Slavná revoluce
Obsah boxu
Šablona:Infobox událost Slavná revoluce (anglicky Glorious Revolution), známá také jako Revoluce z roku 1688 nebo Nekrvavá revoluce, byla série událostí, které vedly ke svržení anglického, skotského a irského krále Jakuba II. a jeho nahrazení jeho dcerou Marií II. a jejím manželem, nizozemským místodržícím Vilémem III. Oranžským. Revoluce proběhla v letech 1688–1689 a měla zásadní dopad na politický vývoj v Anglii a později v celém Spojeném království, neboť vedla k vytvoření konstituční monarchie a trvalému posílení role parlamentu na úkor panovníka.
Název "Nekrvavá revoluce" se vztahuje především na události v Anglii, kde proběhla změna režimu s minimálním násilím. V Irsku a Skotsku však byla revoluce doprovázena významnými a krvavými konflikty.
📜 Historické pozadí
Kořeny Slavné revoluce sahají hluboko do 17. století, které bylo pro Anglii obdobím velkých politických a náboženských otřesů.
🏛️ Dědictví občanské války a restaurace
V polovině 17. století prošla Anglie krvavou občanskou válkou (1642–1651), která vyvrcholila popravou krále Karla I. a vyhlášením republiky (Anglické společenství) pod vedením Olivera Cromwella. Po Cromwellově smrti a krátkém období nestability byla v roce 1660 obnovena monarchie (Restaurace Stuartovců) a na trůn usedl syn popraveného krále, Karel II. Stuart.
Vláda Karla II. byla poznamenána neustálým napětím mezi králem, který sympatizoval s katolicismem a absolutistickým modelem vlády po vzoru Francie Ludvíka XIV., a parlamentem, který hájil protestantskou víru a svá práva. Během jeho vlády se zformovaly první politické strany:
- Whigové: Byli zastánci silného parlamentu, obávali se katolicismu a absolutismu. Snažili se zabránit nástupu Karlova bratra Jakuba na trůn.
- Toryové: Byli konzervativnější, podporovali silnou monarchii a princip dědičné posloupnosti, i když byli také převážně anglikáni.
👑 Nástup Jakuba II.
Po smrti Karla II. v roce 1685 na trůn nastoupil jeho bratr Jakub II. Stuart. Jakub byl na rozdíl od Karla otevřeným katolíkem, což v převážně protestantské Anglii vyvolávalo velké obavy. Jeho snahy o posílení královské moci a zrovnoprávnění katolíků rychle vedly ke konfliktu s parlamentem i anglikánskou církví. Jakub se pokoušel vládnout dekrety, budoval stálou armádu s katolickými důstojníky a jmenoval katolíky do vysokých státních a univerzitních funkcí, což bylo v rozporu se stávajícími zákony (tzv. Test Acts).
🔥 Příčiny revoluce
K vyvrcholení krize přispělo několik klíčových faktorů, které se propojily v roce 1688.
✝️ Náboženské napětí
Jakubova politika byla vnímána jako přímý útok na anglikánskou církev a protestantské zřízení země. V roce 1687 a 1688 vydal tzv. Deklaraci o shovívavosti (Declaration of Indulgence), která rušila trestní zákony proti katolíkům a protestantským disidentům. Ačkoliv se tvářila jako krok k náboženské svobodě, byla vnímána jako snaha podkopat pozici anglikánské církve a prosadit katolicismus. Když Jakub nařídil, aby byla deklarace čtena ve všech kostelech, sedm biskupů to odmítlo a byli uvězněni v Toweru. Jejich následné osvobození soudem bylo v Londýně oslavováno jako velké vítězství proti královské tyranii.
🏛️ Politický absolutismus
Jakub II. se netajil obdivem k absolutistickému modelu vlády svého bratrance, francouzského krále Ludvíka XIV. Obcházel parlament, rozpustil ho v roce 1687 a vládl pomocí královských dekretů. Udržoval a rozšiřoval stálou armádu, což bylo v Anglii vnímáno jako nástroj potenciální tyranie. Jeho kroky vyvolávaly strach, že se Anglie stane absolutní monarchií francouzského typu, kde je moc panovníka neomezená.
👶 Narození následníka trůnu
Poslední kapkou byla událost z 10. června 1688. Královně Marii Modenské se narodil syn, Jakub František Edvard Stuart. Do té doby byla dědičkou trůnu Jakubova starší dcera Marie, která byla protestantka a manželka protestantského vůdce Viléma Oranžského. Narození syna, který by byl vychován jako katolík, znamenalo hrozbu založení trvalé katolické dynastie v Anglii. To sjednotilo Whigy i Torye v odporu proti králi.
🗺️ Průběh událostí
V reakci na narození prince se sedm významných anglických politických a církevních představitelů (později známých jako Immortal Seven – Nesmrtelná sedma) rozhodlo jednat.
✉️ Pozvání Viléma Oranžského
Dne 30. června 1688 odeslala tato skupina tajný dopis Vilému Oranžskému, místodržícímu Nizozemska a manželovi princezny Marie. V dopise ho vyzvali, aby se s armádou vylodil v Anglii a ochránil protestantskou víru a svobody Angličanů. Vilém, který byl hlavním protivníkem expanzivní politiky Ludvíka XIV., viděl v této nabídce příležitost zapojit Anglii do své protifrancouzské koalice. Po pečlivých přípravách se rozhodl pozvání přijmout.
⚓ Invaze a kolaps režimu
Vilém shromáždil velkou invazní flotilu a 5. listopadu 1688 (symbolicky v den výročí Spiknutí střelného prachu) se vylodil s armádou čítající asi 15 000 mužů v Brixhamu v hrabství Devon. Jeho pochod na Londýn se nesetkal s téměř žádným odporem. Naopak, Jakubův režim se začal rychle hroutit. Klíčové postavy, včetně velitele armády Johna Churchilla a dokonce i Jakubovy mladší dcery Anny, přešly na stranu Viléma.
Jakub II., opuštěný a zrazený, ztratil nervy. V prosinci 1688 se pokusil uprchnout do Francie. Během prvního pokusu byl zajat rybáři, ale Vilém, který nechtěl z Jakuba udělat mučedníka, mu následně umožnil útěk. Dne 23. prosince 1688 Jakub II. definitivně opustil Anglii.
👑 Noví panovníci
Po Jakubově útěku vzniklo mocenské vakuum. V lednu 1689 se sešel tzv. Konventní parlament (Convention Parliament), který prohlásil, že Jakub II. svým útěkem "abdikoval" a trůn je tudíž prázdný. Po debatách parlament nabídl korunu společně Vilémovi a Marii. Stali se tak spoluvládci jako Vilém III. a Marie II. Podmínkou jejich nástupu na trůn bylo přijetí dokumentu, který se stal základem nového uspořádání.
⚖️ Důsledky a význam
Slavná revoluce měla hluboké a trvalé následky pro politický systém Británie i pro zbytek světa.
📜 Listina práv (Bill of Rights 1689)
Nejvýznamnějším výsledkem revoluce bylo přijetí Listiny práv v prosinci 1689. Tento zákon definitivně omezil moc panovníka a stanovil práva parlamentu. Mezi klíčová ustanovení patřilo:
- Panovník nesmí bez souhlasu parlamentu rušit zákony, vybírat daně ani udržovat stálou armádu v době míru.
- Parlament se musí scházet pravidelně.
- Poslanci mají zaručenou svobodu slova.
- Občané mají právo na spravedlivý soud a právo nosit zbraň pro svou obranu.
- Byla stanovena protestantská linie následnictví na trůn (katolíci byli z následnictví vyloučeni).
⛪ Zákon o toleranci (Toleration Act 1689)
Spolu s Listinou práv byl přijat i Zákon o toleranci, který zaručoval svobodu vyznání pro nekonformní protestanty (např. presbyteriány či baptisty). Tato tolerance se však nevztahovala na katolíky, Židy ani ateisty, kteří byli i nadále diskriminováni.
🇬🇧 Vznik konstituční monarchie
Revoluce znamenala konec snah o zavedení absolutismu v Anglii a položila základy moderní konstituční monarchie. Moc se trvale přesunula od panovníka k parlamentu, který se stal dominantní silou v britském politickém systému. Tento model vlády, kde je monarcha vázán zákony a vládne se souhlasem volených zástupců, se stal vzorem pro mnoho dalších zemí.
🌍 Dopad na Skotsko, Irsko a mezinárodní scénu
- Ve Skotsku byla změna na trůnu přijata, ale vedla k sérii povstání stoupenců Jakuba II., známých jako Jakobitská povstání, která pokračovala až do poloviny 18. století.
- V Irsku, kde byla většina obyvatel katolická, se Jakub II. pokusil s francouzskou pomocí získat zpět svůj trůn. Byl však poražen Vilémovou armádou v klíčové bitvě na řece Boyne v roce 1690. Důsledkem bylo další utužení protestantské nadvlády a zavedení přísných protikatolických zákonů.
- V mezinárodním měřítku revoluce začlenila Anglii pevně do protifrancouzské aliance, což vedlo k sérii válek s Francií Ludvíka XIV. (např. Devítiletá válka).
- Myšlenky Slavné revoluce, zejména principy vlády se souhlasem ovládaných a omezení moci panovníka, měly velký vliv na myslitele osvícenství (např. John Locke) a později inspirovaly americkou i francouzskou revoluci.
🤔 Pro laiky
Představte si, že máte krále, který se snaží vládnout úplně sám, bez ohledu na parlament (vládu zástupců lidu). Navíc chce změnit hlavní náboženství v zemi na takové, kterému většina lidí nevěří. Lidé se začnou bát, že přijdou o své svobody a práva. Proto se skupina vlivných osob tajně domluví a pozve manžela královy dcery, který je známý jako ochránce jejich víry, aby přišel a pomohl jim.
Tento "zachránce" přijede s armádou, ale původní král zjistí, že ho skoro nikdo nepodporuje, a uteče ze země. Místo velké a krvavé války tak dojde spíše k politickému převratu. Nový král a královna pak musí slíbit, že budou respektovat zákony a vládnout společně s parlamentem. Tím se moc krále omezí a moc parlamentu posílí. A právě to byl hlavní výsledek Slavné revoluce – vznik systému, kde panovník není všemocný, ale musí se řídit ústavou a zákony.