Bastila
Obsah boxu
Bastila (francouzsky Bastille, plným názvem Bastille Saint-Antoine) byla mohutná středověká pevnost a později věznice v Paříži. Původně byla postavena jako součást obranného systému města, ale postupem času se stala symbolem útlaku a zvůle francouzské monarchie, zejména v období absolutismu. Její pád, známý jako Dobytí Bastily dne 14. července 1789, je považován za symbolický začátek Velké francouzské revoluce a tento den je dnes ve Francii slaven jako státní svátek.
Pevnost byla postavena za vlády krále Karla V. a sloužila k obraně východní brány Paříže (Porte Saint-Antoine) proti anglickým útokům během Stoleté války. Od 17. století, za vlády Ludvíka XIII. a kardinála Richelieu, byla stále častěji využívána jako státní věznice pro politické vězně, šlechtice, kteří upadli v nemilost, spisovatele a další osoby uvězněné na základě královského zatykače (lettre de cachet).
V době svého pádu již Bastila ztratila velkou část svého vojenského i politického významu a nacházelo se v ní pouze sedm vězňů. Její dobytí pařížským lidem, který hledal střelný prach a zbraně, mělo však obrovský symbolický dopad, který otřásl celou Francií i Evropou. Krátce po dobytí byla pevnost z nařízení revoluční vlády systematicky zdemolována.
📜 Historie
🏰 Výstavba a původní účel
Stavba Bastily byla zahájena v roce 1370 na příkaz francouzského krále Karla V. a byla dokončena v roce 1383. Prvním stavitelem byl pařížský prévôt (starosta) Hugues Aubriot. Pevnost byla navržena jako mohutný městský hrad, který měl chránit strategicky důležitou bránu Porte Saint-Antoine na východním okraji Paříže. V kontextu Stoleté války byla její role klíčová pro obranu hlavního města proti anglickým vojskům.
Stavba měla osm masivních věží spojených silnými hradbami a byla obklopena širokým vodním příkopem napájeným vodou z řeky Seiny. Původně sloužila nejen jako vojenská pevnost, ale také jako královská pokladnice a bezpečné útočiště pro krále v případě nepokojů ve městě.
⛓️ Proměna ve státní vězení
S postupným rozšiřováním Paříže a změnou vojenské taktiky začal vojenský význam Bastily upadat. Již v 15. století byla příležitostně využívána k věznění významných osob. Její role jako prominentní státní věznice se však plně rozvinula až v 17. století za vlády Ludvíka XIII. a jeho prvního ministra, kardinála Richelieu.
Bastila se stala místem, kam byli posíláni lidé, kteří se znelíbili králi nebo jeho ministrům. Často se tak dělo bez řádného soudu, pouze na základě královského příkazu známého jako lettre de cachet. Mezi vězni byli aristokraté zapletení do spiknutí, spisovatelé a filozofové, jejichž díla byla považována za podvratná (např. Voltaire), náboženští disidenti (např. Hugenoti) nebo i šlechtici s dluhy či morálními prohřešky. Byla symbolem královské moci, která mohla kohokoli bez vysvětlení odstranit z veřejného života.
Mezi nejznámější vězně patřili:
- Tajemný Muž se železnou maskou
- Voltaire (uvězněn dvakrát)
- Markýz de Sade
- Kardinál Louis de Rohan (v souvislosti s aférou s náhrdelníkem)
- Nicolas Fouquet, ministr financí Ludvíka XIV.
💥 Pád Bastily (14. července 1789)
V létě roku 1789 byla atmosféra v Paříži extrémně napjatá. Hospodářská krize, vysoké ceny chleba a politická nejistota vedly k masovým nepokojům. Když král Ludvík XVI. odvolal populárního ministra financí Jacquese Neckera a soustředil vojska kolem Paříže, lidé se začali obávat vojenského zásahu proti městu a rodícímu se Národnímu shromáždění.
Ráno 14. července se dav Pařížanů vydal k Invalidovně, kde se zmocnil desítek tisíc pušek. Chyběla jim však munice a střelný prach. Zvěsti, že obrovské zásoby střelného prachu jsou uloženy v Bastile, přivedly dav k této pevnosti.
Guvernér Bastily, markýz Bernard-René de Launay, měl k dispozici jen malou posádku asi 80 veteránů a 30 švýcarských gardistů. Zpočátku se snažil s davem vyjednávat, ale situace eskalovala. Když posádka zahájila palbu do davu, který pronikl na vnější nádvoří, obléhání se změnilo v krvavou bitvu. K povstalcům se přidali i vojáci z pluku Gardes Françaises s děly. Po několika hodinách boje, kdy bylo jasné, že pevnost neudrží, guvernér de Launay kapituloval pod příslibem, že posádka nebude zmasakrována.
Dav však slib nedodržel. Guvernér de Launay a několik vojáků byli na cestě k radnici brutálně zavražděni a jejich hlavy byly nabodnuty na píky a triumfálně neseny ulicemi. V Bastile bylo v tu chvíli nalezeno a osvobozeno pouhých sedm vězňů: čtyři padělatelé, dva šílenci a jeden šlechtic uvězněný za incest.
🧱 Demolice a odkaz
Pád Bastily měl okamžitý a drtivý politický dopad. Král byl donucen stáhnout vojska od Paříže a znovu jmenovat Neckera ministrem. Událost byla vnímána jako drtivé vítězství lidu nad královskou tyranií.
Již dva dny po pádu, 16. července 1789, bylo rozhodnuto o demolici pevnosti. Podnikatel Pierre-François Palloy dostal za úkol stavbu zbourat. Demolice trvala téměř rok. Kameny z Bastily byly rozprodávány jako suvenýry nebo použity na stavbu nových projektů, například mostu Pont de la Concorde. Palloy nechal z kamenů a železa z pevnosti vyrobit miniaturní modely Bastily, které byly rozeslány do všech francouzských departementů jako symbol konce starého režimu (Ancien régime).
🏛️ Architektura a popis
Bastila byla impozantní stavbou, která dominovala východní části Paříže. Její půdorys byl obdélníkový, přibližně 66 metrů dlouhý a 34 metrů široký. Skládala se z osmi kruhových věží, které dosahovaly výšky přibližně 24 metrů. Věže byly propojeny masivními hradbami stejné výšky.
Věže měly svá jména:
- V rohách: Coin, Chapelle, Trésor, Comté.
- Uprostřed delších stran: Bertaudière, Bazinière.
- U brány: Puits, Liberté.
Celý komplex byl obklopen 25 metrů širokým a 8 metrů hlubokým vodním příkopem. Uvnitř hradeb se nacházela dvě nádvoří, Velké a Malé, a budovy pro posádku a guvernéra. Vězeňské cely se nacházely v různých částech věží a jejich kvalita se výrazně lišila.
囚 Vězni a podmínky
Navzdory své pověsti temného a krutého žaláře nebyly podmínky v Bastile pro všechny vězně stejné. Ve skutečnosti byly často lepší než v jiných pařížských věznicích, jako byl Conciergerie nebo Bicêtre.
- Šlechtici a bohatí vězni: Často si mohli dovolit relativní luxus. Mohli mít vlastní nábytek, knihy, lepší jídlo a víno, a dokonce i sluhy. Voltaire si během svého pobytu stěžoval spíše na nudu než na špatné zacházení.
- Ostatní vězni: Vězni z nižších vrstev žili ve skromnějších podmínkách, ale i tak bylo zacházení obecně humánnější než v jiných věznicích té doby. Fyzické mučení se v 18. století používalo jen zřídka.
Nejhorší pověst měly podzemní kobky (cachots), které byly vlhké a tmavé, ale v době pádu Bastily se již téměř nepoužívaly. Mýtus o Bastile jako místě plném mučicích nástrojů a koster v okovech byl z velké části vytvořen revoluční propagandou, která potřebovala silný symbol královské krutosti.
🇫🇷 Symbolický význam a odkaz
Symbol revoluce
Ačkoli vojenský význam dobytí Bastily byl zanedbatelný, jeho symbolická hodnota byla obrovská. Pád pevnosti, která po staletí reprezentovala absolutní moc monarchie, ukázal, že královská autorita není neotřesitelná a že lid je schopen ji svrhnout. Stal se symbolem osvobození od tyranie a zrodu svobody. Tento akt inspiroval revoluční hnutí po celé Francii a stal se ústředním mýtem Francouzské revoluce.
Státní svátek
První výročí pádu Bastily, 14. července 1790, bylo oslaveno velkolepou slavností Fête de la Fédération na Martově poli, která měla symbolizovat národní jednotu. Oficiálně se však 14. červenec stal státním svátkem Francie až v roce 1880 za Třetí republiky. Tento den nepřipomíná jen samotné dobytí Bastily, ale především ducha jednoty a zrod moderního francouzského národa.
V umění a kultuře
Pád Bastily se stal námětem mnoha uměleckých děl, včetně obrazů, písní a literárních děl. Zmiňuje se o něm například Charles Dickens ve svém románu Příběh dvou měst nebo Victor Hugo v Bídníci. Obraz dobytí pevnosti se stal ikonickým zobrazením revolučního boje.
📍 Dnešní podoba místa
Na místě, kde kdysi stála Bastila, se dnes nachází jedno z nejrušnějších pařížských náměstí – Place de la Bastille.
- Colonne de Juillet (Červencový sloup): Uprostřed náměstí stojí 52 metrů vysoký sloup, který však nepřipomíná revoluci z roku 1789, ale Červencovou revoluci z roku 1830. Byl postaven v letech 1835–1840.
- Opéra Bastille: Moderní budova opery, která byla slavnostně otevřena v roce 1989 u příležitosti 200. výročí pádu Bastily.
- Obrys pevnosti: Na dlažbě náměstí a přilehlých ulic je na několika místech vyznačena linie základů bývalé pevnosti, která návštěvníkům umožňuje představit si její původní rozměry.
💡 Pro laiky
- Absolutismus: Je to forma vlády, kde má panovník (král) veškerou moc a nemusí se nikomu zodpovídat. Bastila byla nástrojem tohoto systému, protože král mohl nechat kohokoli zavřít bez soudu a na neomezeně dlouhou dobu. Byla to ukázka jeho neomezené moci.
- Lettre de cachet: Doslova "dopis s pečetí". Byl to tajný královský příkaz, nejčastěji zatykač. Král ho jen podepsal a zpečetil, a osoba jmenovaná v dopise mohla být okamžitě zatčena a uvězněna v Bastile nebo jiné státní věznici. Tento systém obcházel běžné soudy a byl symbolem nespravedlnosti.
- Symbolismus pádu Bastily: Proč byla tato událost tak důležitá, i když v pevnosti bylo jen 7 vězňů a její vojenský význam byl malý? Protože Bastila byla v myslích lidí symbolem všeho špatného na královské vládě – útlaku, nespravedlnosti a tajné policie. Její dobytí a zničení bylo jako zničení samotného symbolu tyranie. Bylo to silné poselství, že vláda lidu začíná a vláda krále končí.