Polské království

Rozbalit box

Obsah boxu

Polské království (Šablona:Jazykem, Šablona:Jazykem), často označované také jako Koruna polského království (Šablona:Jazykem), byl státní útvar ve střední a východní Evropě, který existoval v různých formách od roku 1025 až do třetího dělení Polska v roce 1795. Jeho dějiny jsou komplexní a zahrnují období od raně středověké monarchie přes personální unii s Litevským velkoknížectvím až po vytvoření unikátního státního zřízení známého jako šlechtická republika.

Termín "Polské království" se také používá pro pozdější, nesuverénní útvary, jako bylo Kongresové Polsko (1815–1915), které bylo v personální unii s Ruským impériem, a krátce existující Regentské království polské během první světové války. Tento článek se primárně zaměřuje na suverénní Polské království do roku 1795.

📜 Dějiny

Dějiny Polského království jsou příběhem vzestupu, zlatého věku a postupného úpadku, který vyvrcholil zánikem státu na konci 18. století.

👑 Vznik království a piastovská éra (1025–1385)

Ačkoliv polský stát existoval již od 10. století pod vládou knížat z dynastie Piastovců, formální status království získal až v roce 1025. Tehdy se kníže Boleslav I. Chrabrý, syn Měška I., nechal krátce před svou smrtí v Hnězdně korunovat prvním polským králem. Tento akt potvrdil suverenitu a prestiž polského státu v křesťanské Evropě.

Po Boleslavově smrti následovalo období nestability a pohanských povstání, které vedlo k dočasné ztrátě královského titulu. Obnovil jej až Boleslav II. Smělý v roce 1076. Klíčovou postavou pro upevnění státu byl Kazimír I. Obnovitel, který přenesl hlavní město z Hnězdna do Krakova.

Období od roku 1138 je známé jako doba rozpadu na údělná knížectví, kdy bylo Polsko rozděleno mezi syny Boleslava III. Křivoústého. Znovusjednocení země se podařilo až na přelomu 13. a 14. století, nejprve Přemyslu II. a definitivně pak Vladislavu I. Lokýtkovi, který byl korunován v roce 1320.

Jeho syn, Kazimír III. Veliký, je považován za jednoho z nejvýznamnějších polských panovníků. Během jeho vlády (1333–1370) došlo k velkému hospodářskému a kulturnímu rozkvětu. Kodifikoval právo, založil Krakovskou univerzitu (1364) a podporoval stavbu hradů a měst. Jeho smrtí v roce 1370 vymřela hlavní linie Piastovců po meči.

🤝 Jagellonská unie a zlatý věk (1385–1572)

Po krátké vládě Ludvíka I. Uherského nastoupila na trůn jeho dcera Jadwiga z Anjou. V roce 1385 byla uzavřena Krewská unie, na jejímž základě se Jadwiga provdala za litevského velkoknížete Jogailu. Ten přijal křest, jméno Vladislav II. Jagello a stal se polským králem. Tím vznikla Polsko-litevská unie, která na staletí propojila osudy obou národů a vytvořila jeden z největších a nejmocnějších států v tehdejší Evropě.

Hlavním společným nepřítelem byl Řád německých rytířů. Spojená polsko-litevská vojska jej drtivě porazila v bitvě u Grunwaldu v roce 1410. Dynastie Jagellonců vládla v Polsku a Litvě až do roku 1572. Toto období je často označováno jako "zlatý věk" polských dějin. Rozvíjel se obchod, zejména s obilím přes přístav Gdaňsk, a kvetla renesanční kultura a věda. Polsko bylo v té době známé svou relativní náboženskou tolerancí, která přitahovala pronásledované menšiny z jiných částí Evropy, včetně Židů a protestantů.

V roce 1569 byla Lublinskou unií personální unie přeměněna na reálnou unii, čímž vznikla tzv. Republika obou národů (Šablona:Jazykem).

🗳️ Šlechtická republika a volení králové (1572–1795)

Po smrti posledního Jagellonce, Zikmunda II. Augusta, se monarchie změnila z dědičné na volební. Krále volil sněm veškeré šlechty (Šablona:Jazykem). Tento systém, známý jako "šlechtická demokracie" nebo "zlatá svoboda", dával šlechtě obrovskou moc a privilegia. Každý šlechtic měl právo veta (liberum veto), které mohlo zablokovat jakékoliv rozhodnutí sněmu.

Prvním voleným králem se stal Jindřich z Valois, který však brzy uprchl, aby se stal francouzským králem. Významnými volenými panovníky byli Štěpán Báthory nebo Jan III. Sobieski, který se proslavil vítězstvím nad Osmany v bitvě u Vídně v roce 1683.

Systém liberum veto a neustálé spory mezi magnátskými rody však vedly k postupné paralýze státu. Zatímco okolní mocnosti (Rusko, Prusko, Rakousko) centralizovaly svou moc a budovaly moderní armády, Polsko-litevská unie slábla. V 17. a 18. století byla země zdevastována řadou válek, zejména se Švédskem (tzv. "potopa"), Ruskem a kozáky.

💔 Dělení Polska a zánik

V druhé polovině 18. století se oslabené Polsko stalo hračkou v rukou svých sousedů. Pokusy o reformu, jako byla Ústava 3. května (první moderní psaná ústava v Evropě), přišly příliš pozdě.

V letech 1772, 1793 a 1795 si Ruské impérium, Pruské království a Habsburská monarchie rozdělily území polsko-litevského státu v procesu známém jako Dělení Polska. Poslední král, Stanislav II. August Poniatowski, byl donucen abdikovat a Polské království na 123 let zmizelo z mapy Evropy.

🏛️ Státní zřízení a společnost

Polské království se vyznačovalo unikátním politickým systémem, který se v průběhu staletí výrazně proměnil.

👑 Panovník a šlechta

Zatímco v raném období byla moc soustředěna v rukou krále, od 15. století jeho pravomoci postupně přecházely na šlechtu. Polská šlechta (szlachta) byla neobvykle početná (tvořila asi 8–10 % populace) a na rozdíl od jiných zemí si byla teoreticky veškerá rovna.

Nejvyšším zákonodárným orgánem byl Sejm, dvoukomorový parlament složený ze Senátu (magnáti a biskupové) a Poslanecké sněmovny (zástupci nižší šlechty). Po roce 1572 se Sejm stal volebním shromážděním, které volilo krále. Každý nově zvolený panovník musel podepsat tzv. Pacta conventa a Jindřichovské články, které omezovaly jeho moc a zaručovaly privilegia šlechty.

⚖️ Právo a správa

Základem právního systému byly po dlouhou dobu zvykové právo a královské dekrety. Významným krokem byla kodifikace práva za vlády Kazimíra III. Velikého (tzv. Wiślicko-piotrkowské statuty). Města se často řídila vlastním, magdeburským právem.

Administrativně se království dělilo na vojvodství (Šablona:Jazykem), v jejichž čele stáli vojvodové jmenovaní králem.

🌍 Geografie a územní vývoj

Území Polského království se v průběhu staletí dramaticky měnilo. V raném období za prvních Piastovců zahrnovalo oblasti dnešního Velkopolska, Malopolska, Slezska, Mazovska a Pomořanska.

Po unii s Litvou se stát rozkládal "od moře k moři" – od Baltského moře téměř k Černému moři. Zahrnoval rozsáhlá území dnešního Polska, Litvy, Běloruska, Ukrajiny a části Ruska, Lotyšska, Estonska a Slovenska. Hlavními řekami byly Visla, Odra, Němen a Dněpr.

💰 Ekonomika a obchod

Ekonomika byla založena především na zemědělství. Polsko bylo obilnicí Evropy a exportovalo obrovské množství obilí, dřeva a dalších surovin přes baltské přístavy, především Gdaňsk, do západní Evropy. Tento systém byl postaven na nevolnické práci rolníků na velkostatcích šlechty (tzv. folwark).

Významnou roli hrál také obchod, zejména na trasách spojujících Balt s Černomořím. Ve městech jako Krakov, Lvov nebo Poznaň kvetla řemesla a obchod.

🎨 Kultura a věda

🎓 Vzdělání a věda

Polské království bylo významným centrem vzdělanosti a kultury. Jagellonská univerzita v Krakově, založená v roce 1364, byla jednou z nejstarších univerzit ve střední Evropě. Studovali zde mnozí významní učenci, včetně nejslavnějšího z nich, astronoma Mikuláše Koperníka, který formuloval heliocentrickou teorii. V období renesance a humanismu dosáhla polská literatura a věda svého vrcholu.

⛪ Náboženství

Polsko bylo převážně římskokatolickou zemí, ale po staletí se vyznačovalo značnou náboženskou tolerancí. Varšavská konfederace z roku 1573 zaručovala náboženskou svobodu pro veškerou šlechtu, což bylo v tehdejší Evropě zmítané náboženskými válkami unikátní. Díky tomu se Polsko stalo útočištěm pro protestanty (např. Čeští bratři), Židy a další náboženské menšiny. Východní části země byly převážně pravoslavné. Tato tolerance začala slábnout v 17. století v období protireformace.

💡 Pro laiky

Szlachta (šlechta): Byla to velmi početná vládnoucí třída v Polsku. Na rozdíl od jiných zemí, kde měla moc jen hrstka nejbohatších, v Polsku měl každý šlechtic, i ten nejchudší, stejná politická práva, včetně práva volit krále.
Rzeczpospolita: Polský název pro stát, který se často překládá jako "republika" nebo "společná věc". Odkazuje na období, kdy Polsko a Litva tvořily jeden stát, kde moc nebyla jen v rukou krále, ale sdílela ji celá šlechta.
Liberum veto: "Svobodné veto". Bylo to právo každého poslance na Sejmu (parlamentu) zrušit jakýkoliv projednávaný zákon nebo dokonce rozpustit celý sněm. Stačilo, aby jediný poslanec zakřičel: "Nie pozwalam!" ("Nedovoluji!"). Ačkoliv to mělo chránit svobodu, v praxi to vedlo k úplné paralýze státu, protože bylo snadné uplatit jednoho poslance, aby zablokoval potřebné reformy.
Dělení Polska: Protože Polsko bylo v 18. století velmi slabé kvůli vnitřním sporům, jeho tři silnější sousedé – Rusko, Prusko a Rakousko – se domluvili a postupně si jeho území rozdělili mezi sebe. Po třetím dělení v roce 1795 Polsko jako samostatný stát na více než 100 let přestalo existovat.

Šablona:Aktualizováno