Kaligrafie

Rozbalit box

Obsah boxu

Kaligrafie (z řeckého κάλλος kallos „krása“ + γραφή graphē „psaní“) je umění krasopisu, tedy vizuální umění související s psaním. Jedná se o navrhování a provádění písma pomocí psacího nástroje se širokým hrotem, štětce nebo jiných psacích nástrojů. Současná kaligrafická praxe může být definována jako „umění dávat formám znaky expresivním, harmonickým a zručným způsobem“.

Moderní kaligrafie sahá od funkčních nápisů a návrhů až po výtvarná díla, kde mohou, ale nemusí být čitelné abstraktní výrazy. Klasická kaligrafie se liší od typografie a neklasického ručního písma, i když kaligraf může obojí vytvářet.

Kaligrafie je stále živá v podobě svatebních a společenských pozvánek, v designu písem a typografii, v originálním designu log s ručním písmem, v náboženském umění, v různých oznámeních, v grafickém designu a v zakázkovém kaligrafickém umění, v nápisech na kameni a v pamětních dokumentech. Používá se také pro rekvizity a pohyblivé obrazy ve filmu a televizi, pro osvědčení, rodné a úmrtní listy, mapy a další písemná díla.

📜 Historie a hlavní tradice

Kaligrafie se vyvíjela nezávisle v několika velkých civilizacích po celém světě. Tři nejvýznamnější tradice jsou západní (latinská), východoasijská a islámská.

🌍 Západní (latinská) kaligrafie

Západní kaligrafie je rozpoznatelná podle používání latinky. Její kořeny sahají až do starověkého Říma, kde se vyvinuly různé styly písma pro různé účely.

Římská kapitála (Capitalis Monumentalis): Písmo tesané do kamene, charakteristické svou monumentalitou a dokonalými proporcemi. Je základem pro dnešní velká písmena.
Rustika a Kvadráta: Varianty kapitály používané pro psaní na papyrus a pergamen.
Unciála a polounciála: Zaoblená písma, která se vyvinula ve 3. až 8. století a ovlivnila vývoj malých písmen. Byla populární v raně křesťanských klášterních skriptoriích. Příkladem je Kniha z Kellsu.
Karolinská minuskula: Vznikla na dvoře Karla Velikého na přelomu 8. a 9. století jako snaha o standardizaci a zlepšení čitelnosti písma v celé říši. Stala se základem pro většinu moderních malých písmen.
Gotické písmo: Ve středověku (cca od 12. století) se písmo stalo hustším, lomeným a vertikálnějším, aby se ušetřilo místo na drahém pergamenu. Existovalo mnoho variant, jako je textura, fraktura nebo švabach. S vynálezem knihtisku Johannese Gutenberga bylo toto písmo napodobeno v prvních tištěných knihách.
Humanistická minuskula: Během renesance v Itálii se učenci vrátili k čistším a čitelnějším formám karolinské minuskuly, kterou mylně považovali za písmo antického Říma. Z tohoto písma se vyvinula dnešní antikva.
Anglická kurzíva (Copperplate): V 17. a 18. století se s rozvojem obchodu a potřebou rychlého a elegantního psaní vyvinula kurzíva psaná ocelovým perem s tenkým hrotem, charakteristická střídáním tenkých a silných tahů.
Moderní obnova: Na konci 19. století oživil zájem o tradiční kaligrafii v Edward Johnston, který je považován za otce moderní kaligrafie.

🖌️ Východoasijská kaligrafie

Východoasijská kaligrafie, praktikovaná především v Číně, Japonsku, Koreji a Vietnamu, je považována za jednu z nejvyšších forem umění, rovnocennou malířství. Používá se čínské písmo a je úzce spjata s filozofií, zejména s taoismem a zenem.

Základem jsou Čtyři poklady studovny:

Štětec (筆, bǐ): Obvykle z bambusu s chlupy zvířat (vlk, koza, králík).
Tuš (墨, mò): Pevná tyčinka tuše vyrobená ze sazí a lepidla, která se tře s vodou na třecím kameni.
Papír (紙, zhǐ): Nejčastěji rýžový papír (xuan), který dobře saje tuš.
Třecí kámen (硯, yàn): Kamenná destička, na které se připravuje tekutá tuš.

Důraz je kladen na energii (čchi), rytmus, kompozici a duchovní rozpoložení umělce. Existuje pět hlavních stylů:

Pečetní písmo (篆書, zhuanshu): Starobylé, formální a dekorativní.
Úřednické písmo (隸書, lishu): Systematizované a zjednodušené, používané v administrativě dynastie Chan.
Vzorové (standardní) písmo (楷書, kaishu): Jasně čitelné, každý tah je psán odděleně. Je to základní styl pro výuku.
Polokurzivní (běžné) písmo (行書, xingshu): Rychlejší, plynulejší varianta vzorového písma, kde jsou některé tahy spojeny.
Kurzivní (travní) písmo (草書, caoshu): Vysoce abstraktní a expresivní, pro laika často nečitelné.

🌙 Islámská (arabská) kaligrafie

Islámská kaligrafie se vyvinula v souvislosti s potřebou zapsat svatou knihu islámu, Korán. Protože islámské umění je tradičně anikonické (nezobrazuje živé bytosti, zejména v náboženském kontextu), kaligrafie se stala hlavní formou vizuálního umění a dekorace v mešitách, na knihách i předmětech denní potřeby. Píše se arabským písmem zprava doleva.

Hlavní styly zahrnují:

Kúfské písmo (Kufi): Jeden z nejstarších stylů, geometrický a hranatý. Používal se pro rané opisy Koránu a architektonickou výzdobu.
Naskh: Kurzivní, dobře čitelné písmo, které se stalo standardem pro tisk a běžné psaní.
Thuluth: Monumentální a elegantní písmo s dlouhými vertikálními tahy, často používané pro nadpisy a architektonickou výzdobu.
Diwani: Vysoce stylizované a dekorativní písmo vyvinuté na dvoře Osmanské říše.
Ruq'ah: Zjednodušené a rychlé písmo pro každodenní použití.

Islámští kaligrafové často kombinují písmo s geometrickými vzory známými jako arabeska.

✨ Ostatní kaligrafické tradice

Hebrejská kaligrafie: Používá se především pro psaní náboženských textů, jako je Tóra (svitky Sefer Tóra).
Indická kaligrafie: Zahrnuje mnoho písem, jako je dévanágarí. Důležitou roli hrála v buddhistických a džinistických textech.
Tibetská kaligrafie: Úzce spjata s tibetským buddhismem, používá se pro psaní manter a posvátných textů.
Etiopská kaligrafie: Vychází z písma Ge'ez.

⚙️ Nástroje a materiály

Nástroje a materiály se liší podle kaligrafické tradice, ale základní principy zůstávají podobné.

Psací nástroje

Široké pero (Broad-nib pen): Základní nástroj západní kaligrafie. Může být vyrobeno z rákosu (kalam), ptačího brku (nejčastěji husího) nebo kovu. Šířka hrotu určuje tloušťku základního tahu.
Špičaté pero (Pointed pen): Používá se pro styly jako Copperplate. Tloušťka čáry se mění tlakem na hrot, který se rozevírá.
Štětec: Hlavní nástroj východoasijské kaligrafie. Umožňuje obrovskou variabilitu v tloušťce a textuře tahu.
Rákosové pero (Qalam): Tradiční nástroj islámské kaligrafie.

Inkousty a barvy

Tuš (India Ink / Sumi Ink): Černý pigment na bázi sazí, smíchaný s pojivem (např. šelak nebo arabská guma). Je světlostálý a voděodolný.
Duběnkový inkoust (Iron Gall Ink): Historicky nejvýznamnější inkoust v Evropě, vyráběný z duběnek, síranu železnatého a pojiva. Postupem času může být korozivní pro papír.
Kvaš a akvarel: Používají se pro barevnou kaligrafii a iluminace.

Podklady

Papír: Dnes nejběžnější podklad. Pro kaligrafii je důležité, aby byl hladký a aby se na něm inkoust nerozpíjel.
Pergamen a velín: Vyrobené ze zvířecích kůží, byly hlavním psacím materiálem ve středověké Evropě. Jsou velmi trvanlivé.
Papyrus: Používaný ve starověkém Egyptě, Řecku a Římě.
Hedvábí: Tradiční podklad pro východoasijskou kaligrafii a malbu.

💡 Moderní kaligrafie

V 21. století zažívá kaligrafie renesanci, částečně jako reakce na digitální svět. Moderní kaligrafie se často odklání od přísných historických pravidel a klade větší důraz na osobní výraz a kreativitu. Je populární v oblastech jako:

Svatební design: Pozvánky, jmenovky, menu.
Branding a loga: Mnoho firem využívá ručně psaná loga pro pocit autentičnosti a jedinečnosti.
Umělecká díla: Kaligrafie jako samostatná forma výtvarného umění (kaligramy, abstraktní kaligrafie).
Digitální kaligrafie: Tvorba kaligrafie pomocí tabletů a stylusů v softwarech jako Procreate nebo Adobe Illustrator.

✍️ Kaligrafie pro laiky

Pro lepší pochopení je užitečné rozlišovat mezi třemi příbuznými pojmy:

Kaligrafie: Je to umění psaní. Každé písmeno je obvykle vytvořeno jedním nebo několika málo plynulými tahy. Důležitý je rytmus a pohyb ruky. Je to živé, jednorázové umění – jako tanec.
Lettering: Je to umění kreslení písmen. Každé písmeno nebo slovo je konstruováno a kresleno, často se opravuje a vylepšuje. Není to psaní v reálném čase, ale spíše ilustrace písma. Příkladem je nápis na vývěsním štítu.
Typografie: Je to umění sazby a práce s předem navrženými písmy (fonty). Typograf vybírá fonty a uspořádává je na stránce tak, aby byl text čitelný a esteticky působivý. Je to práce se systémem, ne s jednotlivými tahy.

Základní rozdíl mezi západním a východoasijským přístupem je v nástroji. Západní kaligrafie s plochým perem vytváří kontrast mezi silnými a tenkými čarami díky úhlu držení pera. Východoasijská kaligrafie se štětcem dosahuje stejného efektu změnou tlaku a rotací štětce.

Šablona:Aktualizováno