Vasilij Kandinskij
Obsah boxu
Vasilij Vasiljevič Kandinskij (rusky Василий Васильевич Кандинский; 16. prosince 1866 Moskva – 13. prosince 1944 Neuilly-sur-Seine) byl ruský malíř, grafik a teoretik umění, který je všeobecně považován za jednoho z průkopníků a otců abstraktního umění. Jeho tvorba prošla několika zásadními fázemi, od raných inspirovaných impresionismem a fauvismem, přes lyrickou abstrakci spojenou se skupinou Der Blaue Reiter, geometrickou periodu v Bauhausu až po pozdní biomorfní syntézu v Paříži. Jeho teoretický spis O duchovnosti v umění zásadně ovlivnil moderní umění 20. století.
📜 Život a dílo
Kandinského život byl stejně dynamický a plný zvratů jako jeho umělecký vývoj. Byl formován třemi kulturami – ruskou, německou a francouzskou – a jeho kariéra byla úzce spjata s klíčovými politickými a společenskými událostmi své doby, včetně první světové války, ruské revoluce a vzestupu nacismu.
🇷🇺 Ruské počátky a studium (1866–1896)
Vasilij Kandinskij se narodil v Moskvě v dobře situované rodině obchodníka s čajem. Jeho otec pocházel ze Sibiře a jeho matka byla Moskvanka. Díky rodinnému zázemí se mu dostalo vynikajícího vzdělání, včetně lekcí klavíru a violoncella, což později ovlivnilo jeho vnímání vztahu mezi barvou a zvukem (synestezie). V roce 1871 se rodina přestěhovala do Oděsy, kde prožil dětství.
Vystudoval práva a ekonomii na Moskevské univerzitě a jeho akademická kariéra byla velmi slibná. V roce 1889 se zúčastnil etnografické expedice do Vologdské gubernie, kde ho hluboce ovlivnilo barevné a abstraktní ruské lidové umění, zejména malby na bubnech a interiérech venkovských domů. Popsal pocit, jako by "vstoupil do obrazu".
Zásadním zlomem v jeho životě byla návštěva výstavy francouzských impresionistů v Moskvě v roce 1896, kde spatřil obraz Kupky sena od Clauda Moneta. Obraz ho fascinoval tím, že nerozpoznal jeho námět a uvědomil si, že barva a forma mohou mít vlastní emocionální sílu nezávislou na zobrazovaném předmětu. V témže roce, ve věku 30 let, odmítl nabídku profesury na univerzitě v Tartu a rozhodl se odjet do Mnichova studovat malířství.
🇩🇪 Mnichovské období a Der Blaue Reiter (1896–1914)
Mnichov byl na přelomu 19. a 20. století jedním z center evropského umění. Kandinskij nejprve studoval na soukromé škole Antona Ažbeho a později byl přijat na Mnichovskou akademii do třídy Franze von Stucka, významného představitele symbolismu.
V roce 1901 založil umělecké sdružení Phalanx a otevřel vlastní malířskou školu. Zde se seznámil se svou žačkou a pozdější partnerkou, malířkou Gabriele Münter. Během tohoto období hodně cestoval po Evropě a jeho styl se postupně vyvíjel od pozdního impresionismu k expresivnějšímu a barevnějšímu pojetí.
Roku 1909 spoluzaložil Neue Künstlervereinigung München (Nové umělecké sdružení Mnichov), které se stalo platformou pro avantgardní umělce. Vnitřní neshody ohledně směřování k abstrakci však vedly k rozkolu. V roce 1911 Kandinskij spolu s Franzem Marcem sdružení opustili a založili vlastní skupinu a almanach Der Blaue Reiter (Modrý jezdec). Název byl inspirován Kandinského láskou k modré barvě a Marcovou láskou ke koním. Skupina neměla pevný program, ale spojoval ji zájem o duchovní rozměr umění, expresivní použití barev a odklon od realistického zobrazení. V tomto období, kolem roku 1910, Kandinskij namaloval svůj První abstraktní akvarel, který je považován za jeden z prvních zcela nefigurativních obrazů v historii západního umění.
🇷🇺 Návrat do Ruska a revoluce (1914–1921)
Vypuknutí první světové války v roce 1914 donutilo Kandinského jako ruského občana opustit Německo. Vrátil se do Moskvy, kde prožil období umělecké izolace, ale zároveň byl svědkem a účastníkem bouřlivých změn po Říjnové revoluci v roce 1917.
Po revoluci se aktivně zapojil do budování nových kulturních institucí. Působil v Lidovém komisariátu pro vzdělávání (Narkompros) a podílel se na založení Institutu umělecké kultury (Inchuk). Jeho důraz na duchovní a psychologickou stránku umění se však brzy dostal do konfliktu s materialistickými a utilitárními principy konstruktivismu, který prosazovali umělci jako Alexandr Rodčenko a Vladimir Tatlin. Kandinského umění bylo stále více vnímáno jako příliš individualistické a buržoazní. V roce 1921 proto přijal pozvání Waltera Gropia a s manželkou Ninou Andrejevskou opustil Sovětské Rusko a odjel do Německa.
🇩🇪 Působení v Bauhausu (1922–1933)
V roce 1922 se Kandinskij stal profesorem na Bauhausu, nejvlivnější umělecké škole 20. století. Učil nejprve ve Výmaru, od roku 1925 v Dessau a nakonec krátce v Berlíně. Jeho působení v Bauhausu představuje druhou velkou tvůrčí etapu. Jeho malba se stala více geometrickou a analytickou. Zkoumal vztahy mezi základními tvary (kruh, trojúhelník, čtverec) a základními barvami (modrá, žlutá, červená).
Během tohoto období napsal své druhé klíčové teoretické dílo Bod a linie v ploše (1926), ve kterém systematicky analyzoval základní prvky výtvarného jazyka. V Bauhausu úzce spolupracoval s dalšími významnými umělci, zejména s Paulem Kleem, se kterým ho pojilo hluboké přátelství. V roce 1933, po nástupu nacistů k moci, byl Bauhaus uzavřen. Kandinského dílo bylo označeno za zvrhlé umění (Entartete Kunst) a mnoho jeho obrazů bylo z německých muzeí zkonfiskováno.
🇫🇷 Pařížské období a pozdní tvorba (1933–1944)
Po uzavření Bauhausu emigroval Kandinskij s manželkou do Paříže, kde strávil zbytek života. Usadil se v Neuilly-sur-Seine. Pařížská umělecká scéna byla v té době ovládána kubismem a surrealismem, a Kandinského geometrická abstrakce zde zpočátku nenašla velké pochopení.
Jeho pozdní styl je syntézou předchozích období. Geometrické tvary se změkčily a objevily se nové, biomorfní a organické formy připomínající mikroorganismy, embrya nebo podmořský život. Barevná paleta se stala jemnější a sofistikovanější. V roce 1939 získal francouzské občanství. Během německé okupace Francie žil v ústraní a pokračoval v práci navzdory obtížným podmínkám. Vasilij Kandinskij zemřel ve svém domě v Neuilly-sur-Seine 13. prosince 1944.
🎨 Umělecký styl a vývoj
Kandinského cesta k abstrakci byla postupná a logická. Jeho dílo lze rozdělit do několika odlišných, ale navzájem propojených fází.
🖼️ Od impresionismu k abstrakci
Rané práce z konce 19. a počátku 20. století jsou ovlivněny impresionismem, pointilismem a ruským symbolismem. Často maloval krajiny a scény z ruských pohádek. Postupně však začal barvu používat stále autonomněji, odděleně od popisné funkce, a zdůrazňoval její emocionální a duchovní náboj, což ho přiblížilo k fauvismu a expresionismu.
🔵 Období Modrého jezdce (Der Blaue Reiter)
Tato fáze (cca 1910–1914) je charakterizována explozí barev a dynamických, vířivých kompozic. Kandinskij se snažil zachytit "vnitřní zvuk" světa a své vlastní duchovní prožitky. Obrazy z tohoto období, jako jsou série Improvizací, Impresí a Kompozic, představují vrchol jeho lyrické, expresivní abstrakce. Předměty se postupně rozpouštějí v barevných skvrnách a liniích, až zcela mizí.
📐 Geometrická abstrakce v Bauhausu
Během působení v Bauhausu (1922–1933) se jeho styl stal racionálnějším a systematičtějším. Pod vlivem konstruktivismu a teoretické práce na škole začal používat přesné geometrické tvary. Kruh pro něj symbolizoval dokonalost a duchovní svět. Obrazy jako Žlutá-červená-modrá (1925) jsou pečlivě zkonstruovanými kompozicemi, které zkoumají interakci barev a forem.
🔬 Biomorfní syntéza v Paříži
V pozdním pařížském období (1933–1944) se v jeho díle objevují nové, měkké a organické tvary, které jako by pluly v nedefinovaném prostoru. Tyto "biomorfní" prvky jsou inspirovány přírodními vědami, jako je embryologie a zoologie. Jeho pozdní dílo je hravé, poetické a představuje syntézu lyrické svobody z období Modrého jezdce a geometrického řádu z Bauhausu.
📖 Teoretické práce
Kandinskij nebyl jen malíř, ale i významný teoretik umění. Jeho spisy měly pro vývoj moderního umění stejný význam jako jeho obrazy.
🕊️ O duchovnosti v umění (Über das Geistige in der Kunst)
Tento klíčový text, napsaný v roce 1910 a vydaný v roce 1911, je manifestem abstraktního umění. Kandinskij v něm tvrdí, že umění musí opustit materialistické zobrazování vnějšího světa a zaměřit se na vyjádření "vnitřní nutnosti" umělce. Podrobně analyzuje psychologické účinky barev (např. žlutá jako pozemská a agresivní, modrá jako nebeská a duchovní) a forem a přirovnává malířství k hudbě, která je ze své podstaty abstraktní.
✒️ Bod a linie v ploše (Punkt und Linie zu Fläche)
Tato kniha, vydaná jako součást edice knih Bauhausu v roce 1926, je pokračováním a systematizací myšlenek z předchozího spisu. Kandinskij zde vytváří jakousi "gramatiku" výtvarného jazyka. Analyzuje základní prvky – bod (klid), linii (napětí) a základní plochu – a jejich vzájemné vztahy a emocionální působení.
✨ Odkaz a vliv
Vasilij Kandinskij je jednou z nejvýznamnějších postav umění 20. století. Jeho odvážný krok k úplné abstrakci otevřel nové cesty pro celé generace umělců.
- **Průkopník abstrakce:** Spolu s umělci jako Piet Mondrian a Kazimir Malevič osvobodil malířství od nutnosti zobrazovat viditelnou realitu.
- **Teoretický základ:** Jeho spisy poskytly teoretické a filozofické zdůvodnění abstraktního umění a dodnes jsou studovány na uměleckých školách po celém světě.
- **Vliv na pozdější směry:** Jeho dílo přímo ovlivnilo mnoho pozdějších uměleckých hnutí, zejména abstraktní expresionismus ve Spojených státech po druhé světové válce (např. Arshile Gorky).
- **Institucionální odkaz:** Velké sbírky jeho děl se nacházejí v předních světových muzeích, jako je Centre Georges Pompidou v Paříži (kam jeho vdova Nina odkázala velkou část pozůstalosti), Solomon R. Guggenheim Museum v New Yorku a Städtische Galerie im Lenbachhaus v Mnichově.
🤓 Pro laiky: Co je to abstraktní umění?
Představte si hudbu. Když posloucháte symfonii, neočekáváte, že bude napodobovat zvuky přírody, jako je štěkání psa nebo šumění větru. Hudba používá tóny, rytmus a harmonii k tomu, aby přímo vyvolala emoce – radost, smutek, napětí. Abstraktní umění se snaží o něco podobného, ale s barvami, tvary a liniemi. Vasilij Kandinskij věřil, že barvy a tvary mohou samy o sobě, bez zobrazování konkrétních věcí, "znít" v lidské duši a vyjadřovat pocity a duchovní myšlenky. Jeho obrazy tedy nejsou "o něčem", co bychom měli poznat, ale jsou spíše vizuální hudbou, která má působit přímo na naše smysly a emoce.
🖼️ Vybraná díla
- Modrý jezdec (1903)
- Jízda (Pár) (1906)
- Murnau – Krajina se zeleným domem (1909)
- První abstraktní akvarel (1910)
- Improvizace 28 (1912)
- Kompozice VI (1913)
- Kompozice VII (1913)
- Moskva I (1916)
- Malé světy (série grafik, 1922)
- Kompozice VIII (1923)
- Žlutá-červená-modrá (1925)
- Několik kruhů (1926)
- Vzhůru (1929)
- Pohyb I (1935)
- Kompozice IX (1936)
- Modrá obloha (1940)
- Vzájemná shoda (1942)