Papyrus
Obsah boxu
Papyrus je psací materiál používaný ve starověku, který dal jméno dnešnímu papíru. Vyráběl se ze stonků rostliny šáchor papírodárný (Cyperus papyrus), která hojně rostla v močálech a deltě řeky Nil v Egyptě. Termín "papyrus" se používá ve třech hlavních významech:
- Rostlina – šáchor papírodárný, zdroj suroviny.
- Materiál – samotný psací podklad vyrobený z této rostliny.
- Dokument – jakýkoliv text napsaný na papyrovém svitku nebo listu.
Papyrus hrál klíčovou roli v šíření znalostí, administrativě a kultuře ve starověkém světě, zejména v Egyptě, Řecku a Římě, a to po dobu více než 3000 let, než byl postupně nahrazen odolnějším pergamenem a později levnějším papírem.
📜 Historie
Historie papyru je neoddělitelně spjata s historií starověkého Egypta. Jeho používání představovalo revoluci v záznamu a přenosu informací.
🇪🇬 Vznik ve starověkém Egyptě
Nejstarší dochovaný nepopsaný papyrový svitek pochází z hrobky vysokého úředníka Hemaky v Sakkáře z období První dynastie (cca 2900 př. n. l.). Nejstarší popsané papyry, známé jako Deníky Mererovy, byly nalezeny u Wádí al-Džarf a popisují poslední roky stavby Velké pyramidy v Gíze za vlády faraona Chufu (cca 2500 př. n. l.).
V Egyptě se papyrus stal nepostradatelným materiálem pro státní správu (daňové záznamy, dekrety), náboženství (texty jako Kniha mrtvých), literaturu (příběhy, básně) i vědu (matematické a lékařské texty, např. Ebersův papyrus nebo Rhindův matematický papyrus). Výroba papyru byla pravděpodobně královským monopolem, což Egyptu zajišťovalo značné příjmy z exportu.
🇬🇷 Rozšíření do středomoří
Díky obchodu se papyrus rozšířil do celého Středomoří. Od 7. století př. n. l. se stal hlavním psacím materiálem ve starověkém Řecku a později v Římské říši. Všechna velká díla řecké filosofie, dramatu a historie byla původně zapsána na papyrových svitcích. Alexandrijská knihovna, největší knihovna starověkého světa, obsahovala statisíce papyrových svitků.
Římané papyrus převzali a používali jej pro administrativní, právní i literární účely. Plinius starší ve svém díle Naturalis historia podrobně popsal proces výroby papyru. Významným archeologickým nalezištěm jsou Herculaneum a Pompeje, kde byly v zuhelnatělé podobě nalezeny celé knihovny papyrových svitků (např. ve Vile papyrů).
📉 Úpadek a nahrazení
Úpadek používání papyru začal zhruba ve 3. století n. l. z několika důvodů:
- Vzestup pergamenu: Pergamen, vyráběný ze zvířecích kůží, byl mnohem odolnější, hladší a dalo se na něj psát z obou stran. Jeho výroba nebyla závislá na dovozu z Egypta.
- Vznik kodexu: Formát kodexu (předchůdce moderní knihy) se snáze používal než nepraktický svitek (rotulus). Pergamen se pro výrobu kodexů hodil lépe než křehký papyrus.
- Ztráta egyptského monopolu: Po arabské invazi do Egypta v 7. století n. l. se dodávky papyru do Evropy zkomplikovaly a zdražily.
Poslední papyry v Evropě byly použity pro papežské buly až do 11. století. Poté byl papyrus zcela nahrazen pergamenem a následně papírem, jehož výroba se do Evropy dostala z Číny přes arabský svět.
🌱 Rostlina šáchor papírodárný
Šáchor papírodárný (Cyperus papyrus) je vysoká, robustní vodní rostlina z čeledi šáchorovitých. Dorůstá výšky 3 až 5 metrů. Její stonek je trojhranný a na vrcholu nese hustý chochol tenkých, jasně zelených stonků připomínajících deštník.
Rostlina vyžaduje stojaté nebo pomalu tekoucí sladké vody a dostatek slunečního světla. V minulosti tvořila rozsáhlé porosty v deltě Nilu, dnes je tam však téměř vyhubena. Přežívá v jiných částech Afriky, například v Súdánu nebo v mokřadech Okavango.
Kromě výroby psacího materiálu využívali starověcí Egypťané rostlinu i na výrobu člunů, sandálů, košů, lan a dokonce i jako potravu (jedlé oddenky).
⚙️ Výroba psacího materiálu
Proces výroby papyru byl poměrně složitý a vyžadoval značnou zručnost. Detailní popis zanechal římský učenec Plinius starší.
- Sklizeň a příprava: Zralé stonky šáchoru byly uříznuty nízko nad vodou. Vnější zelená kůra byla oloupána a odhalila se bílá, vláknitá dřeň.
- Řezání dřeně: Dřeň byla nařezána na co nejtenčí a nejširší podélné proužky.
- Skládání listu: Proužky se kladly na navlhčený podklad těsně vedle sebe v jedné vrstvě. Přes tuto vrstvu se položila druhá vrstva proužků, a to kolmo na tu první (podobně jako osnova a útek při tkaní).
- Lisování a sušení: Takto připravená dvouvrstvá "rohož" byla silně stlačena lisem. Vlastní lepkavá šťáva rostliny fungovala jako pojivo, které obě vrstvy spojilo. Následně se list sušil na slunci.
- Dokončovací práce: Po usušení byl povrch listu vyhlazen a vyleštěn, například kamenem, mušlí nebo kouskem slonoviny, aby se na něj dalo plynule psát.
Jednotlivé listy (kollemata) se obvykle slepovaly za sebou do dlouhých pásů, které se stáčely do svitků. Standardní svitek měl obvykle 20 listů. Kvalita papyru se lišila – nejkvalitnější, tzv. hieratický papyrus, byl vyroben z nejširších proužků ze středu stonku a používal se pro posvátné texty.
✍️ Vlastnosti a použití
Papyrus měl světle béžovou až téměř bílou barvu, která časem tmavla do žlutohněda. Jeho povrch měl zřetelnou strukturu vláken – na jedné straně (recto) běžela vlákna vodorovně, na druhé (verso) svisle. Obvykle se psalo na stranu recto, kde pero po vodorovných vláknech lépe klouzalo.
Psalo se na něj třtinovým perem (calamus) a inkoustem, který se vyráběl ze směsi sazí, vody a arabské gumy jako pojiva. Pro zvýraznění se používal i červený inkoust (vyrobený z okru).
Hlavní nevýhodou papyru byla jeho křehkost a náchylnost k poškození vlhkostí, která způsobovala hnilobu a rozpad. Právě proto se drtivá většina papyrových dokumentů dochovala pouze v extrémně suchém podnebí Egypta nebo v zuhelnatělé podobě (Herculaneum).
🔬 Papyrologie
Vědní obor, který se zabývá studiem, restaurováním, luštěním a interpretací textů napsaných na papyrech, se nazývá papyrologie. Tento obor je klíčový pro poznání historie, literatury a každodenního života starověkého světa, protože papyry často obsahují texty, které se nedochovaly v pozdějších středověkých opisech. Mezi nejslavnější naleziště patří Oxyrhynchus v Egyptě, kde byly na městské skládce nalezeny tisíce fragmentů literárních i úředních textů.
✨ Pro laiky: Papyrus zjednodušeně
Představte si, že vezmete stonek vysoké vodní rostliny podobné rákosu, oloupete z něj zelenou slupku a vnitřní bílou dužinu nařežete na tenké plátky. Tyto plátky pak poskládáte vedle sebe a na ně položíte druhou vrstvu plátků, ale tentokrát napříč. Celé to silně stlačíte, aby se plátky spojily vlastní šťávou, a necháte uschnout na slunci. Výsledkem je pevný, světlý list, na který se dá psát. To je v podstatě papyrus – první "papír" na světě, který umožnil starověkým Egypťanům, Řekům a Římanům zapisovat své myšlenky, zákony a příběhy na lehký a přenosný materiál. Byl to takový starověký zápisník a kniha v jednom.
💡 Zajímavosti
- Slovo papír (anglicky paper, německy Papier, francouzsky papier) je odvozeno z řeckého slova πάπυρος (papyros).
- Norský dobrodruh Thor Heyerdahl postavil v letech 1969 a 1970 dva čluny z papyru (Ra I a Ra II), aby dokázal, že starověcí Egypťané mohli teoreticky doplout do Ameriky. S lodí Ra II úspěšně přeplul Atlantský oceán.
- Nejdelší dochovaný papyrový svitek je tzv. Velký Harrisův papyrus, který měří přes 41 metrů a obsahuje seznam darů chrámům za vlády faraona Ramesse III.
- V Syrakusách na Sicílii roste šáchor papírodárný dodnes a nachází se zde malé muzeum s tradiční výrobou papyru.