Zubní kaz

Zubní kaz
	Soubor:Caries animation.gif
Typ nemoci	Infekční onemocnění tvrdých zubních tkání
Rizikové faktory	Špatná ústní hygiena, strava bohatá na cukr, snížená produkce slin (xerostomie), genetické predispozice.
Příznaky	Zpočátku bez příznaků, později citlivost na tepelné a chemické podněty, bolest, viditelná dutina, změna barvy zubu.
Diagnostika	Vizuální vyšetření, vyšetření sondou, rentgenové snímky (bitewing).
Léčba	Remineralizace, zubní výplň (amalgámová, kompozitní), endodontické ošetření, zubní korunka, extrakce zubu.
Prevence	Důkladná ústní hygiena (čištění zubů, mezizubní hygiena), omezení cukrů ve stravě, používání fluoridů, pravidelné zubní prohlídky.
Prognóza	Včasně léčený kaz má vynikající prognózu. Neléčený může vést ke ztrátě zubu a systémovým infekcím.
MKN-10	K02
MKN-9	521.0

Rozbalit box

Obsah boxu

Zubní kaz (latinsky caries dentis) je infekční onemocnění tvrdých zubních tkání, které narušuje jejich strukturu a vede k postupné destrukci. Jedná se o jedno z nejrozšířenějších onemocnění na světě, postihující lidi všech věkových kategorií. Vzniká v důsledku metabolické aktivity bakterií v zubním plaku, které přeměňují sacharidy (zejména cukr) z potravy na kyseliny. Tyto kyseliny postupně demineralizují sklovinu, dentin a zubní cement.

Zubní kaz není pouhým "prohnitím" zubu, ale dynamickým procesem, kde se střídají fáze demineralizace (ztráty minerálů) a remineralizace (obnovy minerálů). Pokud demineralizace převažuje nad remineralizací, dochází ke vzniku a progresi kazivé léze.

📜 Historie

Zubní kaz provází lidstvo od nepaměti, avšak jeho prevalence se v průběhu dějin dramaticky měnila. Archeologické nálezy ukazují, že u prehistorických lovců a sběračů byl výskyt kazu relativně nízký, což souviselo s jejich stravou chudou na fermentovatelné sacharidy.

Zásadní zlom nastal s neolitickou revolucí a přechodem k zemědělství. Zvýšená konzumace obilovin a dalších plodin bohatých na škroby vedla k nárůstu výskytu zubního kazu. Další masivní nárůst je spojen s průmyslovou revolucí a masovou dostupností rafinovaného cukru z cukrové třtiny a řepy od 18. století.

Moderní stomatologie začala chápat příčiny kazu na přelomu 19. a 20. století. Klíčovou postavou byl americký zubař Willoughby D. Miller, který v roce 1890 formuloval chemicko-parazitární teorii vzniku kazu, jež v zásadě platí dodnes. Další významnou osobností byl Greene Vardiman Black, považovaný za jednoho z otců moderní operativní stomatologie, který standardizoval postupy pro preparaci a vyplňování kazivých dutin. Objev preventivních účinků fluoridů v polovině 20. století pak znamenal revoluci v prevenci zubního kazu.

⚙️ Vznik a příčiny (Etiopatogeneze)

Vznik zubního kazu je multifaktoriální proces, který je nejčastěji popisován pomocí tzv. Keyes-Jordanovy triády, později rozšířené o faktor času. Aby kaz vznikl, musí se setkat čtyři základní faktory:

1. Vnímavý zub (hostitel): Odolnost zubu vůči kazu je ovlivněna jeho morfologií (hluboké rýhy a jamky), kvalitou a složením tvrdých zubních tkání (např. obsah fluoridů) a postavením v zubním oblouku. 2. Mikroorganismy: V ústní dutině žije velké množství bakterií, ale za hlavní původce kazu (kariogenní bakterie) jsou považovány zejména druhy rodu Streptococcus (především Streptococcus mutans) a Lactobacillus. Tyto bakterie jsou schopny přilnout k povrchu zubu a vytvořit organizované společenství zvané zubní plak. 3. Sacharidy (substrát): Bakterie v plaku metabolizují fermentovatelné sacharidy z potravy (hlavně sacharózu, ale i glukózu, fruktózu a vařené škroby). Konečným produktem tohoto kvašení jsou organické kyseliny, především kyselina mléčná. 4. Čas: Kyseliny musí na povrch zubu působit dostatečně dlouhou dobu, aby došlo k demineralizaci. Po každém příjmu cukrů klesne pH v plaku pod kritickou hodnotu (cca 5,5 pro sklovinu), kdy se minerály ze zubu začnou uvolňovat.

Ochrannou roli v tomto procesu hrají sliny, které kyseliny neutralizují (díky svému pufračnímu systému), omývají povrch zubů a dodávají vápník a fosfáty potřebné pro remineralizaci.

Proces demineralizace a remineralizace

Když pH na povrchu zubu klesne pod kritickou hodnotu, ionty vápníku a fosfátu se začnou uvolňovat z krystalové mřížky hydroxyapatitu, který tvoří základ skloviny. Tento proces se nazývá demineralizace.

Jakmile se přísun cukrů zastaví a sliny neutralizují kyselé prostředí, pH se opět zvýší. V tomto okamžiku se ionty vápníku a fosfátu ze slin mohou opět zabudovávat zpět do struktury skloviny. Tento opravný proces se nazývá remineralizace. Pokud je v slinách přítomen fluorid, vzniká odolnější fluoroapatit, který lépe odolává působení kyselin. Zubní kaz vzniká, když proces demineralizace dlouhodobě převažuje nad remineralizací.

📈 Stádia a klasifikace

Zubní kaz postupuje v několika fázích, které se liší hloubkou postižení a klinickými projevy.

Iniciální kaz (počáteční léze): První viditelnou známkou demineralizace je tzv. bílá skvrna (white spot lesion). V této fázi je povrch skloviny ještě neporušený a proces je plně reverzibilní. Intenzivní fluoridace a zlepšení ústní hygieny mohou vést k remineralizaci a "zahojení" léze.
Povrchový kaz (Caries superficialis): Kaz proniká do povrchových vrstev skloviny. Dochází k mikroskopickému narušení povrchu, ale kaz ještě nezasahuje do dentinu. Pacient obvykle nepociťuje žádné potíže.
Střední kaz (Caries media): Kazová léze pronikla přes sklovino-dentinovou hranici do dentinu. Dentin je měkčí a méně mineralizovaný než sklovina, proto se zde kaz šíří rychleji. Pacient může začít pociťovat citlivost na sladké, studené nebo teplé podněty.
Hluboký kaz (Caries profunda): Kaz zasahuje hluboko do dentinu a blíží se k zubní dřeni (pulpy), kde se nacházejí nervy a cévy. Bolest a citlivost jsou častější a intenzivnější.
Kaz pronikající do dřeně (Caries ad pulpam penetrans): Bakterie a jejich toxiny pronikly do zubní dřeně, což vede k jejímu zánětu (pulpitida). Tento stav je obvykle doprovázen silnou, spontánní a pulzující bolestí.

Pokud se zánět dřeně neléčí, dřeň odumírá (nekróza) a infekce se může šířit kořenovým kanálkem do kosti v okolí hrotu kořene zubu, kde způsobí zánět zvaný periodontitida (tzv. "váček").

Klasifikace podle lokalizace

Podle místa vzniku se kaz dělí na:

Kaz fisurální: Vzniká v jamkách a rýhách na žvýkacích ploškách stoliček a třenových zubů.
Kaz aproximální: Vzniká na mezizubních ploškách, kde se zuby dotýkají. Je obtížně diagnostikovatelný bez rentgenových snímků.
Kaz v oblasti zubního krčku: Vzniká na obnažených zubních krčcích, kde povrch netvoří odolná sklovina, ale měkčí zubní cement. Častý u starších pacientů s ustupujícími dásněmi.
Sekundární kaz: Vzniká na okraji již existující výplně nebo korunky.

🩺 Příznaky a diagnostika

Příznaky zubního kazu závisí na jeho stádiu. Počáteční fáze jsou často bezpříznakové. S postupem kazu se mohou objevit:

Citlivost zubů na sladké, horké nebo studené.
Mírná až ostrá bolest při skousnutí.
Spontánní, pulzující bolest (při zasažení zubní dřeně).
Viditelná dírka nebo tmavá skvrna na zubu.
Zápach z úst (halitóza).

Diagnostika zubního kazu je základem práce zubního lékaře a zahrnuje několik metod:

Vizuální vyšetření: Lékař pečlivě osuší zub a pod silným světlem hledá změny barvy (bílé, hnědé, černé skvrny) a porušení povrchu.
Vyšetření sondou: Ostrým nástrojem (sondou) lékař zkoumá povrch zubu. Zadrhnutí sondy v rýze může signalizovat kaz. Od této metody se v případě podezření na iniciální lézi ustupuje, aby nedošlo k prolomení povrchu a znemožnění remineralizace.
Rentgenové snímky (RTG): Jsou nezbytné pro odhalení mezizubních kazů a kazů pod stávajícími výplněmi, které nejsou viditelné pouhým okem. Nejčastěji se používají tzv. "bitewing" snímky.
Transiluminace: Prosvícení zubu silným světlem může odhalit stíny v místech, kde je sklovina demineralizovaná.
Laserová fluorescence: Moderní přístroje (např. DIAGNOdent) měří fluorescenci zubní tkáně, která se mění v přítomnosti bakteriálních produktů v kazivé lézi.

💉 Léčba

Způsob léčby závisí na rozsahu a stádiu kazivé léze.

Remineralizace a fluoridace: U počátečních kazů (bílé skvrny) je možné proces zastavit a zvrátit. Léčba spočívá v profesionální aplikaci vysoce koncentrovaných fluoridových laků nebo gelů a instruktáži pacienta o správné hygieně a dietě.
Zubní výplň (plomba): Pokud již došlo ke vzniku dutiny, je nutné odstranit poškozenou zubní tkáň a nahradit ji výplňovým materiálem.

   *   Amalgámová výplň: Slitina rtuti, stříbra, cínu a mědi. Je velmi odolná a trvanlivá, ale neestetická (stříbrná barva). Její používání je v EU postupně omezováno z ekologických důvodů (obsah rtuti).
   *   Kompozitní výplň: Tzv. "bílá plomba". Je vyrobena z pryskyřičné matrice plněné keramickými částicemi. Je vysoce estetická, protože její barvu lze přizpůsobit barvě zubu.
   *   Skloionomerní cement: Materiál, který chemicky přilne k zubu a uvolňuje fluoridové ionty, čímž působí preventivně proti vzniku sekundárního kazu. Není tak odolný jako kompozit nebo amalgám, proto se používá hlavně na dočasné zuby nebo na krčkové kazy.

Endodontické ošetření ("čištění kanálků"): Pokud kaz zasáhne zubní dřeň, je nutné provést endodontické ošetření. Spočívá v odstranění infikované nebo odumřelé dřeně, mechanickém a chemickém vyčištění a následném hermetickém zaplnění kořenových kanálků.
Korunka: U zubů, které jsou rozsáhle poškozeny kazem, je často nutné po zhotovení výplně nebo endodontickém ošetření zub opatřit korunkou, která ho zpevní a ochrání před prasknutím.
Extrakce (vytržení) zubu: Je posledním řešením v případech, kdy je zub zničen do takové míry, že jej již nelze zachránit žádnou z výše uvedených metod.

🛡️ Prevence

Prevence je nejúčinnějším a nejlevnějším způsobem boje proti zubnímu kazu. Je založena na čtyřech hlavních pilířích:

1. Ústní hygiena: Pravidelné a správně prováděné čištění zubů zubním kartáčkem a fluoridovou zubní pastou alespoň dvakrát denně. Klíčové je odstranění zubního plaku ze všech plošek zubu. Nezbytné je také čištění mezizubních prostor pomocí zubní nitě nebo mezizubních kartáčků. 2. Strava: Omezení frekvence konzumace sladkých a kyselých jídel a nápojů. Není ani tak důležité celkové množství snědeného cukru, jako spíše četnost jeho příjmu během dne. Po každém jídle trvá určitou dobu, než sliny zneutralizují kyselé prostředí v ústech. 3. Fluoridy: Fluoridy posilují odolnost skloviny vůči kyselinám a podporují remineralizaci. Jejich hlavním zdrojem jsou zubní pasty, ústní vody, gely a laky aplikované v ordinaci. V některých zemích je zavedena fluoridace pitné vody nebo soli. 4. Pravidelné preventivní prohlídky: Návštěva zubního lékaře a dentální hygienistky jednou za půl roku umožňuje včasné odhalení počátečních kazů a profesionální odstranění zubního kamene a plaku. Součástí prevence může být i aplikace tzv. pečetičů fisur – tenké vrstvy pryskyřice, která se aplikuje do hlubokých rýh na žvýkacích ploškách stoliček a brání tak ulpívání plaku v těchto těžko čistitelných místech.

🧑‍🏫 Pro laiky

Představte si zubní kaz jako malou válku na povrchu vašeho zubu. Na jedné straně jsou zlé bakterie, které žijí ve vašich ústech a tvoří lepkavý povlak zvaný zubní plak. Tyto bakterie milují cukr, který jíte a pijete.

Když sníte něco sladkého, bakterie uspořádají hostinu. Jako odpadní produkt po této hostině vylučují kyselinu. Tato kyselina je pro zub jako kyselý déšť pro sochu – pomalu a postupně z něj rozpouští důležité minerály (hlavně vápník). Tomuto procesu se říká demineralizace.

Naštěstí má vaše tělo obránce – sliny. Sliny umí kyselinu neutralizovat a doplňovat ztracené minerály zpět do zubu. Tomu se říká remineralizace.

Zubní kaz vznikne, když útoky kyselin jsou příliš časté (jíte sladké mnohokrát denně) a obrana (sliny a čištění zubů) nestíhá zub opravovat. Kyselina postupně vytvoří v zubu malou dírku, která se bez zásahu zubaře stále zvětšuje. Proto je důležité pravidelně si čistit zuby, abyste odstranili bakterie a zbytky jídla, a omezit sladkosti, aby bakterie neměly co jíst.

⏰ Tento článek je aktuální k datu 18.12.2025