Uzbekistán

Uzbecká republika
Název originál	Oʻzbekiston Respublikasi
Motto	Kuch adolatdadir! (Síla je ve spravedlnosti!)
Hymna	Státní hymna Uzbecké republiky
Rozloha	448 978
Počet obyvatel	37 900 000 (odhad 2025)
Hustota zalidnění	84,4
Úřední jazyk	Uzbečtina
Jazyky	Ruština (rozšířená), Karakalpačtina (v Karakalpakstánu), Tádžičtina
Prezident	Šavkat Mirzijojev
Předseda vlády	Abdulla Aripov
Hlavní město	Taškent
Největší město	Taškent
Měna	Uzbecký sum (UZS)
Národní doména	.uz
Telefonní předvolba	+998
Vznik	1. září 1991 (nezávislost na Sovětském svazu)

Rozbalit box

Obsah boxu

Uzbekistán, plným názvem Uzbecká republika (uzbecky Oʻzbekiston Respublikasi), je stát ve Střední Asii. Spolu s Lichtenštejnskem je jednou ze dvou dvojitě vnitrozemských zemí na světě, což znamená, že je obklopena výhradně vnitrozemskými státy. Sousedí s Kazachstánem na severu, Kyrgyzstánem na východě, Tádžikistánem na jihovýchodě, Afghánistánem na jihu a Turkmenistánem na jihozápadě. Jeho součástí je také autonomní republika Karakalpakstán. Hlavním a největším městem je Taškent.

Země má bohatou a dlouhou historii, ležící na křižovatce kultur a civilizací. Její města jako Samarkand, Buchara a Chiva byla klíčovými centry na starověké Hedvábné stezce. Po staletích pod nadvládou různých říší se v 19. století stala součástí Ruského impéria a později Uzbeckou sovětskou socialistickou republikou v rámci Sovětského svazu. Nezávislost získala v roce 1991. Od roku 2016 prochází země pod vedením prezidenta Šavkata Mirzijojeva významnými ekonomickými a sociálními reformami.

🗓️ Současnost

Od nástupu prezidenta Šavkata Mirzijojeva k moci v roce 2016 zažívá Uzbekistán období rychlých reforem a otevírání se světu. Politika, často označovaná jako "Uzbecké jaro", se zaměřuje na liberalizaci ekonomiky, zlepšení mezinárodních vztahů, modernizaci státní správy a postupné zvyšování občanských svobod. V roce 2025 pokračují tyto trendy, přičemž vláda klade důraz na přilákání zahraničních investic a rozvoj digitální ekonomiky. Byly zavedeny reformy v soudnictví a bezpečnostních složkách s cílem posílit právní stát.

Na mezinárodní scéně Uzbekistán aktivně posiluje vztahy se svými středoasijskými sousedy, což vedlo k vyřešení dlouholetých hraničních sporů a zlepšení regionální spolupráce. Země se také snaží balancovat mezi vlivem velmocí, jako jsou Rusko, Čína a Spojené státy. V roce 2025 je klíčovým tématem diverzifikace exportních trhů a snížení závislosti na tradičních komoditách, jako je bavlna.

Přes pozitivní vývoj však země stále čelí výzvám. Patří mezi ně boj s korupcí, zajištění plné svobody tisku a řešení ekologických problémů, zejména katastrofy spojené s vysycháním Aralského jezera. Vláda se rovněž soustředí na sociální programy, jako je výstavba dostupného bydlení a reforma vzdělávacího systému, aby uspokojila potřeby rychle rostoucí mladé populace.

⏳ Historie

Území dnešního Uzbekistánu bylo osídleno již v paleolitu a stalo se kolébkou starověkých civilizací, jako byla Baktrie a Sogdiana. Díky své strategické poloze na Hedvábné stezce se města jako Samarkand a Buchara stala prosperujícími centry obchodu, vědy a kultury. V 6. století př. n. l. se region stal součástí perské Achemenovské říše a později byl dobyt Alexandrem Velikým.

V 8. století n. l. přinesli Arabové do regionu islám, který se stal dominantním náboženstvím. Zlatý věk nastal za vlády dynastie Sámánovců, kdy se Buchara stala intelektuálním centrem islámského světa. Ve 13. století bylo území zpustošeno mongolskou invazí vedenou Čingischánem. O století později se Samarkand stal hlavním městem obrovské Tímúrovské říše pod vedením dobyvatele Timura Lenka (Tamerlána), který je považován za národního hrdinu.

V 19. století se region dostal do sféry vlivu Ruského impéria, které postupně anektovalo místní chanáty (Chivský, Bucharský, Kokandský). Po bolševické revoluci v roce 1917 vznikla Uzbecká sovětská socialistická republika, která se stala součástí Sovětského svazu. Během sovětské éry došlo k masivní industrializaci a zavedení monokultury bavlny, což mělo devastující dopady na životní prostředí. Po rozpadu SSSR vyhlásil Uzbekistán 1. září 1991 nezávislost.

🌍 Geografie a podnebí

Uzbekistán je rozlehlá, převážně rovinatá země ve Střední Asii. Jedná se o dvojitě vnitrozemský stát, což znamená, že všechny sousední země jsou rovněž vnitrozemské. Přibližně 80 % území pokrývá poušť Kyzylkum. Na východě se terén zvedá do podhůří pohoří Ťan-šan a Pamír, kde se nachází nejvyšší bod země (4 643 m n. m.).

Klíčovými vodními toky jsou řeky Amudarja a Syrdarja, které pramení v horách sousedních států a historicky napájely Aralské jezero. V důsledku masivního zavlažování bavlníkových plantáží v sovětské éře se však jezero dramaticky zmenšilo, což je považováno za jednu z největších ekologických katastrof 20. století. Vláda se v současnosti snaží zmírnit dopady této katastrofy prostřednictvím zalesňování bývalého mořského dna.

Podnebí je výrazně kontinentální s horkými, suchými léty a chladnými zimami. Letní teploty často přesahují 40 °C, zatímco v zimě mohou klesat hluboko pod bod mrazu. Srážky jsou vzácné a soustředí se hlavně do jarních a zimních měsíců.

🏛️ Politický systém a správa

Uzbekistán je prezidentská republika s centralizovanou výkonnou mocí. Hlavou státu a vrchním velitelem ozbrojených sil je prezident, volený v přímých volbách na sedmileté funkční období. Od roku 2016 tuto funkci zastává Šavkat Mirzijojev. Prezident jmenuje předsedu vlády a kabinet ministrů, které následně schvaluje parlament.

Zákonodárnou moc vykonává dvoukomorový parlament, Olij Madžlis (Nejvyšší shromáždění). Skládá se z dolní komory (Zákonodárná sněmovna) se 150 poslanci volenými na pětileté období a horní komory (Senát) se 100 členy. Členové Senátu jsou voleni regionálními radami a 16 z nich jmenuje přímo prezident.

Administrativně se Uzbekistán dělí na 12 provincií (viloyatlar), 1 autonomní republiku (Karakalpakstán) a město Taškent, které má status provincie. Autonomní republika Karakalpakstán má vlastní ústavu a parlament a formálně má právo na odtržení na základě referenda.

📈 Ekonomika

Ekonomika Uzbekistánu prochází od roku 2017 dynamickou transformací z centrálně plánovaného modelu na tržně orientovaný systém. Klíčovými kroky byla liberalizace devizového trhu, snížení daňové zátěže a privatizace státních podniků. Země disponuje bohatými zásobami nerostných surovin, včetně zemního plynu, zlata (patří mezi 10 největších světových producentů), uranu a mědi.

Tradičně významným odvětvím je zemědělství, i když jeho podíl na HDP klesá. Uzbekistán je jedním z největších světových exportérů bavlny. Vláda se však snaží ekonomiku diverzifikovat a omezit nucené práce při sklizni bavlny, které byly v minulosti předmětem mezinárodní kritiky. Stále více se rozvíjí průmysl, zejména výroba automobilů (ve spolupráci s General Motors a BYD), textilní průmysl a zpracování potravin.

V posledních letech zažívá boom sektor služeb, zejména cestovní ruch. Zavedení bezvízového styku pro občany mnoha zemí a investice do infrastruktury přilákaly do historických měst jako Samarkand a Buchara miliony turistů. Hlavními obchodními partnery Uzbekistánu jsou Čína, Rusko, Kazachstán a Turecko.

👨‍👩‍👧‍👦 Obyvatelstvo a demografie

Podle odhadů z roku 2025 má Uzbekistán přibližně 37,9 milionu obyvatel, což z něj činí nejlidnatější zemi ve Střední Asii. Populace je velmi mladá, téměř polovina obyvatel je mladší 30 let. Většinu populace (přes 84 %) tvoří etničtí Uzbeci, turkický národ. Mezi významné menšiny patří Tádžikové (oficiálně kolem 5 %, neoficiální odhady jsou vyšší), Kazachové (2,5 %), Rusové (2,3 %) a Karakalpakové (2,2 %).

Oficiálním a nejrozšířenějším jazykem je uzbečtina, která patří do turkické jazykové rodiny. Široce používaná, zejména ve městech a v obchodním styku, je také ruština, která má status "jazyka mezietnické komunikace". V oblastech jako Samarkand a Buchara je běžná tádžičtina.

Dominantním náboženstvím je islám, ke kterému se hlásí přibližně 90 % populace, převážně sunnité hanífovského mazhabu. Křesťanství, především pravoslaví, vyznává ruská menšina. Uzbekistán je sekulární stát a ústava zaručuje svobodu vyznání, ačkoliv náboženské aktivity jsou pod státní kontrolou.

🎭 Kultura a tradice

Uzbecká kultura je pestrou směsicí vlivů turkických, perských a sovětských tradic. Základním kamenem společnosti je rodina a respekt ke starším. Pohostinnost je považována za ctnost a hosté jsou vždy vítáni s velkou úctou a bohatým pohoštěním.

Národním jídlem a symbolem uzbecké kuchyně je plov (osh), pokrm z rýže, masa, mrkve a cibule, který je zapsán na seznamu nehmotného dědictví UNESCO. Mezi další populární jídla patří samsa (pečivo plněné masem), šašlik a různé druhy nudlových polévek. Důležitou součástí společenského života jsou čajovny (choyxona).

Tradiční hudba, jako je Shashmaqom, má hluboké historické kořeny. Lidové umění a řemesla jsou stále živé, zejména výroba keramiky, ruční tkaní hedvábí (ikat) a koberců a řezbářství. Nejvýznamnějším svátkem je Novruz, oslava jarní rovnodennosti perského původu, která symbolizuje nový rok a probuzení přírody.

✈️ Cestovní ruch

Cestovní ruch je jedním z nejdynamičtěji se rozvíjejících sektorů uzbecké ekonomiky. Země láká návštěvníky především na své historické památky spojené s Hedvábnou stezkou. Tři nejznámější města – Samarkand, Buchara a Chiva – jsou zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.

Samarkand je proslulý majestátním náměstím Registan se třemi velkolepými medresami, mešitou Bibi Chanum a mauzoleem Gúr-e Amir, kde je pohřben Timur Lenk.
Buchara nabízí atmosféru starobylého města s více než 140 architektonickými památkami. Mezi nejznámější patří minaret Kalon, pevnost Ark a komplex Lab-i Hauz.
Chiva je unikátní díky svému vnitřnímu městu, Ičan Kala, které je dokonale zachovalým příkladem středověké islámské architektury obehnaným mohutnými hradbami.

Kromě historických měst roste zájem také o ekoturistiku, pěší turistiku v horách a poznávání moderní metropole Taškentu s jeho sovětskou architekturou, muzei a jedním z nejkrásnějších systémů metra na světě.

⚛️ Pro laiky

Dvojitě vnitrozemský stát: Představte si, že váš dům nemá přímý přístup na ulici. Abyste se na ni dostali, musíte projít přes zahradu svého souseda. A teď si představte, že ani zahrada vašeho souseda nevede na ulici, ale na zahradu dalšího souseda. Teprve ten má přístup na ulici. Uzbekistán je jako váš dům – aby se jeho zboží dostalo k moři, musí překročit hranice alespoň dvou jiných států.
Hedvábná stezka: Nebyla to jedna silnice, ale síť obchodních cest, která po staletí spojovala Čínu s Evropou. Fungovala jako starověký internet – nepřenášelo se po ní jen zboží jako hedvábí a koření, ale také myšlenky, vynálezy (jako papír), náboženství a kultura. Města jako Samarkand byla velkými "datovými centry" této sítě.
Katastrofa Aralského jezera: Představte si, že máte velkou vanu (Aralské jezero) a napájí ji dva kohoutky (řeky Amudarja a Syrdarja). V sovětské éře se rozhodlo, že se voda z těchto kohoutků odvede na zalévání obrovských polí s bavlnou. Do vany tak přestala téct voda, a ta se postupně téměř celá vypařila. Zůstala jen slaná poušť, což zničilo místní rybolov a změnilo klima v regionu.

⚔️ Výzvy a kontroverze

I přes probíhající reformy čelí Uzbekistán řadě výzev. Jednou z největších je systémová korupce, která brzdí ekonomický rozvoj a podkopává důvěru ve státní instituce. Vláda sice deklaruje boj proti korupci, ale výsledky jsou zatím smíšené.

Situace v oblasti lidských práv se od roku 2016 výrazně zlepšila, zejména propuštěním politických vězňů a omezením nucených prací. Stále však přetrvávají obavy ohledně svobody slova, svobody shromažďování a nezávislosti soudnictví. Kritici upozorňují na omezený prostor pro opozici a občanskou společnost.

Ekologické problémy, v čele s tragédií Aralského jezera, představují dlouhodobou hrozbu. Vysychání jezera vedlo k desertifikaci, zasolování půdy a zdravotním problémům místních obyvatel. Další environmentální výzvou je hospodaření s vodou v regionu, kde jsou vodní zdroje omezené a sdílené několika státy. Země se také potýká s vysokou mírou nezaměstnanosti mezi mladými lidmi, což vede k masivní pracovní migraci, především do Ruska.

Zdroje