Labouristická strana (Spojené království)
Obsah boxu
Šablona:Infobox politická strana Labouristická strana (anglicky Labour Party) je středolevicová politická strana ve Spojeném království. Byla založena v roce 1900 jako reprezentace zájmů dělnické třídy a odborových svazů. Ideologicky vychází ze sociální demokracie a demokratického socialismu. Od všeobecných voleb v roce 2024 je vládnoucí stranou a její vůdce, Keir Starmer, je současným předsedou vlády.
Strana je historicky jednou ze dvou dominantních politických sil v britské politice, vedle Konzervativní strany. Mezi její nejvýznamnější úspěchy patří vytvoření National Health Service (NHS) po druhé světové válce a zavedení rozsáhlého sociálního státu. V moderní éře je strana spojována s vládou Tonyho Blaira a konceptem "New Labour", který stranu posunul více do politického středu. Po období v opozici se strana pod vedením Keira Starmera vrátila k moci s programem zaměřeným na ekonomickou stabilitu, posílení veřejných služeb a zelenou transformaci.
📜 Historie
🏛️ Vznik a raná léta (1900–1924)
Labouristická strana byla založena na konferenci v Memorial Hall na Farringdon Street v Londýně dne 27. února 1900. Vznikla jako Labour Representation Committee (LRC), aliance odborových svazů a menších socialistických skupin, jako byla Nezávislá labouristická strana (Independent Labour Party), Fabiánská společnost a Sociálně demokratická federace. Jejím cílem bylo získat zastoupení pro pracující v parlamentu.
Prvním vůdcem parlamentní skupiny se stal Keir Hardie, skotský horník a odborář. V prvních volbách v roce 1900 získala LRC jen dva poslance. Klíčovým momentem byl pakt s Liberální stranou z roku 1903, který labouristům umožnil v následujících volbách v roce 1906 získat 29 křesel. Téhož roku se strana oficiálně přejmenovala na Labouristickou stranu. Postupně nahrazovala slábnoucí Liberální stranu jako hlavní opoziční síla vůči konzervativcům. V roce 1924 sestavil Ramsay MacDonald první, i když menšinovou, labouristickou vládu.
🔄 Meziválečné období a druhá světová válka (1924–1945)
První MacDonaldova vláda vydržela jen několik měsíců. Druhou menšinovou vládu sestavil v roce 1929, ale ta čelila katastrofálním dopadům Velké hospodářské krize. MacDonaldovo rozhodnutí vytvořit v roce 1931 "národní vládu" s konzervativci a liberály vedlo k jeho vyloučení z Labouristické strany a k hlubokému rozkolu. Strana utrpěla ve volbách v roce 1931 drtivou porážku.
Během 30. let se strana postupně zotavovala pod vedením Clementa Attleeho. Během druhé světové války vstoupili labouristé do válečné koaliční vlády Winstona Churchilla, kde Attlee působil jako vicepremiér a další labourističtí politici, jako Ernest Bevin, zastávali klíčové posty. Zkušenosti z válečné vlády a plánování poválečné obnovy výrazně formovaly program strany pro nadcházející volby.
🏗️ Poválečná éra a vláda Clementa Attleeho (1945–1951)
Ve všeobecných volbách v roce 1945 dosáhla Labouristická strana drtivého a nečekaného vítězství. Vláda Clementa Attleeho je považována za jednu z nejtransformativnějších v britské historii. Její program stál na principech Beveridgeovy zprávy a cílil na vybudování sociálního státu "od kolébky po hrob".
Mezi klíčové reformy patřilo:
- Založení National Health Service (NHS) v roce 1948, které poskytlo všeobecnou a bezplatnou zdravotní péči.
- Znárodnění klíčových průmyslových odvětví, včetně uhelného průmyslu, ocelářství, železnic a Bank of England.
- Rozsáhlý program výstavby sociálního bydlení.
- Zavedení nového systému sociálního zabezpečení.
- Udělení nezávislosti Indii a dalším koloniím, což zahájilo proces dekolonizace Britského impéria.
⏳ Opoziční léta a vlády Harolda Wilsona (1951–1979)
Po prohře ve volbách v roce 1951 strávila strana 13 let v opozici. Toto období bylo poznamenáno vnitřními ideologickými spory mezi levým křídlem (vedeným Aneurinem Bevanem) a pravým křídlem (vedeným Hughem Gaitskellem). Po Gaitskellově smrti se vůdcem stal Harold Wilson, který stranu dovedl k těsnému vítězství ve volbách v roce 1964.
Wilsonovy vlády (1964–1970 a 1974–1976) se zaměřily na sociální liberalizaci. Byly přijaty zákony dekriminalizující homosexualitu a interrupce, byla zrušena trest smrti a byly zavedeny antidiskriminační zákony. Vláda také založila Open University. Ekonomicky se však potýkala s problémy, včetně devalvace libry. Po Wilsonově rezignaci jej nahradil James Callaghan, jehož vláda čelila rostoucí inflaci a masivním stávkám během tzv. "Zima nespokojenosti" (Winter of Discontent) v letech 1978–1979, což vedlo k vítězství Margaret Thatcherové a konzervativců.
🥀 Éra thatcherismu a modernizace (1979–1997)
Po porážce v roce 1979 následovalo pro stranu dlouhé a obtížné období v opozici. Strana se pod vedením Michaela Foota posunula výrazně doleva, což vedlo k odštěpení části pravého křídla a založení Sociálnědemokratické strany (SDP). Ve volbách v roce 1983 utrpěla strana nejhorší porážku od roku 1918.
Modernizace strany začala pod vedením Neila Kinnocka, který bojoval proti vlivu krajní levice. Po jeho rezignaci po prohraných volbách v roce 1992 pokračoval v reformách John Smith. Po Smithově náhlé smrti v roce 1994 se vůdcem stal Tony Blair.
✨ "New Labour" a vláda Tonyho Blaira (1997–2007)
Tony Blair dokončil transformaci strany pod hlavičkou "New Labour". Klíčovým krokem byla revize Článku IV stranické ústavy, čímž se strana formálně vzdala cíle plošného znárodňování. Strana se posunula do politického středu, přijala principy volného trhu a zdůrazňovala kombinaci ekonomické efektivity a sociální spravedlnosti.
Ve volbách v roce 1997 dosáhla strana historicky největšího vítězství. Blair se stal premiérem a vládl po tři volební období. Jeho vláda zavedla minimální mzdu, výrazně investovala do zdravotnictví a školství a provedla ústavní reformy, včetně devoluce moci do Skotska a Walesu a přijetí Velkopáteční dohody v Severním Irsku. Blairovo dědictví však bylo poznamenáno kontroverzním rozhodnutím zúčastnit se invaze do Iráku v roce 2003.
📉 Vláda Gordona Browna a návrat do opozice (2007–2015)
V roce 2007 Blaira nahradil jeho dlouholetý ministr financí Gordon Brown. Jeho premiérství bylo zasaženo globální finanční krizí v roce 2008. Přestože jeho vláda byla chválena za zvládnutí krize, ve volbách v roce 2010 strana ztratila moc a vznikla koaliční vláda konzervativců a liberálních demokratů. Po Brownově rezignaci se vůdcem stal Ed Miliband. Strana pod jeho vedením prohrála i volby v roce 2015.
Corbynova éra (2015–2020)
Po Milibandově rezignaci byl v roce 2015 překvapivě zvolen vůdcem Jeremy Corbyn, představitel krajně levicového křídla strany. Jeho vedení znamenalo ostrý odklon od "New Labour" a návrat k socialističtějším politikám, jako je renacionalizace a zvýšení daní pro bohaté. Corbyn mobilizoval velké množství nových, mladých členů. V předčasných volbách v roce 2017 strana nečekaně posílila, ale zůstala v opozici. Jeho působení bylo také poznamenáno vnitřními spory, nejednoznačným postojem k Brexitu a obviněními z antisemitismu ve straně. Ve volbách v roce 2019 utrpěla strana nejhorší porážku od roku 1935.
📈 Návrat k moci pod Keirem Starmerem (2020–současnost)
Po drtivé porážce Corbyn rezignoval a v dubnu 2020 byl novým vůdcem zvolen Keir Starmer, bývalý ředitel státního zastupitelství. Starmer se zaměřil na obnovu důvěry voličů, posunul stranu zpět do politického středu a distancoval se od nejkontroverznějších aspektů corbynismu. Zdůrazňoval fiskální zodpovědnost, kompetenci a pragmatismus.
Tato strategie se ukázala jako úspěšná. Ve všeobecných volbách v červenci 2024 dosáhla Labouristická strana drtivého vítězství, získala 411 křesel a ukončila 14 let vlády konzervativců. Keir Starmer se stal premiérem a sestavil vládu, která si jako priority stanovila ekonomický růst, reformu veřejných služeb a boj se změnou klimatu.
🏛️ Ideologie a politické pozice
Labouristická strana je širokou středolevicovou stranou, která v sobě zahrnuje různé ideologické proudy od centristických sociálních liberálů po demokratické socialisty.
📈 Ekonomická politika
Strana podporuje smíšenou ekonomiku, kde trh hraje klíčovou roli, ale stát zasahuje k nápravě jeho selhání a zajištění sociální spravedlnosti. Tradičně prosazuje silné veřejné služby, zejména NHS a školství, financované z progresivního zdanění. Zatímco historicky strana prosazovala znárodňování, pod "New Labour" a Keirem Starmerem se přiklonila k partnerství veřejného a soukromého sektoru a regulaci klíčových odvětví.
🌍 Zahraniční politika
V zahraniční politice je strana proatlantická a podporuje členství Spojeného království v NATO. Zdůrazňuje mezinárodní spolupráci, lidská práva a diplomacii. Postoj k Evropské unii byl historicky rozdělený, ale po Brexitu strana akceptovala výsledek referenda a usiluje o bližší obchodní a bezpečnostní vztahy s EU.
📜 Ústavní reformy
Labouristé jsou historicky stranou, která prosazuje ústavní změny. Vláda Tonyho Blaira zavedla devoluci pro Skotsko, Wales a Severní Irsko. Současné vedení strany zvažuje další reformy, včetně nahrazení Sněmovny lordů voleným senátem a posílení pravomocí regionálních vlád v Anglii.
🗳️ Volební výsledky (klíčové volby)
- 1924: 151 křesel - první menšinová vláda
- 1945: 393 křesel - drtivé vítězství, vláda Clementa Attleeho
- 1964: 317 křesel - návrat k moci pod Haroldem Wilsonem
- 1979: 269 křesel - porážka od Margaret Thatcherové
- 1997: 418 křesel - historické vítězství "New Labour" pod Tonym Blairem
- 2010: 258 křesel - ztráta moci po 13 letech
- 2019: 202 křesel - nejhorší výsledek od roku 1935
- 2024: 411 křesel - drtivé vítězství a návrat k moci pod Keirem Starmerem
👥 Struktura a organizace
🤝 Vztah s odbory
Odborové svazy hrály klíčovou roli při založení strany a dodnes jsou s ní formálně propojeny. Poskytují straně významnou finanční podporu a mají vliv na její politiku a volbu vedení, i když tento vliv byl v průběhu let reformami omezen. Největšími afiliovanými odbory jsou Unite, UNISON a GMB.
👑 Vůdce a vedení
Nejvyšším představitelem strany je vůdce, volený členy strany a přidružených organizací. Výkonným orgánem je Národní výkonný výbor (National Executive Committee, NEC), který dohlíží na chod strany. Nejvyšším rozhodovacím orgánem je výroční konference (Annual Conference), kde delegáti projednávají a hlasují o politických návrzích.
🏴 Labouristé ve Skotsku a Walesu
Strana má poloautonomní organizace ve Skotsku (Scottish Labour Party) a Walesu (Welsh Labour). Zatímco ve Walesu je Welsh Labour dominantní politickou silou a pravidelně tvoří velšskou vládu, ve Skotsku strana po vzestupu Skotské národní strany (SNP) ztratila svou dřívější dominanci, i když v posledních letech zažívá oživení.
💡 Pro laiky
- Sociální demokracie: Politická ideologie, která se snaží dosáhnout sociální spravedlnosti v rámci kapitalistického systému. Labouristé chtějí, aby ekonomika fungovala pro všechny, ne jen pro nejbohatší. Toho dosahují pomocí daní, kterými financují veřejné služby jako zdravotnictví, školství a sociální dávky.
- New Labour: Označení pro modernizovanou Labouristickou stranu pod vedením Tonyho Blaira v 90. letech. Strana se více přiblížila středu, přijala některé principy volného trhu a snažila se oslovit širší vrstvy voličů, nejen tradiční dělnickou třídu.
- NHS (National Health Service): Národní zdravotní služba, založená labouristickou vládou v roce 1948. Je to systém veřejně financované zdravotní péče, která je pro pacienty v místě potřeby zdarma. Je považována za největší úspěch strany a symbol britského sociálního státu.
- Odbory (Trade Unions): Organizace, které zastupují práva zaměstnanců. Historicky stály u zrodu Labouristické strany, aby prosazovaly zájmy pracujících v parlamentu. Dodnes jsou jejím důležitým partnerem a zdrojem financí.