Pavel Tykač

Pavel Tykač
Datum narození	15. května 1964
Místo narození	Čelákovice, Československo
Státní příslušnost
Alma mater	České vysoké učení technické v Praze
Povolání	podnikatel, investor

Pavel Tykač (* 15. května 1964 Čelákovice) je český miliardář, investor a podnikatel, který působí primárně v sektoru klasické fosilní energetiky a těžby. Je stoprocentním vlastníkem nadnárodní investiční skupiny Sev.en, pod kterou spadají těžební a energetická aktiva v České republice, Spojených státech amerických, Austrálii a Spojeném království. Od prosince roku 2023 je rovněž stoprocentním majitelem fotbalového klubu SK Slavia Praha a vlastníkem fotbalového stadionu v pražském Edenu.

Podle žebříčku časopisu Forbes z roku 2026 dosahuje hodnota jeho majetku 188 miliard korun, což jej řadí na páté místo mezi nejbohatšími občany České republiky. Tykačova podnikatelská dráha započala v devadesátých letech dvacátého století v oblasti distribuce informačních technologií a následně ve finančním sektoru, kde stál u zrodu investiční skupiny Motoinvest. V novém miléniu přesunul svůj kapitál do energetiky, když postupně skoupil severočeské hnědouhelné doly a uhelné elektrárny od státní společnosti ČEZ. V současnosti se zaměřuje na globální akvizice prostřednictvím entity Sev.en Global Investments, pomocí níž v roce 2026 vstoupil do segmentu produkce cirkulární oceli v Evropě a těžby ropy na americkém kontinentu.

👤 Mládí a začátky v IT sektoru

Pavel Tykač se narodil 15. května 1964 ve středočeských Čelákovicích. Po absolvování středoškolského vzdělání nastoupil na České vysoké učení technické v Praze (ČVUT), kde v roce 1987 úspěšně ukončil studium a získal inženýrský titul. Po dokončení studií pracoval na konci osmdesátých let krátce jako technik.

Po změně politického a ekonomického režimu v roce 1989 využil uvolněných podmínek volného trhu a zahájil podnikání v oblasti distribuce a prodeje výpočetní techniky. Společně s několika dalšími partnery založil v roce 1990 společnost Vikomt. Tato firma se během první poloviny devadesátých let vypracovala na jednoho ze tří největších distributorů počítačů, komponentů a souvisejícího hardwaru na československém a následně českém trhu.

V polovině devadesátých let se Tykač rozhodl svůj podíl ve společnosti Vikomt prodat. Získaný kapitál posloužil jako primární finanční zdroj pro jeho následný vstup do rodícího se finančního a bankovního sektoru. První zaznamenanou finanční transakcí v tomto oboru byl nákup menší regionální instituce s názvem Regiobanka, která sídlila v Hradci Králové. Tykač tuto banku účetně zkonsolidoval a následně ji s výrazným ziskem odprodal bance IPB (instituce byla novým majitelem později přejmenována na Hypoteční banku).

💼 Éra Motoinvestu a bankovní operace

V roce 1995 stál Pavel Tykač společně s Janem Dienstlem a Alešem Třískou u vzniku finanční a investiční skupiny Motoinvest. Skupina vstoupila do veřejného povědomí masivní reklamní kampaní s podtitulem „Třetí vlna kupónové privatizace“ a s hlavním heslem „Drobní akcionáři plačte“. Cílem operací Motoinvestu bylo přesvědčit drobné podílníky, kteří získali akcie v předchozích dvou vlnách státní kupónové privatizace, aby své rozptýlené cenné papíry prodali přímo jim.

Díky této strategii, spojené s přímými nákupy na volném trhu a kapitálovou pákou, dokázal Motoinvest soustředit pod svou kontrolu obrovský kapitál. Skupina začala v krátké době ovládat významné podíly v desítkách investičních fondů (například CS Fondy) a následně i v bankovních institucích. Získala kontrolu nad Plzeňskou bankou, Kreditní bankou Plzeň a především nad tehdejší pátou největší bankou v zemi, Agrobankou.

Rychlé a expanzivní operace Motoinvestu a nepřehledné křížové toky peněz mezi propojenými subjekty vyvolaly ostrou reakci centrální banky. V září 1996 uvalila Česká národní banka (ČNB) na Agrobanku nucenou správu, což vedlo k faktickému ukončení operací Motoinvestu v regulovaném bankovním sektoru. Většina aktiv byla následně nuceně rozprodána pod dohledem státu.

S působením v devadesátých letech je spojena kauza CS Fondů, ze kterých v březnu 1997 zmizelo 1,23 miliardy korun, jež byly nelegálně vyvedeny do zahraničí přes ruskou zprostředkovatelskou firmu. Pavel Tykač byl v souvislosti s tímto případem opakovaně vyšetřován a dvakrát trestně stíhán orgány činnými v trestním řízení s podezřením, že transakci inicioval. Stíhání bylo vedeno ve vlnách po dobu téměř dvaceti let. Všechna vyšetřování vůči jeho osobě však byla v roce 2015 definitivně zastavena s konstatováním Vrchního státního zastupitelství, že pro jeho obvinění neexistují dostatečné důkazy a samotný skutek ze strany obviněného se nepodařilo prokázat. Stát posléze musel zaplatit poškozeným investorům kompenzace.

Po ukončení aktivit skupiny Motoinvest se Tykač na několik let zcela stáhl z veřejného dění. V prvních letech 21. století zhodnocoval svůj majetek prostřednictvím operací na měnových trzích a obchodováním s akciemi na pražské burze. Operoval zejména s cennými papíry polostátní energetické společnosti ČEZ a telekomunikační firmy Telefónica. Tyto burzovní operace posloužily k vytvoření likvidity pro jeho pozdější průmyslové nákupy.

⚡ Vstup do uhelné energetiky a vznik Sev.en

V roce 2006 přesunul Pavel Tykač těžiště svého podnikání z čistě finančních trhů do těžkého průmyslu a klasické fosilní energetiky. Skrze kyperskou holdingovou společnost Indoverse Investment Limited zakoupil od podnikatelů Luboše Měkoty, Petra Pudila a Vasila Bobely menšinový čtyřicetiprocentní podíl v těžební společnosti Czech Coal, která vlastnila a provozovala klíčové hnědouhelné povrchové lomy v severních Čechách. V roce 2010 uplatnil smluvní opce, odkoupil zbývající podíly od Pudila a Bobely a stal se stoprocentním vlastníkem těžební skupiny.

Pod Tykačovým vedením zahájila skupina vertikální integraci, aby si zajistila odbyt pro vlastní uhlí. V roce 2013 proběhla komplexní restrukturalizace těžebních aktiv, která vedla k rozdělení podniku na dvě společnosti – Czech Coal a Severní energetická. Tyto entity se následně sloučily pod zastřešující holding s názvem Sev.en Energy Group. Těžební divize operovala primárně s lomem Vršany a lomem ČSA (Československá armáda).

V roce 2013 holding zahájil nákup zdrojů na výrobu elektrické energie, když od společnosti ČEZ koupil Elektrárnu Chvaletice za kupní cenu 4,12 miliardy korun. V roce 2020 byla dokončena strategická akvizice největší české hnědouhelné elektrárny, Elektrárny Počerady, opět odkupem od státního podniku ČEZ. Do portfolia skupiny postupně přibyly také uhelné teplárny v Kladně a ve Zlíně. Pavel Tykač se stal hlavním obhájcem zachování uhelné energetiky v provozu až do doby výstavby nových jaderných bloků a opakovaně vstupoval do legislativních i mediálních sporů s orgány státní správy a ekologickými organizacemi požadujícími urychlený útlum uhlí (takzvaný coal phase-out).

🌍 Globální expanze: Sev.en Global Investments

V reakci na legislativní tlaky orgánů Evropské unie namířené proti produkci skleníkových plynů z uhelných elektráren (systém emisních povolenek EU ETS) zahájil Pavel Tykač po roce 2020 masivní přesun kapitálu do jurisdikcí mimo Evropu. Založil dceřinou entitu Sev.en Global Investments (Sev.en GI), která byla pověřena řízením veškerých akvizic a operací mimo území České republiky.

První vlna expanze směřovala do Spojených států amerických, kde Sev.en GI zakoupila těžební společnosti Blackhawk Mining a Corsa Coal. Tyto firmy se specializují na hlubinnou těžbu metalurgického uhlí, které neslouží k výrobě elektřiny, nýbrž je kritickou surovinou pro výrobu oceli. V Spojeném království získala Tykačova skupina padesátiprocentní podíl v energetické společnosti InterGen, provozující flexibilní paroplynové elektrárny. Rozsáhlá expanze proběhla také do Austrálie, kde holding investoval do produkce draselného hnojiva (potaše) skrze firmu Salt Lake Potash a zakoupil podíly v elektrárnách Vales Point (provozované firmou Delta Electricity) a Callide C.

V průběhu roku 2026 Tykačova skupina radikálně diverzifikovala své globální portfolio, aby snížila svou závislost na uhlí. V hutnickém průmyslu koupila společnosti 7 Steel UK a 7 Steel Nordic, které se zaměřují na produkci a zpracování takzvané cirkulární (zelené) oceli s nízkou uhlíkovou stopou. Tyto nové akvizice zajistily Sev.en GI v první polovině roku 2026 přibližně 25 procent jejích celkových provozních tržeb.

V květnu 2026 uskutečnila skupina Sev.en Global Investments svou první významnou investici do ropného sektoru, když zakoupila těžební infrastrukturu od amerických firem UpCurve Energy I a UpCurve Energy II. Hodnota transakce podle specializovaných médií přesáhla hranici 10 miliard korun. Těžební vrty se nacházejí v geologické oblasti Delaware Basin, jež je součástí produkční zóny Permian Basin v americkém státě Texas. Provoz těchto texaských ložisek zajišťuje dceřiná společnost s názvem Perun Energy. K červenci 2026 dosahovala produkce 13 tisíc barelů ropného ekvivalentu denně (z toho těžba surové ropy představovala 5 500 barelů denně). Do konce roku 2026 firma schválila vyvrtání dalších 14 nových těžebních sond ke stávající infrastruktuře.

⚽ Vlastnictví klubu SK Slavia Praha

V prosinci 2023 dokončil Pavel Tykač akvizici fotbalového klubu SK Slavia Praha. Z pozice fyzické osoby odkoupil 99,98 procenta akcií od čínské státní investiční holdingové společnosti CITIC Group. Tímto odkupem byla oficiálně ukončena osmiletá éra asijského vlastnictví v klubu. Transakce zahrnovala jak kontrolu nad sportovním oddílem, tak odkup hlavního fotbalového stadionu v pražském Edenu (Fortuna Arena). V pozici předsedy představenstva ponechal Jaroslava Tvrdíka.

V průběhu roku 2026 začal Tykač přímo zasahovat do sportovního vedení klubu. V květnu 2026 se vložil do řešení disciplinární situace po vyhroceném derby s týmem AC Sparta Praha. Podle informací z fotbalových médií a samotného Jaroslava Tvrdíka plánovalo vedení vyřadit z kádru útočníka Tomáše Chorého kvůli jeho opakovaným nesportovním faulům (údery do obličeje a plivání na protihráče). Tykač z pozice nadřízeného majitele toto rozhodnutí vetoval a vydal pokyn k setrvání hráče v A-týmu s platnou smlouvou až do roku 2027. Své kroky následně obhajoval v televizních rozhovorech s odůvodněním ochrany klubových investic.

Finanční mocenský vliv Pavla Tykače se v polovině roku 2026 rozšířil na celou vršovickou sportovní infrastrukturu. V červnu 2026 poskytla jeho společnost Fulleren záchranný úvěr s úvěrovým rámcem 130 milionů korun zastřešujícímu spolku SK Slavia Praha. Jde o nezávislou neziskovou organizaci, která sdružuje 34 amatérských sportovních oddílů a které v dané době hrozila insolvence. Výměnou za poskytnutí této půjčky získala Tykačova firma Fulleren do zástavy nemovitosti a pozemky ve vršovickém sportovním areálu, jejichž celková rozloha dosahuje přibližně 200 tisíc metrů čtverečních.

⚖️ Právní spory a vládní konflikty (2026)

Rok 2026 přinesl do byznysu Pavla Tykače hned několik zásadních právních konfrontací na domácí i mezinárodní úrovni.

V červnu 2026 podala dceřiná společnost Sev.en Global Investments u federálního soudu v Austrálii rozsáhlou žalobu na tamní státem vlastněnou společnost CS Energy a její dceřinou firmu Callide Energy. Předmětem žaloby je požadavek na náhradu škody přesahující jednu miliardu amerických dolarů (přibližně 21,15 miliardy korun). Kořeny sporu sahají do roku 2021, kdy v elektrárně Callide C explodoval generátor na jednom z výrobních bloků, a následně se zřítily chladicí věže. Tykačova skupina v žalobě prokazuje, že minoritní partner CS Energy (zajišťující operativní chod) zanedbal řízení bezpečnosti, což vedlo k úplné ztrátě více než 1 700 dní výrobní kapacity elektrárny.

V srpnu 2026 vygradoval konflikt mezi Tykačovou skupinou a vládou Petra Fialy ohledně financování sanace vytěžených hnědouhelných lomů, primárně lomu ČSA. Zatímco zákony a vládní orgány počítaly s provedením standardní a finančně nákladné technické rekultivace terénu (zarovnání, zavodnění, výsadba lesů), těžební divize Sev.en prosadila metodu přirozené sukcese (ponechání vytěženého lomu přírodě s minimálními lidskými zásahy), která je o desítky procent levnější. Tykač oficiálně deklaroval, že ušetřené peníze ze zákonných rezervních fondů vytvořených za dobu těžby patří (po zdanění) těžební společnosti. Vznikl tak spor o prostředky v řádech miliard korun, které se Tykač následně rozhodl distribuovat okolním obcím podle vlastního uvážení skrze Státní fond životního prostředí, s čímž vládní orgány nesouhlasily.

Na mediální a politické úrovni zahájil v srpnu 2026 Obvodní soud pro Prahu 2 projednávání občanskoprávní žaloby, kterou Pavel Tykač podal na poslankyni Pirátské strany Kateřinu Stojanovou. Důvodem podání žaloby bylo zveřejnění videa na sociálních sítích, ve kterém poslankyně kritizovala uhelné aktivity skupiny Sev.en. Miliardář u soudu požaduje stažení publikovaných materiálů a formální omluvu za poškození dobrého jména.

💰 Hodnota majetku a minoritní podíly

Majetek Pavla Tykače vykazuje v průběhu třetí dekády jedenadvacátého století konstantní růst, který je tažen převážně expanzí do těžby nerostných surovin v Severní Americe a Austrálii. Vedle mateřského stoprocentního podílu v holdingu Sev.en disponuje Tykač skrze vehikly Belviport a Manecomte také strategickými minoritními podíly. K roku 2026 kontroluje podíl o velikosti blížící se deseti procentům v bankovní instituci Moneta Money Bank a drží nižší jednotky procent v energetické skupině ČEZ. Vlastní rovněž rozsáhlé portfolio nemovitostí, včetně rodinné rezidence v pražských Vinohradech a sídla ve švýcarském kantonu Graubünden (v letovisku Svatý Mořic). Od roku 2025 vlastní padesátiprocentní podíl v předním českém mediálním domě Mafra.

📈 Vývoj hodnoty majetku

Tato tabulka mapuje vývoj odhadované čisté hodnoty majetku Pavla Tykače a jeho pozici v žebříčku nejbohatších občanů ČR na základě každoročních propočtů ekonomického magazínu Forbes. Pro dodržení komplexnosti časové řady jsou uvedeny všechny sledované roky.

Rok	Odhadovaná hodnota majetku (v miliardách Kč)	Pořadí v ČR podle Forbes
2021	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
2022	84,0	data nejsou dostupná
2023	173,0	4. místo
2024	data nejsou dostupná	data nejsou dostupná
2025	180,2	5. místo
2026	188,0	5. místo

🤝 Veřejné aktivity a publikační činnost

Pavel Tykač je ženatý s Ivanou Tykačovou a je otcem celkem čtyř dětí. Jeho manželka se dlouhodobě věnuje filantropické činnosti prostřednictvím neziskové organizace Women for Women. Nejvýraznějším programem této nadace je celostátní projekt Obědy pro děti, který na základě dohod se základními školami plošně financuje školní stravování pro žáky z ekonomicky ohrožených a sociálně slabých rodin.

Od roku 2021 rozvíjí miliardář vlastní veřejnou prezentaci skrze publikační a myšlenkovou platformu PavelTykac.com (vedenou jako formální spolek). Zde zveřejňuje eseje zabývající se tématy udržitelnosti tržního kapitalismu, geopolitiky v kontextu energetické bezpečnosti a kritiky unijní politiky v oblasti Green Dealu. Tykač je rovněž jedním z největších finančních donorů a stálým sponzorem Institutu Václava Klause. V kontextu posilujícího mocenského vlivu zmapovali v létě roku 2026 jeho byznysovou a politickou síť investigativní novináři z nezávislého periodika Deník N prostřednictvím dokumentární podcastové série s názvem "Tykačův svět".

Zdroje