Chalífa

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox titul Chalífa (arabsky خليفة, chalīfa, v překladu „nástupce“ nebo „náměstek“) je titul nejvyššího duchovního a světského vůdce islámské obce (umma). Chalífa byl považován za nástupce proroka Muhammada, nikoliv v jeho prorocké funkci, ale jako vůdce muslimů. Instituce, které chalífa vládl, se nazývá chalífát.

Koncept chalífátu byl ústředním politickým a náboženským ideálem v islámském světě po více než 1300 let. První čtyři chalífové po Muhammadově smrti jsou sunnitskými muslimy označováni jako rášidún (správně vedení). Spor o nástupnictví po čtvrtém chalífovi Alím vedl k zásadnímu rozkolu v islámu na sunnity a ší'ity, který přetrvává dodnes.

Poslední všeobecně uznávaný chalífát byl Osmanský, který byl formálně zrušen 3. března 1924 nově vzniklou Tureckou republikou pod vedením Mustafy Kemala Atatürka.

📜 Historie

Historie chalífátu je klíčová pro pochopení politického a náboženského vývoje islámského světa. Lze ji rozdělit do několika klíčových období.

🕌 Vznik a Rášidský chalífát (632–661)

Po smrti proroka Muhammada v roce 632 vyvstala naléhavá otázka, kdo povede muslimskou obec. Muhammad nezanechal žádné jasné instrukce ohledně svého nástupce. Skupina jeho nejbližších společníků, včetně Abú Bakra a Umara, se sešla a po diskusi zvolila Abú Bakra prvním chalífou. Tento akt položil základ sunnitskému pojetí voleného vůdce.

Tito první čtyři chalífové jsou známi jako Rášidún (správně vedení): 1. Abú Bakr (632–634): Muhammadův tchán a blízký přítel. Jeho krátká vláda se soustředila na potlačení vzpour arabských kmenů (války Ridda) a sjednocení Arabského poloostrova pod vládou islámu. 2. Umar ibn al-Chattáb (634–644): Jmenován Abú Bakrem. Během jeho vlády došlo k masivní expanzi. Muslimská vojska dobyla Sýrii, Palestinu, Egypt a porazila mocnou perskou Sásánovskou říši. Zavedl islámský kalendář a položil základy státní správy. 3. Uthmán ibn Affán (644–656): Zvolen radou. Pokračoval v expanzi a je známý především kodifikací Koránu do podoby, v jaké je znám dnes. Jeho vláda však byla poznamenána obviněními z nepotismu a vyvolala nespokojenost, která vedla k jeho zavraždění. 4. Alí ibn Abí Tálib (656–661): Muhammadův zeť a bratranec. Jeho nástupnictví bylo od počátku zpochybňováno, zejména Mu'ávijou, guvernérem Sýrie z rodu Umajjovců. To vedlo k první islámské občanské válce (První fitna), která vyvrcholila bitvou u Siffínu a následným rozkolem. Alí byl zavražděn charidžitským extremistou.

Spor o Alího nástupnictví položil základ pro rozdělení na sunnity (kteří uznali první tři chalífy a následně Mu'áviju) a ší'ity (kteří věří, že vedení mělo po Muhammadovi přejít přímo na Alího a jeho potomky).

🏛️ Umajjovský chalífát (661–750)

Po Alího smrti se moci ujal Mu'ávija I. a založil Umajjovský chalífát, první dynastický chalífát v islámské historii. Hlavní město bylo přesunuto z Medíny do Damašku. Během vlády Umajjovců dosáhla islámská říše svého největšího územního rozmachu – od Španělska na západě po Indii na východě. Umajjovská vláda byla kritizována za sekularizaci a odklon od původních islámských ideálů, což vedlo k rostoucí opozici.

🕌 Abbásovský chalífát (750–1258)

V roce 750 byli Umajjovci svrženi Abbásovskou revolucí, kterou vedli potomci Muhammadova strýce Abbáse. Abbásovci přesunuli hlavní město do nově založeného Bagdádu, který se stal centrem vědy, kultury a umění. Toto období je často označováno jako Zlatý věk islámu.

Politická moc abbásovských chalífů však postupně slábla. Od 10. století byli často jen loutkami v rukou mocných vojenských dynastií, jako byli Bújovci a později seldžučtí Turci. Přesto si udrželi obrovskou symbolickou a náboženskou autoritu. Konec Abbásovského chalífátu v Bagdádu přišel v roce 1258, kdy město dobyli a zničili Mongolové pod vedením Hülegü. Poslední bagdádský chalífa Al-Musta'sim byl popraven.

🌍 Konkurenční chalífáty

Během úpadku Abbásovců se objevily další dynastie, které si nárokovaly titul chalífy:

• Fátimovský chalífát (909–1171): Ší'itská (konkrétně ismá'ílitská) dynastie, která ovládala severní Afriku, Egypt a část Levanty. Jejich hlavním městem byla Káhira.
• Córdobský chalífát (929–1031): Umajjovský princ, který uprchl před Abbásovci, založil emirát v Al-Andalus (muslimské Španělsko). Jeho potomek Abd ar-Rahmán III. se v roce 929 prohlásil chalífou, aby konkuroval Fátimovcům.

🇹🇷 Osmanský chalífát (1517–1924)

Po zničení Bagdádu přežívala linie abbásovských chalífů pod ochranou mamlúků v Káhiře, ale jejich role byla čistě ceremoniální. V roce 1517 dobyl Egypt osmanský sultán Selim I. a podle tradice na něj poslední abbásovský chalífa přenesl svůj titul a symboly moci (Muhammadův meč a plášť).

Osmanští sultáni tak přidali titul chalífy ke svým dalším titulům. Zpočátku jej používali jen zřídka, ale jeho význam vzrostl v 19. století, kdy se Osmanská říše snažila využít panislámskou ideologii k posílení své autority a sjednocení muslimů proti evropskému kolonialismu.

❌ Zrušení chalífátu

Po porážce Osmanské říše v první světové válce a následné válce za nezávislost bylo Velké národní shromáždění Turecka pod vedením Mustafy Kemala Atatürka odhodláno vytvořit moderní, sekulární národní stát. V roce 1922 byl zrušen sultanát a poslední sultán Mehmed VI. odešel do exilu. Titul chalífy byl na krátkou dobu ponechán jeho bratranci Abdülmecidovi II., ale již bez jakékoliv světské moci.

Dne 3. března 1924 byl chalífát definitivně zrušen a Abdülmecid II. s celou osmanskou dynastií byl vyhoštěn z Turecka. Tento krok vyvolal v islámském světě šok a vedl k mnoha debatám o budoucnosti politického vedení muslimů.

👑 Role a pravomoci

Role chalífy byla komplexní a zahrnovala jak světské, tak náboženské povinnosti. Byl považován za "vůdce věřících" (Amír al-mu'minín).

• Politická autorita: Chalífa byl hlavou státu. Jeho povinností bylo udržovat spravedlnost, spravovat území, vybírat daně, vést armádu a chránit hranice islámské říše.
• Náboženská autorita: Chalífa měl za úkol chránit islám, zajišťovat dodržování práva šaría a podporovat islámské instituce. Nebyl považován za neomylného ani za proroka, ale jeho rozhodnutí v nábožensko-právních otázkách měla velkou váhu. Byl také zodpovědný za jmenování soudců (kádí).
• Symbolická autorita: Jméno chalífy bylo zmiňováno v páteční modlitbě (chutba) a raženo na mincích, což byly klíčové znaky suverenity v islámském světě.

Podle klasické sunnitské teorie musel chalífa splňovat několik podmínek, například být muž, dospělý, duševně i tělesně zdravý, spravedlivý a pocházet z kmene Kurajšovců (z něhož pocházel i prorok Muhammad).

🏛️ Dělení a spory o nástupnictví

Otázka, kdo je legitimním nástupcem proroka Muhammada, je hlavním bodem teologického a politického sporu mezi sunnity a ší'ity.

• Sunnitský pohled: Sunnité (přibližně 85–90 % muslimů) věří, že Muhammad neurčil svého nástupce a že vedení obce má být svěřeno tomu nejzpůsobilejšímu, kdo je zvolen nebo přijat komunitou (šúra). Uznávají legitimitu prvních čtyř rášidských chalífů a následných dynastií (Umajjovců, Abbásovců, Osmanů) jako de facto vládců, i když ne vždy ideálních.
• Ší'itský pohled: Ší'ité (šīʿat ʿAlī, "strana Alího") věří, že Muhammad jmenoval svým nástupcem svého zetě a bratrance Alího. Podle nich by vedení (označované jako imámát) mělo zůstat v Muhammadově rodové linii. Proto neuznávají první tři chalífy (Abú Bakra, Umara a Uthmána) za legitimní vládce a považují je za uzurpátory.

💡 Moderní pokusy o obnovu

Po zrušení chalífátu v roce 1924 se objevilo několik hnutí a ideologií volajících po jeho obnově. Mezi nejznámější patří Muslimské bratrstvo nebo Hizb ut-Tahrir. Tyto snahy však nikdy nezískaly širokou mezinárodní podporu.

V nedávné historii si titul chalífy nárokoval vůdce teroristické organizace Islámský stát Abú Bakr al-Bagdádí v roce 2014. Tento samozvaný chalífát byl však drtivou většinou muslimů a islámských učenců po celém světě odmítnut a odsouzen jako nelegitimní a odporující islámským principům.

🤔 Pro laiky

Představte si, že by papež v katolické církvi nebyl jen duchovním vůdcem, ale zároveň i králem nebo císařem všech zemí, kde žijí katolíci. Měl by na starosti nejen víru, ale i armádu, zákony, daně a zahraniční politiku. Přesně takovou kombinovanou roli – nejvyššího duchovního i světského vládce – měl pro rané muslimy chalífa. Byl to "nástupce" proroka Muhammada, který měl za úkol vést a chránit celou muslimskou komunitu. Spor o to, kdo se jím měl stát hned po Muhammadově smrti, rozdělil muslimy na dvě hlavní větve, sunnity a ší'ity, podobně jako Velké schizma rozdělilo křesťanství.

Šablona:Aktualizováno