estetický ideál, který vylučuje vše negativní a problematické z lidské existence. Viděl ho jako nebezpečný prvek v politice i v umění.
Dějiny a jedinec: Konfrontace soukromých osudů s velkými historickými událostmi, často s pocitem bezmoci jedince.
Humor a ironie: I v nejvážnějších tématech využívá humor, paradox a ironii k odhalení absurdity lidského života.

🗣️ Jazyk a překlady

Kundera byl známý svým puntičkářským přístupem k jazyku. Po přechodu na francouzštinu si osvojil precizní a úsporný styl. Byl velmi kritický k překladům svých děl a trval na tom, že má nad nimi konečnou kontrolu. Sám revidoval mnoho překladů, zejména do francouzštiny, a považoval je za definitivní verze svých textů. Tento postoj vedl k tomu, že některé jeho česky psané knihy byly po léta dostupné v lepších překladech do cizích jazyků než v původním jazyce.

🏆 Významná díla

Žert (1967) – Román o následcích nevinného vtipu v době stalinismu.
Směšné lásky (knižně 1970) – Soubor povídek analyzujících různé podoby lásky a iluzí.
Život je jinde (1973) – Příběh mladého básníka, který se ztotožní s komunistickou revolucí.
Valčík na rozloučenou (1976) – Román odehrávající se v lázeňském městě, který zkoumá témata odpovědnosti a náhody.
Kniha smíchu a zapomnění (1979) – Román ve formě variací, který kombinuje příběhy s politickými a filozofickými úvahami o paměti a zapomínání.
Nesnesitelná lehkost bytí (1984) – Jeho nejslavnější dílo, které na osudech čtyř postav v období Pražského jara a po něm zkoumá filozofické koncepty tíhy a lehkosti, kýče a lásky.
Nesmrtelnost (1990) – Poslední česky psaný román, který se zabývá tématem slávy, obrazu a nesmrtelnosti v moderním světě.
Pomalost (1995) – První francouzsky psaný román.
Nevědění (2000) – Román o zkušenosti emigrantů, kteří se po pádu komunistického režimu vracejí domů.
Svátek bezvýznamnosti (2014) – Jeho poslední román, považovaný za shrnutí jeho celoživotních témat.

🌍 Vztah k Česku

Kunderův vztah k jeho rodné zemi byl komplikovaný a často předmětem veřejných debat. Po emigraci a zejména po odebrání občanství se do Československa a později do Česka vracel jen zřídka a soukromě. Dlouho odmítal české překlady svých francouzsky psaných děl s argumentem, že český kulturní kontext by je nepochopil správně. Tento postoj se změnil až v posledních letech jeho života.

Mnozí v Česku mu vyčítali odtažitost a vnímali ho jako autora, který se své vlasti zřekl. Jiní ho naopak bránili s tím, že jeho zkušenost s totalitou a exilem byla natolik traumatická, že jeho postoj je pochopitelný. Přes všechny kontroverze zůstává jedním z nejvýznamnějších autorů spojených s českou kulturou.

🤔 Kontroverze a kritika

V roce 2008 publikoval týdeník Respekt článek založený na archivním dokumentu, který naznačoval, že Kundera v roce 1950 udal Státní bezpečnosti agenta-chodce Miroslava Dvořáčka. Dvořáček byl následně zatčen a odsouzen k 22 letům vězení. Kundera obvinění kategoricky popřel a označil ho za "atentát na autora". Kauza vyvolala širokou debatu, ale nebyla nikdy jednoznačně prokázána ani vyvrácena.

Kritici někdy jeho dílu vyčítali přílišnou intelektuálnost, schematičnost postav, které slouží spíše jako nositelé idejí, a opakující se motivy. Přesto je jeho přínos světové literatuře nezpochybnitelný.

💡 Pro laiky

Některé pojmy, které Milan Kundera používal, mohou být složité. Zde je jejich jednoduché vysvětlení:

Kýč (Kitsch): Představte si obrázek západu slunce, který je tak dokonalý, až je falešný. Kundera kýčem myslel snahu vytvořit ideální svět bez problémů, bolesti a všeho "špinavého". Tvrdil, že totalitní režimy milují kýč, protože prezentují jednoduchý a krásný svět, který ve skutečnosti neexistuje. Kýč je podle něj "absolutní popření svinstva".
Polyfonní román: "Polyfonie" je hudební termín pro skladbu, kde zní více melodií najednou. Kundera takto psal své romány. Místo jedné hlavní dějové linky střídal příběhy různých postav, přidával k nim vlastní úvahy (eseje), historické odbočky nebo snové pasáže. Všechny tyto "hlasy" dohromady tvoří jeden komplexní celek.
Lehkost a tíha: V Nesnesitelné lehkosti bytí se ptá: je lepší žít "lehký" život bez závazků a odpovědnosti, nebo "těžký" život plný osudových rozhodnutí a zodpovědnosti? "Lehkost" může znamenat svobodu, ale také bezvýznamnost. "Tíha" může být omezující, ale dává životu smysl a váhu.

Šablona:Aktualizováno