Achaimenovská říše

Rozbalit box

Obsah boxu

Achaimenovská říše
Soubor:Achaemenid Empire.png
Rozloha	5 500 000
Jazyky	Stará perština (jazyk dvora) Aramejština (úřední jazyk) Elamština Akkadština Egyptština Starořečtina a další
Náboženství	Zoroastrismus (dominantní u perské elity) Babylonské náboženství Egyptské náboženství Judaismus a další (politika náboženské tolerance)
Forma vlády	Absolutní monarchie
Hlava státu	Šáhanšáh (Král králů)
Hlavní město	Pasargady Babylon Súsy Persepolis Ekbatana
Měna	Achaimenovský darik (zlatý) Siglos (stříbrný)

Achaimenovská říše (cca 550 př. n. l. – 330 př. n. l.), známá také jako První perská říše, byla starověká íránská říše založená Kýrem Velikým. V době svého největšího rozmachu se rozkládala od Balkánu a východní Evropy na západě až po údolí řeky Indus na východě. S rozlohou přibližně 5,5 milionu kilometrů čtverečních byla největší říší své doby a je považována za první skutečnou supervelmoc v historii. Její existence skončila dobytím Alexandrem Velikým.

Říše je známá svou úspěšnou centralizovanou byrokratickou správou, multikulturní politikou, budováním komplexní infrastruktury, jako byly královské cesty a poštovní systém, používáním úředního jazyka napříč svými teritorii a rozvojem profesionální armády. Její úspěchy inspirovaly pozdější říše v íránských i světových dějinách.

📜 Historie

Dějiny Achaimenovské říše lze rozdělit do tří hlavních fází: rychlá expanze, období stability a konsolidace a nakonec postupný úpadek a pád.

🌄 Vznik a expanze (Kýros a Kambýsés)

Zakladatelem říše byl Kýros II. Veliký z dynastie Achaimenovců. Původně byl vazalem Médské říše, ale kolem roku 550 př. n. l. se proti svému vládci Astyagovi vzbouřil a Médii si podrobil. Tím položil základy budoucího impéria.

Kýrova expanze byla rychlá a strategická. V roce 547 př. n. l. porazil a dobyl bohatou Lýdskou říši v Malé Asii, čímž získal kontrolu nad řeckými městy na pobřeží Egejského moře. Jeho největším triumfem bylo dobytí Novobabylonské říše v roce 539 př. n. l., kdy bez boje vstoupil do Babylonu. Kýros se proslavil svou politikou tolerance; umožnil porobeným národům, včetně Židů, návrat do vlasti a obnovu jejich chrámů, jak je zaznamenáno v Kýrově válci a Bibli.

Jeho syn, Kambýsés II., pokračoval v expanzi a v roce 525 př. n. l. v bitvě u Pelúsia porazil egyptské síly a připojil Egypt k říši. Tím se Achaimenovská říše stala vládcem tří nejstarších center civilizace: Mezopotámie, údolí Nilu a údolí Indu.

🏛️ Vrcholné období (Dareios I. a Xerxés I.)

Po Kambýsově smrti a krátkém období zmatků se moci ujal Dareios I. Veliký (vládl 522–486 př. n. l.), který nebyl přímým potomkem Kýra. Svůj nárok na trůn legitimizoval na slavném Behistunském nápisu. Dareios byl geniální administrátor, který říši zreformoval a upevnil. Rozdělil ji na administrativní jednotky zvané satrapie, v jejichž čele stáli místodržící – satrapové. Zavedl standardizovanou měnu (zlatý darik), systém daní a vybudoval slavnou Královskou cestu, která spojovala Súsy se Sardami a umožňovala rychlou komunikaci.

Za jeho vlády začaly Řecko-perské války, když se řecká města v Iónii vzbouřila proti perské nadvládě. Dareiova trestná výprava proti Athénám skončila porážkou v bitvě u Marathónu v roce 490 př. n. l.

Jeho syn Xerxés I. (vládl 486–465 př. n. l.) zorganizoval masivní druhou invazi do Řecka. Přestože dosáhl počátečních úspěchů, jako bylo vítězství v bitvě u Thermopyl a vypálení Athén, jeho loďstvo bylo zničeno v bitvě u Salamíny (480 př. n. l.) a pozemní vojsko poraženo v bitvě u Platají (479 př. n. l.). Tyto porážky znamenaly konec perské expanze na západ.

📉 Úpadek a pád (Po Xerxovi po Dareia III.)

Po Xerxově smrti začala říše postupně upadat. Byla sužována palácovými intrikami, vraždami panovníků a častými vzpourami v provinciích, zejména v Egyptě a Babylonii. Přestože někteří panovníci, jako Artaxerxés III., dokázali dočasně obnovit pořádek, centrální moc slábla.

Konečný úder říši zasadil mladý makedonský král Alexandr Veliký. V sérii bitev – u Graníku (334 př. n. l.), u Issu (333 př. n. l.) a rozhodující bitvě u Gaugamél (331 př. n. l.) – porazil armády posledního achaimenovského krále Dareia III.. Po bitvě u Gaugamél Alexandr obsadil Babylon, Súsy a nakonec i ceremoniální hlavní město Persepolis, které v roce 330 př. n. l. nechal vypálit. Dareios III. byl na útěku zavražděn svými vlastními satrapy, čímž Achaimenovská říše definitivně zanikla.

🏛️ Státní správa a organizace

Achaimenovská říše byla administrativním mistrovským dílem, které umožnilo spravovat obrovské a etnicky rozmanité území.

Satrapie

Základním kamenem správy byl systém satrapií, zavedený Dareiem I.. Říše byla rozdělena na přibližně 20–30 provincií, v jejichž čele stál satrapa. Satrapa byl zodpovědný za výběr daní, udržování pořádku, spravedlnost a odvod vojáků. Aby se předešlo zneužití moci, byl satrapa kontrolován vojenským velitelem a královským tajemníkem, kteří byli zodpovědní přímo králi. Král navíc vysílal své inspektory, známé jako "oči a uši krále", na neohlášené kontroly.

Královská cesta a komunikace

Pro udržení kontroly nad rozlehlou říší byla klíčová efektivní komunikace. Královská cesta se táhla v délce přes 2 500 km od Sús v Persii po Sardy v Anatolii. Podél cesty byly v pravidelných intervalech rozmístěny stanice s čerstvými koňmi a jezdci (systém zvaný angarion). Díky tomu mohl královský posel doručit zprávu z jednoho konce říše na druhý za zhruba sedm dní, což byl na tehdejší dobu neuvěřitelný výkon.

Armáda

Perská armáda byla obrovská a multietnická, složená z kontingentů ze všech koutů říše. Jádro tvořila elitní pěší jednotka 10 000 vojáků známých jako Nesmrtelní, protože jejich počet byl neustále doplňován, aby nikdy neklesl pod tuto hranici. Velký důraz byl kladen na jízdu a lučištníky. Říše také disponovala silným námořnictvem, které tvořily především lodě a posádky z podrobených námořních národů, jako byli Féničané a Iónové.

🌍 Společnost a kultura

Achaimenovská kultura byla synkretická a absorbovala vlivy mnoha podmaněných civilizací.

Náboženství

Perská elita a královský dvůr vyznávali zoroastrismus, náboženství založené na učení proroka Zarathuštry. Toto náboženství je dualistické, založené na boji mezi dobrem (reprezentovaným bohem Ahura Mazdou) a zlem (Angra Mainju). Achaimenovští králové však praktikovali politiku náboženské tolerance. Umožňovali podrobeným národům uctívat vlastní bohy, což přispívalo k vnitřní stabilitě říše.

Umění a architektura

Achaimenovské umění a architektura jsou nejlépe viditelné na pozůstatcích palácových komplexů v Persepoli, Súsách a Pasargadách. Styl byl monumentální a eklektický, kombinující prvky mezopotámské, egyptské, řecké a anatolské kultury. Typické jsou masivní sloupové síně (apadany), zdobené reliéfy znázorňujícími zástupce podrobených národů přinášející dary králi, a motivy okřídlených býků s lidskou hlavou (lamassu).

Jazyk a písmo

Oficiálním jazykem královských nápisů byla stará perština, zapisovaná klínovým písmem. Pro administrativní účely se však v celé říši používala aramejština, která sloužila jako lingua franca. V různých částech říše se samozřejmě používaly i místní jazyky jako akkadština, elamština nebo egyptština.

👑 Seznam nejvýznamnějších panovníků

• Kýros Veliký (559–530 př. n. l.) – zakladatel říše
• Kambýsés II. (530–522 př. n. l.) – dobyvatel Egypta
• Dareios I. Veliký (522–486 př. n. l.) – velký reformátor a organizátor
• Xerxés I. (486–465 př. n. l.) – vedl druhou invazi do Řecka
• Artaxerxés I. (465–424 př. n. l.) – za jeho vlády byl uzavřen Kalliův mír s Athénami
• Dareios III. (336–330 př. n. l.) – poslední král, poražený Alexandrem Velikým

💡 Odkaz a význam

Achaimenovská říše zanechala trvalý odkaz. Byla první říší, která propojila východní a západní civilizace v takovém měřítku. Její administrativní model, včetně systému satrapií, byl přebírán a napodobován mnoha pozdějšími říšemi, včetně říše Alexandrovy a jejích nástupců. Koncept centralizovaného státu spravujícího různé národy a kultury se stal vzorem pro budoucí impéria. Odkaz Perské říše také formoval identitu Íránu a přetrval po tisíciletí.

🤔 Pro laiky

Představte si Achaimenovskou říši jako první obrovskou "nadnárodní korporaci" starověku.

• Král králů (Šáhanšáh): Byl jako generální ředitel (CEO), který měl absolutní moc.
• Satrapie: Byly jako pobočky firmy v různých zemích. Každou vedl manažer (satrapa), který se zodpovídal centrále. Měl na starosti místní provoz, výběr "poplatků" (daní) a bezpečnost. Aby si ale nedělal, co chce, centrála mu poslala kontrolory – vojenského velitele a tajemníka, kteří na něj dohlíželi.
• Královská cesta: Byla to starověká dálnice a superrychlý internet v jednom. Umožňovala rychlý přesun armády, zboží a hlavně informací. Díky systému přepřahacích stanic s koňmi se zpráva dostala z jednoho konce obrovské říše na druhý za týden, zatímco normálnímu cestovateli by to trvalo tři měsíce. To dávalo králi obrovskou výhodu, protože věděl o problémech dříve, než se stačily rozrůst.
• Náboženská tolerance: Na rozdíl od jiných říší, které nutily lidi uctívat své bohy, Peršané byli v tomto ohledu velmi pragmatičtí. Říkali: "Věřte si, v co chcete, hlavně plaťte daně a nedělejte problémy." To jim ušetřilo spoustu starostí s povstáními.

Šablona:Aktualizováno