Abstraktní expresionismus

Rozbalit box

Obsah boxu

Abstraktní expresionismus je vlivný umělecký směr, který se objevil ve Spojených státech po druhé světové válce, s centrem v New Yorku. Jednalo se o první specificky americký umělecký směr, který dosáhl mezinárodního věhlasu a přesunul centrum uměleckého světa z Paříže do New Yorku. Směr klade důraz na spontánní, podvědomé a emocionální vyjádření, přičemž se zcela odklání od zobrazování reálných předmětů. Umělci se soustředili na samotný proces tvorby a fyzický akt malby.

Hnutí není definováno jediným stylem, ale spíše společným přístupem a postojem. Zahrnuje širokou škálu technik a projevů, které se obvykle dělí do dvou hlavních proudů: gestická malba (action painting), charakteristická dynamickými a energickými tahy štětcem, a malba barevných polí (color field painting), která se zaměřuje na velké, jednolitvé plochy barvy a jejich meditativní účinek.

📜 Historie a kontext

Vznik abstraktního expresionismu byl hluboce ovlivněn historickými událostmi své doby, zejména traumatem druhé světové války a následnou studenou válkou. Umělci hledali nový vizuální jazyk, který by dokázal vyjádřit úzkost, nejistotu, ale i touhu po svobodě a individualitě v poválečném světě.

🌍 Kořeny a vlivy

Abstraktní expresionismus nevznikl ve vakuu. Syntetizoval v sobě několik klíčových vlivů z evropské moderny.

• Surrealismus: Nejdůležitějším vlivem byl surrealismus, zejména jeho koncept psychického automatismu – tvorby bez vědomé kontroly, která měla odhalit skryté obsahy podvědomí. Mnoho evropských surrealistů, jako Max Ernst, André Breton nebo André Masson, emigrovalo během války do New Yorku, kde přímo ovlivnili mladou generaci amerických umělců.
• Kubismus: Od kubismu si umělci převzali dekonstrukci prostoru a formy, což jim umožnilo opustit tradiční perspektivu a kompozici.
• Vasilij Kandinskij: Jeho rané abstraktní práce, které se snažily vyjádřit vnitřní duchovní stavy pomocí barvy a formy, byly pro abstraktní expresionisty velkou inspirací.
• Carl Gustav Jung: Jeho teorie o kolektivním nevědomí a archetypech rezonovaly s touhou umělců dotknout se univerzálních, mytických témat přesahujících osobní zkušenost.

🗽 Newyorská škola

Skupina umělců, kritiků a sběratelů spojených s tímto hnutím je často označována jako Newyorská škola (New York School). Nešlo o formální instituci, ale o volné společenství tvůrců, kteří se setkávali, diskutovali a vzájemně ovlivňovali. Klíčovou roli v jejich prosazení hrály galerie, jako byla Art of This Century sběratelky Peggy Guggenheim, která jako jedna z prvních vystavovala díla Jacksona Pollocka.

Významnými teoretiky a kritiky hnutí byli Clement Greenberg, který zdůrazňoval formální aspekty malby (plochost plátna, vlastnosti barvy), a Harold Rosenberg, který v roce 1952 přišel s termínem action painting a definoval plátno jako "arénu, v níž se odehrává akce".

💥 Vrcholné období a mezinárodní vliv

Vrcholné období hnutí spadá do konce 40. a průběhu 50. let 20. století. Díla umělců jako Pollock, de Kooning a Rothko získávala na popularitě i ceně. Americká vláda, konkrétně CIA, v rámci kulturní diplomacie během studené války skrytě podporovala výstavy abstraktního expresionismu po celém světě. Toto umění bylo prezentováno jako symbol americké svobody, individualismu a kreativity v protikladu k rigidnímu a státem kontrolovanému socialistickému realismu v Sovětském svazu.

쇠 Úpadek a odkaz

Na konci 50. let začal vliv abstraktního expresionismu slábnout. Mladší generace umělců se začala vymezovat vůči jeho přehnané emocionalitě a důrazu na osobní gesto. Objevily se nové směry jako Pop art, který se vracel k figuraci a populární kultuře, a Minimalismus, který naopak dovedl abstrakci do ještě radikálnější, neosobní a geometrické podoby. Přesto abstraktní expresionismus zanechal nesmazatelnou stopu v dějinách umění a ovlivnil nespočet umělců po celém světě.

🎨 Charakteristické rysy a techniky

I přes svou rozmanitost sdílí abstraktní expresionismus několik společných rysů:

• Monumentální měřítko: Umělci často pracovali s obrovskými plátny, která měla diváka pohltit a vyvolat v něm silný fyzický i emocionální prožitek.
• Důraz na proces: Samotný akt tvorby byl často důležitější než výsledný obraz. Malba se stala záznamem umělcova fyzického a psychického stavu v daném okamžiku.
• Absence ústředního bodu: Kompozice je často celoplošná (all-over), bez tradiční hierarchie prvků. Každá část plátna má stejnou důležitost.
• Odmítnutí tradičních technik: Umělci experimentovali s materiály, používali průmyslové barvy, písek nebo rozbité sklo a nanášeli barvu nejen štětci, ale i špachtlemi, holemi nebo ji přímo lili a kapali na plátno.

🖌️ Dvě hlavní větve

Hnutí se nejčastěji dělí na dva hlavní proudy, které se liší přístupem k malbě.

Action Painting (Gestická malba)

Tento proud, jehož název zavedl kritik Harold Rosenberg, zdůrazňuje fyzický proces malby. Plátno se stává arénou pro umělcovu akci. Barva je na plátno nanášena energicky, spontánně, v podobě cákanců, skvrn a dynamických linií.

• Jackson Pollock: Nejslavnější představitel, který vyvinul techniku drip painting, kdy nechal barvu kapat a stékat na plátno položené na zemi. Jeho obrazy jsou složitým předivem barevných linií, které zachycují jeho pohyb a energii.
• Willem de Kooning: Proslul svými agresivními a expresivními tahy štětcem. Na rozdíl od většiny ostatních se nikdy zcela nevzdal figurace, jak dokazuje jeho slavná série Ženy.
• Franz Kline: Známý pro své monumentální černobílé kompozice, které připomínají obří kaligrafické znaky a evokují industriální krajinu Pensylvánie, kde vyrůstal.

Color Field Painting (Malba barevných polí)

Druhý hlavní proud se soustředil na zkoumání emocionálního a psychologického účinku velkých, jednolitých ploch čisté barvy. Cílem nebylo vyjádřit gesto, ale vytvořit kontemplativní, téměř duchovní zážitek.

• Mark Rothko: Jeho typická díla se skládají z několika velkých, obdélníkových barevných polí s měkkými, rozpitými okraji, které se jakoby vznášejí na barevném pozadí. Rothko chtěl svými obrazy vyvolávat základní lidské emoce jako extázi, tragédii či zkázu.
• Barnett Newman: Jeho obrazy jsou charakteristické velkými plochami jedné barvy, které jsou vertikálně přerušeny tenkou linií, již nazýval zip. Tyto "zipy" mají narušit a zároveň sjednotit barevné pole a symbolizují akt stvoření.
• Clyfford Still: Tvořil velká plátna s rozeklanými, jakoby potrhanými barevnými plochami, které připomínají geologické útvary a vyjadřují syrové, primární síly přírody.

🌟 Klíčoví představitelé

• Jackson Pollock (1912–1956)
• Willem de Kooning (1904–1997)
• Mark Rothko (1903–1970)
• Barnett Newman (1905–1970)
• Franz Kline (1910–1962)
• Clyfford Still (1904–1980)
• Robert Motherwell (1915–1991)
• Adolph Gottlieb (1903–1974)
• Philip Guston (1913–1980)

Ačkoliv bylo hnutí dominantně mužské, významnou roli v něm hrály i ženy, které byly dlouho přehlíženy:

• Lee Krasner (1908–1984), manželka Jacksona Pollocka a sama vynikající malířka.
• Elaine de Kooning (1918–1989)
• Helen Frankenthaler (1928–2011), která vyvinula techniku "stain painting" (malba vsakovanými skvrnami), jež se stala mostem k malbě barevných polí.
• Joan Mitchell (1925–1992)

🌍 Vliv a odkaz

Abstraktní expresionismus zásadně proměnil světové umění.

• Přesun centra umění: Definitivně přesunul epicentrum uměleckého dění z Paříže do New Yorku.
• Osvobození malby: Osvobodil malbu od nutnosti zobrazovat realitu a otevřel cestu k nekonečným možnostem abstraktního vyjádření.
• Vliv na další generace: Stal se východiskem i protipólem pro mnoho následujících uměleckých směrů. Minimalismus reagoval na jeho subjektivitu a expresivitu radikálním zjednodušením a neosobností. Pop art se naopak obrátil k banálním předmětům masové kultury jako k opozici vůči "vysokému" umění abstraktních expresionistů. Jeho vliv je patrný i v evropském tachismu nebo v pozdějším neoexpresionismu 80. let.

🤔 Pro laiky: Co je to abstraktní expresionismus?

Představte si, že umělec nechce namalovat obrázek *o* nějakém pocitu (například smutnou postavu), ale chce namalovat *přímo ten pocit samotný*. Nechce zobrazit svět, ale svůj vnitřní prožitek.

• **Action Painting (Akční malba):** Představte si malíře, jak tančí kolem obrovského plátna na zemi. Místo štětce má v ruce plechovku s dírou, ze které vytéká barva. Výsledný obraz není portrét ani krajina, ale záznam jeho pohybu, energie a emocí. Je to stopa po akci, která se na plátně odehrála. To je princip práce Jacksona Pollocka.

• **Color Field Painting (Malba barevných polí):** Představte si, že vejdete do místnosti, kde je jedna stěna natřená sytou, hlubokou červenou barvou a druhá zářivě žlutou. Nestojíte před obrazem, ale jste jím obklopeni. Cílem není, abyste v barvách hledali nějaký tvar, ale abyste se nechali pohltit jejich atmosférou a pocítili jejich emocionální sílu – klid, napětí, radost nebo melancholii. To je princip práce Marka Rothka.

Stručně řečeno, pro tyto umělce byl důležitější samotný tvůrčí proces a upřímnost projevu než dokonalý a realistický výsledek.

Šablona:Aktualizováno