Pavoukovci
Obsah boxu
Šablona:Infobox Živočich Pavoukovci (Arachnida) jsou početná a rozmanitá třída klepítkatých členovců, která zahrnuje více než 100 000 popsaných druhů. Mezi jejich nejznámější zástupce patří pavouci, štíři, sekáči, roztoči a klíšťata. Jsou to převážně suchozemští živočichové, kteří osídlili prakticky všechny ekosystémy světa s výjimkou polárních oblastí a nejvyšších hor. Charakteristickým znakem pavoukovců je tělo rozdělené na dva hlavní oddíly (tagmata) – hlavohruď a zadeček – a přítomnost osmi kráčivých končetin. Na rozdíl od hmyzu nemají tykadla ani složené oči.
🧬 Stavba těla a morfologie
Tělo pavoukovců je kryto pevnou kutikulou tvořenou chitinem, která plní funkci vnější kostry (exoskelet). Tento krunýř poskytuje ochranu a oporu, ale omezuje růst, a proto jej musí pavoukovci v pravidelných intervalech svlékat (ekdyze).
🧍 Hlavohruď (Prosoma)
Hlavohruď, označovaná také jako cephalothorax, vznikla srůstem hlavy a hrudi. Nese celkem šest párů končetin:
- Klepítka (Chelicery): První pár končetin, umístěný před ústním otvorem. Jsou obvykle dvoučlánkové nebo tříčlánkové a slouží k uchopení, usmrcení a mechanickému zpracování potravy. U pavouků jsou chelicery přeměněny v jedové drápy, do kterých ústí jedová žláza.
- Makadla (Pedipalpy): Druhý pár končetin. Mají různorodou funkci – u štírů jsou přeměněna v mohutná klepeta, u pavouků slouží samcům jako kopulační orgány (bulbusy) a u jiných skupin plní hmatovou nebo uchopovací funkci.
- Kráčivé nohy: Čtyři páry končetin sloužících k pohybu. Každá noha se skládá z několika článků (kyčel, příkyčlí, stehno, koleno, holeň, zánártí a chodidlo) a je zakončena drápky.
Na hřbetní straně hlavohrudi se nachází jednoduché oči (ocelli), jejichž počet a uspořádání se liší mezi jednotlivými řády. Pavoukovci nemají složené oči typické pro hmyz.
🤰 Zadeček (Opisthosoma)
Zadeček je zadní část těla, která je u primitivnějších skupin (např. štíři) zřetelně článkovaná. U odvozenějších skupin, jako jsou pavouci, je zadeček nečlánkovaný a s hlavohrudí je spojen úzkou stopkou (petiolus). V zadečku je uložena většina vnitřních orgánů, včetně srdce, trávicí trubice, plicních vaků nebo vzdušnic, vylučovacích orgánů a pohlavních orgánů. U pavouků se na konci zadečku nacházejí snovací bradavky, které produkují hedvábné vlákno.
⚙️ Vnitřní orgánové soustavy
💨 Dýchací soustava
Dýchací orgány pavoukovců jsou adaptovány na život na souši. Existují dva hlavní typy:
- Plicní vaky: Jsou považovány za původnější typ. Jedná se o váčkovité vchlípeniny na spodní straně zadečku, jejichž vnitřní stěna je zřasena do tenkých, prokrvených lamel (stránek), které připomínají listy v knize. Výměna plynů probíhá mezi hemolymfou v lamelách a okolním vzduchem. Vyskytují se u štírů a primitivních pavouků.
- Vzdušnice (Tracheje): Jsou to trubičkovité, rozvětvené vchlípeniny, které rozvádějí vzduch přímo k jednotlivým tkáním a orgánům. Tento systém je analogický dýchací soustavě hmyzu. Vyskytují se u sekáčů, solifug a některých pavouků.
Někteří pavouci mají kombinaci obou systémů. Velmi malí roztoči dýchají celým povrchem těla.
❤️ Cévní soustava
Cévní soustava je otevřená. Srdce má podobu trubice uložené v hřbetní části zadečku a je opatřeno otvory (ostiemi), kterými nasává hemolymfu z tělní dutiny (hemocoel). Z srdce je hemolymfa pumpována dopředu do hlavohrudi, odkud se volně vylévá mezi orgány a omývá je.
🍽️ Trávicí soustava
Pavoukovci jsou známí svým mimotělním trávením. Většina z nich nedokáže přijímat pevnou potravu. Do své kořisti (obvykle usmrcené chelicerami) vstříknou trávicí enzymy, které rozloží tkáně na tekutou kaši. Tuto kaši pak nasávají pomocí svalnatého hltanu a sacího žaludku. Trávicí trubice pokračuje střevem s mnoha slepými výběžky, které zvětšují trávicí plochu, a končí řitním otvorem na konci zadečku.
💧 Vylučovací soustava
Hlavními vylučovacími orgány jsou Malpighické trubice, které ústí do střeva. Jsou to tenké trubičky, které z hemolymfy odstraňují odpadní látky, zejména guanin, který je vylučován v krystalické formě, což představuje významnou adaptaci pro šetření vodou. Doplňkovou funkci mohou mít i kyčelní žlázy (koxální žlázy), pozůstatky původních vylučovacích orgánů, které ústí u báze končetin.
🧠 Nervová soustava
Nervová soustava je gangliového typu a vykazuje vysoký stupeň centralizace. Všechny ganglie hlavohrudi splývají v jediný velký nervový uzel, který lze označit jako mozek. Z něj vybíhají nervy do končetin, očí a dalších smyslových orgánů. Smyslové vnímání je zajištěno především mechanoreceptory v podobě smyslových chloupků (trichobotrií), které reagují na proudění vzduchu a vibrace, a chemoreceptory. Zrak je u většiny skupin slabý, výjimkou jsou skákavky, které mají vynikající zrak a využívají ho při lovu.
🔄 Rozmnožování a vývoj
Pavoukovci jsou gonochoristé (mají oddělená pohlaví) s častým pohlavním dimorfismem, kdy samice bývají větší než samci. Oplození je vnitřní, ale přenos spermií je často nepřímý. Samci mohou produkovat spermatofor (schránku se spermiemi), který samice následně převezme. U pavouků samci nasají spermie do speciálních útvarů na makadlech (bulbusů) a ty pak vkládají do pohlavního otvoru samice.
Rozmnožování často předcházejí složité námluvy, které slouží k rozpoznání druhu a potlačení kanibalistických sklonů samice. Vývoj je přímý, z vajíček se líhnou malé nymfy, které se podobají dospělcům a postupně rostou a svlékají se. Péče o potomstvo je běžná u štírů (samice nosí mláďata na hřbetě) a některých pavouků (např. slíďáci).
🌍 Rozšíření a ekologie
Pavoukovci jsou kosmopolitní skupinou, která se adaptovala na život v nejrůznějších prostředích, od tropických deštných lesů přes pouště až po mírné pásmo. Většina druhů je dravá a hraje klíčovou roli v regulaci populací hmyzu a jiných bezobratlých. Některé skupiny jsou specializované, například parazitické klíšťata a mnozí další roztoči. Existují i býložraví roztoči (např. svilušky) nebo druhy živící se detritem.
📜 Evoluce a paleontologie
Pavoukovci patří mezi nejstarší suchozemské živočichy. Jejich předkové žili ve vodě a na souš přešli pravděpodobně v období siluru, před více než 420 miliony lety. Nejstarší fosilní nálezy patří štírům. Mezi vyhynulé skupiny patří například Trigonotarbida, kteří se podobali pavoukům, ale měli článkovaný zadeček. Vznik a diverzifikace hlavních řádů proběhla již v prvohorách. Mnoho fosilních pavoukovců je dokonale zachováno v jantaru z období křídy a třetihor.
🗂️ Systematika a řády
Třída pavoukovců se dělí na několik řádů, které se liší morfologií, ekologií a chováním. Mezi nejvýznamnější patří:
- Pavouci (Araneae): Nejpočetnější řád. Charakteristický nečlánkovaným zadečkem spojeným s hlavohrudí úzkou stopkou a schopností produkovat hedvábí.
- Štíři (Scorpiones): Mají prodloužený, článkovaný zadeček zakončený jedovým hrotem a mohutná klepeta (přeměněná makadla).
- Sekáči (Opiliones): Mají kompaktní tělo, kde hlavohruď a zadeček srůstají v jeden celek, a velmi dlouhé, tenké nohy. Nejsou jedovatí.
- Roztoči (Acari): Extrémně rozmanitá a početná skupina zahrnující mikroskopické druhy. Tělní oddíly jsou srostlé. Zahrnují dravce, parazity, býložravce i saprofágy. Patří sem klíšťata a zákožky.
- Štírci (Pseudoscorpiones): Drobní živočichové připomínající štíry bez ocasu. Mají klepítka s jedovou žlázou.
- Solifugy (Solifugae): Rychlí pouštní a stepní predátoři s enormními, silnými chelicerami.
- Bičovci (Amblypygi): Zploštělí pavoukovci s velmi dlouhým prvním párem nohou, který slouží jako bičovitý hmatový orgán.
- Bičnatci (Uropygi): Mají na konci zadečku dlouhý bičovitý výběžek, ze kterého mohou vystřikovat obranný sekret s obsahem kyseliny octové.
🧑🤝🧑 Vztah s člověkem
Vztah člověka a pavoukovců je ambivalentní. Na jedné straně jsou vnímáni negativně:
- Jedovatost: Několik desítek druhů pavouků (např. černé vdovy, sklípkani rodu Atrax) a štírů může být pro člověka smrtelně nebezpečných.
- Parazitismus a nemoci: Klíšťata sají krev a přenášejí vážné nemoci, jako je lymská borelióza a klíšťová encefalitida. Zákožka svrabová způsobuje kožní onemocnění svrab.
- Škůdci: Někteří roztoči (např. svilušky) jsou významnými škůdci v zemědělství. Roztoči v domácnostech mohou způsobovat alergie.
- Arachnofobie: Iracionální strach z pavouků je jednou z nejrozšířenějších fobií.
Na druhé straně jsou pavoukovci pro člověka i ekosystémy nesmírně užiteční:
- Biologická kontrola: Jako predátoři hrají klíčovou roli v regulaci populací hmyzu, včetně zemědělských a lesních škůdců.
- Vědecký výzkum: Pavoučí jed je studován pro potenciální využití v medicíně (např. jako analgetika nebo insekticidy). Pavoučí hedvábí je pro své unikátní vlastnosti (pevnost, pružnost) předmětem intenzivního výzkumu v materiálovém inženýrství.
🔬 Pro laiky
Pavoukovci jsou často zaměňováni s hmyzem, ale existuje několik jednoduchých znaků, jak je odlišit. Hlavní rozdíl je v počtu nohou: pavoukovci jich mají vždy osm (čtyři páry), zatímco hmyz má šest (tři páry). Dalším znakem je, že pavoukovci nemají tykadla, která jsou pro hmyz typická. Tělo pavoukovců se skládá ze dvou hlavních částí (hlavohruď a zadeček), kdežto hmyz má tělo rozdělené na tři části (hlava, hruď, zadeček).
Mnoho lidí se bojí pavouků, ale drtivá většina druhů žijících například v Evropě je pro člověka naprosto neškodná. Jejich jed je příliš slabý nebo jejich chelicery (kusadla) nedokážou proniknout lidskou kůží. Důležitým faktem je také to, že sekáči, které často potkáváme v domech a na zahradách, nejsou pavouci a nemají žádné jedové žlázy.
Zajímavostí je jejich způsob přijímání potravy. Jelikož neumí kousat a polykat pevné části, svou kořist si nejprve "rozpustí" vstříknutím trávicích šťáv a následně ji vysají jako tekutý koktejl. Tento proces se nazývá mimotělní trávení.