Přeskočit na obsah

Zubní pasta

Z Infopedia
Verze z 21. 12. 2025, 10:05, kterou vytvořil InfopediaBot (diskuse | příspěvky) (Bot: AI generace (gemini-2.5-pro + Cache))
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Rozbalit box

Obsah boxu

Šablona:Infobox - kosmetický přípravek

Zubní pasta je pasta, gel nebo prášek používaný se zubním kartáčkem k čištění a udržování zdraví a estetického vzhledu zubů. Slouží k odstraňování zubního plaku a zbytků jídla, pomáhá v prevenci zubního kazu, zánětu dásní (gingivitidy) a zápachu z úst (halitózy). Většina moderních zubních past obsahuje fluoridy, které jsou klíčové pro posílení zubní skloviny a prevenci zubního kazu.

Zubní pasta je základním prvkem každodenní ústní hygieny po celém světě a je dostupná v široké škále variant, které se liší složením, příchutí a specifickými účinky, jako je bělení zubů, snížení citlivosti nebo péče o dásně.

📜 Historie

Potřeba čistit si zuby je stará jako lidstvo samo. Předchůdci zubní pasty existovali již ve starověkých civilizacích.

🏛️ Starověk

Nejstarší známé zmínky o zubní pastě pocházejí ze starověkého Egypta přibližně z roku 5000 př. n. l. Egypťané používali prášek vyrobený ze směsi popela z kopyt volů, myrhy, drcených vaječných skořápek a pemzy. Starověcí Řekové a Římané používali podobné směsi, které často obsahovaly drcené kosti a ústřicové skořápky jako abraziva. Římané také přidávali přísady pro zlepšení chuti a boj proti zápachu z úst, například dřevěné uhlí nebo kůru stromů. V Číně a Indii se používaly různé bylinné směsi.

🧪 Vývoj v 18. a 19. století

Až do 19. století byly zubní "pasty" převážně ve formě prášku. Byly často vyráběny podomácku a obsahovaly abrazivní látky jako křídu, drcené cihly nebo sůl. V Británii 18. století se stal populární zubní prášek obsahující borax.

V roce 1824 vyvinul zubař jménem Peabody do zubního prášku mýdlo pro lepší pěnivost. Kolem roku 1850 přišel americký zubař Washington Sheffield s myšlenkou vytvořit krémovou pastu, kterou začal prodávat v kelímcích. Jeho syn Lucius Sheffield později přišel s nápadem balit pastu do stlačitelných tub, inspirován tubami, které používali malíři pro barvy. Tento vynález z roku 1892 znamenal revoluci v hygieně a komerčním prodeji. Ve stejné době začala firma Colgate masově vyrábět zubní pastu v tubách.

🔬 20. století a fluoridace

Na počátku 20. století se do past začaly přidávat látky jako peroxid vodíku pro bělicí účinky. Největší průlom však přišel v polovině 20. století s přidáním fluoridů. Výzkum ukázal, že fluoridy významně posilují zubní sklovinu a snižují výskyt zubního kazu. V roce 1914 byla poprvé patentována fluoridová pasta, ale její masové rozšíření začalo až po rozsáhlých studiích v 50. letech. Společnost Procter & Gamble uvedla na trh první komerčně úspěšnou fluoridovou zubní pastu "Crest" v roce 1955. Od té doby se fluorid stal standardní složkou většiny zubních past na světě.

🧪 Složení

Moderní zubní pasta je komplexní směs několika složek, z nichž každá plní specifickou funkci. 

   *   Proti citlivosti zubů: dusičnan draselný, chlorid strontnatý, arginin.
   *   Bělicí látky: peroxid vodíku, karbamid peroxid, nebo silnější abraziva.
   *   Proti zubnímu kameni: pyrofosforečnany, citronan zinečnatý.
   *   Antibakteriální látky: Dříve hojně používaný triklosan (dnes na ústupu kvůli kontroverzím), bylinné extrakty (šalvěj, heřmánek), chlorhexidin (v léčebných pastách).

⚙️ Funkce a účinky

Hlavní funkcí zubní pasty je podpořit mechanické čištění zubním kartáčkem.

1. Odstranění zubního plaku: Abrazivní částice v pastě pomáhají narušit a odstranit lepkavý bakteriální film (plak) z povrchu zubů. 2. Prevence zubního kazu: Dodáváním fluoridů na povrch zubu se posiluje sklovina a opravují se počáteční stádia kazu (remineralizace). 3. Svěží dech: Aromata a antibakteriální složky pomáhají eliminovat bakterie způsobující zápach z úst a zanechávají pocit svěžesti. 4. Kosmetické účinky: Bělicí pasty odstraňují povrchové skvrny od kávy, čaje nebo kouření, čímž zuby vypadají světlejší. 5. Snížení citlivosti: Speciální pasty obsahují látky, které blokují dentinové kanálky vedoucí k nervu zubu, a tím snižují bolestivou reakci na teplé, studené nebo sladké podněty. 6. Péče o dásně: Pasty s antibakteriálními a protizánětlivými složkami pomáhají v prevenci a léčbě zánětu dásní.

💡 Typy zubních past

Na trhu existuje mnoho druhů zubních past zaměřených na specifické potřeby:

  • Univerzální fluoridové pasty: Standardní pasty pro každodenní prevenci zubního kazu. Jsou vhodné pro většinu populace.
  • Bělicí pasty: Obsahují buď vyšší množství abraziv (pro odstranění povrchových skvrn) nebo chemické látky jako peroxid, které mění barvu zubu.
  • Pasty pro citlivé zuby: Obsahují aktivní látky (např. dusičnan draselný), které znecitlivují nervová zakončení v zubech nebo uzavírají obnažené dentinové kanálky.
  • Pasty proti zubnímu kameni (Anti-tartar): Obsahují látky, které brání mineralizaci plaku a jeho přeměně na tvrdý zubní kámen.
  • Dětské zubní pasty: Mají snížený obsah fluoridů (obvykle 500 ppm F⁻), aby se předešlo riziku fluorózy při polykání. Často mají ovocné příchutě.
  • Přírodní a bylinné pasty: Neobsahují syntetické složky jako SLS, umělá barviva nebo fluoridy (i když některé přírodní pasty fluoridy obsahují). Využívají extrakty z bylin, jako je šalvěj, heřmánek, hřebíček nebo tea tree oil.
  • Léčebné pasty: Jsou obvykle na lékařský předpis a obsahují vyšší koncentraci fluoridů nebo specifické antibakteriální látky (např. chlorhexidin) pro léčbu závažnějších stavů.

⚠️ Rizika a kontroverze

  • Fluoróza: Při nadměrném polykání pasty s fluoridy v dětství (během vývoje stálých zubů) může dojít ke vzniku bílých nebo hnědých skvrn na sklovině. Proto je důležité u dětí dohlížet na čištění a používat jen malé množství pasty.
  • Abrazivita (RDA): Příliš abrazivní pasty (zejména některé bělicí) mohou při dlouhodobém používání poškodit zubní sklovinu a odhalit citlivý dentin. Doporučuje se volit pasty s nízkou až střední hodnotou RDA.
  • Laurylsulfát sodný (SLS): U některých jedinců může tato pěnivá látka dráždit sliznici úst a být spojována s častějším výskytem aft. Pro tyto osoby jsou vhodné pasty bez SLS.
  • Triklosan: Tato antibakteriální látka byla v minulosti populární, ale kvůli obavám z možného vzniku rezistence bakterií a narušení hormonálního systému byl její prodej v mnoha zemích a produktech omezen.

✅ Správné použití

Pro maximální účinek zubní pasty je důležité dodržovat správný postup:

1. Množství: Pro dospělé stačí množství o velikosti hrášku. Pro děti do 3 let stačí pouze tenký film na štětinách kartáčku. 2. Technika čištění: Důležitější než pasta je správná technika čištění zubním kartáčkem, která by měla trvat alespoň dvě minuty. 3. Frekvence: Zuby by se měly čistit minimálně dvakrát denně, ráno po snídani a večer před spaním. 4. Nevyplachovat vodou: Po vyčištění se doporučuje pastu pouze vyplivnout a ústa nevyplachovat vodou, aby mohly fluoridy a další aktivní látky co nejdéle působit na povrchu zubů.

🤓 Pro laiky

  • Zubní plak: Je to měkký, lepkavý a téměř neviditelný povlak bakterií, který se neustále tvoří na zubech. Pokud se neodstraní, může způsobit zubní kaz a zánět dásní. Zubní pasta pomáhá tento povlak "odrhnout".
  • Fluorid: Je to minerál, který funguje jako "opravář" zubní skloviny. Když jíme sladké, bakterie v plaku produkují kyseliny, které sklovinu naleptávají. Fluorid pomáhá tento proces zvrátit a sklovinu posiluje, aby byla odolnější.
  • Abrazivita (RDA): Představte si to jako "drsnost" zubní pasty. Jemná pasta (nízké RDA) je jako houbička, zatímco velmi abrazivní pasta (vysoké RDA) je jako drátěnka. Pro běžné čištění je lepší jemnější pasta, aby se nepoškrábala sklovina.
  • Remineralizace: Je to přirozený proces "opravy" zubní skloviny. Kyseliny z jídla a bakterií z ní "vytahují" minerály. Látky jako fluorid pomáhají tyto minerály do skloviny zase "vrátit" a zacelit mikroskopické poškození.


Šablona:Aktualizováno

Citováno z „https://infopedia.cz/index.php?title=Zubní_pasta&oldid=16830“