Palestinská autonomie
Obsah boxu
| Palestinská autonomie / Stát Palestina | |
|---|---|
 | |
 | |
| Soubor:West Bank and Gaza 2007.svg | |
| Hymna | Fida'i |
| Rozloha | 6 020 |
| Počet obyvatel | 5 483 450 (odhad 2023) |
| Hustota zalidnění | 911 |
| Jazyk | arabština |
| Státní zřízení | Semiprezidentská republika |
| Prezident | Mahmúd Abbás |
| Premiér | Mohammad Mustafa |
| Předseda vlády | Předseda vlády |
| Hlava státu | Prezident |
| Hlavní město | Ramalláh (administrativní centrum) Východní Jeruzalém (deklarované) |
| Největší město | Gaza |
| Měna | Nový izraelský šekel (ILS) Jordánský dinár (JOD) |
| Časové pásmo | UTC+2 |
| Vznik | Deklarace nezávislosti: 15. listopad 1988 Vznik autonomie: 4. květen 1994 |
Palestinská autonomie, oficiálně Palestinská národní správa (arabsky السلطة الوطنية الفلسطينية, as-Sulta al-Wataníja al-Filastíníja), je prozatímní samosprávný orgán, který byl zřízen v roce 1994 na základě Dohod z Osla mezi Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) a Izraelem. Jejím úkolem je spravovat části Západního břehu Jordánu a Pásma Gazy. Od roku 2013 vláda Palestinské autonomie oficiálně používá název Stát Palestina (arabsky دولة فلسطين, Dawlat Filastín), který je jako suverénní stát uznán většinou členských států OSN.
Palestinská autonomie představuje klíčový prvek v izraelsko-palestinském konfliktu a je považována za předstupeň plně nezávislého palestinského státu. Její faktická kontrola nad územím je však omezená a od roku 2007 je politicky i geograficky rozdělena mezi dvě hlavní frakce: Fatah, který kontroluje Západní břeh Jordánu, a Hamás, který vládne v Pásmu Gazy.
📜 Historie
Historie Palestinské autonomie je neoddělitelně spjata s desítkami let trvajícím konfliktem mezi Židy a Araby v regionu Palestiny.
🏛️ Vznik a Dohody z Osla
Po desetiletích konfliktu, včetně války za nezávislost v roce 1948 a šestidenní války v roce 1967, kdy Izrael obsadil Západní břeh Jordánu a Pásmo Gazy, začala v 90. letech 20. století nová fáze mírových jednání. Tajná jednání v norském Oslo mezi Izraelem a Organizací pro osvobození Palestiny (OOP) pod vedením Jásira Arafata vyústila v roce 1993 v podpis tzv. první Dohody z Osla.
Na základě těchto dohod byla 4. května 1994 formálně ustavena Palestinská autonomie jako dočasný orgán s pětiletým mandátem, který měl vést k finální dohodě o statusu palestinských území. Jásir Arafat se stal jejím prvním prezidentem. Autonomie získala omezenou civilní a bezpečnostní kontrolu nad městskými centry v Pásmu Gazy a na Západním břehu (tzv. Oblast A).
⚔️ Druhá intifáda a politická nestabilita
Mírový proces však zkolaboval v roce 2000 po neúspěšném summitu v Camp Davidu. Následná návštěva tehdejšího izraelského opozičního lídra Ariela Šarona na Chrámové hoře v Jeruzalémě se stala roznětkou pro Druhou intifádu, rozsáhlé palestinské povstání charakterizované vlnou násilí, teroristických útoků a tvrdých izraelských vojenských operací. Během intifády, která trvala zhruba do roku 2005, došlo k výraznému oslabení Palestinské autonomie a k rozsáhlé destrukci infrastruktury. V roce 2004 zemřel Jásir Arafat a jeho nástupcem se stal Mahmúd Abbás.
🗳️ Rozkol mezi Fatahem a Hamásem
V lednu 2006 se konaly parlamentní volby, ve kterých překvapivě zvítězilo radikální islamistické hnutí Hamás nad do té doby dominantním hnutím Fatah. Tento výsledek vedl k mezinárodnímu bojkotu palestinské vlády a k hluboké vnitřní krizi. Napětí mezi Fatahem a Hamásem eskalovalo v červnu 2007 v krátkou, ale krvavou občanskou válku v Pásmu Gazy, která skončila násilným převzetím moci Hamásem v této oblasti.
Od té doby je palestinská samospráva fakticky rozdělena:
- **Západní břeh Jordánu:** Spravován Palestinskou autonomií pod vedením Fatahu a prezidenta Mahmúda Abbáse.
- **Pásmo Gazy:** Ovládáno hnutím Hamás.
Veškeré pokusy o usmíření a vytvoření vlády národní jednoty byly doposud neúspěšné.
🌍 Snahy o mezinárodní uznání
Vzhledem ke stagnaci mírového procesu se palestinské vedení pod Mahmúdem Abbásem zaměřilo na diplomatickou ofenzívu s cílem dosáhnout mezinárodního uznání nezávislého Státu Palestina. Klíčovým krokem bylo v roce 2012 povýšení statusu Palestiny v OSN na "nečlenský pozorovatelský stát". K roku 2025 Stát Palestina uznalo více než 140 zemí světa, ačkoliv mezi nimi chybí klíčové západní mocnosti jako USA nebo Velká Británie.
💥 Konflikty a současný vývoj (do roku 2025)
Situace zůstává napjatá, zejména v Pásmu Gazy, které je pod izraelsko-egyptskou blokádou. Mezi Izraelem a Hamásem proběhlo několik válečných konfliktů (např. v letech 2008–2009, 2012, 2014 a 2021). V říjnu 2023 zahájil Hamás masivní útok na Izrael, který vyvolal rozsáhlou a devastující válku v Gaze s tisícovkami obětí a humanitární krizí. Podle údajů k roku 2025 probíhá v Pásmu Gazy masivní rekonstrukce a politické řešení konfliktu je stále v nedohlednu. Palestinská autonomie na Západním břehu čelí kritice kvůli autoritářským tendencím, korupci a dlouhodobé absenci voleb.
🌍 Geografie a územní členění
Palestinská území se skládají ze dvou geograficky oddělených oblastí.
🗺️ Západní břeh Jordánu
Západní břeh Jordánu (arabsky الضفة الغربية, ad-Diffa al-Gharbijja) je vnitrozemské území o rozloze přibližně 5 655 km². Na východě hraničí s Jordánskem (hranici tvoří řeka Jordán) a ze všech ostatních stran s Izraelem. Území je kopcovité, s nejvyšším bodem Tall Asur (1 016 m n. m.).
Podle Dohod z Osla je Západní břeh rozdělen do tří zón:
- **Oblast A:** Plná civilní a bezpečnostní kontrola Palestinské autonomie (cca 18 % území, zahrnuje velká města jako Ramalláh, Náblus, Hebron, Betlém a Jericho).
- **Oblast B:** Palestinská civilní kontrola a společná izraelsko-palestinská bezpečnostní kontrola (cca 22 % území, zahrnuje menší města a vesnice).
- **Oblast C:** Plná izraelská civilní i bezpečnostní kontrola (cca 60 % území, zahrnuje všechny izraelské osady, vojenské zóny a řídce osídlené oblasti).
🌊 Pásmo Gazy
Pásmo Gazy (arabsky قطاع غزة, Qitá' Ghazza) je úzký pobřežní pás o rozloze přibližně 365 km² na pobřeží Středozemního moře. Na jihu hraničí s Egyptem a na východě a severu s Izraelem. Je to jedna z nejhustěji osídlených oblastí na světě, kde na malém území žije přes 2 miliony lidí. Od roku 2007 je pod přísnou izraelsko-egyptskou blokádou, která omezuje pohyb osob a zboží.
🏛️ Politický systém
Palestinská autonomie je formálně semiprezidentská republika. Její instituce jsou však oslabené vnitřním rozkolem a vnějšími tlaky.
⚖️ Vláda a instituce
- **Prezident Státu Palestina:** Je hlavou státu, volenou v přímých volbách. Od roku 2005 tuto funkci zastává Mahmúd Abbás. Prezident je vrchním velitelem bezpečnostních sil a má významné výkonné pravomoci.
- **Předseda vlády:** Vede vládu (kabinet ministrů) a je zodpovědný za každodenní správu.
- **Palestinská legislativní rada (PLC):** Jednokomorový parlament se 132 členy. Od voleb v roce 2006 a následného rozkolu je jeho činnost prakticky paralyzována.
🤝 Politické strany
Politické scéně dominují dvě hlavní hnutí, která jsou zároveň politickými stranami i ozbrojenými frakcemi:
- **Fatah (Hnutí za národní osvobození Palestiny):** Sekulární, nacionalistické hnutí, které historicky vedlo OOP. Je dominantní silou na Západním břehu.
- **Hamás (Hnutí islámského odporu):** Islamistické hnutí, které vzniklo jako odnož Muslimského bratrstva. Od roku 2007 vládne v Pásmu Gazy a je řadou zemí považováno za teroristickou organizaci.
Dalšími menšími stranami jsou například Lidová fronta pro osvobození Palestiny (PFLP) nebo Palestinská lidová strana (PPP).
🌐 Zahraniční vztahy a mezinárodní status
Status Palestiny je jedním z nejsložitějších v mezinárodním právu. Jako "Stát Palestina" je uznána 146 ze 193 členských států OSN (k roku 2024). V OSN má status nečlenského pozorovatelského státu, což jí umožňuje účastnit se jednání a přistupovat k mezinárodním smlouvám a organizacím, jako je Mezinárodní trestní soud (ICC).
Palestina je členem Ligy arabských států, Organizace islámské spolupráce a G77. Její vztahy s Izraelem jsou definovány konfliktem a omezenou spoluprací v bezpečnostní a civilní oblasti. Vztahy se Spojenými státy jsou historicky napjaté a proměnlivé, zatímco Evropská unie je největším finančním donorem Palestinské autonomie.
💰 Ekonomika
Palestinská ekonomika je slabá, fragmentovaná a silně závislá na vnějších faktorech.
📉 Hlavní charakteristiky
Ekonomika je charakterizována vysokou mírou nezaměstnanosti (zejména v Pásmu Gazy), závislostí na mezinárodní finanční pomoci a na příjmech od Palestinců pracujících v Izraeli. Hrubý domácí produkt na obyvatele patří k nejnižším v regionu. Oficiální měnou není, ale nejčastěji se používá Nový izraelský šekel na Západním břehu i v Gaze a Jordánský dinár na Západním břehu pro větší transakce.
🏗️ Klíčové sektory
- **Zemědělství:** Tradiční sektor, který se zaměřuje na pěstování oliv, citrusů, zeleniny a datlí.
- **Služby:** Tvoří největší podíl HDP, zahrnují obchod, dopravu a veřejnou správu.
- **Stavebnictví:** Důležitý sektor, často financovaný z mezinárodních darů na obnovu infrastruktury.
- **Průmysl:** Omezený na malé a střední podniky v oblasti textilní výroby, zpracování potravin a výroby nábytku.
🚧 Výzvy a omezení
Hlavní překážkou ekonomického rozvoje je pokračující izraelská okupace a s ní spojená omezení pohybu osob a zboží, systém kontrolních stanovišť (checkpointů), existence izraelských osad a blokáda Pásma Gazy. Tyto faktory brání obchodu, investicím a přístupu k přírodním zdrojům.
👨👩👧👦 Obyvatelstvo
📊 Demografie
Celkový počet Palestinců na Západním břehu a v Pásmu Gazy se k roku 2023 odhaduje na více než 5,4 milionu. Populace je velmi mladá, s vysokou porodností. Velká část obyvatelstva, zejména v Pásmu Gazy, má status uprchlíka a žije v přeplněných uprchlických táborech spravovaných agenturou UNRWA.
🕌 Náboženství
Drtivá většina palestinského obyvatelstva (přes 93 %) jsou sunnitští muslimové. Existuje zde také malá, ale historicky významná komunita palestinských křesťanů (přibližně 1 %), kteří patří k různým denominacím (především řecká ortodoxní, římskokatolická a další).
🗣️ Jazyk
Oficiálním a dominantním jazykem je arabština. Mnoho Palestinců, zejména ti, kteří pracují v Izraeli nebo s ním přicházejí do styku, hovoří také hebrejsky. Angličtina je rozšířená jako druhý jazyk, zejména mezi vzdělanější částí populace.
🧑🏫 Pro laiky
Představte si, že Palestinská autonomie je něco jako "vláda ve výcviku" pro budoucí nezávislý stát. Vznikla na základě dohod s Izraelem v 90. letech s cílem, aby si Palestinci mohli sami spravovat své záležitosti na územích, která obývají – konkrétně na Západním břehu Jordánu a v Pásmu Gazy.
Problém je, že tato "vláda" nemá plnou moc nad celým svým územím. Je to podobné, jako kdyby starosta mohl rozhodovat jen o některých ulicích ve městě, zatímco ostatní by kontroloval někdo jiný. Izrael si z bezpečnostních důvodů ponechal kontrolu nad velkou částí Západního břehu, hranicemi, vzdušným prostorem a vodními zdroji.
Další komplikací je, že Palestinci jsou politicky rozdělení. Na Západním břehu vládne umírněnější strana Fatah, zatímco v Pásmu Gazy vládne radikální islamistické hnutí Hamás. Tyto dvě skupiny spolu nespolupracují, takže existují v podstatě dvě oddělené palestinské vlády, které si navzájem nerozumí.
Stručně řečeno, Palestinská autonomie je krokem k samostatnému státu, ale tento stát ještě plně neexistuje. Čelí obrovským výzvám: omezené kontrole nad vlastním územím, politickému rozdělení a neustálému konfliktu s Izraelem.