Tádžikistán

Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox stát Tádžikistán, plným názvem Tádžická republika (tádžicky Ҷумҳурии Тоҷикистон, Džumhurii Todžikiston), je vnitrozemský stát ve Střední Asii. Jeho sousedy jsou Afghánistán na jihu, Čína na východě, Kyrgyzstán na severu a Uzbekistán na západě. Hlavním a největším městem je Dušanbe.

Tádžikistán je hornatá země, více než 90 % jeho území pokrývají hory, včetně pohoří Pamír a Alaj, které jsou součástí Himálaje. Země je domovem některých z nejvyšších vrcholů mimo Asii, včetně štítu Ismaela Samaniho (dříve Štít Komunismu), který je s výškou 7 495 metrů nejvyšší horou země i celého bývalého Sovětského svazu. Tádžikistán je také bohatý na vodní zdroje, má hustou síť řek a několik velkých jezer.

Země získala nezávislost v roce 1991 po rozpadu Sovětského svazu, což bylo okamžitě následováno ničivou občanskou válkou v letech 1992–1997. Od konce války se politická stabilita postupně zlepšovala, stejně jako zahraniční investice a ekonomický růst. V čele státu stojí od roku 1992 prezident Emómalí-ji Rahmón, jehož vláda je často kritizována pro autoritářské tendence a potlačování opozice. Ekonomika je silně závislá na převodech peněz od pracovních migrantů (tzv. remitence), pěstování bavlny a výrobě hliníku.

📜 Historie

Území dnešního Tádžikistánu bylo součástí mnoha starověkých a středověkých říší a je považováno za kolébku perské kultury a jazyka.

🏛️ Starověk a středověk

Ve starověku bylo území součástí Baktrie a Sogdiany. Tyto regiony byly klíčovými centry na Hedvábné stezce a staly se součástí Achaemenovské říše, později říše Alexandra Velikého a jeho nástupců (Seleukovská říše, Řecko-baktrijské království). V prvních stoletích našeho letopočtu zde vzkvétala Kušánská říše, která hrála významnou roli v šíření buddhismu do Číny.

V 8. století bylo území dobyto Araby, což vedlo k postupné islamizaci obyvatelstva. Zlatým věkem persko-tádžické kultury bylo období Sámánovské říše (9.–10. století) s centry v Buchaře a Samarkandu. V této době působili velikáni perské literatury jako Rúdakí (považovaný za otce perské poezie) a vědci jako Avicenna. Po pádu Sámánovců se region dostal pod nadvládu turkických dynastií, jako byli Karakánovci, Ghaznovci a později Seldžukové. Ve 13. století bylo území zničeno nájezdy Mongolů pod vedením Čingischána a stalo se součástí Čagatajského chanátu.

🇷🇺 Ruská nadvláda a sovětské období

V 19. století se Střední Asie stala dějištěm tzv. Velké hry, soupeření mezi Britským a Ruským impériem. Většina tádžického území byla postupně připojena k Rusku a stala se součástí Turkestánské generální gubernie, zatímco menší část zůstala pod kontrolou Bucharského emirátu, ruského protektorátu.

Po bolševické revoluci v roce 1917 se Tádžikové zapojili do boje proti sovětské moci v rámci hnutí Basmači. Odpor byl definitivně potlačen až v polovině 20. let. V roce 1924 byla vytvořena Tádžická autonomní sovětská socialistická republika jako součást Uzbecké SSR. V roce 1929 byla povýšena na plnohodnotnou Tádžickou sovětskou socialistickou republiku (Tádžická SSR) a historická centra tádžické kultury, Samarkand a Buchara, zůstala součástí Uzbekistánu, což dodnes představuje zdroj napětí mezi oběma národy. Během sovětské éry došlo k industrializaci, kolektivizaci zemědělství a potlačování náboženství a tradiční kultury.

🕊️ Nezávislost a občanská válka

Tádžikistán vyhlásil nezávislost 9. září 1991, krátce po neúspěšném srpnovém puči v Moskvě. Téměř okamžitě se země propadla do ničivé občanské války (1992–1997). Konflikt probíhal mezi vládou vedenou postkomunistickými elitami z regionů Kulob a Chudžand a Sjednocenou tádžickou opozicí, kterou tvořili islamisté a demokratičtí aktivisté, převážně z regionů Garm a Horský Badachšán. Válka si vyžádala desítky tisíc obětí a více než milion lidí muselo opustit své domovy. V roce 1997 byla podepsána mírová dohoda, která zaručila opozici podíl na moci. V čele země se během války upevnil Emómalí-ji Rahmón, který je prezidentem dodnes.

🌍 Geografie a podnebí

Tádžikistán je vnitrozemský stát a nejmenší země ve Střední Asii podle rozlohy. Je to extrémně hornatá země; více než 93 % území pokrývají hory. Dvě hlavní pohoří jsou Pamír a Alaj. Sever země zasahuje do úrodné Ferganské kotliny.

Nejvyšším bodem je štít Ismaela Samaniho (7 495 m n. m.), následovaný Štít Korženěvské (7 105 m n. m.) a štítem Abú Alí íbn Síná (Leninův štít) (7 134 m n. m.) na hranici s Kyrgyzstánem. Hory jsou protkány stovkami ledovců, z nichž největší je Fedčenkův ledovec, nejdelší ledovec mimo polární oblasti.

Vodstvo je bohaté. Hlavními řekami jsou Syrdarja na severu a Amudarja na jihu, která tvoří velkou část hranice s Afghánistánem. Jejími hlavními přítoky na území Tádžikistánu jsou Vachš a Pandž. V zemi se nachází mnoho jezer, většinou ledovcového původu. Největší je jezero Karakul v Pamíru a jezero Sarez, které vzniklo po masivním sesuvu půdy v roce 1911.

Podnebí je kontinentální, se značnými rozdíly v závislosti na nadmořské výšce. V nížinách na jihu panuje subtropické klima s horkými léty a mírnými zimami. Ve vyšších polohách je podnebí drsné, s mrazivými zimami a krátkými, chladnými léty. Srážky jsou nízké, většina spadne v zimě a na jaře.

🏛️ Státní zřízení a politika

Tádžikistán je prezidentská republika. Prezident je hlavou státu i vlády a je volen v přímých volbách na sedmileté období. Od roku 1992 je prezidentem Emómalí-ji Rahmón, který si postupně upevnil moc a v roce 2016 si prostřednictvím referenda zajistil doživotní imunitu a možnost kandidovat bez omezení. Jeho vláda je považována za autoritářskou, s omezenou svobodou slova a tisku a potlačováním politické opozice.

Zákonodárnou moc vykonává dvoukomorový parlament, Madžlisi Oli (Nejvyšší shromáždění), který se skládá z:

Madžlisi Namojandagon (Shromáždění zástupců) – dolní komora, 63 poslanců volených na 5 let.
Madžlisi Milli (Národní shromáždění) – horní komora, 33 členů, z nichž 25 je voleno nepřímo místními zastupitelstvy a 8 jmenuje prezident.

Dominantní politickou stranou je Lidově-demokratická strana Tádžikistánu, vedená prezidentem Rahmónem. Opoziční strany, včetně Strany islámské renesance Tádžikistánu (která byla v roce 2015 zakázána a označena za teroristickou organizaci), čelí silným represím.

🗺️ Administrativní dělení

Tádžikistán se dělí na:

2 oblasti (vilojat): Sogdijský vilájet a Chatlonský vilájet.
1 autonomní oblast: Horský Badachšán.
Distrikty republikánské podřízenosti: skupina okresů spravovaných přímo centrální vládou.
1 hlavní město: Dušanbe.

Tyto celky se dále dělí na okresy (nohija) a města.

💰 Ekonomika

Tádžikistán má jednu z nejnižších úrovní HDP na obyvatele v postsovětském prostoru. Ekonomika je silně závislá na vnějších faktorech, zejména na remitencích od Tádžiků pracujících v zahraničí, především v Rusku. Tyto převody peněz tvoří významnou část HDP (v některých letech až 50 %).

Zemědělství: Klíčovým odvětvím je pěstování bavlny, která je hlavní exportní plodinou. Dále se pěstuje obilí, ovoce a zelenina.
Průmysl: Dominantní je výroba hliníku ve státním podniku TALCO, která spotřebovává obrovské množství elektrické energie. Dále je rozvinutý lehký a potravinářský průmysl.
Energetika: Země má obrovský hydroenergetický potenciál díky svým horským řekám. Největší vodní elektrárnou je Nurecká přehrada na řece Vachš. Ve výstavbě je Rogunská přehrada, která by se po dokončení měla stát nejvyšší přehradou na světě a výrazně zvýšit produkci elektřiny pro domácí spotřebu i export.
Nerostné suroviny: Tádžikistán má zásoby zlata, stříbra, antimonu a dalších kovů, ale jejich těžba je omezená kvůli obtížně přístupnému terénu.

Ekonomiku brzdí korupce, slabá infrastruktura a závislost na vnějších trzích.

👥 Obyvatelstvo

Podle odhadů z roku 2021 má Tádžikistán přibližně 9,7 milionu obyvatel. Populace je mladá a rychle roste.

Etnické složení: Většinu obyvatel tvoří Tádžikové (cca 84 %), kteří hovoří tádžičtinou, dialektem perštiny. Největší menšinou jsou Uzbeci (cca 14 %), žijící hlavně na západě a severu země. Počet Rusů a dalších evropských menšin se od rozpadu SSSR výrazně snížil. V horské oblasti Horský Badachšán žijí Pamírci, skupina íránských národů hovořících východoíránskými jazyky.
Jazyky: Úředním jazykem je tádžičtina. Ruština má status "jazyka pro mezietnickou komunikaci" a je stále široce používána ve státní správě, obchodu a mezi vzdělanci.
Náboženství: Převládajícím náboženstvím je islám, ke kterému se hlásí přes 98 % populace. Většina jsou sunnité hanafíjského mazhabu. V Horském Badachšánu je významná menšina ismá'ílitů (odnož ší'itského islámu), jejichž duchovním vůdcem je Aga Chán.

🎭 Kultura a tradice

Tádžická kultura je úzce spjata s perskou kulturou. Tádžikové si velmi cení své literární tradice a považují za své klasiky perské básníky jako Rúdakí, Ferdúsí a Omar Chajjám.

Hudba: Tradiční hudba je reprezentována stylem Šašmakom, který je společný pro Tádžiky i Uzbeky a je zapsán na seznamu UNESCO.
Kuchyně: Národním jídlem je plov (pilaf), rýžový pokrm s masem a mrkví. Dalšími specialitami jsou qurutob (chléb s jogurtovou omáčkou a zeleninou) nebo polévka šurbo. Velmi populární je pití zeleného čaje.
Svátky: Nejvýznamnějším svátkem je Nourúz (perský Nový rok), který se slaví v den jarní rovnodennosti (21. března). Je to svátek plný oslav, tradičních her a jídla. Dále se slaví islámské svátky jako Íd al-fitr a Íd al-adhá.

🚗 Doprava

Dopravní infrastruktura je kvůli hornatému terénu omezená a v zimních měsících často neprůjezdná.

Silniční doprava: Páteří silniční sítě je Pamírská dálnice (M41), která spojuje Dušanbe s městem Oš v Kyrgyzstánu a prochází přes vysokohorské průsmyky Pamíru. Je to jedna z nejvýše položených mezinárodních silnic na světě.
Železniční doprava: Železniční síť je řídká a má jen regionální význam. Spojuje hlavní města na jihu a severu země s Uzbekistánem.
Letecká doprava: Hlavní mezinárodní letiště se nachází v Dušanbe a Chudžandu. Národním dopravcem je společnost Tajik Air.

💡 Pro laiky

Pamír – Střecha světa: Tádžikistánu se často přezdívá "Střecha světa", protože se zde nachází pohoří Pamír, jedno z nejvyšších na planetě. Představte si obrovské, pusté hory s vrcholy pokrytými věčným sněhem a ledovci, kde žije jen málo lidí. Cestování po Pamírské dálnici je jedním z největších dobrodružství na světě.
Remitence – Peníze z ciziny: Mnoho tádžických mužů odjíždí za prací do Ruska, protože doma je málo pracovních příležitostí. Peníze, které posílají svým rodinám zpět do Tádžikistánu, se nazývají remitence. Pro mnoho rodin je to jediný zdroj příjmů a pro celou zemi jsou tyto peníze nesmírně důležité.
Perský svět ve Střední Asii: Zatímco sousední národy jako Uzbeci, Kyrgyzové nebo Turkmeni mluví turkickými jazyky (podobně jako turečtina), Tádžikové mluví jazykem íránským, který je velmi podobný perštině v Íránu. Díky tomu mají blíže k perské kultuře, literatuře a historii než ke svým turkickým sousedům.

Šablona:Aktualizováno