Řecko-perské války
Obsah boxu
Řecko-perské války byl sérií ozbrojených konfliktů mezi aliancí řeckých městských států (polis) a Perskou říší, které probíhaly s přestávkami přibližně v letech 499 až 449 př. n. l. Tento střet dvou odlišných světů – decentralizovaných a svobodomyslných řeckých polis na jedné straně a obrovské, centralizované perské monarchie na straně druhé – zásadně ovlivnil další vývoj západní civilizace. Vítězství Řeků umožnilo rozkvět klasické řecké kultury, filozofie a demokracie, jež položily základy moderního světa.
Hlavním zdrojem informací o těchto válkách je dílo řeckého historika Hérodota, který je často nazýván "otcem historie".
📜 Příčiny konfliktu
Konflikt nevznikl náhle, ale byl výsledkem dlouhodobého napětí plynoucího z expanze Perské říše směrem na západ.
🌍 Expanze Perské říše
V 6. století př. n. l. se Perská říše pod vládou dynastie Achemenovců stala největším a nejmocnějším státem tehdejšího světa. Za vlády Kýra Velikého a jeho nástupců pohltila Babylonii, Egypt a také maloasijské řecké osady v oblasti Iónie. Tyto osady, zvyklé na značnou míru autonomie, se jen těžko smiřovaly s perskou nadvládou, která s sebou přinášela placení daní a dosazování pro-perských tyranů.
🔥 Iónské povstání (499–494 př. n. l.)
Bezprostřední rozbuškou válek se stalo Iónské povstání. V roce 499 př. n. l. se řecká města v Malé Asii v čele s Mílétem a jeho vůdcem Aristagorem vzbouřila proti perské nadvládě. Povstalci požádali o pomoc pevninské Řeky. Sparta, největší pozemní mocnost, pomoc odmítla, ale Athény a Eretria vyslaly menší vojenskou flotilu. Spojené řecké síly dobyly a vypálily Sardy, hlavní město perské satrapie.
Tento čin rozzuřil perského velkokrále Dareia I., který přísahal Athéňanům pomstu. Přestože Peršané povstání po několika letech tvrdě potlačili (rozhodující byla námořní bitva u Ladé v roce 494 př. n. l. a následné zničení Mílétu), myšlenka na potrestání Athén a Eretrie a podmanění celého Řecka již perského krále neopustila.
⚔️ Průběh válek
Války se dělí na dvě hlavní fáze, známé jako první a druhá perská invaze do Řecka.
➡️ První perská invaze (492–490 př. n. l.)
První trestná výprava pod velením Dareiova zetě Mardonia v roce 492 př. n. l. skončila neúspěchem, když perské loďstvo ztroskotalo u poloostrova Athos.
O dva roky později, v roce 490 př. n. l., vyslal Dareios novou, čistě námořní expedici pod velením Dátida a Artaferna. Cílem bylo potrestat Athény a Eretrii. Peršané nejprve dobyli a zničili Eretrii na ostrově Euboia a poté se vylodili na pobřeží Attiky v zálivu u Marathónu.
🏃 Bitva u Marathónu
V bitvě u Marathónu se proti perské přesile postavila athénská armáda posílená o oddíl z Platají. Sparťané, vázáni náboženským svátkem, dorazili pozdě. Pod geniálním velením stratéga Miltiada dokázali řečtí hoplité ve formaci falangy drtivě zvítězit. Peršané byli zahnáni zpět na lodě a s těžkými ztrátami se stáhli. Toto vítězství mělo obrovský psychologický význam – ukázalo, že perskou armádu je možné porazit. Legenda o běžci Feidippidovi, který běžel zvěstovat vítězství do Athén a po vyřčení zprávy zemřel, se stala inspirací pro moderní maratonský běh.
⏳ Meziválečné období (490–480 př. n. l.)
Po Dareiově smrti nastoupil na perský trůn jeho syn Xerxés I., který začal připravovat mnohem masivnější invazi. Mezitím v Athénách politik a stratég Themistoklés prosadil využití příjmů z nových stříbrných dolů v Laurionu na vybudování silné flotily 200 moderních válečných lodí, tzv. triér. Themistoklés správně předpokládal, že o osudu příští války se rozhodne na moři. Řecké státy, tváří v tvář smrtelnému nebezpečí, odložily své spory a vytvořily tzv. Helénský spolek pod vedením Sparty.
➡️ Druhá perská invaze (480–479 př. n. l.)
V roce 480 př. n. l. se Xerxés v čele obrovské armády (Hérodotos uvádí miliony, moderní odhady se pohybují mezi 100 000 a 300 000 muži) a masivního loďstva vydal na pochod do Řecka. Aby se vyhnul nebezpečnému mysu Athos, nechal prokopat kanál přes poloostrov. Přes úžinu Hellespont (dnešní Dardanely) nechal postavit dva pontonové mosty.
🛡️ Bitva u Thermopyl
První obranná linie Řeků byla stanovena v úzké soutěsce u Thermopyl. Zde se perské armádě postavil malý řecký oddíl v čele s 300 spartskými bojovníky a jejich králem Leónidem. Řekové po tři dny hrdinně odolávali drtivé perské přesile. Teprve zrada místního obyvatele Efialta, který Peršanům ukázal tajnou stezku přes hory, umožnila obklíčení řeckých pozic. Leónidás s většinou Sparťanů a Thespijských zůstal na místě a bojoval do posledního muže, aby zdržel perský postup a umožnil ústup zbytku řecké armády. Jejich oběť se stala symbolem hrdinství a sebeobětování.
🌊 Bitva u Artemísia
Současně s pozemní bitvou u Thermopyl probíhala nerozhodná námořní bitva u mysu Artemísion. Řecké loďstvo pod Themistoklovým velením zde úspěšně blokovalo perskou flotilu a po zprávě o pádu Thermopyl se organizovaně stáhlo.
🔥 Vypálení Athén
Po pádu Thermopyl byla cesta do středního Řecka volná. Obyvatelstvo Attiky bylo evakuováno na ostrov Salamína a Peršané bez boje obsadili a vypálili opuštěné Athény, včetně chrámů na Akropoli.
⚓ Bitva u Salamíny
Navzdory zničení města Themistoklés přesvědčil ostatní řecké velitele, aby svedli rozhodující námořní bitvu v úzkém průlivu u ostrova Salamína. V bitvě u Salamíny (480 př. n. l.) se Themistoklova strategie ukázala jako geniální. V úzkém prostoru nemohla obrovská perská flotila uplatnit svou početní převahu. Menší a obratnější řecké triéry dokázaly perské lodě zničit. Xerxés, který bitvu sledoval z pobřeží, po této katastrofální porážce ztratil kontrolu nad mořem a s velkou částí armády se vrátil do Asie. V Řecku zanechal silné pozemní vojsko pod velením Mardonia.
⚔️ Bitva u Platají a bitva u Mykalé
V následujícím roce (479 př. n. l.) se spojená řecká armáda pod velením spartského regenta Pausania střetla s Mardonovými vojsky v bitvě u Platají v Boiótii. V této největší pozemní bitvě řecko-perských válek Řekové dosáhli drtivého vítězství a Mardonios v boji padl.
Téměř ve stejný den řecké loďstvo zaútočilo na zbytky perské flotily a pozemní tábor u Mykalé na pobřeží Malé Asie a rovněž zvítězilo. Tyto dvě bitvy definitivně ukončily perskou hrozbu pro pevninské Řecko.
🏛️ Důsledky a význam
Vítězství v řecko-perských válkách mělo pro Řecko i celý západní svět dalekosáhlé důsledky.
✨ Vzestup Athén a Délský spolek
Po válkách se Athény, jejichž loďstvo hrálo klíčovou roli ve vítězství, staly dominantní námořní mocností v Egejském moři. V roce 478 př. n. l. založily Délský spolek, původně obrannou alianci proti Persii, která se však postupně proměnila v nástroj athénské hegemonie. Příspěvky spojenců financovaly nejen flotilu, ale i velkolepou přestavbu Athén (včetně Parthenónu) a zahájily období známé jako Zlatý věk Athén.
📉 Úpadek perského vlivu
Peršané byli definitivně vytlačeni z Egejského moře a ztratili kontrolu nad iónskými městy. Ačkoliv Perská říše zůstala mocným státem, její expanze na západ byla navždy zastavena. Války pokračovaly v menší intenzitě ještě několik desetiletí, zejména pod vedením athénského vojevůdce Kimóna, a byly formálně ukončeny až tzv. Kalliovým mírem kolem roku 449 př. n. l.
🎭 Kulturní a politický dopad
Vítězství posílilo řecké sebevědomí a pocit kulturní nadřazenosti nad "barbary". Umožnilo nebývalý rozkvět filozofie (Sókratés, Platón, Aristotelés), dramatu (Aischylos, Sofoklés, Eurípidés), sochařství a architektury. Konflikt také inspiroval první velké dílo evropské historiografie, Hérodotovy Dějiny. Vítězství bylo vnímáno jako triumf svobody a demokracie nad tyranií a despocií, což se stalo jedním ze základních kamenů západní politické identity.
🎯 Klíčové postavy
🇬🇷 Řecká strana
- Themistoklés: Athénský politik a stratég, strůjce athénské námořní moci a vítězství u Salamíny.
- Leónidás I.: Spartský král, který se proslavil hrdinskou smrtí v bitvě u Thermopyl.
- Miltiadés mladší: Athénský vojevůdce, vítěz od Marathónu.
- Pausaniás: Spartský regent a vrchní velitel řeckých vojsk v bitvě u Platají.
🇮🇷 Perská strana
- Dareios I.: Perský velkokrál, který zahájil první invazi do Řecka jako odplatu za iónské povstání.
- Xerxés I.: Dareiův syn a nástupce, který vedl masivní druhou invazi do Řecka.
- Mardonios: Perský vojevůdce, který velel pozemním silám ve druhé invazi a padl v bitvě u Platají.
💡 Pro laiky
- Polis: Nezávislý městský stát ve starověkém Řecku, jako byly Athény nebo Sparta. Každá polis měla vlastní vládu, zákony a armádu.
- Hoplita: Těžce ozbrojený řecký pěší voják. Jeho výzbroj tvořil velký kulatý štít (hoplon), kopí, meč, přilba a brnění. Byli to obvykle svobodní občané, kteří si výzbroj platili sami.
- Falanga: Bojová formace hoplitů stojících v těsných řadách vedle sebe. Štíty se překrývaly a vytvářely pevnou zeď, z níž trčela hradba kopí. Byla to velmi účinná obranná i útočná formace.
- Triéra: Hlavní typ řecké válečné lodi. Byla to rychlá a obratná loď se třemi řadami veslařů nad sebou. Hlavní zbraní byl bronzový kloun na přídi, kterým taranovala a potápěla nepřátelské lodě.
- Satrape: Guvernér provincie (satrape) v Perské říši. Měl velkou moc a byl přímo odpovědný králi.