Parthská říše
Obsah boxu
Šablona:Infobox Historický stát
Parthská říše (247 př. n. l. – 224 n. l.), známá také jako Arsakovská říše (podle dynastie Arsakovců), byla významná íránská politická a kulturní mocnost ve starověkém Íránu a Mezopotámii. Založil ji Arsakés I., vůdce kmene Parnů, který v polovině 3. století př. n. l. dobyl satrapii Parthie v severovýchodním Íránu, tehdy součást Seleukovské říše.
Říše se postupně rozšiřovala, zejména za vlády Mithridata I., který ovládl Médii a Mezopotámii. Na svém vrcholu se Parthská říše rozkládala od severních toků řeky Eufrat, v dnešním jihovýchodním Turecku, až po východní Írán. Díky své poloze na Hedvábné stezce, obchodní tepně spojující Římskou říši ve Středomoří s chanskou Čínou, se stala centrem obchodu a kultury.
Parthové byli známí svou jedinečnou vojenskou taktikou, která kombinovala těžce obrněnou katafraktní jízdu s lehkými, rychlými a smrtícími jízdními lučištníky. Tato armáda se ukázala být rovnocenným soupeřem pro římské legie, což vedlo k sérii dlouhých a krvavých římsko-parthských válek. Nejslavnějším parthským vítězstvím byla drtivá porážka římského vojevůdce Crassa v bitvě u Karrh v roce 53 př. n. l.
Parthská kultura byla eklektickou směsí íránských, helénistických a dalších místních prvků. Ačkoliv Arsakovci sami sebe považovali za dědice Achaimenovců, přijali mnoho aspektů helénistické kultury, včetně umění, architektury a politické správy. Říše nakonec podlehla vnitřním sporům a tlaku ze strany Římanů, což umožnilo vzestup Ardašíra I., který svrhl posledního arsakovského krále a založil Sásánovskou říši.
📜 Historie
Historie Parthské říše je příběhem vzestupu nomádského kmene, který vybudoval impérium schopné konkurovat největším mocnostem své doby.
🏛️ Počátky a vzestup (247–129 př. n. l.)
Zakladatelem říše byl Arsakés I., vůdce Parnů, jednoho z íránských kmenů skythského původu. Kolem roku 247 př. n. l. využil oslabení Seleukovské říše, která byla zaměstnána válkami na západě, a napadl její satrapii Parthii (dnešní severovýchodní Írán). Po Arsakovi I. převzal vládu jeho bratr Tiridatés I. a později Arsakés II., kteří konsolidovali moc v regionu.
Skutečným budovatelem impéria se stal až Mithridatés I. Parthský (vládl cca 171–138 př. n. l.). Tento ambiciózní panovník zahájil masivní expanzi. Na východě dobyl Baktrii a na západě postupně ovládl celou Médii a klíčovou oblast Mezopotámie včetně bohatého města Babylón. V roce 141 př. n. l. dobyl seleukovské hlavní město Seleukii na Tigridu a přijal starý perský titul Šáhanšáh (Král králů), čímž se jasně přihlásil k odkazu Achaimenovců. Jeho nástupci museli čelit invazím Skythů z východu, ale říši se podařilo stabilizovat za vlády Mithridata II. (cca 124–91 př. n. l.), který je považován za jednoho z největších parthských vládců. Uzavřel také první diplomatický kontakt s Římem a chanskou Čínou.
⚔️ Střet s Římem (92 př. n. l. – 198 n. l.)
Kontakt s Římem brzy přerostl v otevřené nepřátelství. Obě mocnosti soupeřily o vliv v nárazníkových státech, především v Arménii. První velký střet, známý jako Bitva u Karrh (53 př. n. l.), skončil pro Římany katastrofou. Vojsko vedené jedním z triumvirů, Marcem Liciniem Crassem, bylo zcela zničeno parthskou jízdou pod velením vojevůdce Sureny. Tato bitva demonstrovala účinnost parthské taktiky a na dlouhou dobu stanovila řeku Eufrat jako faktickou hranici mezi oběma říšemi.
Války pokračovaly s přestávkami po další staletí. Marcus Antonius vedl neúspěšnou invazi do Parthie v roce 36 př. n. l. Později se císař Augustus snažil o diplomatické řešení a podařilo se mu získat zpět římské orly ztracené u Karrh, což byla velká propagandistická výhra. Konflikty se znovu rozhořely v 1. a 2. století n. l., zejména za císařů Nerona, Traiana a Marca Aurelia. Císař Traianus dokonce v roce 116 n. l. dobyl parthské hlavní město Ktésifón a dosáhl Perského zálivu, ale jeho úspěchy byly krátkodobé a po jeho smrti se Římané museli stáhnout. Další dobytí Ktésifónu se podařilo Septimiu Severovi v roce 198 n. l., což říši dále oslabilo.
📉 Úpadek a pád (cca 190–224 n. l.)
Neustálé války s Římem, spojené s častými občanskými válkami a dynastickými spory mezi členy rodu Arsakovců, říši postupně vyčerpávaly. Parthská moc byla založena na decentralizovaném, feudálním systému, kde mocní šlechtické rody často zpochybňovaly autoritu centrálního vládce.
Poslední ránu zasadil říši vzestup nového vládce v provincii Persis (dnešní Fárs v Íránu). Ardašír I., místní vazal, se vzbouřil proti poslednímu parthskému králi Artabanovi IV.. V rozhodující bitvě u Hormizdaganu v roce 224 n. l. byl Artabanos poražen a zabit. Ardašír I. se následně nechal korunovat králem králů a založil novou Sásánovskou říši, která se stala nástupcem Parthů a hlavním rivalem Říma (a později Byzance) na dalších 400 let.
🏛️ Společnost a kultura
Parthská společnost byla silně hierarchizovaná a její kultura představovala unikátní syntézu různých vlivů.
👑 Vláda a správa
Parthská říše byla monarchií v čele s králem, který nosil titul Šáhanšáh (Král králů). Moc krále však nebyla absolutní. Byl silně závislý na podpoře mocné aristokracie, zejména sedmi velkých šlechtických rodů (včetně rodu Surenů a Karenů). Tyto rody měly vlastní armády, spravovaly rozsáhlá území a měly právo korunovat krále. Tento systém se podobal pozdějšímu evropskému feudalismu.
Říše byla rozdělena na satrapie, které spravovali místní guvernéři (satrapy), často z řad lokální šlechty. Některé oblasti, jako například Charakéné nebo Elymais, si udržely status polonezávislých vazalských království.
🎨 Umění a architektura
Parthské umění je charakteristické mísením perských a helénistických tradic. V sochařství je typické frontální zobrazení postav, které se dívají přímo na diváka, což byl odklon od klasického řeckého profilového zobrazení. Tento styl ovlivnil pozdější byzantské a středověké evropské umění.
V architektuře Parthové inovovali a popularizovali prvek zvaný íván – velký klenutý sál otevřený na jedné straně do nádvoří. Tento prvek se stal základním kamenem pozdější islámské architektury. Významnými archeologickými nalezišti jsou města jako Nisa (první hlavní město), Hatra nebo Dura Europos.
🙏 Náboženství
Parthská říše byla nábožensky velmi tolerantní. Oficiálním náboženstvím dvora byl pravděpodobně zoroastrismus, ale existují důkazy o uctívání i starých íránských bohů, jako byl Mithra. Díky helénistickému vlivu byly uctívány i řecké božstvo, často ztotožňované s íránskými protějšky (např. Zeus s Ahura Mazdou). V Mezopotámii přetrvávaly staré babylonské kulty. V říši také prosperovaly významné komunity Židů a postupně se zde začalo šířit i křesťanství a buddhismus (na východních hranicích).
⚔️ Vojsko
Parthská armáda byla klíčem k úspěchu říše a její taktiky studovali i její římští protivníci.
🐴 Jízdní lučištníci
Základem parthské armády byli lehcí jízdní lučištníci. Byli to mistři taktiky "udeř a uteč". Dokázali zasypat nepřítele šípy a rychle se stáhnout, než mohl odpovědět. Proslavili se tzv. parthskou střelou – manévrem, při kterém lučištník předstíral ústup, v plném trysku se otočil v sedle a vystřelil šíp dozadu na pronásledujícího nepřítele. Tato taktika byla pro neobrněnou pěchotu a lehkou jízdu zničující.
🛡️ Katafrakti
Elitní údernou silou byli katafrakti (řecky Kataphraktoi). Jednalo se o těžkou jízdu, kde jak jezdec, tak kůň byli kompletně chráněni šupinovým nebo plátovým brněním. Jejich hlavní zbraní byla dlouhá kopí (kontos), kterou drželi oběma rukama, aby dosáhli maximální průraznosti. Útok sevřené formace katafraktů dokázal prorazit i řady římských legií. Kombinace neustálého ostřelování jízdními lučištníky, které narušilo formaci nepřítele, a následného drtivého útoku katafraktů byla receptem na úspěch v bitvách jako u Karrh.
💰 Ekonomika
Ekonomika Parthské říše byla založena na zemědělství a především na mezinárodním obchodu.
🐫 Hedvábná stezka
Klíčovým zdrojem bohatství byla kontrola nad centrální částí Hedvábné stezky. Parthové fungovali jako prostředníci v obchodu mezi Římem na západě a Čínou na východě. Z Číny proudilo hedvábí, z Indie koření a drahokamy, zatímco z Říma skleněné výrobky, textilie a další luxusní zboží. Parthové z tohoto obchodu profitovali vybíráním cel a daní.
🪙 Mincovnictví
Parthové razili vlastní mince, převážně stříbrné drachmy a tetradrachmy. Rané mince silně napodobovaly helénistické vzory, zobrazovaly vládce v realistickém řeckém stylu a používaly řecké nápisy. Postupem času se styl stal více stylizovaným, íránským, a na mincích se objevovaly i parthské nápisy v aramejském písmu.
💡 Pro laiky
- Parthská říše: Starověké impérium na území dnešního Íránu a Iráku, které existovalo zhruba v době mezi vzestupem a pádem Římské republiky a vrcholným obdobím Římské říše. Byli hlavním rivalem Římanů na východě.
- Katafrakt: Těžce obrněný jezdec na obrněném koni, něco jako starověký "tank". Jeho útok byl drtivý.
- Parthská střela: Slavný vojenský manévr. Jezdec na koni předstíral útěk, otočil se v sedle a vystřelil šíp dozadu na nepřítele, který ho pronásledoval. Odtud pochází rčení "parthský (nebo partský) šíp" pro jedovatou poznámku na odchodu.
- Hedvábná stezka: Síť starověkých obchodních cest spojujících Čínu se Středomořím. Parthové kontrolovali její klíčovou část a bohatli z obchodu s luxusním zbožím, jako bylo hedvábí.
- Šáhanšáh: Perský titul znamenající "Král králů". Používali ho parthští a později i další perští vládci, aby zdůraznili svou nadvládu nad ostatními králi a vládci.