Traianus
Obsah boxu
Marcus Ulpius Traianus (latinsky Marcus Ulpius Nerva Traianus; * 18. září 53, Italica – † 8. srpna 117, Selinus) byl římský císař vládnoucí v letech 98 až 117. Byl druhým z tzv. pěti dobrých císařů a za jeho vlády dosáhla Římská říše svého největšího územního rozsahu. Senát mu udělil čestný titul Optimus Princeps („Nejlepší vládce“).
Traianus byl prvním císařem, který se nenarodil v Itálii, ale v provincii Hispania Baetica (dnešní Andalusie ve Španělsku). Proslul jako vynikající vojevůdce a administrátor. Jeho nejvýznamnějšími vojenskými úspěchy byly dobytí Dácie (dnešní Rumunsko) a vítězná válka proti Parthské říši, během níž anektoval Arménii a Mezopotámii. Kromě vojenských výbojů se věnoval rozsáhlé stavební činnosti v Římě i v provinciích a zavedl sociální program alimenta na podporu sirotků a chudých dětí. Jeho vláda je považována za jedno z vrcholných období římských dějin.
📜 Život a kariéra
👶 Původ a mládí
Marcus Ulpius Traianus se narodil 18. září 53 ve městě Italica, římské kolonii poblíž dnešní Sevilly ve Španělsku. Pocházel z rodiny Ulpiů, která sice nebyla součástí staré římské aristokracie, ale patřila k vlivným rodům v Hispánii. Jeho otec, Marcus Ulpius Traianus starší, byl významný senátor a vojevůdce, který za císaře Vespasiana sloužil jako konzul a místodržící v Sýrii. Jeho matkou byla Marcia, příslušnice urozeného rodu Marciů.
Díky otcovu postavení se mladému Traianovi dostalo typické výchovy pro syna ze senátorské rodiny, která zahrnovala vojenský výcvik i vzdělání v rétorice a správě. Svou vojenskou kariéru zahájil jako tribun v legiích pod velením svého otce v Sýrii.
⚔️ Vojenská a politická dráha
Traianus postupně stoupal po žebříčku vojenských a politických funkcí (cursus honorum). Sloužil v různých částech říše, včetně Germánie a Hispánie. V roce 89 pomohl potlačit vzpouru Saturnina, legáta v Horní Germánii, proti císaři Domitianovi, čímž si získal císařovu přízeň. V roce 91 dosáhl konzulátu.
Po Domitianově zavraždění v roce 96 se císařem stal starý a bezdětný senátor Nerva. Nervova vláda však byla nestabilní, zejména kvůli nespokojenosti v armádě, především u pretoriánské gardy, která se dožadovala potrestání Domitianových vrahů. Aby si Nerva zajistil loajalitu legií a stabilizoval svou pozici, rozhodl se adoptovat respektovaného a populárního vojevůdce. Jeho volba padla na Traiana, který v té době působil jako místodržící Horní Germánie (Germania Superior). V říjnu 97 Nerva veřejně adoptoval Traiana a jmenoval ho svým spoluvládcem a nástupcem s titulem Caesar.
🏛️ Vláda (98–117)
Nerva zemřel v lednu 98 a Traianus se stal císařem. Jeho nástup na trůn proběhl hladce a byl s nadšením přijat jak armádou, tak senátem. Traianus se však nevrátil do Říma okamžitě. Zůstal na hranicích na Rýně a Dunaji, aby dokončil inspekci a posílil obranu říše, čímž demonstroval svou prioritu – bezpečnost hranic. Do Říma vstoupil až v roce 99, kde byl přivítán s velkými poctami.
Jeho vztah se senátem byl od počátku vynikající. Na rozdíl od Domitiana, který vládl autokraticky, Traianus projevoval senátorům úctu, slíbil, že žádného senátora neodsoudí k smrti bez soudu, a obnovil část jejich politického vlivu. Za to mu senát udělil titul Optimus Princeps (Nejlepší vládce), který se stal součástí jeho oficiální titulatury.
⚔️ Dácké války (101–102 a 105–106)
Nejvýznamnějším vojenským podnikem Traianovy vlády bylo podrobení mocného dáckého království, které se nacházelo na území dnešního Rumunska. Dácký král Decebalus již dříve představoval hrozbu pro římskou provincii Moesie a za Domitiana si vynutil pro Řím nevýhodnou mírovou smlouvu.
Traianus se rozhodl tuto hrozbu definitivně eliminovat. V letech 101–102 vedl první dáckou válku, ve které římské legie po těžkých bojích porazily Decebala a donutily ho přijmout status římského klienta. Decebalus však brzy porušil podmínky míru, což vedlo k druhé dácké válce (105–106). Tentokrát Traianus postupoval s ještě větší silou. Nechal postavit monumentální most přes Dunaj (navržený architektem Apollodórem z Damašku) a po dobytí dáckého hlavního města Sarmizegetusa spáchal Decebalus sebevraždu.
Dácie byla přeměněna na římskou provincii. Byla bohatá na zlato a stříbro, což přineslo římské pokladně obrovské prostředky. Provincie byla intenzivně kolonizována osadníky z celé říše, což vedlo k její romanizaci a vzniku rumunského národa a jazyka. Na oslavu tohoto vítězství nechal Traianus v Římě postavit slavný Trajánův sloup, který ve spirálovitém reliéfu zobrazuje scény z obou válek.
🏗️ Stavební činnost a vnitřní politika
Zisk z dáckých dolů umožnil Traianovi financovat rozsáhlý program veřejných staveb. Jeho nejambicióznějším projektem v Římě bylo Trajánovo fórum, největší a nejvelkolepější z císařských fór. Jeho součástí byla Basilica Ulpia, dvě knihovny (latinská a řecká) a Trajánův sloup. K fóru přiléhaly Trajánova tržnice, považovaná za první nákupní centrum na světě.
Mimo Řím financoval stavbu silnic, mostů, akvaduktů a přístavů po celé říši. Založil několik měst, která nesla jeho jméno, například Colonia Ulpia Traiana (dnešní Xanten v Německu) nebo Timgad v severní Africe.
V sociální oblasti zavedl a rozšířil program známý jako alimenta. Jednalo se o systém státních půjček velkostatkářům, přičemž úroky z těchto půjček byly použity na financování podpory pro sirotky a chudé děti v Itálii. Tento systém měl dvojí cíl: podpořit italské zemědělství a zároveň řešit sociální problémy.
🌏 Válka s Parthy a expanze na východě (113–117)
Ke konci své vlády se Traianus zaměřil na východní hranici, kde rostlo napětí s Parthskou říší, tradičním rivalem Říma. Spor se rozhořel o kontrolu nad nárazníkovým královstvím Arménie. V roce 113 zahájil Traianus masivní tažení na východ.
Válka byla zpočátku velmi úspěšná. V roce 114 anektoval Arménii a přeměnil ji na římskou provincii. V následujícím roce vtrhl do Mezopotámie, dobyl parthské hlavní město Ktésifón a dosáhl pobřeží Perského zálivu. Z Mezopotámie vytvořil další dvě provincie, Mesopotamia a Assyria. Římská říše tak dosáhla svého historicky největšího územního rozsahu.
Úspěch však neměl dlouhého trvání. V roce 116 vypukla na nově dobytých územích a v dalších východních provinciích (např. v Judeji) rozsáhlá povstání. Traianovo zdraví se začalo zhoršovat. Ponechal velení na východě svým generálům a vydal se na cestu zpět do Říma.
✝️ Smrt a nástupnictví
Během cesty zpět do Itálie Traianus v létě roku 117 v kilickém městě Selinus (později přejmenovaném na Traianopolis) zemřel, pravděpodobně na následky mrtvice. Bylo mu 63 let.
Na smrtelné posteli údajně adoptoval svého příbuzného a chráněnce Publia Aelia Hadriana (známého jako Hadrianus), který byl v té době velitelem vojsk v Sýrii. Okolnosti této adopce jsou poněkud nejasné a někteří historikové spekulují, že ji mohla zorganizovat Traianova vlivná manželka Pompeia Plotina. Hadrianus byl nicméně armádou okamžitě prohlášen císařem a jeho nástupnictví bylo potvrzeno senátem.
Traianovo tělo bylo zpopelněno a jeho popel byl v zlaté urně uložen do podstavce Trajánova sloupu v Římě, což byla mimořádná pocta. Senát ho posmrtně prohlásil za boha (divus).
🏛️ Odkaz a hodnocení
Traianus je tradičně považován za jednoho z nejlepších římských císařů. Jeho pověst byla vynikající již za jeho života a přetrvala po staletí. Pozdějším císařům senát při nástupu na trůn přál, aby byli felicior Augusto, melior Traiano („šťastnější než Augustus a lepší než Traianus“).
Jeho vláda představovala vrchol moci a stability Římské říše. Byl schopným administrátorem, spravedlivým vládcem a úspěšným vojevůdcem. Jeho výboje na východě se sice ukázaly jako neudržitelné a jeho nástupce Hadrianus se těchto teritorií vzdal, ale dobytí Dácie mělo trvalý dopad na historii Evropy. Jeho stavební projekty změnily tvář Říma a jeho sociální politika zlepšila život mnoha obyvatel Itálie. Jeho korespondence s Pliniem mladším, místodržícím v Bithýnii, poskytuje cenný vhled do fungování provinční správy a jeho postojů, například k raným křesťanům, které nařizoval netrestat, pokud nebyli udáni a neprovokovali.
🤔 Pro laiky
- Optimus Princeps: Tento latinský titul znamená „Nejlepší vládce“ nebo „Nejlepší první občan“. Nebyl to jen kompliment, ale oficiální čestný titul, který Traianovi udělil Římský senát. Ukazuje to, jak moc si ho tehdejší elity vážily pro jeho spravedlnost, respekt k tradicím a úspěchy.
- Alimenta: Představte si to jako starověký sociální program. Stát půjčil peníze farmářům a z úroků, které platili, se financovala podpora pro chudé děti a sirotky. Pomohlo to jak zemědělství, tak nejzranitelnějším členům společnosti.
- Dobytí Dácie: Pro Řím to bylo jako objevení obrovského zlatého dolu. Získané bohatství umožnilo Traianovi postavit v Římě velkolepé stavby, jako bylo obrovské náměstí (fórum) a nákupní centrum. Pro Rumunsko je tato událost klíčová, protože se zde smísili římští kolonisté s místními Dáky, což dalo základ vzniku rumunského národa a jazyka.
- První císař z provincie: Do té doby pocházeli všichni císaři z Itálie. Traianův původ ze Španělska byl důkazem, že Římská říše už nebyla jen o městě Římu, ale stala se skutečným impériem, kde i lidé z provincií mohli dosáhnout nejvyšších postů.